Kapitola první - Probuzení

Probuzení bylo strašné, opravdu jedno z nejhorších, které kdy zažil.

Jako první si uvědomil ten smrad, opravdu neuvěřitelný puch, který ho vytrhl ze sladkého bezvědomí hned s prvním nádechem. Byl to tak nečekaný šok pro jeho mysl a tělo, že probuzení bylo okamžité. Jeho tělo vystřelilo do sedu, otevřel oči a hledal původce onoho neidentifikovatelného smradu, kvůli kterému skoro nemohl dýchat.

Tedy, alespoň takový byl plán jeho podvědomé reakce, bohužel jeho tělo bylo něčím zajištěno a tak místo vystřelit do sedu si jen bolestivě hnul levým ramenem a následující otevření očí také nekončilo dobře. Bolest byla hrozná, jako by mu někdo vypálil oči rozžhaveným železem.

Nezbylo mu tedy nic jiného, než se svíjet, co mu to popruhy poutající ho k lůžku dovolily, sténat bolestí a tisknout oční víčka zavřená, co to jen šlo snaže se ignorovat bílé světlo vypálené do sítnice a stále nasávat vzduch do plic i přes jeho neuvěřitelné znečištění.

Vážně, nejhorší probuzení. Netrvalo dlouho a zaznamenal otevření dveří a následný hlas ho trochu uklidnil.

„Tak vidím, že už jsi vzhůru,“ přívětivě přišlo ze směru dveří.

„Jiji, co se sakra děje?“ vyprskl a pomaličku pootevřel oči. Vše bylo tak nesmyslně jasné v této místnosti.

Přímo před jeho nemocniční postelí stál Jiji s...ním? Zamrkal jednou, pak ještě dvakrát ale stále tam byl, přesný odraz jeho samotného. Jako by někdo stiskl přepínač, hned si vybavil poslední události. Jeho dřina, neskutečné úsilí a zářivý příklad jeho geniality. Nalezení a provedení konečného řešení jeho největšího problému, podrobení jeho největšího nepřítele bunshin no jutsu.

„Jachá, vidíš, vidíš Jiji? Povedlo se! Dokázal jsem to! Teď mi můžeš v klidu předat ten klobouk, už není pochyb o tom, že budu největší Hokage v existenci, překonám jakoukoli překážku, i ten zatracený bunshin no jutsu,“ dal se okamžitě do veselého skandování. Proč by taky ne, přímo před ním stál důkaz! Byl prostě nejúžasnější shinobi, který kdy žil! Je pravda, že vypadal opravdu hloupě s otevřenou pusou a vykulenýma očima, ale hej, byl to první pokus alespoň, že měl nějakou barvu a vypadal docela živě. Prostě dokonalý bunshin, i když ... byla jeho kombinéza vždycky tak zářivá? Bylo to skoro horší než bílé stěny této mučírny, přímo cítil, jak se mu začínají dělat mžitky před očima. Opravdu, na verzi 2.0 bude muset trochu víc zapracovat, ale obstojný výsledek, uznal nakonec ve svém vnitřním monologu a na zdůraznění přikývl. Což mu připomnělo, že byl stále přivázaný k posteli, nejspíš ho už znali.

Někdy během svého uvažování mu došlo kde je. Nemocnice! Prostě nenáviděl nemocnice. Smrdí to tam, personál je protivný a stále se ho tam snaží udržet, i když jim zřejmě jeho přítomnost dost vadí. Prostě divný smradlavý místo, kdo by tam chtěl být?

Nejspíš jako trest za minulý útěk pustili světla na plný výkon nemluvě o tom smradu. Ano vždycky nemocnice smrděly, ale tentokrát to bylo opravdu strašné, sotva mohl dýchat!

„Jiji? Mohl bys mě už odvázat, potřebuju si dojít do akademie pro svojí shinobi čelenku … nebo jsi mi jí přinesl?“ Optal se šťastně a oči se mu rozzářily.

„Hej, to je moje čelenka ty baka bunshin,“ vykřikl jeho klon vedle Jijiho ukazující na něj obviňující prst.

„Cože? Chceš se prát ty jeden nepovedený podvodníku?“ vykřikl zpátky. Opravdu, klony byli problém, i když se je povedlo vytvořit, zatracený napodobitel, co si o sobě vůbec myslí.

„Jiji, pusť mě na něj,“ vykřikl po zjištění, že je stále připoután.

„Jo Jiji, jen ho pusť a já tomu baka bunshin ukážu, kdo je opravdový budoucí Hokage,“ přitakal bunshin, ukazuje na něj tentokrát zaťatou pěstí.

Hokage Konohagakure no Sato jen povzdechl a protřel si unaveně kořen nosu. Věděl, že to bude problém. Věděl to hned, jak se otevřely dveře do té místnosti skoro před měsícem. Opravdu na tyhle blbosti byl už starý.

*

Před hodinou:

„Doufám, že už ti je lépe Naruto,“ prohodil klidně Hiruzen když postřehl, jak se chlapec na lůžku probouzí.

„Jiji?“ optal se blonďák rozespale a protřel si oči, zívaje na celé kolo.

„Ano, Naruto jsem to já,“ ujistil ho stařec a opřel se v křesle.

„Můžeš mi prosím vysvětlit, co tě to popadlo udělat něco tak nebezpečného?“

„Nebezpečného?“ optal se chlapec zmateně a upřel na něj své modré oči, ve kterých se okamžik poté mihlo pochopení … nebo si to alespoň myslel, dokud nepromluvil.

„Oh Jiji, povedlo se to? Povedlo se mi udělat bunshin? Mělo by se to povést, strávil jsem nad tím spoooustu času. Ale nevím, s tím, jak jste vtrhli do pokoje se to mohlo celé pokazit, Proč jste se tam vůbec tak najednou přiřítili?“ vypálil na něj hned blonďák.

„Naruto, myslím, že si vůbec neuvědomuješ, jak nebezpečné to bylo. Slib mi prosím, že už nikdy nic takového neuděláš. Nevyzkoušené techniky by se měly dělat pouze pod dozorem zkušeného shinobi nemluvě o tom, že někde mimo obytnou část vesnice,“ snažil se Hokage zdůraznit závažnost jeho akcí.

„Dobře, dobře a co ten bunshin? Je to super cool bunshin, co? Ha, dal jsem do toho celou svou úžasnost, určitě jsi byl překvapený, že?“ vyzval ho nadšený Uzumaki samolibě. Sarutobi opravdu pochyboval, že chlapec před ním vůbec zaznamenal, co řekl předtím.

„Naruto, mohl jsi tím zranit sebe nebo někoho jiného. Nové techniky jsou z pravidla nestabilní, a pokud se nemýlím, použil jsi k tomu fuinjutsu. To je velice pokročilé umění a také velice nebezpečné. Kde ses vůbec o něm dozvěděl? Dost na tom, aby ses o něco podobného pokoušel?“

„Promiň Jiji, nechtěl jsem ti přidělat starosti,“ zamumlal poslední Uzumaki omluvně. Opravdu nechtěl nikomu ublížit a doufal, že to Jiji ví.

„V pořádku chlapče, jen prosím, už nikdy nedělej podobnou ztřeštěnost, fuinjutsu je velice nebezpečné umění a trvá roky studia, než jeden může začít experimentovat s novými technikami,“ řekl s úsměvem a prohrábl mu jeho blond vlasy, což vyvolalo zářivý úsměv a kývnutí od chlapce.

„Tak a teď mi pověz, jak jsi vymyslel tuto techniku a co přesně jsi udělal,“ usmál se na svého nevlastního vnuka. Už sice zhruba věděl, co se stalo, ale potřeboval to slyšet od Naruta. Nemluvě o tom, že i když Inoichi je nejlepší v technikách své rodiny, jedná se spíše o procházení vzpomínek, než o opravdové čtení myšlenek a opravdu chtěl vědět, co se chlapci honilo hlavou, když se pustil do neozkoušeného praktikování jednoho z nejtěžších shinobi umění.

„Mno, když jsem selhal u své zkoušky, bylo hned jasné kvůli čemu,“ objasnil se zamračením, na což Sarutobi zvědavě zvedl obočí, vyzývaje tak chlapce k objasnění jeho úvah.

„Bunshin no jutsu! To zatracené jutsu prostě nefunguje. Ať se snažím, jak chci, prostě to nejde.“

„A nemyslíš, že by to mohlo být třeba tím, že nejsi ještě připraven na složení zkoušky? Říkal jsem ti, že bys měl vzít všech šest let akademie, než se pokusíš o test, abys měl jistotu, že jsi připraven,“ optal se s úsměvem zjevně rozladěného Naruta.

„Ne, určitě to bylo kvůli bunshin no jutsu, všechno ostatní šlo dobře. Nepotřebuju trčet na nudných hodinách šest let, když můžu vzít zkoušku po dvou,“ zamítl okamžitě.

„Opravdu? I písemné testy?“ optal se vědoucně Hokage s veselým jiskřením v očích.

„Jistě, sice to bylo to nejhorší, ale jsem si jistý, že jsem měl všechno dobře,“ odpověděl s jistotou, která trochu zaváhala. Sice se dostal k správným odpovědím a naučil se je nazpaměť, ale bylo mu jasné, že by si někdo všiml příliš velké podobnosti v odpovědích, tak odpověděl svými slovy. Byl prostě příliš chytrý, aby se nechal nachytat na takovou drobnou chybu, jako je shodující se slovo od slova. To by bylo příliš trapné udělat takovou začátečnickou chybu. On byl přeci velký Uzumaki Naruto, král vtípků z pekel a v nedaleké budoucnosti největší Hokage.

„Naruto, viděl jsem tvé testy,“ upozornil pobaveně Sarutobi.

„Tak vidíš,“ přikývl jistý si, že je vše vysvětleno.

„Naruto, na příklad výpočtu trajektorie vrženého kunaie jsi odpověděl: Vezmu kunai a hodím ho s otočkou mírně do strany a nahoru, udělá vžum a je přesně tam kde má být. To není správná odpověď,“ objasnil Hokage.

„Co? Jak to, že ne? Byla to perfektní odpověď,“ stál si za svým.

„Byl to příklad Naruto, měl jsi přesně vypočítat trajektorii.“

„A jak jsem to měl vědět?“

„Příklad pod zadáním s připraveným rovnítkem na tvůj výpočet?“

„Hele Jiji, jak skutečnému shinobi pomůže banda čísel hmm? Moje odpověď byla zcela správně,“

stál si za svým Naruto.

„Dobrá tedy a tvoje odpověď na příklad setkání nuke-nin při misi?“

„Co je s ní?“

„Nemyslíš, že to byla špatná odpověď?“

„Ne, bylo to zcela v pořádku.“

„Naruto, odpověděls, že: uděláš super cool ninja věc a všechno bude v pohodě. To rozhodně nebyla správná odpověď.“

„Jak to, že ne? Tak bych to přesně udělal.“

„Měls tam možné odpovědi od a) po d) ze kterých jsi měl tu správnou vybrat.“

„Žádná z nich se mi nelíbila,“ tvrdohlavě zkřížil ruce ne prsou.

„Jedna z nich byla ale správná odpověď, kterou si měl zakroužkovat,“ snažil se mu vysvětlit Hiruzen.

„Jiji, zatím ještě nejsem Hokage, takže si rozhodně nevyberu možnost zahrnující papírování. Vím, že je to největší nepřítel Hokage, stejně jako můj byl bunshin a jsem připraven se obětovat až budu mít tvůj klobouk, ale do té doby...,“ vysvětlil chlapec soucitně a poklepal ho po rameni skoro jako by ho litoval.

„Oh Kami,“ povzdechl si Hiruzen zmoženě. Naruto byl navýsost zábavné dítě, ale občas bylo opravdu zmáhavé s ním jednat. Pro dnešek tento rozhovor odloží, možná by se mohl zeptat Ichiraku-san aby mu domluvil. Nejhorší na celém chlapcově přístupu byl fakt, že podle jeho posledních slov jasně znal správnou odpověď, prostě jí jen neuznával za tu nejlepší a tak se rozhodl jí ignorovat.

„Pokračuj, ve svém vyprávění Naruto,“ pokynul mu vyčerpaně, opravdu nevěděl co si s tím klukem počít.

„Tak, jak jsem říkal, bylo jasné, co může za moje selhání, tak jsem se rozhodl, že tohle jutsu musím porazit a tím dokázat, že si svojí čelenku zasloužím. Akademie má dva měsíce přestávku než začne nový školní rok a tak jsem měl dost času. Vzpomněl jsem si, že Hibushi sensei zmínil něco o fuinjutsu a jak se s nimi dá udělat spousta věcí, ale že je to složité a bla, bla, bla, hodně věcí, ale hlavně, že to používal Čtvrtý a technikou kterou díky tomu vytvořil se stal jedním z nejsilnějších shinobi. Tak jsem hned zamířil do knihovny a půjčil jsem si tam spoustu knih o fuinjutsu,“ pustil se do vypravování, dokud nebyl přerušen.

„Naruto, knihovna akademie nemá žádné knihy o fuinjutsu,“ poukázal Hiruzen.

„Jo, to jsem taky zjistil, ani civilní část velké knihovny nemá nic, tak jsem šel do shinobi části tam jich bylo docela dost,“ objasnil blonďák.

„Jak ses dostal do části knihovny, kam můžou jen shinobi, Naruto?“ Inoichi nejspíš tento detail také zapsal do své zprávy, ale popravdě odkládal její pozorné přečtení až po té co si promluví s Narutem osobně. Zcela mu stačilo potvrzení staršího Yamanaka, že nikdo neovlivnil jejich Jinchuriky k nějakému sebevražednému jutsu.

„Oh, jen jsem použil henge, abych vypadal jako Hibushi sensei,“ odhalil bez zájmu. Starší Sarutobi měl co dělat aby se neplácl do čela. To byla velká mezera v bezpečnosti. Obvodové zdi Konohy mají těsnění rušící jakoukoli přeměnu hned po průchodu hranic, ale knihovna takto chráněná nebyla. Ještě štěstí, že Naruto byl jediný, kterého to napadlo, nebo který byl dost šílený, jen tak si nakráčet do přísně omezeného úseku knihovny, krytý jen jedním ze základních tří jutsu, které zná každý obyčejný student akademie. Nechtěl ani pomyslet, co by se stalo, kdyby bylo více takto otrlých slibných shinobi ve výcviku. Přímo ho zamrazilo nad vidinou obyčejných studentů, kteří ještě neovládají své schopnosti s množstvím silných technik na dosah ruky, lákajíc je k vyzkoušení.

Okamžitě, jak tu bude hotov, musí tuto chybu napravit. Jiraiya by měl být ještě ve vesnici a pro mistra fuinjutsu by odhalující a rušící bariera neměla být žádný problém.

„Bohužel, pak nastala ta těžší část, musel jsem najít v těch knihách pečeti, které by mi pomohly s bunshin no jutsu. Trvalo to strašně dlouho, ale nakonec se mi podařilo najít všechny, které by udělaly super úžasný klon. Dále, jsem je spojil do jedné mega super pečeti a pak...,“ byl přerušen vyjeveným starším shinoby.

„Naruto, kdy ses naučil fuinjutsu klíčování a vázání? To je velice pokročilá technika,“ zeptal se bez

dechu Hokage. Opravdu ten chlapec má talent překvapovat ho každý den. Pokud vyhledal pečeti, které pak použil v knihách podle jejich účinků, tak bylo pravděpodobné, že se jednalo o složitější vzory fuinjutsu, které už jsou samy tvořeny spojením několika základních pečetí. Provázat a naklíčovat je společně, tak aby pracovaly, muselo být...

„Jsem prostě takhle úžasný,“ hrdě nafoukl hruď poslední Uzumaki.

„Naruto, jak... jak dlouho jsi na tom pracoval?“ položil Hiruzen otázku i přes náhlé sucho v ústech, pokud jeho výpočty jsou správné... Chlapec se prostě nemohl naučit tolik z fuinjutsu, aby zvládal klíčování a vázání.

„Čtyři dny, já vím, strašně mi to trvalo, ale musel jsem si být jistý, že to bude vypadat pořádně, jako fakt cool.,“ vysvětlil skoro jako by se obhajoval za tolik času přípravy.

Čtyři dny! Čtyři! Dny! Stále dokola se mu točilo v hlavě, když zíral na chlapce před ním. Opravdu, opravdu si přál, aby se nemusel dále ptát. Nevědomost je krásná věc a velice se podceňuje její blahodárný účinek na něčí nervy, ale bohužel byl Hokage. Neměl luxus dopřát si tento komfort.

„Takže, jak dlouho už studuješ fuinjutsu, Naruto? Měl ses pochlubit, možná bych ti dal i pár rad do začátku. Zvláště když ses dostal ke klíčování a vázání pečetí dohromady,“ zasmál se Sarutobi falešně spíše pro vlastní uklidnění než cokoli jiného. V duchu se modlil, aby jeho tušení nebylo správné.

„Už jsem ti říkal Jiji, trvalo mi to čtyři dny. Nevím sice, co to klíčování a vázání je, ale i tak to byla dřina,“ potvrdil Naruto, aby se staříkovi náhodou nezdálo, že svůj triumf nad bunshin no jutsu odflákl.

„Jak jsi tedy vytvořil pečeť, když nevíš co to je?“ zeptal se Hiruzen s vytřeštěnýma očima.

„Ha, to bylo fakt těžký, trvalo mi skoro tři dny poskládat všechny ty pečetě tak, aby to vypadalo cool,“ objasnil chlapec nevšímajíc si mírné hysterie, která se starému Sarutobimu vkradla do hlasu.

Aby to vypadalo cool, vypadalo cool, vypadalo cool, točilo se stále v mysli Hokage. Bylo to PŘESNĚ! Tak, jak se obával. Chlapec neměl vůbec tušení, co dělá! Zahrávání si s fuinjutsu bylo samo o sobě neuvěřitelně nebezpečné. Tradují se různé legendy o nepodařených pokusech. Zmizelé celé vesnice zanechávajíc po sobě jen hluboký kráter. Trhliny v prostotu a čase, které vsají vše ve svém okolí. Otevření brány mezi dimenzemi, ze které vyleze kdejaká ohavnost. A tak dále a tak dále, podobných příkladů bylo nespočet.

A to nebylo ani to nejhorší! Naruto nejenže bez znalostí tvořil pečeť, ale vytvořil jí poskládáním několika pečetí dohromady. Pokud by to bylo špatně rozložené, tak zauzlovaní věci by zabralo měsíce přinejmenším. Opravdu ho nepřestávala udivovat moc Uzumaki pokrevní linie. Byl si docela jistý, že kdyby se o podobnou šílenost pokusil jakýkoli jiný člověk bez této vrozené schopnosti s fuinjutsu, tak by z Konohy teď zbyla pouze kouřící díra v zemi.

"Naruto, musíš mi slíbit, že se o nic podobného nikdy už pokoušet nebudeš. To, cos provedl, bylo neuvěřitelně nezodpovědné. Fuinjutsu je tak málo používané nejenom kvůli své obtížnosti, ale i faktu, že pokud není pečeť správně zakreslená, přinejlepším exploduje. Tak, jak jsi vytvořil pečeť na svém klonu, se divím, že Konoha vůbec ještě existuje," pokáral ho Hiruzen a podle chlapcova zkroušeného obličeje věřil, že jeho slova konečně dosáhli kýženého účinku.

"Promiň Jiji, nechtěl jsem nikomu ublížit, fakt ne, jen jsem chtěl konečně dokázat, že taky zvládnu bunshin no jutsu. Nevěděl jsem, že je to až tak nebezpečné, měli by tam dát nějaké varování nebo tak," omlouval se mladý Uzumaki sklesle. Nebylo jeho cílem nikoho poškodit. A opravdu nevěděl o možnosti zničení celé vesnice jen kvůli špatnému kreslení. Koho by to taky napadlo? Fuinjutsu bylo zatraceně děsivé.

"Jak jsi vlastně udělal pečeť na svém klonu Naruto? Klony, které učí na Akademii, jsou jen nízké genjutsu, iluze, které nemají hmotné tělo. Vytvořil jsi bunshin už s pečetí?" podivil se Sarutoby když mu došla drobná nesrovnalost v celém fiasku.

"To jde?" vykřikl blonďák překvapeně, než se zarazil.

"Ehm, ne Jiji nevytvořil jsem klon s pečetí. V jedné knížce jsem četl, že je nutné pro fuinjutsu speciální inkoust, tak jsem si ho koupil a přidal do něj svou krev protože to mělo být pak lepší. Můj bunshin no jutsu jsou vždycky pevné, tak to nebyl problém nakreslit," řekl naruto s pokrčením ramen.

Pevné základní bunshin no jutsu je prostě špatně. Buď špatné ruční pečetě, nebo...příliš mnoho chakra, to bude ono. Vysvětlovalo by to perfektně Narutův problém s tímto konkrétním jutsu, jen doufal, že používáním jednoduchých technik akademie se jeho ovládání za pár let zlepší natolik, aby zvládal i tuto.

"Takže, jak dopadl můj bunshin?" zeptal se blonďák nejistě. Nechtěl, aby se na něj Jiji zlobil za jeho riskování v podstatě celé vesnice kvůli jednomu jutsu, ale nemohl si pomoct a byl zvědavý jak to dopadlo.

"Nelze to uznat za úspěšné použití bunshin no jutsu jestli se ptáš na tohle, ale až se oblečeš tak se na něj půjdeme podívat," pousmál se Hiruzen.

"To není fér," nafoukl tváře chlapec, ale moc dlouho to nevydržel a pak s úsměvem seskočil z postele a začal se shánět po svém oblečení. Zatímco byl zaměstnán tak Hokage vyšel z místnosti a dal pokyn k probuzení druhého chlapce z uměle navozeného spánku.

*

A tak byl teď tady, hledě na spoutanou postavu obývající nemocniční lůžko. Podle reakcí měl Inoichi pravdu. Klon si vůbec neuvědomoval skutečnost, že by byl kopií originálu. To bylo nepříjemné, stále doufal, že by se Yamanaka mohl mýlit, ale bohužel se tak nestalo.

Klonovací techniky takový problém nikdy nemají, jelikož už samotná technika dává klonu povědomí o své existenci jako dočasné kopii a vytváří mysl již s tímto faktem, věrností a poslušností ke svému tvůrci. Ani sám nevěděl vše o samotném procesu tvorby klonu po spuštění jutsu, vždy se jednalo o kompletní balíček hotové techniky, až do této doby. Byl si poměrně jistý, že důvodem je kombinace fuinjutsu a nepovedený bunshin, na který byla aplikována.

"Ha, vždyť se mi ani nepodobáš baka-bunshin, tak jak můžeš tvrdit, že jsi skutečný já, co? Pche a proč máš ty vtipný uši?" Hiruzen byl přiveden zpět do reality ze svého rozjímání pokračující hádkou mezi dvěma Naruty. Opravdu je na čase objasnit nebohému klonu, o co vlastně jde.

"Vtipný uši? Co je s mýma ušima? Jsi můj klon, máme stejný uši baka," vyprskl nazpět upoutaný chlapec. Když to teď jeho klon přivedl do své pozornosti jeho uši měly podivný pocit a...byly jinde? Oh, Kami-sama. Co s ním to nepovedené bunshin no jutsu udělalo? Měl i jiné části těla na nesprávném místě? Proto byl připoutaný? Protože ho museli poskládat správně dohromady? Opravdu začínal být vyděšený.

"To by stačilo Naruto," pronesl důrazně Hokage, poutaje pozornost obou chlapců.

"Musím vám oběma vše vysvětlit. Ty," ukázal na stojícího blonďáka, "jsi původní Uzumaki Naruto a ty," tentokrát ukázal na připoutaného chlapce, který na něj zíral s vytřeštěnýma očima, "jsi byl Uzumaki Naruto před měsícem.“

Oba blonďáci několikrát zmateně zamrkali, podívali se na sebe navzájem, zpět na něj naklonili hlavu k pravé straně a optali se totálně ztraceně: „Cože?“

Jejich synchronizace byla dokonalá, skoro jako by si to nacvičili, projelo Hiruzenovi hlavou, než se opět soustředil na problém po ruce.

„Ještě před měsícem byl v Listové... ne, na světě byl pouze jeden Uzumaki Naruto. Pak dostal nápad obejít svůj neúspěch se základním jutsu akademie použitím fuinjutsu. Jedno z nejtěžších umění, které mohou shinobi používat a tím pádem jedno z nejkomplikovanějších, bez toho aby se obtěžoval naučit základy, které jsou nutné k pochopení jeho složitého fungování. Díky tomu vytvořil neznámou pečeť, do které následně nalil nemyslitelné množství chakry a tak je tu další tělo s identickými vzpomínkami původního Uzumaki Naruta,“ vysvětlil jim.

„Ty, můj chlapče jsi vznikl při tomto pokusu o bunshin no jutsu,“ položil uklidňující ruku na rameno připoutaného pacienta. Opravdu nevěděl jak šetrněji uvést tento fakt tak, aby jimi bylo vše pochopeno.

„Ne, ne, ne, ne, ne,“ začal mumlat a kroutit hlavou v zamítnutí.

„To není pravda. Že to není pravda Jiji? Já jsem já, věděl bych přece, kdybych nebyl!“

„Bohužel, vzpomínky byli kompletně zkopírovány bez jakékoli odchylky celý tvůj život. Do okamžiku exploze, jste doslova byli jedna a tatáž osoba,“

„Ale, ale... takže jste mohli udělat chybu, možná on je klon a já jsem ten pravý,“ snažil se přijít na nějaké normální vysvětlení, prostě nemohla být pravda co Jiji říká, to prostě nejde. Takhle to ani

nemělo fungovat, celé je to špatně.

Jeho mozek prostě nezvládal přijmout to, co starý Hokage říkal.

Naruto stojící před postelí nic neříkal a jeho tvář byla prosta jakéhokoli výrazu. Věděl, že tohle nebylo místo, aby se ozval, ani nevěděl, co přesně říct. Popravdě pociťoval nepříjemný svíravý pocit v hrudi a krku, když viděl tvář tak podobnou té jeho s touto vyděšenou panikou vepsanou v ní.

„Když jste spali, provedl jsem všechny testy, abychom si tím byli jisti. Není možné, že by došlo k omylu, ty jsi opravdu nově vzniklá osoba,“ promluvil Sarutobi mírně.

V místnosti se na chvíli rozhostilo ticho, pacient na lůžku zíral tupě na svou přikrývku, Naruto bolestně zíral na svůj klon a Hiruzen nechával chlapci čas, aby vstřebal tak drtivá fakta.

„Takže, takže co jsem? Jsem jen bunshin? Nebo, nebo jsem démon, jak všichni vždycky říkali? Zrůda? Proto jsem přivázaný? Co, co mám teď dělat? Co jsem?“ pronesl dutým hlasem a obrátil se na Hokage s očima bez života.

Naruto sebou trhl, když uslyšel svůj klon požít slova, kterými ho občas nazývali vesničané a Sarutobi měl pocit téměř fyzické bolesti při tom pohledu tak povědomých očí bez vždy přítomné jiskry nadšení, zvídavosti a především neplechy.

„Ne, nejsi žádná zrůda, ani jeden z vás není,“ ujistil ho hned Hokage a střelil pohledem i po Narutovi aby bylo jasné, že to platí pro oba dva.

„A démon už vůbec ne,“ dodal rozhodně.

„Jsi prostě nová osoba, nový člen listové, který je stejně důležitý jako, kterýkoli jiný. Za ty popruhy se omlouvám, ale nebyli jsme si jistí, jak budeš reagovat na tu zprávu a lékaři se báli o tvoje zdraví,“ vysvětloval chlapci zatímco odpoutal vázání. Popravdě nikdo netušil, jak na toto odhalení bude reagovat, ale naštěstí zvolil nejlepší možnost. Yamanaka odhadoval, že bude zdrcen, že přijme pravdu s klidem, ale i tak pro jistotu zmínil i jiné možné reakce jako je sebevražedný záchvat po ztrátě vlastní identity, násilný útok buď na nositele zpráv nebo na pravého Naruta. A to byl důvod k upevnění chlapce tak, aby nezemřel buď rukou vlastní nebo skrytých ANBU.

„Já, já opravdu nevím, co mám teď dělat,“ povzdechl si čerstvě odpoutaný chlapec a zajel si rukama do vlasů pro uklidnění, bohužel to mělo zcela jiný účinek.

„Co, co to je? Jiji co to sakra je?“ začal panikařit hned jak jeho prsty narazili na abnormalitu.

„Klid, klid, vaše pečeť způsobila, že nevypadáš úplně přesně jako Uzumaki Naruto. Jsou tu menší odchylky, které, jak věříme, byly způsobené vylepšeními které jste přidali,“ snažil se uklidnit rychle panikařící dítě.

„Odchylky? Jaké odchylky? Kde je zrcadlo, potřebuju zrcadlo!“ vykřikl téměř hyperventilující chlapec a Narutovo posměšné uchechtnutí situaci nijak nepomohlo.

„Dobře, tady je zrcátko, jen v klidu,“ podal mu malý předmět do třesoucích se rukou a střelil po Narutovi varovný pohled. Měl očekávat, že hned jak situace přestane být tak vážná, vrátí se malý postrach ke svému obvyklému já.

Jen doufal, že si dítě na svůj nový vzhled brzy zvykne, sám byl docela překvapen, jak vypadal a především měl jisté obavy, které se naštěstí ukázaly zbytečné.

*

Před dvacetisedmi dny:

Sarutobi otevřel dveře a vešel do velké místnosti v doprovodu svých ANBU stráží. V místnosti byly kromě pěti důvěryhodných lékařů dvě postele, které obývali dva malí chlapci, oba tvrdě spící.

„Zpráva,“ vyzval vedoucího lékaře hned, jak byl dostatečně blízko.

„Hokage-sama,“ sklonil rychle hlavu v úctě, než začal se svými nálezy.

„Oba jsou zcela nezraněni a v plném zdraví. I když je již od pohledu jasné, který z nich je Uzumaki Naruto, provedli jsme všechny testy, které nám poskytly opravdu zajímavé výsledky,“ usmál se doktor vzrušeně, ale uklidnil se hned po zavrčení z vůdce Sarutobi klanu. Ne, že by měl za zlé, nebo nechápal nadšení lékaře, ale byl unavený, opravdu unavený.

Hned po akci, ve které objevili Naruta při kami ví, jaké bláznivině, co se chlapci opět zrodila v hlavě, musel jít do komor Rady, aby uklidnil všechny panikařící členy civilní strany a objasnil alespoň částečně, co se opravdu stalo celé radě. Celé zasedání se protáhlo na nesmyslné tři hodiny a to jen díky jeho starým týmovým kolegům. Především Danzo byl důsledek průtahů, které v

konečném důsledku vyústily v příslib více informací, až je sám bude mít. Naštěstí dal svému makovanému doprovodu instrukce jak nakládat se situací, tak snad využili ztracený čas alespoň oni. Proto doufal, v tolik potřebné odpovědi a opravdu neměl náladu se vypořádat s podivnostmi lékaře.

„Ehm, ano, výsledky prokázali že chlapec napravo je nezpochybnitelně Uzumaki Naruto, zcela nezraněn i když jeho chakra cívky prošly ohromujícím rozšířením, které by vedlo k nepříjemné bolesti pokud by byl při vědomí. Ale pomalu se vracejí do svého původního stavu a očekáváme, že do čtyřiadvaceti hodin budou zcela v normálu, alespoň na jeho poměry. Opravdu neuvěřitelné jak jsou jeho cívky flexibylní, normální shinobi by byl nadosmrti zmrzačen díky roztrhání celého chakra systému, pokud by to tedy přežil,“ zakroutil hlavou nevěřícně doktor sledující spícího chlapce, který měl do ruky připojenou hadičku zajišťující jeho pokračující bezvědomí.

„Jak to vypadá s Narutově … nájemci?“ optal se Hiruzen opatrně. Popravdě to byla jeho největší obava, pokud by se Kyubimu nějak podařilo dostat ze svého vězení, byla by to katastrofa.

„Mno, podle toho, co mohu říci, je stále bezpečně uzavřen v pečeti. Doporučuji ale kontrolu od Jiraiya-sama. Podle chakra vnímání a zkoušky je stále tam kde má být, bohužel ale nemohu ručit za stav pečeti,“ objasnil lékař uklidňující svého Hokage.

„Opravdovým zázrakem je ale druhý chlapec,“ navázal doktor, když se otočil k dalšímu lůžku v místnosti a do hlasu se mu opět vkradlo ono fascinované nadšení.

„I když se zjevně jedná o jakýsi bunshin, ač nepřesný pokud nebyl tak záměrně vytvořen, tak je to zcela fungující jedinec.“

„A životnost?“ optal se zvědavě Hiruzen.

„To je na tom to nejvíc fascinující! Je to zcela samostatně-fungující-bytost! Vytváří si vlastní čakru, krevní oběh a mozková činost v normě. Nezaznamenali jsme žádnou degradaci a to jsme odebrali krev z těla, což u bunshin vyvolává rozptyl techniky. Při bližších skenech jsme se dozvěděli, že svalová vlákna a kosti jsou posíleny oproti lidským měřítkům, vlastně celkově je tělo posíleno za lidské hranice podobně jako členové Inuzuka klanu. Předpokládáme, že i jeho smysly budou posíleny, ale to se s jistotou dozvíme až při testech po probuzení. Odchylky ve vzhledu mohou být také způsobeny tímto vylepšením, ale to je čistě hádání,“ pokrčil rameny lékař.

„Takže vzhled není způsoben přítomností lišky?“ optal se Sarutobi zamyšleně.

„Hmm, je to možné, jelikož při tvorbě bylo použito velké množství čakry nejsilnějšího z bijuu, tak je tělo stále zaplavené zbytkovým množstvím čakry a jak je nasycené touto čakrou věřím, že by bylo pravděpodobné, že způsobí jisté mutace. Ostatně, všichni jinchuriki prokazují mírné mutace způsobené jejich zátěží, Naruto-san sám má několik z nich i když, z toho, co víme, mnohem umírněnější, než ostatní, pravděpodobně kvůli síle pečeti. Pokud se ale obáváte, že liška obsadila tělo klonu a tak unikla z pečeti, mohu vás uklidnit, že to není tento případ. I když tělo stále přímo vyzařuje korozivní čakru, není ani zdaleka tak silná, aby to bylo možné, krom toho podle senzora od ANBU postupně mizí. Je velice zajímavé, že na končetinách mizí do ztracena, ale všechna čakra od lišky v trupu těla je pomalu nasávána do pečeti, která mimochodem vypadá velice odlišně od Uzumakiho,“ ujistil ho doktor a shrnul plátno sloužící jako přikrývka, aby měl Hokage dobrý výhled na podivnou pečeť kolem pupíku.

„Určitě zavolám Jiraiyu zpět do vesnice, tohle musí být zkontrolováno, než budou probuzeni. Pokračujte v testech a sledování, při jakékoli změně chci být informován. Vše co se jich týká je S řazené tajemství jasné?“ optal se na celou místnost.

„Hai, Hokage-sama!“ byla jeho odpověď ve sborovém mnohohlasu od všech přítomných. Přikývl, naposledy se podíval na oba chlapce a s povzdechem se vydal z místnosti.

„Okamžitě kontaktujte Jiraiyu, potřebuji, aby se neprodleně vrátil do vesnice,“ prohodil do prázdné chodby hned jak za sebou zavřel dveře.

„Hai, Hokage-sama,“ zazněla tichá odpověď a s rozmazáním v koutku zorného pohledu byl jeden z jeho ANBU na cestě splnit příkaz.

*

„U Kami!“ výkřik ho přivedl zpět do reality, jak se podíval na chlapce zírajícího na svůj odraz v zrcadle.

Hiruzen se opravdu nedivil, změny, i když nebyly nijak velké, byly poměrně výrazné.

Naruto, tedy vlastně klon, jak si s nechutí v duchu připomněl, studoval svůj nový vzhled a nemohl se ubránit zírání. Především jeho vlasy, pryč byly slunečně blond, místo toho byly zcela bílé jako jeho klony vždy měly, naštěstí oproti nim jeho pleť měla stejný tón opálení jako vždy vlastnil, díky svému stálému pobíhání venku.

Dále jeho uši... neměl je! Jako vážně, tam, kde měly být, žádné nebyly! Najednou si všiml mírného zacukání ve vlasech a vzpomněl si, na co jeho prsty narazily, opatrně zabořil ruku do vlasů, které byly opravdu příliš dlouhé na jeho vkus a pomalu nahmatal cosi ve změti svých bílých kadeří a jak je rozhrnul našel chybějící uši, ale nebyli to lidské uši.

„Já mám psí uši?“ vyjekl překvapeně.

„Věříme, že jsou to spíše liščí uši než psí, ale ano,“ potvrdil Hokage.

„Liščí?“ optal se skoro automaticky chlapec stále pozorující své nové uši, pak jeho pohled sklouzl na jeho oči, byli stále stejně modré, ale jeho zornice nebyli kulaté ale spíše jako kočka protáhlé svislé štěrbiny. Vypadalo to pěkně cool podle něj, samovolně se mu na tváři roztáhl úsměv a tak si všiml další změny, jeho zuby, přesněji špičáky, byly o něco delší než normálně, ne o moc ale vypadali nebezpečně.

„Ano, liščí. Podle doktorů je to stejné jako změny s očima a zuby,“ přikývl Sarutobi.

„Ale proč zrovna lišky?“ odtrhl se konečně od zkoumání svého vzhledu a podíval se na Hokage.

„To si nejsme jisti, ale věříme, že díky některé vylepšovací pečeti. Pokud to mělo tělo zlepšit na zvířecí úroveň smyslů a nebylo zadáno, z jakého zvířete tyto smysly mělo napodobit, pečeť si vybrala sama,“ pokrčil rameny Hiruzen. Nerad chlapci lhal, ale pravdu mu rozhodně nemohl odhalit, krom toho nesdílel zátěž Naruta, tak se možná ani nikdy nebude muset dozvědět o Kyubim oproti blonďákovi.

„Teď ti musíme vymyslet jméno, protože nemůžou být dva Uzumaki Narutové a potřebuješ vlastní jméno pro svůj nový start jako občan listové. Nějaké nápady jak by ses chtěl jmenovat?“

Toto připomenutí ho opět uvrhlo do smutku, ale rychle se z toho oklepal, nemůže Jijimu přidělávat další starosti stačí už ten binec, co nadělal s pečetí... vlastně, on je v tom zcela nevině všechno, to byla vina originálu.

„Já vím, já vím! Mám perfektní jméno!“ přitáhl na sebe pozotnost Uzumaki Naruto stojící stále před postelí s ďábelským úsměvem.

„Budeme ti říkat...“ odmlčel se pro větší efekt: „Bun! Chápete? Jako bunshin, ale ve zkratce,“ zašklebil se spokojeně nad svou genialitou.

„Hej to teda ne, nebudu se jmenovat Bun, jestli se ti to líbí, tak se ty jmenuj Bun a já se budu jmenovat Uzumaki Naruto.“ vykřikl pohoršeně ze své postele.

„Já jsem Uzumaki Naruto a svého super úžasného jména se nevzdám,“ vykřikl originál vzdorně.

„Rozhodně se odmítám jmenovat Bun, pořád chci cool jméno i když už to nebude tak úžasné jako Uzumaki Naruto.“ namítal klon a dostal potvrzující kývnutí od blonďáka před ním. Musel souhlasit, není víc drsné jméno než Uzumaki Naruto o tom žádná!

„Myslím, že Naruto měl dobrý nápad, jen to vzal za špatný konec,“ zasmál se starý Hokage jak se na něj zaměřili pohledy obou chlapců, jeden nedočkavý, druhý rozmrzelý, že jeho návrh nebyl přijat.

„Co takhle Shin? Jelikož je to tvůj nový začátek myslím, že by bylo příhodné se tak i jmenovat,“ usmál se na ně Sarutobi.

„Dobře, líbí se mi to,“ opětoval úsměv a přikývl na potvrzení nově jmenovaný Shin.

„Tak to bychom měli, zařídím zápis do akademie tak, aby ses připojil do Narutovy třídy hned, až za měsíc začne nový rok.“

„Jak za měsíc? Máme dva měsíce volna Jiji,“ opravil ho pohotově mladý Uzumaki.

„Ano, ale z těch dvou měsíců volna vám už zbývá pouze jeden. Téměř měsíc jste spali kvůli vaší nehodě s fuinjutsu. V ubytovně pro akademii by neměl být problém nalézt prázdný by...“

„To je v pohodě Jiji, já budu bydlet ve svém starém domě. Je tam ještě dost nevyužitých bytů, tak to nebude problém,“ ujistil ho Shin.

„Dobrá tedy, měl jsem tušit, že si v tomhle nenecháš pomoct ostatně jako minule,“ povzdechl si Hokage. Pamatoval si, jak před pár lety Naruto potřeboval nové ubytování kvůli neshodám v

sirotčinci a našel si nové místo k životu sám. Hiruzen až o měsíc později zjistil, že jeho nový domov se nachází hned na okraji okresu červených luceren rozhodně ne místo pro malé dítě, ale Naruto ukázal, že je stejně tvrdohlavý jako všichni Uzumaki a odmítal se přestěhovat někam jinam.

„Doktoři říkají, že už můžete jít domů, ale doporučil bych aby jste zůstali alespoň do zítřka, protože Shin nemá ještě zařízený byt a už je docela pozdě. Zítra přijdu a přinesu vám peníze na tento měsíc.“

„To je v pořádku Jiji, půjdeme hned, Shin dneska může přespat u mě,“ usmál se Naruto a Shin rychle přikývl, nedokázal si představit, že by v tomhle smradu mohl usnout.

„Jestli jste si oba jistí tak dobrá. Zítra dopoledne se zastavím a Shina, doporučil bych použít henge na zakrytí uší, někteří by tvůj vzhled mohli pokládat za provokaci,“ upozornil Hokage.

„Chápu Jiji,“ přikývl Shin smutně. Bylo mu to jasné hned, jak viděl svůj nový vzhled. Lidé z listové mají obrovskou averzi k liškám a nesnášejí je ještě víc, než Naruta. Shin je teď vlastně kombinací obojího, nebyl tak hloupý aby nevěděl, že to rozhodně nedopadne dobře, pokud se bude takhle procházet přes Konohu.

O chvíli později se starý Sarutobi rozloučil a odešel nedlouho následovaný dvěma chlapci mířícími domů.

„Oh, jak se těším na svojí postel,“ vykřikl šťastně Naruto jak otevřel dveře do svého bytu s úsměvem od ucha k uchu.

„Můžeš se vyspat na gauči, já si ještě skočím do sprchy,“ prohodil k Shinovy, který ve svém henge zakrývající jak své uši tak své mateřské znaménka na tvářích stále stál v otevřených dveřích bytu.

„Já myslím, že se půjdu porozhlédnout po svém vlastním bytě už teď, abych mohl zítra začít hned zařizovat,“ oznámil bělovlásek.

„Jak myslíš, dobrou,“ popřál Naruto a zmizel v koupelně.

Shin se otočil, zavřel za sebou dveře a vydal se chodbou dále. Hned vedle byly dveře do tajné základny jeho...tedy Narutova vtípkařské kariéry, ale další dveře obsahovaly jen další prázdný byt, stejný, jako všechny ostatní v této opuštěné budově. Otevřel rozvrzané dveře a vstoupil do zaprášené místnosti, nic moc tu nebylo, kuchyňská linka, malá koupelna s umyvadlem a sprchovým koutem a malá místnost sloužící jako ložnice. Byt byl prázdný, až na jedno na bok povalené křeslo, ze kterého trčela pružina. Zavřel za sebou dveře a pomalu se přesunul ke křeslu, které postavil a zjistil, že chybí jedna zadní noha, tak poměrně těžké křeslo dotáhl ke stěně, kde ho zapřel o stěnu a sesunul se do něj. Chvíli jen zíral do prázdné místnosti, jak si procházel vše, co se dnes stalo. Pomalu se schoulil do klubíčka na zaprášeném křesle a pokoušel se usnout, aby na to všechno nemusel myslet. Bylo to těžší, než si představoval. Všechno jako by na něj až teď dopadlo, všechno co Jiji řekl. Byl to vůbec ještě jeho Jiji?

Začalo to jen jako slzy, věc ve kterou nevěřil už dávno, už v sirotčinci se dozvěděl že pláč nepomáhá, je to k ničemu, nic se tím nezíská, jen to povzbudí ty, co mu chtějí ublížit. Úsměv je mnohem lepší, úsměv je vždy odradí, přece proč by dělali něco, co způsobí úsměv? Čím větší, tím lepší, ale neměl náladu na úsměv i přes jeho prozření.

Slzy se postupně proměnily ve vzlyky.

Nebyl tu nikdo, kdo by se dal oklamat, nebyl tu nikdo, kdo by ho slyšel nebo viděl, byl sám, ještě víc než obvykle. Už nebylo nic. Ne Jiji, Ne Ichiraku, ani jeho jméno, vše bylo někoho jiného. Pravého Naruta.

Postupně ho objala lákavá temnota bezvědomí, jak se k němu konečně dostal spánek, ve kterém uslyšel burácivý zlověstný smích ozývající se všude kolem a který přetékal spokojeností „Muhahahaha,“ následně se před ním otevřelo velké rudé oko zírající přímo do jeho duše.
13.07.2017 21:26:19
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one