Třináctka se probudil kolem šesté ráno z příjemného spánku. Nespal nijak dlouho, ale byl nedočkavý na praktickou část svého učení. Rozhodně se mu tady ale spalo nádherně. Díky těžkým závěsům do pokoje nepronikl ani jediný paprsek světla. Celé toto místo jako by na něj dýchalo svou uklidňující energii. Chvíli se obával, že to bylo nějaké zakletí, které ho mělo připravit o ostražitost a učinit z něj tak snazší cíl, ale nebylo tomu tak. Nebo přinejmenším ne úmyslně a jen kvůli němu. Tento uklidňující pocit vycházel z celého tohoto místa z pozemků a především z hradu samotného. Nebyl si jistý ani jestli se jedná o kouzlo, ale věděl s jistotou že tato... síla je prastará, jako hrad sám.
Mohl by se hrad snažit ho uklidnit? Zauvažoval.
I když ta myšlenka zněla podivně, rozhodně to tak vypadalo a doufal, že o tom najde něco v knihovně do které se včera ani nestačil podívat. Nebo by se mohl zeptat staříka.
Hmm... jak je asi starej? Mohl by o tom něco vědět hned z první ruky, ušklíbl se.
Cesta do Velké síně na snídani byla opět poměrně velké dobrodružství. Když nad tím tak přemýšlel, vlastně od té doby co opustil Azkaban docela dost mluvil s ostatními lidmi nebo tady s portréty. Jenom za včerejšek toho namluvil víc než za normální týden v Azkabanu. Ještě se nerozhodl, jestli je to dobrá změna nebo špatná, ale jedno věděl jistě, bylo to těžký. Komunikace s ostatními byla rozhodně dřina. Naštěstí dostal pár rad od Siriuse a Remuse, takže včerejší seznámení by mělo být v pořádku. Jak mu radil Remus, byl přátelský a jak mu řekl Sirius, zapojil do debaty i ženskou část osazenstva. Z nějakého důvodu se to ale Minie nelíbilo. Tak se rozhodl dnes na snídani moc nemluvit. Potom si vezme stranou Staříka a pozeptá se ho co to s Minie je. Hmm možná nerada mluví. Měla by si rozhodně pokecat se Siriusem a Remusem ti melou furt. Když nad tím tak zavzpomínal, nedokázal si vybavit jediný okamžik, kdy by nevedli nějaký rozhovor... dokonce i u jídla. Taky by si mohl dnes pokecat se Sevem, mohl by mít někde ulitej pořádnej chlast na rozproudění hovoru. Taky by mohli jít chytat ryby, četl o tom v jednom románu, který se mu v Azkabanu dostal do ruky vypadalo to jako dobrý relax na debatu o ženských... když už jsme u nich, tak rozhodně musí dneska najít tu pěknou profesorku, s těmito myšlenkami vešel do Velké síně.
„Zdravím,“ zvolal s úsměvem i když byl popravdě trochu zklamán. Pěkná profesorka chyběla a Sev taky, krom toho Minie nevypadala ani trochu potěšeně jeho přítomností. Už asi tušil proč a jeho úsměv se o něco rozšířil.
„Dobrý den pane Foxi,“ odvětila suše McGonagallová.
„Vítej Daxi,“ pronesl s úsměvem Stařík a po téměř smrtícím pohledu od své zástupkyně dodal: „Věřím, že bychom si měli po snídani zajít na menší procházku a promluvit si.“
„Jo klidně,“ zasmál se Dax a přisedl si ke stolu.
I když opravdu měl v plánu nevytáčet Minie a zůstat po dobu snídaně zticha tak zjistil že je to těžký úkol, když má hned dvě naléhavé otázky, které ho pálili na jazyku. Nejspíš vliv Remuse a Siriuse byl větší než si původně uvědomoval a opět nevěděl jestli to počítat za dobré či špatné. Oba mu tvrdili, že diskuze s ostatními je velice důležitá součást života tady venku, takže to nejspíš bylo dobře.
„Kde jsou ostatní?“ nadhodil první otázku.
„Profesor Snape vstává velice časně Daxi a profesorka Vektorová využila toho, že jsou prázdniny a rozhodla se věnovat své dopoledne spánku,“ usmál se na něj ředitel.
Chvilku bylo ticho narušované jenom cinkotem příborů a všichni se věnovali svému jídlu. Až na Brumbála, který spokojeně usrkával svůj ranní šálek čaje s notnou dávkou citronu. Původně s tím začal už před mnoha lety, když byl ještě mladík, bylo mu tenkrát osm. Jednalo se o tréning své mimiky.
„Mít stále pod kontrolou svůj výraz za jakékoli situace je důkazem velkého čaroděje,“ alespoň to mu říkal jeho strýček Fabulus. Už tehdy se chtěl stát velkým čarodějem, stejně jako byl sám Merlin a tak se pustil do tohoto tréningu. Až o několik let později, zjistit, že strýček Fabulus po jedné nehodě v lektvarech ztratil schopnost ovládat většinu svalů v obličeji a s největší pravděpodobností tím výrokem jenom chtěl udělat dojem na svého synovce. I tak, tento výrok nepostrádal svou logiku a krom toho z tréningu se stal zvyk, který si opravdu zamiloval.
„A nevíte náhodou jestli jsou v tom jezeru venku ryby?“ zeptal se zvědavě Třináctka přerušujíc nastalý klid..
Tahle otázka zaujala i profesorku přeměňování, jelikož otázka neměla zcela nic společného s tou předchozí... vlastně to bylo snad poprvé co se někdo na takovou věc zeptal.
„Pročpak to chcete vědět pane Foxi?“ optala se opatrně.
„Ále, přemýšlel jsem, že bychom se Sevem mohli jít na ryby, nebo tady se Staříkem, ale nejsem si jistý jestli by to vytvořilo ten správnej efekt i kdyby tam žádný ryby nebyli...přece jen se tomu říká rybaření ne?“ vysvětlil Třináctka s pokrčením ramen.
„Hmm, opravdu zajímavá otázka Daxi,“ prohodil ředitel, přičemž zamyšleně špulil rty a hladil si svůj vous.
„Jsem si docela jistý, že tam ryby jsou... vlastně netuším, proč ještě nikoho nenapadlo si zajít zarybařit. Slyšel jsem, že mudlové často rybaří rekreačně, mohl by to být zajímavý zážitek,“ pokračoval Brumbál v rozjímání.
„Ani na to nemyslete Albusi! Pane Foxi, Černé jezero je plné magických tvorů a ne všichni jsou přátelští a proto je zakázáno stejně jako Zapovězený les. Krom toho, ryby v jezeře slouží jako potrava pro tyto tvory. Což znamená, že rybaření je vyloučeno! Stejně tak Plavání, skákání do jezera, potápění se, brouzdání v mělčinách a pro Vás je zakázáno i procházení se moc blízko jezera, vzhledem k vašim nápadům!“ zakončila profesorka s jasnou definitivností v hlase.
Další pravidlo na zapamatování, přikývl si pro sebe. I když Stařík nevypadal, že zcela souhlasí se svou zástupkyní, popravdě vypadal jako by nad tím stále uvažoval se vzdáleným pohledem. Dax si ani nebyl jistý, že zaregistroval proslov McGonagallové.
Chvíli pokračovala snídaně v tichosti a Třináctka přemýšlel, že je nutné si to pravidlo ujasnit, aby ho neúmyslně neporušil, přece jen se ještě nedostal k přečtení školního řádu a nebyl si jistý jaké tresty tu udělují za porušení pravidel. Zbití, samotka, přivázání na útesy, polibek od mozkomorů, opravdu byl docela zvědav co vymysleli tady venku. Rozhodně se nemusel obávat zmenšení přídělů jídla, jelikož měl stále zásobu masových kostek, nemluvě o tom, že tu všude bylo plno jídla!
Hmm...možná nějaký složitější trest s použitím magie, přemýšlel.
„A jak přesně blízko, je moc blízko?“ optal se jelikož věděl, že na pravidlo je to příliš neurčité a tak by to mohli využít proti němu.
Minie po něm šlehla smrtícím pohledem tak rychle, až to Třináctku překvapilo, následně svůj zničující pohled přenesla na ředitele, který pouze s povzdechem přikývl. Zřejmě spokojená s ředitelovou reakcí se zvedla od stolu a odkráčela z Velké síně zanechávajíc za sebou zmateného bývalého vězně a ředitele, který se cítil jako spráskaný pes.
„Půjdeme se tedy projít?“ navrhl Brumbál poté co oba dokončili svou snídani.
„Jasně.“
„Vidím, že se opravdu usilovně snažíš zapadnout do tohoto nového prostředí,“ začal ředitel rozvážně když dorazili k hlavní bráně.
„Hmm, bylo mi řečeno, že mám mluvit s ostatníma. Je to ale těžší než se zdá. Mno, alespoň jsem konečně přišel na to, proč je Minie tak odtažitá,“ prohlásil s úsměvem a spiklenecky mrkl na Staříka.
„Ou a pročpak že je Minie tak odtažitá?“ optal se Brumbál zaujatě se zvednutým obočím. Vytáhl z kapsy dvě čokoládové lízátka a jedno nabídl Daxovi, který samozřejmě přijal a následně po vzoru staršího čaroděje cukrovinku opatrně rozbalil a začal okusovat. Hned byli jeho chuťové pohárky přehlceny v extázi až na okamžik zapomněl, že je uprostřed diskuse.
„Víš, ona je to částečně tvoje chyba,“ prohlásil a ukousl si další kousek čokolády.
„Moje?“ ředitelovo obočí vylétlo ještě o kousek výš.
„Hmm,“ přitakal, „Je jasný, že je to tvoje ženská, tak nejspíš nebyla moc potěšená, když ses k ní tak nehlásil, měl si mi to hned říct. Chápeš... vytyčit své území. Chlape, u nás bys s takovým přístupem moc dlouho nevydržel, je důležitý, dát jasně najevo co je tvoje,“ zakroutil frustrovaně hlavou Třináctka ukusujíc další nemalý kus ze svého čokoládového lízátka.
„Kdybych to věděl, tak bych se jí nesnažil sbalit...mimochodem to jí asi taky naštvalo, jelikož jí to připomnělo, že ses k ní nepřihlásil,“ poklepal fascinovanému řediteli na rameno v soucitném gestu. Stařík to bude mít ještě těžký, než si Minie zase udobří. Některé ženské byly docela nebezpečné a člověk musel dávat bacha, aby je nenaštval.
Brumbál třikrát rychle zamrkal, aby se dostal ze svého šoku. Nějakým zvláštním způsobem byla jeho mysl zahlcena těmito informacemi.
„Ehm...sbalit?“ ano, to byla velice mizerná reakce od více jak sto padesát let starého kouzelníka, uvědomil si Albus, hned poté co to vypustil z úst.
„Jo, tak se tomu říká ne? Sirius říkal, že se tady venku tak mluví se ženami. Je to...hmm... druh komunikace s opačným pohlavím, takzvané balení. Vy lidi tady kolem všeho děláte hroznej bordel. Moc to komplikujete,“ povzdechl si Třináctka. Nevěděl proč, ale věřil, že si Staříkovy může postěžovat.... stěžování si, to ho taky naučil Sirius. Lidé mimo Azkaban hodně mluvili dokonce i když neměli o čem, takže si vymysleli spousty základních důvodů k mluvení, alespoň to zatím Třináctka vypozoroval.
„Ano, samozřejmě, Sirius Black,“ promnul si ředitel čelo. Najednou hodně věcí dávalo smysl.
„Víš Daxi, chlapče, tohle není ten důvod proč byla profesorka McGonagallová naštvaná,“ začal pomalu vysvětlovat, nevšímajíc si nedůvěřivý pohled, kterým po něm Dax hodil.
„Jde o to, že tady venku je nutné dodržovat jisté normy společenského chování a Minerva stejně jako ostatní, byla pohoršena, že jsi tyto normy nedodržel. Svým profesorům musíš prokazovat jistou úctu. Jsou mistry ve svém oboru, který tě budou učit a za to si zaslouží, abys s nimi jednal s úctou chápeš?“
„Ale vždyť já se k nim chovám s úctou,“ bránil se zmateně Třináctka.
„Daxi pamatuješ si na svou chůvu? Byla i tvá učitelka co jsem slyšel,“ otázal se Brumbál.
„Jo, Severus a Minie jsou jí docela podobný...jistým způsobem. Popravdě je to trochu znepokojující,“ zamyslel se Fox.
„Ano a oni i s ostatními profesory vyžadují, aby ses k nim choval podobným způsobem, jako ke své chůvě,“ vysvětlil ředitel načeš se Dax vnitřně otřásl. Jeho chůva měla spoustu pravidel, jak se chovat. Léta bez ní postupně odnesla tyto pravidla do ztracena, už tak nějak postrádalo smysl se chovat podle těchto pravidel, zvláště, když to nikdo nekontroloval, nikoho to nezajímalo a hlavně bylo mnohem pohodlnější chovat se volněji bez obtěžujících pravidel.
„Dobře,“ připustil nakonec s nechutí, věděl že se musí přizpůsobit, alespoň aby splňoval normy jinak by následoval trest...o kterých stále nic nevěděl.
„Také doporučuji, abys všechny profesory označoval jejich titulem profesora a příjmením. Zvláště profesorka McGonagallová považuje za velice neuctivé používat zdrobnělinu jejího jména.“
„Chápu,“ pokýval hlavou odevzdaně.
„Měl by sis pročíst školní řád, který jsem ti dal, tam se dozvíš spoustu užitečných rad, jak se vyhnout problémům. Podívám se ti do knihovny po některých knihách co by ti mohli pomoct s interakcí s ostatními,“ usmál se na něj Stařík a vytáhl z vnitřní pravé kapsy dva bonbony v jasně kanárkově žlutém obalu a opět se podělil s Daxem, který si vzal pochutinu až poté, co viděl, že i starší kouzelník tak učinil.
„Díky, je opravdu komplikovaný tu s někým mluvit. Tak, teď když za sebou máme tu nudnou část, co mi povíš o tý pěkný profesorce Vektorové? Kde, že je vůbec její pokoj?“ nadhodil opět s úsměvem.
„Musím podotknout, že je zakázán romantický poměr mezi studentem a profesorem.“
„Co? Proč?“ zeptal se překvapeně Dax.
„Rozhodně by sis měl přečíst školní řád chlapče, tam je toto pravidlo napsané. Je to především z důvodů objektivity profesora v přístupu k hodnocení studenta. Také by takový vztah podrýval autoritu onoho profesora,“ vysvětlil Albus trpělivě.
„Hmm, takže by to nešlo ani když si odhlásím její předmět...“ zauvažoval nahlas Třináctka a Brumbál se přistihl, že je opět ohromen, jak rychle byl chlapec schopen reagovat na nové informace.
„Takže tě profesorka Vektorová zaujala?“ optal se ředitel s úsměvem.
„Jasně, rozhodně vypadá hodně dobře,“ přikývl.
„I ta bystrozorka vypadá chutně, ale nejsem si jistej, jak to funguje když je můj dozorce. Je to vlastně poprvý, kdy mám za dozorce ženskou...je to trochu matoucí,“ přiznal Dax.
„Dozorce, jako osoba, která mě hlídá a má hesla k mým náramkům,“ vysvětlil Třináctka, když viděl Staříkův tázavý pohled.
„Ou, tak to tě bude zajímat, že všichni profesoři tady v Bradavicích znají hesla ke tvým náramkům, ale samozřejmě tu výsadu použijí pouze pokud uvedeš do ohrožení něčí život,“ informoval ho ředitel. To Daxe opravdu zarazilo. Tohle byla rozhodně další nová věc, vždycky měl hesla k jeho zámkům jen správce Azkabanu, neboli hlavní dozorce, teď je má podle všeho spousta lidí. Trochu se zamračil nad tou vyhlídkou, že tolik lidí má nad ním moc. Rozhodně se mu ta myšlenka nelíbila, ale alespoň že to věděl. Samozřejmě navenek nedal znát, že by ho tahle skutečnost nějak rozrušila.
„Tak když už jsme u těch ženských, měl jsem pravdu s tebou a profesorkou McGonagallovou?“ optal se zvědavě aby změnil téma.
„Ehm, myslím, že by jsme se měli vrátit do hradu a ty by sis měl pročíst školní řád, po obědě tě profesorka Vektorová začne učit používat hůlku na praktickou magii, tak doufám, že už budeš připraven se k ní chovat s úctou,“ informoval ho Brumbál.
„Takže jsem to trefil! Gratuluju Staříku, je to docela kočka...alespoň z toho co můžu říct, ty hábity jsou hrozná věc,“ zasmál se Třináctka.
„Když bude někdo v doslechu, tak mě také oslovuj mým titulem ředitele Daxi. Mnoho lidí by nevzalo dobře, že nedodržujeme zažitá pravidla,“ prohodil naoko vážně směřující zpět do hradu. Trochu zkazil dojem vytáhnutím dalších cukrátek z levé vnější kapsy a rozdělením se s jeho studentem.
*
Školní řád nebyl ani tak složitý na zapamatování a kupodivu mu dal dokonce i spoustu návodů jak se chovat k ostatním a to především profesorům.
Před obědem dokonce stihl zajít do knihovny, kterou byl zcela uchvácen i když nalézt jí trvalo asi hodinu, rozhodně to nepovažoval za ztracený čas. Byla obrovská a byla plná knih! Otřel si o sebe chtivě bříška prstů a pomalu přešel k prvnímu regálu.
O pár hodin později, ho ze čtení vyrušil malý domácí skřítek s oznámením, že se má dostavit k obědu. Ani si toho malého tvora nestihl pořádně prohlédnout a on zmizel. Pro další výzkum bude muset najít jejich hnízdo...jestli tedy skřítci mají hnízda. Když nad tím tak přemýšlel, mohl by se pokusit o malých tvorech něco objevit tady v knihovně.
Stařík nejspíš už ostatním řekl o jejich diskuzi, jelikož na něj okamžitě jak vstoupil všichni zírali s očekáváním.
„Zdravím,“ pozdravil je s úsměvem a Severus, tedy profesor Snape sklonil hlavu zpět ke svému jídlu uznávajíc, že se nekoná žádná viditelně ohromující změna.
Mladá profesorka ho stále sledovala s podezíravě přimhouřenýma očima a čekala na něj až spořádá svůj skromný oběd. To netrvalo nijak dlouho, jelikož stále nebyl moc zvyklý na tolik jídla a rozvrhnout si to tak, aby mohl vždy alespoň něco sníst bylo těžší než se zdálo.
Když byl hotov, tak na něj kývla, aby jí následoval, vzala sebou koženou brašnu, kterou měla opřenou o židli a vyšla ven vedouc ho až k okraji Zapovězeného lesa.
„Tak pane Foxi, doufám, že včerejšek se již nebude opakovat a my se budeme moct věnovat přípravě vašich schopností na zkoušky co vás čekají, bez zbytečných nepříjemností,“ uvedla odměřeně.
„Jasně profesorko Vektorová,“ přikývl Dax. Po tomto potvrzení se viditelně uvolnila.
„Dobrá, mám tu vaše hůlky, takže můžeme vyzkoušet seslání pár základních kouzel a vyladit vaše problémy. Až skončíme s probráním všech kouzel do šestého ročníku, tak se zcela zaměříme na ovládání vaší moci, aby jste měl plnou kontrolu i bez omezovačů,“ objasnila hrubý plán a dala mu do ruky hůlku, kterou vytáhla z brašny kterou sebou přinesla.
„Bylo mi řečeno, že teorii zcela ovládáte, takže přejdeme na kouzlo Diffindo. Jedná se o kouzlo prvního ročníku, i když je klasifikováno jako lehká řezací kletba v podstatě je zcela bezpečná, jelikož nepůsobí na nic živého. Krom toho není nutné stálé zaměření na kouzlo, jako u základních formulí na proměnu nebo levitaci. Nic jednoduššího snad ani nelze vymyslet, tím pádem perfektní na první test,“ vysvětlila.
„Teď zkuste použít kouzlo,“ přikázala pozorně sledujíc každý jeho pohyb, z čehož byl docela nervozní, ne že by to dal najevo! Bylo to poprvé, kdy použije nějaké z kouzel co se naučil, skoro mu až naskočila husí kůže z toho vzrušení. Jelikož už měl vše nastudované dokonce i s pohyby hůlky nemusel o obsazení tohoto kouzla ani moc přemýšlet. Zvedl ruku s hůlkou a řekl: „Diffindo,“ bohužel žádné kouzlo nevyšlo z hůlky, která explodovala ve spršce ohořelých jemných třísek zanechávajíc po sobě jen část kterou stále držel v ruce.
„Takhle ne, musíte se na kouzlo soustředit takhle se jedná jen o erupci magie bez zaměření,“ řekla a podala mu další hůlku.
Tentokrát si v hlavě vyvolal všechny informace o tomto kouzlu, v mysly si představil pohyby hůlkou a opět řekl bezchybně formuli: „Diffindo,“ výsledek se ale opakoval, na což se nespokojeně zamračil.
„Hmm, teď jste měl správné zaměření pane Foxy, ale síla použité magie byla příliš velká. Zkuste tentokrát tolik nemyslet na provedení kouzla, ale zároveň to neodbýt, něco mezi tím,“ podala mu další hůlku a zvědavě sledovala co se bude dít. Když hůlka dopadla stejně jako dvě předešle Daxovi uniklo nespokojené zavrčení.
„Nemáte se proč zlobit, většině žáků prvního ročníku se kouzlo nepovede na poprvé, krom toho vaše pohyby hůlkou i výslovnost jsou správné. Jde o problém se sílou kouzla. Musíte omezit sílu použité magie. Jste nadprůměrně magicky silný, tak předpokládám že jste necítil žádný úbytek magie že? Nějaké odčerpání vaší síly?“ zeptala se.
„Ne, nic takového,“ zavrtěl hlavou Dax.
„Aby jste pochopil pane Foxy, tak používáním, nebo chcete-li spotřebováváním magie do kouzla cítíme úbytek oné magie z nás a díky tomuto pocitu se následně dá vycvičit vnímání toku magie a regulace síly. Studenti většinou podvědomě tuto schopnost ovládnou během let praxe, u vás je tato schopnost zakrnělá léty bez výcviku v používání magie. Takže to bude o něco těžší. Vědomě se naučit cítit své kouzlo je disciplína, která se učí až v pátém ročníku v přípravných kurzech pro některá povolání. Samozřejmě ostatní mají výhodu několikaleté praxe s používáním kouzel, tak to bude chvíli trvat než se tuto schopnost naučíte, pak už by nemělo být moc složité regulovat sílu kouzla,“ vysvětlila zdlohavě a pak se na chvíli zamyslela.
„Dnes už s tím nic neuděláme. Pojďte za mnou pane Foxy, dám vám nějaké materiály, které by vám měli pomoct s touto disciplínou,“ rozhodla a společně se vydali k hradu.
*
Ještě ten večer, dočetl dvě útlé knížky, které mu Septima Vektorová půjčila. Rozhodně to bylo zajímavé a podle toho co v knize stálo, alespoň částečně už tuto schopnost cítit magii zvládal. Bohužel svou magii necítil vůbec, což bylo divné vzhledem k tomu, že cítit okolní magii bylo údajně těžší než svou vlastní.
Další den se opět po obědě vydali ke kraji lesa, kde ho Septima naváděla, jak správně provádět cvičení na vcítění se do své magie.
Trvalo další tři dny „speciálních meditací“ jak to nazvala profesorka Vektorová, než konečně dosáhl pokroku.
Už seděl v klidové poloze dobré dvě hodiny, když zachytil svou magii, napřed to bylo jen jakési pohlazení, které následně odeznělo do ztracena, ale to stačilo aby se toho pocitu chytil a šel hlouběji a hlouběji až postupně...viděl, nebo spíše cítil Svou magii.
Bylo to neuvěřitelné a hned se dal do jejího zkoumání, podle knihy by měl cítit něco jako magický oběhový systém, který vede v provazcích po celém těle podobně jako ten krevní. I když v krvi kouzelníků a čarodějek je bezpochyby taky magie, magický oběhový systém není fyzický jsou to jen cesty kudy proudí magie, nepotřebují k tomu žádné fyzické uzpůsobení, díky tomu můžou kouzelníci a čarodějky používat hůlky a všeobecně magii i vně své tělo.
Alespoň tak to psali v té knize. Realita ale byla pro Daxe zcela jiná. Ano magie v něm proudila, ale ne v propojených provazcích, spíše mu to připadalo jako by celé jeho tělo bylo plné proudící záře. Místo kůže cítil tmavší odstín oné záře a dokonce z něj ve vlnách unikala, barevně slabší, ale přesto teď mohl ty vlny vidět, cítit.
*
Další den začali opět s hůlkovou magií, opět s kouzlem Diffindo. První dva pokusy dopadli stejně jako ty předchozí, ale u třetího pokusu se mu konečně povedlo vyslat kouzlo.
Hůlka sebou trhla v jeho ruce dozadu a vyplivla dobré čtyři centimetry silný rudě zářící svazek magie. Nedalo se to ani nazvat paprskem, jelikož ono kouzlo se cestou klikatilo a kroutilo, vypadalo spíše jako tlustý rudý blesk vypuštěný z hůlky. Po celou cestu z blesku odpadávaly kusy kouzla jako roztavené železo postupně mizející ve vzduchu před dopadem na zem. I přes fakt, že kouzlo rozhodně neletělo přímo zasáhlo svůj cíl, přesně tam kam mělo. Malá skála s ohlušujícím třeskem pukla a země za otevřenou skálou pohltila zbytek kouzla rozprašujíc drny trávy a zeminu kolem.
„Wow,“ uklouzlo Daxovi a přesunul svůj pohled z rozpůlené malé skály na svou hůlku, kde se trochu zamračil. Neexplodovala jako její předchůdkyně, ale místo leštěného dřeva mu v ruce zbyl pouze doutnající váleček dřevěného uhlí.
Septima Vektorová byla varována, to ano. Bylo jí řečeno, že její student má obrovské množství magie, ano. I když zprvu věřila, že je to jasně přehnané, tak později uvěřila. Explodující hůlky, které v podstatě ani nezasloužili být nazývané hůlkami pod sílou magie jí zaručeně přesvědčili. Dokonce si ve své mysli dokázala vypočítat jak velké množství magie musí stát za takovou reakcí...v podstatě kusu dřeva. Nic z toho jí ale nepřipravilo na to, co se právě stalo! Už viděla kouzla chovající se podobně jako blesk při seslání, to ano. V Rusku, když byla studovat, zacházení se surovou magií na kterou Rusové byli nesporní odborníci, ale u Merlinovy brady ani tam to nevypadalo takhle! A to má Fox ještě spoustu omezovačů! Otřásla se jen při té představě takové moci.
„Dobrá, ještě uberte pane Foxy,“ pokynula, když mu podala další hůlku vděčná, že si nevšiml jejího chvilkového šoku zkoumajíc svou zuhelnatělou hůlku.
*
Lucius Malfoy jakožto předseda Bradavické školní rady musel na každoroční obhlídku školy a ujistit se, že Brumbál už zaplnil chybějící místo učitele obrany proti černé magii. Jak rád by nachytal toho starého mudlomila při něčem za co by ho mohl vyhodit z pozice ředitele, bylo dost nepravděpodobné, že se mu to při této kontrole podaří. Mimo jiné je kontrola rady hlášena týden předem. Údajně pro to, aby si profesoři mohli připravit podklady. Dalším důvodem je fakt, že škola je téměř prázdná, bez uslintaných half-blood a špinavých mudlovských šmejdů, kteří by mohli případně přispět k vyhození jejich věčného zastánce. Díky tomu je možnost, že by u něčeho mohl toho senilního dědka nachytat téměř nulová.
Už byl skoro nedaleko vstupní brány do Bradavického hradu, když uslyšel onu hromovou ránu. Instinktivně se přikrčil s vytaženou hůlkou směrem ke zdroji hluku.
Asi o třicet metrů dál stály dvě osoby zírající směrem k lesu. Ženská postava podala něco té druhé a něco řekla a odstoupila. Lucius poznal jednu z profesorek Bradavic, ale k do byl sakra ten druhý... že by možnost jak vyhodit Brumbála?
Následně šokovaně přihlížel, jak neznámí obsadil nějaké kouzlo, které s hromovým puknutím rozlomilo nedaleký kámen.
Co to u Morganina chodidla bylo? A kdo je ten člověk? Přestal dvojici pozorovat a vydal se do Brumbálovy kanceláře. Ač byla demonstrace takové moci bezesporu zajímavá, mnohem víc ho zajímalo kdo jí oplývá.
*
Starý senilní mudlomil zanadával si znovu Lucius. Samozřejmě, že mu nic neřekl, chvíli se snažil změnit téma a když dědkovi pohrozil, že Rada o tom nebyla nijak informována a bez souhlasu Rady studenti nemají mimo školní rok na Bradavických pozemcích co dělat, tak odkázal na to, že je tu z nařízení ministerstva a tím pádem informovat Radu mělo ministerstvo. Opravdu se občas Lucius ptal sám sebe jestli Brumbál nebyl ve skutečnosti studentem Zmijozelské koleje.
Aby toho nebylo málo, Brumbál opět najal Alastora Moodyho na post učitele obrany proti černé magii. Otřásl se jen při vzpomínce na šíleného bystrozora. Bohužel, proti jeho zaměstnání neměl žádný argument, zvláště po tom fiasku minulý rok s Umbridgeovou.
Teď mířil přímo do ministrovy kanceláře, aby se dozvěděl o tajemném neznámém. Idiot Popletal mu vše hned vyklopí, aby se pochlubil, o tom není sporu, ale opravdu doufal, že se tomu mamlasovy vyhne alespoň dokud děti nebudou zpět ve školách.
Po zbytečném zdržování postupem podle předepsaného protokolu ke schůzkám s ministrem byl konečně uveden do Popletalovy kanceláře. Opravdu nedokázal pochopit, proč si ten idiot najal jako svého asistenta zrovna Weasleyovský potěr.
„Luciusi příteli, jak se daří?“ optal se ministr očka mu radostně zazářila.
„Pane ministře,“ přikývl Malfoy na znamení uznání titulu, což vyvolalo další záři štěstí v tváři Popletala. Lucius měl opravdu hrozné nutkání se zašklebit, ale jako vždy, si zachoval svou vážnou tvář.
„Mám se skvěle Kornelie, děkuji za optání a vy se máte?“ nadhodil hladce i když doufal, že ministr nebude moc zdržovat odpovědí.
„Skvěle ve skutečnosti, Lucie. I když nebylo by Brumbála, rozhodně by to bylo lepší,“ zachmuřil se na chvíli než se opět zářivě usmál.
„Brumbál dělá potíže kde může,“ přikývl Malfoy senior v potvrzení na čež ministr dal vlastní přikývnutí v jasném souhlasu s výrokem.
„Vlastně kvůli Brumbálovy jsem zde. Jako předseda Bradavické školní rady jsem dnes kontroloval hrad jestli je vše v pořádku a objevil jsem tam nějakého chlapce. Jak jistě víš Bradavice jsou mimo školní rok studentům zakázané, bez povolení Rady. Brumbál ale tvrdil, že chlapec je tam na příkaz ministerstva a tak jsem se přišel optat jestli opět nemá nějaké bludy,“ nadhodil kolegiálně.
„O ano Lucie ten chlapec je nejnovější trumf ministerstva,“ pochlubil se šťastně Popletal a Malfoy si se znechucením všiml, že skoro zatleskal jako nějaké usmolené děcko.
„Trumf?“ pobídl idiota před sebou a pohodlně se opřel v křesle.
„Ano, moji lidé nalezli chlapce v Azkabanu, kde vyrůstal. Podle všeho má neuvěřitelnou moc, s ním na naší straně se nemusíme Pána Zla obávat. Bohužel, kvůli tomu zatracenému Brumbálovi má ministerstvo chlapce pod poručnictvím pouze na rok, do jeho zletilosti, ale nemusíš se obávat už pracuji na tom jak ho přesvědčit, aby nastoupil do služeb ministerstva,“ usmál se hrdě ministr.
Lucius byl...šokován, přinejmenším. Chlapec vyrůstal v Azkabanu? To samo o sobě bylo neuvěřitelné a šílené. Možná ještě šílenější byl fakt že ten idiot Popletal se už neklepe strachy jen při pomyšlení na Pána Zla, dokonce si myslí, že se není čeho bát.
Buď si s imbecilem pohrává někdo další, komu tolik věří, že překoná i svůj strach...což je v tomto případě opravdu velkolepý výkon. Nebo Popletal začal věřit ve své schopnosti. Ač je jedna možnost nepravděpodobnější než druhá, jsou to jediné co by to vysvětlovalo a rozhodně se mu to nelíbilo, zvláště protože mu to uniklo.
„Takže chlapec je v poručnictví ministerstva?“ nadhodil Lucius se zábleskem v oku a vychytralým úsměvem na tváři.
25.12.2011 11:46:35
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (863 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one