Molly na ni jen vyděšeně pohlédla, pak jí z oka stekla jediná slza, škubla sebou a z hrudi jí vystřelila drápatá ruka. Ginny ohodila sprška teplé krve, zrzka se tak lekla, že spadla na zem a vyděšeně koukala na tělo své matky, které stále stálo s mrtvýma očima, hledícíma slepě před sebe.
Najednou Mollyina hlava spadla na stranu, až Ginny poděšeně vykřikla.
Ruka, která trčela z krvácející rány zmizela, ale přesto paní Weasleyová stále stála na místě.
Najednou Ginnina mrtvá matka zvedla obě ruce nad hlavu a přiblížila se k vyděšené Ginny, za tělem se ozvalo zlověstné "Bububububu," a pak najednou tělo její matky dopadlo hned vedle Ginny, která křičela strachy a snažila se dostat co nejdál od děsivé postavy, která zrovna upustila Mollyino tělo.
Postava se rozesmála, jestli si někdo myslel, že ledový smích lorda Voldemorta je děsivý, neslyšel tento. Tento smích nebyl vůbec ledový, spíš naopak, byl plný potěšení a radosti, bláznivý a zvrhlý, byl to tak hlasitý smích, že se jím naplnil celý dům.
Ginny, která vyděšeně utíkala dolů, většinu schodiště padala, ale strach jí popoháněl pořád dál, okamžitě vstala a za stálého beznadějného křiku utíkala k domovním dveřím, které se náhle otevřely.
Ve dveřích stáli její tři bratři Ron, Fred a George, ale toho si Ginny nevšímala a běžela dál, prodrala se skrz své bratry a pokračovala dál v útěku.

*

Když dvojčata s Ronem zaslechli po přemístění z Doupěte křik, tak se okamžitě rozeběhli k domu, otevřeli dveře a spatřili svou naprosto vyděšenou malou sestřičku, jak s šíleným výrazem běží proti nim, celá od krve, když na ní zavolali "Ginny, počkej," tak vůbec nereagovala a stále utíkala padajíc na zem jako smyslů zbavená.
V tom teprve uslyšeli pobavený smích, tak temný, že se ani nedal pokládat za lidský. Ostražitě vytáhli hůlky a namířili je nahoru na schody, odkud zrovna scházela obrovitá a děsivá bytost, olizujíc si labužnicky prsty, ze kterých odkapávala krev a ještě se pochichtávajíc.
Když si jich ten temný tvor všiml, tak se mu v zářivě zelených očích radostně zablýsklo, ozvalo se tiché PUF a tvor se rozplynul v černočerném dýmu.
Tři bratři se začali otáčet a vyděšeně se dívat kolem sebe, kam zmizela ta zrůda.
Najednou se znovu ozvalo Puf a dvoumetrová příšera se objevila přímo mezi nimi, byli tak překvapení, že nestačili nic udělat. Všechno pak šlo až nepředstavitelně rychle, temná zrůda zabořila své pařáty do George, a jako by nic mu vytrhla dvě prostřední žebra, z díry po tomto zranění dvojčeti začala téct krev a při pozornějším zkoumání by si každý všiml rozpárané jedné plíce. Zrzek se se sípáním svezl na zem, kde během půl minuty vydechl naposled.
Netvor si toho dál nevšímal a obě žebra zabodl do ramene Fredovy, který zavyl bolestí a chytl se za zraněné místo.
V ten samý okamžik do Harryho ramene narazil paprsek, až sebou cukl, ledabyle praštil Freda svíjejícího se bolestí do hlavy, rána byla tak silná, že přeživší dvojče sebou pláclo o zeď a už se nezvedlo. Harry se otočil, aby zjistil, kdo se mu konečně aspoň pokusil vzdorovat, byl to poslední zrzek Ron, který stále na vysokou postavu roztřeseně mířil hůlkou.
Harry se pousmál a jen znuděně švihl ocasem, čímž Ronovi podkosil nohy a on skončil na zemi, hůlka která mu vypadla z ruky byla kousek od něj, a tak se po ní rychle vrhnul, ale ruku, kterou sahal pro svou jedinou zbraň mu doslova přibodl ostrý ocas k zemi, Ron zařval bolestí a vyděšeně se podíval na netvora , který si ho zvědavě prohlížel.
Pak se ocas zničehonic stáhl a Ronova poraněná ruka byla opět volná, ale totálně neschopna jakékoliv užitečné činnosti.
Harry si toho nijak nevšímal a skučícího Rona postavil na vratké nohy. Ron si svíral svojí raněnou ruku a odevzdaně vyčkával, co přijde teď.
Harry si ho změřil odhadujícím pohledem a následně švihl svým ocasem, Rona zasáhla obrovská síla do ramene, odkud se ozvalo křupnutí, kterým na sebe upozornila i jeho žebra, byla to ohromná síla, vznesl se okamžik do vzduchu a následně prolétl zavřeným oknem Doupěte.
Obluda radostně zařvala a spokojeně si promnula ruce, rozhlédla se na své dílo, následně uznale kývla a zavětřila ve vzduchu.
Ucítila lidský pach, spoustu lidí na hraní, spoustu zábavy, a tak se vydala k nedaleké vesničce ignorujíc jemnou vůni zděšené Ginny, která se schovala nedaleko Doupěte za jedním ze stromů.

*

O sedmnáct a půl hodiny později:
Netvor se bolestivě proměnil zpět na Harryho Pottera, který teď klečel uprostřed vesničky.
"Co...Co...Co jsem to...Co jsem to provedl?" zašeptal Harry zničeně a pozoroval své zakrvácené ruce.
"Co jsem to udělal?" zakřičel z plných plic, zoufalý hledajíc něco, co by vyvrátilo tu hrůznou skutečnost, ale vše svědčilo jen pro to, že to je děsivá pravda. Harry se rozbrečel, po tvářích mu stékaly teplé slzy a ramena mu cukala vzlyky.
Po pár minutách se vesničkou rozezněl zoufalý výkřik plný bolesti a beznaděje. Harry byl tak zavalen děsivou skutečností, až z toho omdlel, to byl jediný možný únik, únik od výčitek, únik od skutečnosti, únik od toho, co se z něj stalo.

*

Přesně čtvrt hodiny po Harryho přeměně zpět se do vesničky podle instrukcí svého Pána přemístilo pět Smrtijedů.
Tři z nich okamžitě po tom, co se porozhlédli po vesnici, vyprázdnili své žaludky, zbylí dva k tomu opravdu neměli daleko, ale důstojně odolávali.
Beze slova došli k nahému chlapci celému od krve, který schoulený do klubíčka ležel uprostřed vesnice.
Dva z nich ho popadli a všichni se okamžitě přemístili z tohoto prokletého místa.

*

Severus Snape byl jeden z pětice, kteří se měli stavit pro Pottera a přenést ho zpět. Okamžitě, jak předali Pottera do péče Pána Zla, tak byli propuštěni. Snape se okamžitě přemístil před Grimauldovo náměstí 12, opřel se o zeď vedle stojícího domu, zavřel oči a chvíli jen zhluboka dýchal.
Po pětiminutovém uklidňování žaludku se Severus vydal ke dveřím domu s číslem dvanáct, který vidělo jen pár vyvolených.
Než rázně zaklepal, tak si rukama uhladil vlasy, které i bez toho nebyly rozcuchané.
Skoro okamžitě mu otevřel Remus Lupin, který zrovna měl stráž na Ústředí Řádu.
"Ah...," chtěl pozdravit vlkodlak, ale byl přerušen Severusem.
"Okamžitě svolej řád," řekl naléhavě.
Remus se dál nevyptával a okamžitě uposlechl mistra lektvarů, jelikož s takovou naléhavostí ještě snad nikdy nemluvil.
O pár minut později už v kuchyni seděl téměř celý Řád.
"Co se děje Severusi?" otázal se Brumbál profesora.
"Dnes nás Temný Pán poslal do jedné vesničky pro Pottera, nevím, jak zjistil, kde přesně se Potter nacházel, ale stanovil i přesnou dobu, kdy tam máme dorazit. Nejspíš nějaké vyhledávací kouzlo, nebo něco podobného," zamyslel se Snape.
"Bylo to příšerné, Brumbále, něco takového sem ještě nikdy neviděl a to je co říct, celá vesnice byla vyvražděná, ale nebylo na to použito jediné kouzlo, celé to bylo...strašné. A uprostřed toho všeho ležel Potter celý od krve, opravdu nevím, co se tam stalo, ale muselo to být opravdu strašné. Ale nejhorší na tom je, že je to poměrně dost blízko Doupěte, a proto navrhuju, abychom se tam přesunuli s největší opatrností," dokončil své hlášení Snape.
Arthur Weasley okamžitě zděšeně vystřelil ze židle a než stačil kdokoli cokoli udělat, tak už zmizel v zelených plamenech.
Členové řádu se nenechali dlouho pobízet a přemístili se okamžitě k Doupěti.
Hned jak se přemístili, tak za blízkým stromem někdo vylekaně vykřikl.
Členové se na sebe podívali, a pak se jich pár vydali za strom, kde se někdo bezesporu schovával.
Když došli až ke stromu a podívali se za něj, tak tam uviděli malou Ginny, kolébala se dopředu dozadu a něco si pro sebe nesrozumitelně mumlala, rudé vlasy jí padali do obličeje a na ně nijak nereagovala.
Lupin si před ni klekl a odhrnul jí pramen rudých vlasů z obličeje, to co pod ním spatřil ho opravdu vyděsilo, zrzka měla celou tvář i oblečení od krve a v jejích očích upřených na něm se zračilo šílenství, nepřestávala se kolíbat a potichu si něco mumlat.
Lupin se zmohl jen na vyděšené "Pane Bože."
Následně pro Ginny vyčarovali nosítka a dva členové Řádu se s ní okamžitě přemístili k Mungovi.
Potom se všichni rozeběhli k Doupěti s neblahou předtuchou.
Několik metrů před vchodem se zastavili a dál pokračovali pomalými kroky.
Okamžitě spatřili ve dveřích ležet tělo George Weasleyho v kaluži rudé krve, bylo jasné, že tomu už nepomůžou.
Pokračovali tedy opatrně a zděšeně dál. Když vešli, tak seshora scházel zrovna Arthur se svou manželkou v náruči, po tvářích mu stékaly slzy a byl celý od krve.
Po dalším prohledání domu našli ještě Freda a Rona, kteří ještě dýchali, a tak se s nimi co nejrychleji přemístili k Mungovi.
Arthur zůstal u svých dětí v nemocnici po tom, co ho odtrhli od jeho mrtvé manželky a syna, ostatní se přenesli zpět na Ústředí.
"Severusi, mohl bys nám prosímtě ukázat svou vzpomínku na tu vesnici?" zeptal se ho zničeně ředitel Bradavické školy čar a kouzel.
Mistr lektvarů zbledl ještě víc, než je jeho obvyklá barva, což bylo opravdu pozoruhodné, ale bez jediného slova přešel k myslánce a vlažil do ní stříbrnou vzpomínku, pak myslánku opatrně položil před Brumbála a opustil místnost, opravdu neměl chuť to vidět znovu, tohle opravdu ne.
Ředitel byl zaskočen Severusovým chováním, zatím nikdy neodešel, když se prohlíželi jeho vzpomínky z krvavých a nechutných radovánek Smrtijedů a jejich pána.
Namířil na myslánku a pronesl formuli "Okvurmus Desty Elea," potom přesunul myslánku doprostřed stolu a čekal, než bude kouzlo účinkovat.
Najednou z myslánky vystřelil bílý, až stříbrný paprsek do vzduchu, kde se zformoval do jakéhosi kruhu, ve kterém se začala promítat vzpomínka.
Napřed Severus se čtyřmi dalšími Smrtijedy klečeli před trůnem Pána Zla, který jim dával příkazy, následně se přemístili. Dál byla vzpomínka trochu zmatená. Všude mrtvá těla, nabodnutá na blízké špičaté předměty, roztrhaná na kusy, roztříštěné hlavy, děsem vyvalené mrtvé oči, mrtvé těla němě křičíc strachem.
Pár ženských těl mělo vytrhnuté srdce, které leželo o kousek dál z větší části okousané. Některé mrtvoly byly různě zavěšené na pouličních lampách za vlastní vnitřnosti. Mrtvoly byly všude, kam se člověk podíval, dokonce bylo i pár mrtvých na střeše. A pak Severusův pohled zaostřil na jednoho muže, který seděl u jedněch dveří, měl zlámané nohy a z břicha mu vylézaly vnitřnosti, které byly všude kolem něj, měl otevřený i hrudník, kde bylo vidět, jak mu pomalu bije srdce, s každým úderem se zpomalovalo a muž hlasitě chrčel, ve smrtí ztichlé vesnici to byl nejhlasitější zvuk, který podtrhával tu ponurou a děsivou atmosféru, nakonec srdce přestalo bít, muž přestal chrčet a ruka, kterou si držel krk bezvládně spadla na zem a odhalila tak ránu na krku, ze které teď vytékal proud krve.
Brumbál rychle ukončil vzpomínku, protože viděl, jak většina členů začíná zelenat.
Stejně přibližně polovina členů vyběhla z místnosti držíc si ruce před pusou.
Po tom, co několik jeho kolegů vyběhlo z kuchyně, se Severus klidně vrátil dovnitř a pohodlně se usadil na stoličku.
Porada probíhala ještě nějakou dobu a spekulovalo se o tom kdo, nebo spíše co to mohlo udělat. Severus taky informoval řád o tom, že se nedávno konal nějaký rituál, nebo něco takového, kde bylo několik desítek Smrtijedů, ale Severus nějak nebyl pozván se toho účastnit.

*

O několik hodin později se Harry probudil. Nahlas si ulehčeně oddychl, byl to jen sen, jen strašný sen. Byl stále v jedné z Voldemortových kobek o tom nebylo pochyb, jen byla až neobvykle velká, ale opět bez jediné špetky světla. Okamžitě ho vyvedla z omylu bolest, ta samá bolest, jako v tom snu, ta samá bolest, jako při přeměně do té bestie.
O několik málo okamžiků později byla místo Harryho Jamese Pottera v kobce temná dvoumetrová postava.
"Vítám tě v mém sídle, Noxi," pronesl ledově Voldemort, který pohodlně seděl na svém trůnu, ale za pomocí kouzla ho mohl tvor v kobce dokonale slyšet. Řekl to v téměř zapomenutém jazyce, temném jazyce, který na tomto světě nikdy neměl být.
"Mám pro tebe jistě zajímavý návrh," pokračoval Voldemort a sám pro sebe se usmál.
14.02.2011 04:49:11
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (863 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one