Harry si rezignovaně povzdechl a pomalu vylezl ze své lázně, teď se nemohl zdržovat něčím jako je odpočinek, na to bude dost času po smrti.
Pomalu, cestou se protahujíc došel až k pohodlnému křeslu do kterého se usadil, mávl rukou a zrcadlo, které bylo poblíž přilevitovalo před něj.
Harry kryticky prohlédl svůj odraz, násldně si přejel rukou po strništi, které mu vyrašilo a ono okamžitě zmizelo, popadl nedaleko ležící lidskou lebku a pracně si začal stříhat (okusovat) nehty lebkou.
Po půl hodině byl se vším hotov, znovu se postavil před zrcadlo a na jeho tváři se usadil mírný úsměv, což už se nestalo opravdu hodně dlouho.
"Já sem ale švihák," zhodnotil Harry s úsměvem, otočil se a se zavířením pláště zmizel ze své skrýše.

*

Bylo něco kolem třičtvrtě na sedm a studenti Bradavické školy čar a kouzel už začali chodit na snídani do Velké síně. Mezi tyto studenty patřila i Hermiona s Ronem, oba byli unavení, protože zase celou noc probírali situaci s Voldemortem, Harrym a Smrtijedy, takže toho moc nenaspali.
Najednou klidné a tiché prostředí Bradavických chodeb narušilo několik vyděšených výkřiků, které přicházeli z chodby kousek od nich.
Ron s Hermionou se okamžitě rozeběhli tím směrem aby zjistili co se děje a případně pomohli, ale neudělali ani čtyři kroky a už se zpoza rohu vyřítilo černé cosi, byla to taková vznášející se temnota, která se k nim začala rychle přibližovat, Ron s Hermionou okamžitě tasili hůlky a snažili se to zlikvidovat, nebo zadržet, ale žádné z vyslaných kouzel nepomohlo a neškodně se do toho vsákly.
Pak už bylo temné stvoření u nich a následně se Ronovi a Hermioně zatmělo před očima, ne že by je ta věc omráčila, ale nic neviděli, jen černočernou tmu a ať se snažili sebevíc nijak z toho nedokázali uniknout.

*

O sedm minut později se do Velké síně přiřítilo několik udýchaných studentů, kteří se zastavili až před profesorským stolem a začali všichni něco nesouvisle vysvětlovat.
"Klid, není vám rozumět," zadržel příval slov Brumbál a všichni zmlkli a ještě se snažili vydýchat rychlý běh.
"A teď mi jeden z vás povězte co se stalo," řekl ředitel a sledoval studenty rentgenovým pohledem.
"Hermionu Grangerovou a Rona Weasleyho něco uneslo," vychrlil okamžitě jeden z nich.
"Kde jsou teď?" zeptal se profesor Kratiknot.
"Nevíme bylo to moc rychlý a hned to zmizelo v jiný chodbě," vysvětlil další student.
Celý profesorský sbor jako na povel vstal a v čele s Brumbálem se vydal pryč z Velké síně hledat unesené studenty.

*

Hermionu s Ronem mezitím temná věc dovlekla tam, kam chtěla a propustila je.
Ani jeden z nich to nečekal a tak oba spadli na dřevěnou podlahu, chvíli byli dezorientovaní, ale pak se Hermiona vzpamatovala.
"Tohle je učebna, jsme pořád v Bradavicích," zašaptala potichu k Ronovi.
"Jo, ale nikde nevidím tu potvoru co nás sem přivlekla," řekl Ron potichu a obezřetně se rozhlížel po temné učebně, která už asi nějakou dobu nebyla používaná, přez dvě velká okna vyseli těšké neprostupné závěsy, takže v učebně byla poměrně tma.
"Možná už zmizela," nadhodila Hermiona doufajíc v to, opravdu se jí nelíbil ten pocit bezmoci.
"Jsem rád, že vás to všechno, co vás potkalo téměř vůbec nezměnilo," ozval se z protějšího rohu místnosti neznámý chraplavý hlas.
Oba byli okamžitě na nohách a mířili do těch míst hůlkami.
"To snad nebude potřeba, nepřišel sem vám znovu ublížit," zašeptal znovu hlas.
Najednou se ze stínů okolo Rona a Hermiony oddělili dva tenké malé provázky temnoty, které se jim omotali kolem hůlek a ty okamžitě zmizeli.
Oba vyděšeně o krok ustoupili, ale stále propalovali místo odkud se hlas ozíval, ať se snažili jak chtěli, tak tam nikoho neviděli.
"Kdo...kdo jste a proč jste nás unesl, co po nás vůbec chcete?" zeptala se Hermiona.
Postava v rohu se uchichtla a pomalu vykročila ze stínů, měla na sobě zvláštní plášť červené až skoro černé a černé barvy, které se jakoby proplétali a měnili své místo a stále se pohybovali, ale kápě na hlavě Ronovy a Hermioně stejně zabraňovala poznat osobu v plášti.
"Chci po vás jen aby jste mě vyslechli a můžu vám slíbit, že pak už mě nikdy v životě neuvidíte," vysvětlil jim a posadil se na rudozlaté křeslo, které se tam zničeho nic objevilo.
Mávl rukou a před Ronem a Hermionou se objevila identická pohodlná křesla, postava jim pokynula aby se posadili, ale ani jeden nevypadal že by to přijal.
"A kdo jsi?" zopakovala Hermiona svojí otázku.
"Hmm, jestli to chcete vědět, tak dobrá. Býval jsem Harry James Potter," přiznal Harry.
Oběma se okamžitě zablesklo v očích, v těch Hermioniny bylo mnoho pocitů, ale Ronovi oči jasně vysílaly vztek a touhu po pomstě.
Ron jedním skokem byl u katedry ze které bleskově sebral dopisní nůž a dalšími dvěma skoky byl u Harryho, který se stačil v klidu zvednout z pohodlného křesla.
Ron okamžitě jak byl nadosah, tak Harrymu vrazil dopisní nůž do ramene, ale Harry sebou ani necukl, natočil jen hlavu v kápi na stranu a sledoval Ronův totálně překvapený obličej, Ron se z toho hned vzpamatoval a chtěl bodnout znovu, ale jeho ruku, ve které držel nůž sevřel Harry ve své.
"Taky tě rád vidím Rone, ale tohle nemá žádný smysl, jen nám to zkomplikuje konverzaci," usmál se Harry a vytáhl si z ramene dopisní nůž, která byl pokrytý nějakou černou tekutinou, která nebohý nůž začala rozežírat.
Ron na to chvíli zděšeně koukal ale hned jak stisk Harryho ruky povolil, tak do něj strčil a s výkřikem: "Hermiono poběž," se vydal ke dveřím z učebny.
Když od nich byli asi metr, tak se ze zámku začalo kouřit a on se roztekl, Ron zalomcoval dveřmi, ale stále nic, byly zatavené a nešly otevřít.
"No tak, nemám zas tolik času, pojďte si sednout ať vám můžu konečně říct co je nutné."
"My to nechceme poslouchat, seš jen hnusnej vrah, zrůda, kvůli tobě je skoro polovina mý rodiny mrtvá, Ginny je u Munga a bůh ví kolik lidí si ještě zabil," rozkřičel se Ron až zrudl vzteky.
"Myslíš že sem snad něco z toho chtěl? Myslíš snad, že sem chtěl aby mě Voldemort proklel, myslíš že bych já ublížil tvý rodině? Sakra Rone, drž už hubu, vůbec nevíš o čem mluvíš," řekl Harry a jeho hlas nebezpečně duněl po učebně.
"Teď si konečně sedněte, kdybych vám chtěl něco udělat už sem to udělal a stejně nemáte na výběr a musíte si to poslechnout, jelikož vás do té doby nikam nepustím," řekl Harry a znovu se posadil do svého křesla.
Po chvilce váhání se Ron s Hermionou taky posadili a vyčkávali co Harry řekne.
"Jediné co chci je aby jste byli šťastní, vím, že jsem k tomu zatím moc nepřispěl, spíš naopak," dodal, když si všiml Ronova vražedného pohledu.
"Mám pro vás dárek a doufám, že ho využijete," řekl pak a mávl rukou k vyklizenému prostoru učebny.
Tam se oběvili čtyři veliké truhlice, z nádherně vyřezávaného dřeva, na víku dvou v pravo byly iniciály HG a na zbylích dvou bylo RW.
"Co...." chtěla se zeptat Hermiona, ale byla přerušena.
"No v poslední době jsem dost cestoval a moje konto u Gringotů je už zbytečné, tak jsem si ho vybral, v první truhle máte teda každýpeníze, které by vám měli zajistit pohodlný život a v druhé jsou takové maličkosti z mých výprav, pár věciček," usmál se Harry.
"Určitě jsou to krvavý peníze tvých obětí, co?" zamručel Ron a kdyby Harry neměl kápi, tak by viděl, jak se Harrymu po téhle poznámce ještě víc rozhořely plameny v očních důlcích.
"Jak jsem řekl, tyhle peníze jsou moje, z nálezů, pár obchodů a z mého trezoru. Ty špinavé peníze taky mám, ale jen od těch co si zasloužili zemřít tak, jak zemřeli a ty peníze dám řádu. Ale dál abychom se nezdržovali maličkostmi, tak tu mám i dárky pro každého profesora a pár členů řádu," oznámil a znovu mávl rukou, hned se v místnosti oběvilo několik malých truhliček, každá s iniciálem na víku.
"A..." chtěl pokračovat Harry, když v tom se ozvala rána do dveří následována hned další.
"A vypadá to, že už nás našli," usmál se Harry.
"Tak se s vámi chci rozloučit, jak sem vám řekl na začátku už se nemusíte bát, že mě ještě uvidíte," řekl a opatrně se nahnul k Hermioně a dal jí lehký polibek na čelo, udělal zvláštní gesto rukou ve které se mu hned zformovala překrásná bílo rudá růže, kterou jí pak dal.
Když se chtěl rozloučit i s Ronem, tak ten si založil ruce na hrudi a stále ho propaloval vražedným pohledem a tak od toho Harry upustil.
"Jsem moc rád, že jsem měl možnost vás poznat a doufám, že už budete šťastní," řekl a tím probral i Hermionu, která byla nějak v šoku.
Najednou se dveře rozlétli na třísky a dovnitř se hned nahrnul Snape, Brumbál a zbytek profesorského sboru. Mistr lektvarů na nic nečekal a okamžitě na Harryho vyslal nějaké kouzlo, které s ním mrštili o zeď na druhé straně učebny.
"Jste v pořádku?" zeptala se okamžitě McGonagallová obou Nebelvírských studentů.
"Koukám, že už jste si přišli pro dárky, i když jsem nic na oplátku nečekal. Díky, pane profesore," ušklíbl se Harry a pomalu se zvedal, při tom nárazu mu sklouzla kápě dolů a tak si všichni mohli prohlédnout jeho obličej.
Hermioně vhrkly do očí slzy a i Ron vypadal jeho zjevem docela vykolejený. Ženská populace profesorského sboru si zděšeně přikryla rukou ústa a mužská obezřetně mířila na osobu před nimi, ale všichni se dívali na Harryho obličej se zděšením a většinou i soucitem. Harryho "oči" dál plály, vlasy po ramena byly sčesané dozadu a tak všichni mohli spatřit spoustu černých jizev, které se táhly přes jeho obličej, Harry měl místo poloviny spodního pantu a části tváře jen temnotu, která jí dokonale nahrazovala, ale neskryla úplně jinak smrtelné zranění, ale jizva ve tvaru blesku byla pořád stejná. Neměné znamení toho, který přežil.
"Harry?" zeptal se Brumbál a trochu sklonil hůlku.
"Pottere," zasyčel ledově Snape.
"Ano jsem to já," usmál se Harry, rozpřáhl ruce a uklonil se jim jako publiku.
Ale pak zvážněl: "Máte tu všichni ode mě dárky, vás pane řediteli žádám, aby jste peníze v této truhle," přitom mávl rukou a objevila se před nimi velká truhla, "použil pro věci ohledně Fénixova řádu a pro nějaký ty dobrý skutky," řekl Harry a udělal ledabylé gesto rukou jako by mu dával spropitné.
"Už budu muset jít a pane řediteli? Dneska se věštba naplní," řekl Harry a rozplynul se v cáry temnoty, které pomalu zmizely.
Brumbál pomalu přešel k truhle pro Fénixův řád a otevřel zdobené víko, truhla byla téměř až po okraj plná nejrůznějších kouzelnických mincí, dokonce tam bylo i pár drahých kamenů a šperků. Všichni na to užasle hleděli a Ron si jenom pohrdlivě odfrkl.
"Prej, že bral zlato jen těm, co si zasloužili zemřít, keci," řekl a zhnuseně se díval na zlato v truhle.
"Měl by jste tomu věřit Weasleyi, už dost dlouho útočí hlavně na Smrtijedy, když je proměněný a jak jistě víte, tak všichni Smrtijedi jsou docela bohatí, dokonce bych se ani nedivil, kdyby mu nabízeli svoje peníze za život, dost se o něm mezi Smrtijedy mluví," upozornil Snape a taky pozoroval zlato.
"Asi by jsme se měli podívat, co nám Harry dal," řekl Brumbál a už otevíral truhličku se svými iniciály, uvnitř byl sešit, ve kterém Harry popisoval jeho prokletí s cedulkou, že by se to mohlo někdy hodit a taky dvě věci, zlatý prsten se znakem Nebelvíru a medailon se znakem Havraspáru.
Hermiona hned pootevřela první její truhlu, ale ta byla plná zlata a tak otevřela tu druhou, na kterou byla víc zvědavá. Uvnitř truhly byla spousta starých velkých knih, které zaplňovaly asi třičtvrtě truhly, zbývající prostor byl téměř úplně zabraný malymi placatými krabičkami a na tom všem byl maly lísteček, na kterém stálo: Ty šaty jsou zmenšené, stačí je jen zvětšit.
Hermiona okamžitě otevřela pár krabiček v prvních dvou byly nádherné náušnice, řetízky, náhrdelníky, prsteny a až potom narazila na krabičku s malinkými šaty, byly celé dělané z bílé krajky, další šaty byly tmavě modré a na dotek nádherně jemné a byla tam spousta dalších.
Ron taky po chvíli přešel ke svým truhlám, v první zase byly peníze a ve druhé bylo nejnovější letající koště i s kompletní výbavou, a příručkou, dál tam bylo několik knih o famfrpálu, neviditelný plášť a jako u Hermiony spousta malých placatých krabiček se skoro identickým vzkazem, jen místo šaty, tam stálo hábity. Ron pomalu otevřel první krabičku a tam byl malý ale nádherný společenský hábit zlaté barvy.

*

Harry se vynořil z temnoty nedaleko sídla Pána zla. Ani se neobtěžoval nasazovat si znovu kápi a vydal se rovnou k hlavní Bráně, kterou hlídali dva Smrtijedi.
Hned jak ho spatřili tak zakřičeli: "Stůj, kdo jsi, že se opovažuješ vstoupit sem?"
"Já?" zeptal se jich Harry aniž by zastavil, nebo jen zpomalil "Jsem smrt, zkáza a bolest, ale býval jsem Harrym Jamesem Potterem," vykřikl Harry v odpověď.
Smrtijedi sebou při jeho jménu dost škubli, stejně a možná ještě víc, než sebou škubají lidi při jméně Lorda Voldemorta, ale neopustili své stanoviště a začali na Harryho pálit jeden zelený paprsek za druhým, Harry se ani nesnažil uhýbat, nebo se jakkoliv jinak bránit, už se pokoušel zkončit svoje trápení touto kletbou, která na něj neměla vůbec žádný účinek.
Když Smrtijedi viděli jak se bez jediného zastavení, nebo známky zpomalení Harry blíží i když se do jeho těla vpilo nejméně pět paprsků smrti, tak už to nevydrželi a zamířili k pootevřené hlavní bráně volajíc přitom posily.
Než ale stačili proběhnout dovnitř, brána se s ohromným dunivým zvukem zavřela.
Smrtijedi, kteří jim běželi napomoc jen zaslechli Potterovo jméno, tak už spatřili jen obličej jednoho z hlídačů, který vypadal k smrti vyděšeně.
Smrtijedi se zevnitř pokoušeli otevřít ohromnou bránu, ale bezvýsledně. Najednou se z druhé strany mohutných dveří ozval bolestivý křik a druhý totálně vyděšený až smrtijedům přejel mráz po zádech a od brány začali pomalu couvat.
Když ustal bolestivý křik, tak se ten vyděšený proměnil v prosby o holý život, které pak s jediným táhlým a posledním výkřikem zmizely.
Smrtijedi uvnitř už nepokrytě couvali co nejdál od brány, když v tom se dveře doširoka rozrazily a jako na povel oblohou projel klikatý blesk a ozářil tak postavu stojící na prahu.
"Zdravím, pánové," usmál se nepříjemě Harry a pohybem ruky za sebou zavřel hlavní bránu Voldemortova sídla pomalu se blížíc k deseti vyděšeným smrtijedům, čtyři z nich na nic nečekali a okamžitě utekli jednou ze tří chodeb někam do útrob Temného sídla.
Harry naklonil hlavu na stranu zvědavě si prohlížejíc zbylé smrtijedy, jako na povel se všichni rozutekli za svými druhy, ale udělali jen dva kroky a všechny pevně svázaly provazce temnoty od hlavy až k patě. Svázaní smrtijedi se vznesli do vzduchu a začali nalétávat na zdi. Vždycky, po intervalu asi půl minuty, se ozval hromadný tupý náraz a bolestné zavití šesti mužů. Po chvilce se temnota svazující smrtijedy začala stahovat víc a víc, neberouc ohledy na bolestný řev smrtijedů.
Smrtijedi za chvíli řvali bolestí natolik, že už snad ani nebylo poznat, kdy sebou zase praštili o jednu ze čtyř stěn. Jejich křik putoval Temným sídlem jako alarm k varování ostatních. Temnota se stahovala stále víc a víc, drtila smrtijedy. Asi čtvrt minuty po tom, co se ozvalo praskání kostí se temnota utáhla natolik, že smrtijedy doslova rozemlela na kusy, které z výšky padaly po celé vstupní hale, jelikož se jejich skupinka neustále pohybovala proti zdem. Harryho kupodivu nezasáhl ani jeden kus bývalých Voldemortových služebníků a jejich krev se mu jakoby vyhýbala, takže zůstal čistý.
"Voldemorte, přišel jsem to skončit, jdu si pro tebe," zařval Harry z plných plic a jeho hlas se donesl i do toho nejvzdálenějšího koutku Temného sídla.

*

Albus Brumbál a ostatní byli stále v učebně a prohlíželi si svoje dárky, tiše vzpomínali na Harryho Pottera jako studenta Bradavic, dobrého kamaráda, otravného hrdinu, nebo prostě jen Harryho, když v tom se Snape chytil za svoje předloktí, které ho začalo hrozně pálit.
"Brumbále, musím jít, volá nás," řekl řediteli a chystal se odejít, ale ředitel ho zastavil.
"Ne Severusi, už nikam nemusíš a opravdu bych ti neradil být zrovna někde poblíž Voldemorta," řekl Brumbál klidně a stále seděl v křesle, které předtím Harry vyčaroval.
"Cože?" nechápal Snape a nepatrně se ušklíbl když ho zasáhla další vlna bolesti, toto volání bylo neobvykle naléhavé.
"Musím jít, jinak budu prozrazen," naléhal Snape.
"Teď už na tom nezáleží Severusi, už je to vyřešené. Jak Harry říkal, dnes se věštba naplní a Voldemort padne," vysvětlil ředitel klidně a pokukoval do sešitu, který mu dal Harry a ve kterém ještě před chvílí nerušeně četl.
Severus si tedy rezignovaně sedl do křesla naproti a vzal si lahvičku lektvaru proti bolesti, kterou měl ve své truhličce spolu s dalšími věcmi, aspoň teď věděl, proč mu jí tam Potter dal, ušklíbl se a na ex lektvar vypil.

*

Harry mezitím v duchu spřádal zaklínadlo a sbíral energii z okolí, což se projevilo tím, že se k němu začala stahovat temnota ze všech stran, nakonec s rozpřáhnutím rukou vykřikl: "Ertyl Des," okamžitě se všachna temnota shromážděná kolem něj rozprchla do všech směrů.
Jak se vlna temnoty šířila sídlem, tak hubila všechny zdroje světla a za ní zůstávala jen tma a strach.
Harry díky svým očím nebyl závislý na světlu a viděl perfektně, takže teď měl velkou výhodu.
Pomalu klidným krokem se vydal jednou ze tří chodeb.

*

Voldemort seděl na svém trůnu a jemně si masíroval spánky, protože ho začala bolet hlava. Už několik hodin se z jeho sídla ozíval bolestný křik s krátkými přestávkami, vyslal tam už něco přes třicet Smrtijedů z jeho osobní ochranky, aby posílil obranu levého křídla, ale ještě se nevrátil ani jeden, ani jediná zpráva a jen ten křik.
A aby nebylo špatných zpráv málo, jediné kouzlo na světlo co fungovalo bylo lumos, což znamenalo, že všude byla prakticky tma.
Pán zla si k sobě do velkého sálu přivolal své nejvěrnější a nejlepší smrtijedy. Ostatní své služebníky okamžitě poslal, aby chránili ostatní části jeho panství.
Najednou Pána zla vytrhlo ze zamyšlení otevření dveří.
"Pane, tenhle se vrátil, ale zkolaboval těsně před dveřmi," vysvětlil jeden ze Smrtijedů, kteří mezi sebou táhli další postavu v černém plášti.
"Eduris," zasyčel Voldemort s namířenou hůlkou na polomrtvého a ten se okamžitě s trhnutím probral, chvíli se dozorientovaně rozhlížel, ale pak se vzpamatoval.
"P... pane, on... my jsme přišli o levé i pravé křídlo, snažili jsme se ho udržet, ale... nešlo to," rozvzlykal se smrtijed.
"Bylo to děsné pane, on... on byl všude a přesto nikde, je... jediné co jsme z něho zahlédli, byly ty jeho oči, dva zelené plameny, je to tak, jak se povídá pane, je z něj něco... příšerného, nepřirozeného," blekotal smrtijed a koukal se někam do neznáma skelným pohledem.
"Mu... musíme odsud pryč, zachránit se, jinak... jinak nás všechny zabije," řekl zděšeně a upřel svůj vyděšený pohled na Voldemorta.
Pán zla jen pozvedl hůlku a zlostně zasyčel: "Avada Kedavra," vteřinu na to se přeživší Smrtijed z obranných jednotek zhroutil k zemi.
"Ještě někdo si myslí, že Pottera," při tom slově sebou všichni škubli, ale Voldemort si toho nevšímal a pokračoval: "nedokáži zastavit, ještě někdo si myslí, že bych snad kvůli nějakýmu spratkovi opustil své sídlo?" zeptal se přítomných nebezpečně.
V tom zahlédl dvě zelená světýlka ve tmě chodby vedoucí do přijímacího sálu.
"Okamžitě zavřete dveře," zavelel a veliké dveře se s bouchnutím okamžitě zavřeli, chvíli se nic nedělo a všude bylo hrobové ticho, které po hodinách všem připadalo jako slastná hudba, ale netrvalo to dlouho, napřed se ozvaly varovné výkřiky a pak znovu ten uši drásající křik, když po čtvrt hodině ustal, tak se ozvalo hned za dveřmi dvojí zavrčení.
Voldemort se musel pousmát, ještě že vyvolal ty dva démony, byli to opravdu prvotřídní strážci a poslouchali na slovo.
Najednou se ozvala dvojitá rána o dveře až to zadunělo a bolestné zavití, pak druhý náraz následován hned třetím, který už ani nedoprovázelo skuhrání a kňučení.
Pánovi zla hned zmizel úšklebek z tváře, bylo mu jasné, že by Potter nekňučel. Zase následovala chvíle ticha, vypadalo to že ani smrtijedi v síni nedýchají očekáváním, co teď příjde.
A pak se ozvalo zaklepání, když se ale ani po minutě dveře neotevřely ozvalo se další a okamžitě po něm se dveře doslova rozpadly v prach a za nimi stála postava, která se dívala přímo na Voldemorta svýma plamenýma očima.
Harry bezeslova vstoupil dovnitř a hned za ním se vchod zaplnil černočernou temnotou, která nikomu nedovolovala vyjít ven.
"Tak jsem konečně tady," usmál se Harry a rozhlédl se po smrtijedech, kteří tam stáli s rozsvícenými hůlkami namířenými proti němu.
"Crucio," vyslal hned Voldemort proti Harrymu kletbu, která se do něj jen neškodně vpila, ale Pán zla to nevzdával "Tervisider," zasyčel a kletba Harryho vyhodila asi tři metry do vzduchu, kde do něj jakoby někdo praštil a on se vysokou rychlostí rozletěl zpět dolu vstříc tvrdé podlaze.
Voldemort ale nečekal než se Harry vzpamatuje a znovu nenávistně zasyčel: "Crucio."
Tentokrát sebou Harry začal zmítat a řvát bolestí, temnota, která ho stále doprovázela se k němu začala stahovat...
Temný pán hned věděl, co se děje a tak zavelel další kouzlo a podlaha z černého mramoru Harryho pohltila a utvořila znovu jeho vězení s průhledným stropem aby se mohl Voldemort kochat Harryho bezmocí a bolestí.
"Na co vás tu vůbec mám? Jste k ničemu..." začal Voldemort syčet na své smrtijedy.
Harry už se úplně přeměnil a teď přešel k jedné ze stěn svého vězení a začal něco vyrývat svým drápem do hladké stěny, ale toho si Pán zla nevšiml, protože byl zaměstnán smrtijedy.
Asi po deseti minutách, kdy už několik Smrtijedů bylo potrestáno se ozvala ohromná rána a celá podlaha najednou pukla a vytvořila se v ní obrovská prasklina táhnoucí se napříč celou temnou síní.
Když se všichni podívali s neblahou předtuchou k Harryho vězení, tak on už byl venku a když viděl jejich zděšené obličeje tak potěšeně zařval.
Přiskočil k nejbližšímu smrtijedovi a doslova mu utrhl hlavu, tělo nechal spadnout na zem, ale než odhodil i hlavu, tak se napil z tepen na krku ještě teplé krve.
Další smrtijed byl rozpůlen od rozkroku až k hlavě Harryho bodcem na ocase a takhle to šlo dál až zbyla jen smrtijedka.
Harrymu se zablesklo v očích a jediným skokem byl u ní, vzal jí oběma drápatýma rukama za ruku ve které držela hůlku ještě před chvíli namířenou proti němu a jedním pohybem jí zlomil vedví až kost vykoukla z rukávu hábitu.
Bellatrix se rozkřičela na celé kolo, ale když jí Harry vzal jednou rukou za vyčnívající kost, tak začala řvát ještě hlasitěji ač se to zdálo téměř nemožné.
Harry jedním trhnutím vytrhl kost z těla a pomalu jí olízl, pak nevšímajíc si spousty krve a kříku zaryl smrtijedce ruce mezi spodní žebra a silným trhnutím rukou od sebe jí otevřel hrudník, což už Bellatrix nevydržela a propadla se do bezvědomí.
Harry jí nekompromisně vytrhl ještě bijící srdce, hodil ho kousek od sebe a následně na něj šlápl.
Znovu vítězně zařval spokojen nad svým dílem a otočil se na Voldemorta, který se zatím bezvýsledně snažil nějak dostat z místnosti.
Harry k němu došel a vydal ze sebe něco co se mohlo podobat slovu: "Smrt."
Voldemort sebou škubl a se strachem v rudých očích na Harryho začal bezmyšlenkovitě vysílat jednu kletbu smrti za druhou i když neměly žádný výsledek.
Harry k němu v klidu došel a objal ho svými mohutnými pažemi, pomalu začal Pána zla drtit, když se mu zlomila páteř, tak ač by to normálního člověka zabylo Harry věděl, že Voldemort stále žije a tak začal šeptat slova v temném jazyce.
Po minutě z obou jejich těl vystřelil černočerný sloup temnoty, který mířil k obloze, prorazil strop a pořád mířil vyš, až se ztratil někde vysoko.
Pak se v okolí sídla vztyčila černá kopule s temným sloupem uprostřed, když se vrchol kopule spojil se sloupem, tak celá stavba zazářila temně rudým světlem, které zahubilo vše živé co se v ní nacházelo, brouky, medvědy sovy, stromy, trávu , bakterie, úplně vše.
Chvíli se nic nedělo a pak sloupec temnoty vybuchl, výbuch zlikvidoval úplně všechno, co se v kopuli nacházelo a když potom černá "stavba" zmizela, tak na jejím místě zbyl jen velký kráter. Žár byl ale tak veliký, že místo hlíny, písku a kamení bylo jen popraskané sklo.
Po temném sídle a Lordu Voldemortu zbyla jediná věc a to zesklovatělý kráter uprostřed lesa neznámo kde.
Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží... narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili, na samotném sklonku sedmého měsíce roku... a Pán zla ho poznamená jako sobě rovného; on však bude mít moc, jakou Pán zla sám nezná... proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu... Ten, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se narodí, až sedmý měsíc bude umírat...
Věštba, která provázela celý Harryho život se konečně naplnila. A Harry byl šťastný, bylo to jakoby z něho spadl obrovský balvan zodpovědnosti, výčitek, pochyb a starostí.
Konečně byl volný, nevázala ho žádná věštba, žádná zodpovědnost za následky Voldemortových činů a osud světa.
A v neposlední řadě: konečně se setká se svými rodiči a Siriusem.
***** Konec *****
14.02.2011 04:54:15
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (863 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one