V jedné temné jeskyni v lese na kraji Londýna zrovna spokojeně pochrupoval opravdu výjimečný tvor. Bylo přesně za pět minut šest hodin ráno a venku teprve svítalo, je ale jisté, že ani jeden sluneční paprsek si nenajde cestičku do této "honosně" vyzdobené jeskyně.
Na většině podlahy byly poházené nejrůznější kůže, od vlčí, přes medvědí, až po vlkodlačí a králičí, možná by se tam našla i nějaká myší.
Podél celé jedné stěny stály mohutné starobyle vypadající komody, které vyhlížely až královsky díky svému pozlacení a rozložitosti.
Taky se v této jeskyni nacházelo prostorné ohniště a jedna pohodlně vypadající židle se stolem a postel. To všechno dodávalo jeskyni opravdu královský vzhled.
Nebýt ostatních "doplňků," které tam byly, bylo by to útulné místo snad pro každého, ale hned vchod, který byl obestavěn lidskými lebkami, naznačoval, že není moudré tam vstoupit.
Uvnitř byly i dvě prohlubně v podlaze, jedna byla napuštěná vodou, která tekla z jedné praskliny ve skále, ale druhá byla plná krve a právě v této prohlubni tvor spokojeně spal a snil o další své zábavě.
Na komodách byly obrovské svíce zabodnuté v lebkách nejrůznějších zvířat a tvorů.
Obluda vládnoucí tomuto temnému místu byla veliká přibližně dva metry, měla mohutnou hruď a celé její černé tělo se vlnilo velikými svaly. Ruce a nohy této bytosti byly zakončené ostrými drápy, které opravdu vypadaly nebezpečně, její delší černé vlasy zakrývaly obličej s pusou plnou špičatých tesáků, z temnoty zpod vlasů svítily jen dvě oči, oči barvy paprsku kletby smrti.
Bytost měla ještě jednu zvláštnost a to dlouhý ocas zakončený špičatým bodcem, který sloužil jako dokonalá zbraň.
Přesně minutu před šestou hodinou ranní otevřela obluda své oči a líně se vypotácela ze své lázně, sebrala zkostnatělou lidskou ruku ležící poblíž a se zívnutím, po kterém by se rozklepal snad každý, se začal kostí drbat na zádech, když byl spokojen, tak kost znovu odhodil někam ke krvavé lázni a sám se ponořil do druhé prohlubně s čistou vodou.
Pohodlně se usadil a jako na znamení začal bolestně řvát, řev naháněl takový strach a byl tak silný, že zvířata v okolí jeskyně rychle prchala od toho prokletého místa co nejdál.
Kolem bytosti se začala tvořit temnota, jakýsi opar, až nebyla vůbec vidět. Když bolestný řev ustal, začala se temnota pomalu ztrácet, ale nikdy nevyprchala úplně, jako temný stín vlála vždy za postavou, která teď zmoženě ležela v průzračné vodě.
Většina lidí by ho už ani nepoznala, a přitom byl jejich jedinou šancí na záchranu. Ano, v prohlubni ležel chlapec, který přežil,teď by zrovna nejspíš byl se svými přáteli ve škole čar a kouzel v Bradavicích a radovali by se spolu ze složení závěrečných zkoušek sedmého ročníku, kdyby se to tenkrát tak pekelně nezvrtlo.
Harry jako každý rok byl u svých příbuzných, ale tentokrát mu to ani moc nevadilo. Harryho Siriusova smrt hrozně vzala, neměl chuť jíst, ani pít a vůbec cokoli dělat, ale přesto poslušně chodil na snídaně, obědy a večeře, vše do sebe naházel a pak znovu bez jediného slova zalezl do svého pokoje, kde se dál oddával výčitkám svědomí.
Pořád musel myslet na to, že kdyby se nechoval jako nějaký totální šílenec a trochu by myslel, tak mohl být Sirius ještě naživu.
Vždy, když zavřel oči, tak viděl, jak Sirius s překvapeným výrazem padá za Oblouk smrti, a proto nespal téměř vůbec, jen v případě, když usnul únavou, s čímž se nedalo nic dělat.
Když byly prázdniny už skoro v polovině a Harryho znovu přemohl spánek a on spal, tak se celý dům zatřásl, což Harryho probudilo, pracně se zvedl z postele a vydal se k oknu, aby se podíval, co způsobilo ten otřes.
"Možná zase jen něco upravují v ulici," pomyslel si Harry cestou, když v tom se dům znovu zatřásl a s větší silou, takže Harry téměř spadl na zem, nebýt psacího stolu, o který se mohl opřít.
Harry vyhlédl z okna a oči se mu rozšířily zděšením, před domem bylo asi padesát Smrtijedů, kteří se drželi přibližně sedm metrů od pozemku Dursleyových a monotónně něco odříkávali, ale Harrymu to znělo jako temné bručení, které zvěstovalo něco hodně špatného.
Co ale překvapilo Harryho ještě víc, bylo, že metr před masou Smrtijedů stál samotný Lord Voldemort s napřaženýma rukama přímo na dům a něco mumlal, stejně jako Smrtijedi.
Najednou Voldemort zvýšil hlas a zřetelně odříkával mocí přesycená slova, Smrtijedi si ze svého pána vzali příklad a taky přidali na hlasitosti, ten zvuk naháněl hrůzu, jako velké smrtonosné vlnobití.
Dům se znovu roztřásl a tentokrát s větší silou, až Harrymu spadly knihy ze psacího stolu a zezdola se ozval výkřik tety Petůnie, když její rodinný porcelánový servis spadl na zem a roztříštil se na miliony kousků.
Harry se otočil zpět k oknu a spatřil, jak Pán Zla posílá Smrtijedy na okolní domy a sám se s dvacítkou svých stoupenců vydává rovnou k domu Dursleyových.
Harry už byl totálně probuzený, a tak rychle popadl hůlku a běžel dolů, schody bral po dvou, až se mu na jednom zvrtla noha a on tvrdě sjel zbytek schodů dolů.
Měl něco z kotníkem, a tak zanechal pokusů postavit se na obě nohy a vyškrábal se aspoň na zdravou nohu, opírajíc se o stěnu.
Harry namířil okamžitě hůlkou na dveře a čekal.
Nemusel ale čekat moc dlouho, téměř okamžitě se s ohromnou ránou dveře roztříštily doslova na třísky a dovnitř už se hrnuli Smrtijedi dychtící po nějakém mučení.
Harry mávl hůlkou ke Smrtijedům a vykřikl "Expeliarmus,..." a pokračoval dál, Smrtijedi, kteří nečekali žádný odpor, se nestíhali krýt v těsném prostoru dveří a uniknout nemohli, protože jejich kolegové je tlačili dál.
Harry sesílal všechny kouzla, na které si vzpomněl, takže skolil asi šest Smrtijedů, dva omráčení, jeden spoutaný, jeden tancoval mezi jeho padlými přátelíšky a další se smál jako praštěný, ale nebyl čas se zaobírat Smrtijedským vkusem pro humorné scénky, protože dovnitř se hrnuli další Smrtijedi.
Harry na postavy v černém sesílal opravdu vše, co ho napadlo, ale sluhové Pána Zla už se bránili protikletbamy a bylo těžké je zneškodnit a co hůř stále postupovali dopředu, což Harryho opravdu nepotěšilo, jelikož se svojí zraněnou nohou se nemohl někam stáhnout.
Harrymu přicházely kletby a kouzla na jazyk a okamžitě vylétaly paprsky z jeho hůlky proti černé hordě, Harry vykřikl další "Bombardo."
Nebohý a velice překvapený Smrtijed, do kterého kletba narazila, najednou zrudl a jeho výraz se změnil z vyděšeného na bezmocný a nakonec na velice bolestnou grimasu, pak už se ozvala jen rána a Smrtijed se doslova rozletěl na všechny strany, ohodil jak svoje spolubojovníky, tak vše v okolí, nevyjímaje Voldemorta, který si z ramene odmetl rukou palec od nohy.
Pak už to šlo až moc rychle, Pán Zla na Harryho seslal první kletbu a tím probudil i ostatní Smrtijedy, kteří jen nevěřícně koukali na místo, kde před chvíli stál jeden z nich. Jejich společnému útoku překvapený Harry moc dlouho nedokázal odolávat.
Nakonec Harryho obranou prolétlo nějaké kouzlo, které ho zasáhlo do ramene a pod jeho silou prolétl prosklenými dveřmi do kuchyně, pokusil se znovu na Smrtijedy namířit hůlku, ale nějaká další kletba s ním smýkla po podlaze, až tvrdě narazil do kuchyňské linky, další kletba mu vytrhla hůlku z ruky, kde ji stále hrdinsky pevně držel.
Pak na Voldemortovo lusknutí přešli dva Smrtijedi k Harrymu a vyzdvihli ho mezi sebe, Harry se sotva držel při vědomí, natož aby stál a tak ho stále jen drželi mezi sebou přibližně ve vzpřímené poloze.
Harry mžoural před sebe rovnou do rudých očí.
"Harry, opravdu musím přiznat, že jsi mě překvapil, ale teď k důležitějším věcem," řekl a mávl hůlkou před sebe, kde se okamžitě objevil veliký trůn z kostí a lebek, na který se pohodlně posadil, pak vydal podivný klapavý a sípavý zvuk, při kterém se otřásli i Smrtijedi stále držící Harryho.
Harry okamžitě poznal, co se děje, protože cítil jejich přítomnost, Voldemort určitě dal mozkomorům nějaký příkaz, okamžitě se ochladilo a světla zablikala a zhasla, nastala naprostá černočerná tma.
Voldemort něco zasyčel, nejspíš nějakou formuli a v pokoji se okamžitě utvořilo mdlé světlo, pak mávl hůlkou a tím nechal zmizet všechen nábytek v obývacím pokoji, kde se Dursleyovi krčili za velikou sedačkou. Když si všimli, že jsou nechránění, tak se hned pokusili nějak uniknout, ale Temný pán jen namířil hůlkou na nejobjemnější cíl, a jako by se nic nedělo, pronesl "Avada Kedavra," strýc Vernon se okamžitě sesul k zemi mrtvý a tím zastavil i svou ženu a syna, kteří jen zděšeně hleděli na jeho mrtvé tělo.
Ač Harry neměl strýce moc v lásce, přece jen ho jeho smrt zasáhla a smutně se koukal na své příbuzné.
Lord Voldemort si všiml Harryho reakce, i když nebyla moc veliká, a tak se rozhodl udělat názornou ukázku toho, že se nevyplácí vzdorovat mu, nebo se paktovat s Potterem.
Mávl hůlkou a přivolal si Vernonovo tělo před trůn, zamumlal kletbu a Vernonovi se rozpůlila hlava v čistém řezu, pak namířil na Dudleyho a zasyčel "Imperio," Dudleyho oči se zamlžily a mechanicky došel k mrtvole svého otce.
"Né, nech je být ty slizký haj..." začal Harry, ale Temný pán pouze mávl hůlkou jeho směrem a zamumlal "silencio," Harry po tomto kouzle oněměl a jeho neslyšné protesty nikdo nebral na vědomí.
Harry se na to už nemohl dívat, a tak odvrátil tvář, už jen pohled na strýcovu rozpůlenou hlavu mu nedělal zrovna dobře a věděl, že ať má Voldemort v plánu cokoliv, není to nic hezkého.
Jeho teta Petunie ale neměla takové štěstí, a i když se vzpírala na příkaz Pána Zla, ji dva Smrtijedi drželi tak, aby viděla co se děje.
Dudley přešel k otci a bez jediného zaváhání se zahryzl do obnaženého mozku.
Harry skoro neudržel svoje poslední jídlo tam, kde mělo být, když uslyšel mlaskavý zvuk. Podle ostatních zvuků věděl, že několik Smrtijedů nemělo takové štěstí a teta řvala jako šílená.
Když po nějaké chvíli mlaskání ustalo, odvážil se Harry pohlédnout zpět, jeho teta stále vřeštěla a v očích měla šílenství doslova vryté do duše a Dudley, který měl celý obličej od krve, se teď vzpamatovával z kletby, a když si uvědomil, co právě udělal, okamžitě začal zvracet a přitom se snažil dostat co nejdál od zohyzděné mrtvoly a jednou rukou si snažil setřít krev z uslzeného obličeje.
Harry už taky vzlykal, tohle bylo opravdu velice kruté, ale Voldemort ještě neskončil, namířil tentokrát na Petunii a znovu zopakoval kletbu, která se nepromíjí "Imperio," žena okamžitě přestala vřeštět a vydala se ke svému synovi, který stále zděšeně pološílený hleděl na Vernonovo tělo.
Petunie uchopila svého syna pod krkem a začala ho škrtit, Dudleymu se do výrazu vmíchal i strach, ale ať sebou házel, jak chtěl, jeho matka stisk nepovolila do doby, než Dudley vydechl naposledy, jeho oči odrážely, jak se cítil, jak jeho šílenství z toho co provedl a ze ztráty otce i strach.
Voldemort potom jen líně namířil na poslední žíjící příbuznou Harryho Pottera a syčivě pronesl "Avada Kedavra."
Většina Smrtijedů v místnosti nebyla zrovna ve své kůži, po tom co viděli, nebylo ani divu, ale někteří byli spokojení a dokonce se i usmívali stejně jako jejich Pán.
"Tak, Harry, to by jsme měli rodinné záležitosti," poznamenal s něčím, co by se dalo považovat za úsměv.
Harry byl stále němý, takže nemohl nic říci, a tak aspoň vyšvihl svou nohu do vzduchu a kopl Voldemorta do hadí hlavy.
Ale okamžitě, jak to udělal, tak na něj letělo hned několik kleteb "Cruciatus," Harry se pod tíhou bolesti svalil na zem a němě křičel a svíjel se na podlaze, když kletby přestaly působit, tak se Harry snažil vyškrábat na nohy, ale povedlo se mu nanejvýš dostat se na všechny čtyři, což mu nevydrželo moc dlouho, jelikož ho do hlavy kopla nějaká noha, nepochyboval, že Voldemortova, ale Harry se po této ráně propadl do spásného bezvědomí.
Když se Harry probudil, tak ležel v nějaké černočerné kobce, která příšerně smrděla a nebylo vidět ani na centimetr před sebe. Okamžitě se snažil nelézt nějaký východ, ale bylo to marné, ani po hodině hledání nic podobajícího se otvoru nenašel.
Když už si myslel, že ho tu chtějí nechat do doby, než se zblázní a zemře, tak se otevřely dveře, po kterých předtím nebyla ani památka, světlo, které z nich vycházelo, Harryho oslepilo a nějakou dobu si nemohl zvyknout na takové osvětlení.
Než se stačil vzpamatovat, tak dovnitř vtrhli dva Smrtijedi a kopnutím na sebe upozornili, Harry měl pocit, že uslyšel křupnutí svých žeber, ale jen sykl bolestí.
Smrtijedi ho vzali každý z jedné strany a odvlekli ho přes bludiště temných chodeb až před nějakou obrovskou černou bránu, u která stáli dvě sochy nějakých rohatých a velice nevlídně vypadajících tvorů, Harry sebou škubl jak se lekl, když se sochy pohnuly a každá otevřela jedno křídlo brány, podle toho, jak se jim napínaly obrovské svaly, bylo poznat, že Brána byla opravdu těžká a bytelná.
Když Smrtijedi vlekli Harryho dovnitř, tak se ty bytosti škodolibě šklebili a Harrymu se to opravdu moc nelíbilo, už předtím si byl jistý, že ho tu nečeká nic dobrého, ale teď si byl stoprocentně jistý, že to bude ještě horší.
14.02.2011 04:49:44
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one