O dvanáct dní později se konala další poprava, nějaký Smrtijed při akci začal zmatkovat a to si zasluhovalo potrestání.
Obluda, ve kterou se Harry na většinu dne přeměňoval, z něho byla přímo znechucená, ten zakuklenec tam jen stál a klepal se strachy, dokonce se u jeho nohou vytvořila i malá loužička.
Démon si jen zhnuseně odfrkl, už se mu u toho člověka vůbec nelíbilo, slíbil bojovníky a místo toho mu předhazuje takovéhle...co to vůbec je? Bezduchá zlomená bytost, která jen žebrá o slitování.
Když Voldemort dal příkaz, aby začal boj, tak Harry jen pomalým krokem přešel k Smrtijedovi, který teď už klečel na kolenou a fňukal. Nox pouze znuděně mávl ocasem a oddělil tak zakuklencovu hlavu od zbytku těla.
Byl nejvyšší čas odsud vypadnout.
Temná zrůda zařvala něco ve svém jazyku, a i když se tomu Voldemort okamžitě snažil jakkoliv zabránit, tak se v aréně vytvořily veliké schody, které vedly až nahoru, zároveň se zrušila i bariéra, která Noxovi bránila vylézt.
Když se Harry rozeběhl po schodech vstříc čerstvým Smrtijedům, tak ti začali zmatkovat a pokoušeli se dostat od výstupu co nejdál, ale jejich pán nekompromisně a zjevně dost naštvaně vykřikl: "Okamžitě ho zastavte, použijte cokoliv, ale zastavte ho," a sám poslal na vysokou postavu několik kleteb.
Harry si s tím nedělal žádné starosti, většina kleteb na něj neúčinkovala, ale pro jistotu se jim vyhýbal, přitom stále pokračoval vstříc Smrtijedům, kteří ho zasypávali nejrůznějšími kouzly.
Poslední tři schody Nox přeskočil a dopadl do hloučku Smrtijedů, vítězně zařval a jednou ranou svou mohutnou rukou vyrval nejbližšímu Smrtijedovi všechny vnitřnosti z těla. Ještě při tom švihl ocasem a o sekundu později se skácel k zemi další Smrtijed bez ruky a hlavy.
Vtom Démon ucítil slabou bolest začínající proměny, byl si vědom, že ten chlapec by nezvládl takovou přesilu, nemá žádný výcvik, ani k tomu nebyl nijak uzpůsobený, a tak se okamžitě rozeběhl k velké Bráně, která vedla pryž z hlavního sálu.
Jednou dobře mířenou ranou rozrazil bránu a vyběhl dál doprovázen hustou temnotou, která za ním vlála.
Nox zavyl bolestí, když zabíhal za roh jedné z chodeb a vrazil do zdi, ale nevzdával se a klopýtal dál slyšíc za sebou Smrtijedy.
Před ním, asi o pět metrů dál, byla další zatáčka, ale to už mu kolem hlavy prolétl temně fialový paprsek, ozvala se nejsilnější bolest, bolest konečné fáze proměny, a ta Démona skolila, za běhu se skácel k zemi a mocně zařval bolestí, skoro polovinu chodby zaplnila temnota, jejíž okraje připomínaly temné hady, či prsty sápající se po všem, co je v dosahu.
Smrtijedi prudce zabrzdili a na chvíli se zasekli, ale téměř okamžitě se vzpamatovali a začali pálit jedno kouzlo za druhým do neprostupné temnoty, která se po nich jako by sápala.
Najednou uslyšeli bolestný křik a už rozplývající se temnota jim odhalila Harryho Pottera, který ležel na zemi s mnoha šrámy z každodenního mučení a pozoroval své nohy, které se díky jedné opravdu hodně ošklivé kletbě začaly otáčet, najednou mu silně křuplo v kolenních kloubech, ale nohy pokračovaly v přetáčení.
To ale Harry už nemohl sledovat, jelikož jeho pozornost upoutaly další dva paprsky, které neomylně letěli přímo na něj, první byl tmavě fialový až skoro černý, Harry se mu ani nesnažil vyhnout, byl příliš ochromený bolestí v nohou, dost se divil, že je vůbec ještě při vědomí, bolest byla nesnesitelná, ale kouzlo způsobující ji drží oběť při plném vědomí až do úplného konce.
V tom fialový paprsek udeřil Harryho přímo do hlavy. Harrymu ještě v ten okamžik doslova explodovaly bulvy, při stálém bolestném křiku si chtěl rukama zakrýt bolavé oči, nebo přesněji to, co z nich zbylo, cítil krev, která mu stékala po tvářích, sem tam i se zbytky jeho zelených očí, ale ještě než zvedl ruce k obličeji, tak ho do jedné z nich zasáhla další kletba, která mu ruku nekompromisně usekla.
Harry se skácel k zemi, kde sebou škubal v křečích bolesti, když vtom se ozvalo další rupnutí, a pak rychlé trhnutí.
Harry by bezpochyby řval bolestí, kdyby ještě mohl, jeho hlasivky byly ale úplně vyřízené, a tak sebou jen házel v kaluži vlastní krve a bezhlasně otevíral pusu v němých výkřicích, jeho nohy se totiž neodvratitelně odtrhly od zbytku těla.
Zbyly mu jen zkrvavené pahýly končící v kolenou, kolenní klouby byly doslova rozdrceny, takže mu ze zkrvavených pahýlů provokativně vykukovaly stehenní kosti. Zbytek jeho nohou byl zakončen roztrhanou kůží a masem, které bylo tak surově odtrženo od zbytku nohou, které se teď válely někde u Smrtijedů, kteří se vítězně šklebili.
Na Harryho už přestávalo působit kouzlo, a tak se pomalu ale jistě začal propadat do temnot, jeho mysl byla tak zničená, že nedokázal myslet na nic jiného než na příšernou bolest.
Najednou se kolem Harryho zničeného těla znovu roztáhla temnota, která jako by vycházela z něho samotného, a následně se ozvalo jen tiché puf a Harry zmizel zanechávajíc po sobě jen krev a zkrvavené zbytky nohou a očí.
Harryho vytrhla z černočerné temnoty až hrozná bolest doprovázející přeměnu, první myšlenka, co mu prolétla hlavou, byla: "Já nejsem mrtvý?"
Zatímco si jeho temnější polovina užívala znovunabyté svobody svým zvrhlým způsobem, tak Harry se zabýval úvahami.
Jsem mrtvý? Toto sem přeci nemohl přežít. Nebo jsem to nějakým záhadným způsobem přežil? Nebo ta zrůda žije nezávisle na tom, jestli žiji já? A jestli jsem mrtvý, tak proč jsem pořád tady?
Jeho myšlenky se neustále točily kolem tohoto tématu, a tak mu pomáhaly aspoň částečně se nevěnovat Noxově zvrhlé zábavě.
O osmnáct hodin později se Harry probral po přeměně v chodbě nějakého domu, věděl, že ta zrůda vyvraždila všechny jeho obyvatele, naživu nenechal ani zlatého retrívra, který se snažil mudlovskou rodinu ochránit.
Harry byl opravdu překvapený, velice překvapený, že se vůbec probral, to znamenalo, že žil a taky viděl, i když velice zvláštně. Všechno viděl zeleně, něco bylo světlejší, něco tmavší, ale vše bylo pouze zelené. Nejrůznější odstíny zelené mu ale umožňovaly snad i lepší a ostřejší vidění, než když měl předtím brýle, sice nerozeznal barvy, ale všechny detaily, i ty nejmenší, mu teď neunikly.
Vtom ho z počátečního šoku vytrhl domovní zvonek, byl tak dezorientovaný, že okamžitě vstal a otevřel.
Před dveřmi stála nějaká holka; mohlo jí být tak kolem dvaceti, ale než si Harry stačil všechno srovnat v hlavě, tak na něj dívka vyvalila oči, a pak s uši rvoucím křikem utíkala pryč. Harry okamžitě jak začala ječet, zabouchl dveře na obranu před tím uši rvoucím zvukem, i když to moc nepomohlo.
Docela i chápal její reakci, v domě nejspíš jejího přítele je nějaký neznámý člověk a ještě k tomu úplně nahý.
Harry se nad tím jen ušklíbl. Neměl na sobě oblečení už....Ani si nevzpomínal jak dlouho, jeho oblečení totiž moc dlouho nedokázalo odolávat nepřetržitým kletbám, bičování a neustálé přeměny mu taky nepomohly.
Už si zvykl na to, že je neustále nahý, ale asi by si měl sehnat něco na sebe, následně se pomalu vydal chodbou ke schodišti, prošel kolem zrcadla jakoby nic, ale pak si uvědomil, co zahlédl koutkem oka a vrátil se před velké zrcadlo visící na zdi.
Nejprve se mu pohled zastavil na jeho očích, nebyly to už normální lidské smaragdové oči, které měl po matce, v očních důlcích mu plápolaly zelené plamínky, které svítily z temných hlubin jeho lebky.
Jeho ruka, o kterou přišel při útěku, byla viditelně tmavší, než cokoli co Harry viděl, a tak si domyslel, že nejspíš bude černočerná, byla stejná jako jeho normální ruka, jen měla místo nehtů drápy a tím vypadala ještě temněji.
Opatrně se jí dotkl svou druhou rukou a byla zcela pevná na omak normální ruka, hýbnul prsty, a pak celou rukou, bylo to zvláštní, při každém pohybu za rukou vlál jakýsi praporek temnoty, který se následně znovu připojil k černočerné ruce, jako by nestíhal a vždy dobíhal zbytek ruky, úplně stejně na tom byly jeho nohy, ale ty neměly tak čistý přechod jako uříznutá ruka; zde temnota navazovala na cáry kůže a masa, takže to vypadalo opravdu velice zvláštně.
Harrymu z oka ukápla jediná ohnivá slza, která následně zasyčela na dřevěné podlaze a proleptala v ní díru.
Harry byl úplně na dně, sebrali mu i to poslední, co mu připomínalo jeho matku - jeho oči. Voldemort z něho udělal zrůdu.
Asi po hodině se zvedl z podlahy, kam se pomalu sesunul, a vydal se najít si nějaké oblečení, našel si černé volnější kalhoty s černou mikinou s kapucou, kterou si okamžitě navlékl, dole našel v botníku poměrně vyhovující boty a dál asi dvě hodiny hledal nějaké peníze, potřeboval si koupit oblečení, které by skrylo to, co se z něj stalo.
Našel poměrně dost peněz, nejspíš to nebyla zrovna chudá rodina, a tak se vydal na Příčnou ulici. Bohužel neměl hůlku, ani nevěděl, kde vlastně skončila, a tak se zoufale zastavil téměř hned před domem, hlavou mu neustále vířily myšlenky na to, že potřebuje do Příčný, a že by se tam pěšky nedostal ani za dva dny, natož za pár hodin, co má.
Najednou se ozvalo puf a on se zjevil rovnou na Příčné ulici, jeho vpádu si všimlo jen pár lidí, co stáli nejblíže, ale radši nic neříkali a okamžitě pokračovali dál, jelikož kolem té divné postavy se rozlézala temnota, což určitě neznačilo nic dobrého.
Harry se nenápadně dostal až do Gringottovic banky, kde si chtěl nechat vyměnit mudlovské peníze za kouzelnické.
"Co si budete přát, pane?" zeptal se ho skřet, když došel až k jednomu z vyvýšených stolků.
"Vyměnit..." vtom se Harry zasekl. I jeho hlas se totiž změnil, nejspíš byl včerejšek na hlasivky až příliš náročný, jeho hlas byl teď takový chraplavý a hrubý, že by si ho jistě nikdo nespojoval s Harrym Potterem "...mudlovské peníze za kouzelnické," dořekl Harry a podal skřetovi velice objemnou peněženku.
Skřet ji pomalu přijal, podezřívavě pozorujíc Harryho, který radši nechal skloněnou hlavu, aby náhodou nezkazily jeho nové "oči" zatím tak úspěšně vypadající plán.
O čtvrt hodiny později už Harry opouštěl banku s plným měšcem a okamžitě si to nasměroval k madam Malkinové.
"Potřebuju nějaký pořádný černý hábit s hlubokou kápí, boty, ponožky, spodní prádlo, kalhoty a košili - všechno v černém," zavelel Harry a dal překvapené prodavačce měšec do rukou.
Ta se okamžitě vzpamatovala a už začala kolem Harryho pobíhat a kouzelný metr bral Harryho míry.
O hodinu později už měl vše na sobě, mudlovské oblečení tam nechal, aby se ho nějak prodavačka zbavila, jelikož mu už nebylo k ničemu, a zbytek peněz jí dal za dobře odvedenou práci.
Chvíli přemýšlel, jak se to předtím přemístil a hned, jak si vybavil jednu louku z kalendáře, který měli Dursleyovi v kuchyni, tak se ozvalo tiché puf a už tam byl.

*

Od té doby čas utíkal hrozně rychle, Harry se pokoušel objevit i další svoje prozatím skryté schopnosti, sice jich nebylo mnoho, ale bylo jich dost. Celou dobu piloval své schopnosti na rozhodující pomstu.
Dokonce i několikrát přesvědčil to monstrum, ve které se proměňoval, aby šlo radši zabíjet Smrtijedy než nevinné lidi.
Nějakou dobu se Harry pokoušel najít nějaké kouzlo, které by ho od prokletí osvobodilo, ale nic nenašel, procestoval snad celou Anglii a dokonce i část Francie a Irska, ale nic nenašel, ať hledal v okruzích černé nebo bílé magie.

***

A dnes nastal ten den, den kdy se za všechno pomstí, za to co z něho udělal, za všechny ty mrtvé, za svoje rodiče, prostě za všechno.
Dnes to všechno skončí.
14.02.2011 04:48:31
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one