Smrtijedi ho táhli po podlaze z černočerného mramoru obrovitou síní až na její druhý konec, kde na vyvýšeném stupínku byl umístěn majestátně a zároveň děsivě vypadající trůn, na němž seděl samotný Lord Voldemort a shlížel na Harryho s mírným úsměvem, což jen potvrzovalo Harryho domněnky.
"Harry, jsem rád, že jsi se dostavil," zasyčel ledově. "Jelikož jsi mi způsobil nespočet potíží a stále mi jen odporuješ je zbytečné ti pokládat nabídku aby ses ke mně přidal," pokračoval Temný pán ve svém monologu.
Harry se na jeho slova jen pohrdavě ušklíbl. Aspoň to konečně pochopil prolétlo mu hlavou.
"Ale neboj, zabít se tě nechystám, to by bylo pro tebe až příliš milostivé." Touto větou Harryho úplně ochromil. On mě nezabije? On mě nechce zabít? Kladl si Harry v duchu otázky.
"Vidím, že si překvapen Harry," ušklíbl se Voldemort. "Mám pro tebe mnohem, mnohem pro mě užitečnější budoucnost, než smrt. Aspoň na nějaký čas. Nedávno jsem objevil zajímavou knihu, je opravdu ohromě stará a týká se velice složité a silné černé magie a díky ní tě nechám naživu," dál už toto téma Pán Zla nerozváděl. "Ale do doby, než bude vše připraveno, tě samozřejmě nemůžu nechat jen tak neaktivně povalovat ve tvém apartmá že?" zeptal se Harryho a zablesklo se mu v rudých očích.
"Samozřejmě," zavrčel pro sebe Harry, ale to už byl odmrštěn do vzduchu nějakým kouzlem, leknutím vykřikl a tvrdý dopad mu zlomil ruku.
"Ale Harry, musíš dávat větší pozor," pokáral ho Temný pán, vstal ze svého trůnu a pomaličku se blížil k Harrymu.
Harry se zatím snažil nalézt něco co by mu pomohlo, ale kolem byla jen prázdná síň, Harry si všiml, že jsou tu shromáždění všichni Smrtijedi a tiše pozorují jak si s ním jejich pán pohrává.
Harry si byl jistý, že teď museli dorazit, protože při jeho "rozhovoru" s Temným pánem tu jistojistě nikdo kromě těch dvou, kteří ho přivlekli nebyl, ale to Harrymu moc nepomohlo.
Harry se tedy aspoň vyškrábal na nohy a vzdoroval svému protivníkovi ve stoje.
"Tak si zatančíme Harry," nadhodil Pán Zla ledově nadzvedl hůlku a Harryho silně uchopila nějaká neviditelná síla.
Voldemort začal kroužit, otáčet se v různých tanečních kreacích. Vypadalo to opravdu velice ladně a díky jeho zvláštní chůzi měli všichni dojem že se vůbec nedotýká země a jen pluje vzduchem, jeho černý hábit za ním vlál a dodával mu tak ještě temnější vzhled.
Zatímco Voldemort ladně předváděl své taneční dovednosti, tak Harry se točil ve vzduchu, stoupal a klesal, narážel do stěn, do podlahy a jednou při nějaké excelentně provedené Voldemortově otočce byl Harry vymrštěn až ke kamennému stropu, kde na něj tvrdě narazil.
Po dvaceti minutách Voldemort přestal tančit a elegantně usedl zpět na svůj trůn.
Harry se stěží udržel při vědomý, měl zlomených nejméně pět žeber, ruku asi na dvou místech, vyvrtlí kotník, vyhozenou "zdravou" ruku z ramenního kloubu a z rány na hlavě a z nosu mu tekla krev, jeden malí potůček dokonce i z úst, ale to bylo zanedbatelné.
Harry ztěžka oddechoval rozplácnutý na chladné mramorové podlaze tak, jak ho tam pohodilo Voldemortovo kouzlo, neměl energii na to, aby se nějak víc hýbal a každý pohyb ho nesnesitelně bolel, takže i kdyby mohl, tak by se nejspíš nehnul ani o píď.
"Ale Harry, ty nic nevydržíš, jeden tanec a podívej jak vypadáš," ušklíbl se Temný pán.
"Crucio," pronesl jakoby nic a do Harryho narazila bolestivá kletba. Vykřikl bolestí, dvakrát sebou zazmítal bolestí, kterou ještě zvětšovali zlomeniny a pak upadl do vytouženého bezvědomí.
Ve stejném duchu probíhali i dva následující měsíce, až na to, že Voldemort se moc často nenamáhal tancem a zkoušel i jiné bolestivé kletby, "aby osvěžil ten nudný stereotyp".
Harry by nikdy neřekl že i obyčejná stepovací kletba může být použita aby způsobovala bolest, když musel stepovat na zlomené noze, tak na to dost tvrdě přišel.
Harry byl ohromen kolik bolestivých kleteb existuje, dokonce byl i několikrát mučen spolu se zajatci, kteří byli pak následně velice krutě zabiti. Hromadné kletby způsobující bolest nebyly sice tak účinné jako ostatní používané na jednotlivce, ale stačily k tomu, aby složily dospělého člověka během deseti sekund.
Harry byl nucen sledovat všechny popravy, všechny výslechy i všechny ostatní zvrhlé aktivity, kterými se Pán Zla ohromě bavil, Harry byl hrozně znechucený a ta bezmoc kterou cítil byla snad i horší, ale přesto musel uznat, že Voldemort je velice vynalézavý. Hrozným, nelidským a hnusným způsobem - to ano, ale je.
Už se blížil konec druhého měsíce jeho pobytu na tomto pekelném místě, o čemž Harry neměl ani ponětí, protože dny a noci mu splývaly v jedno a čas tady nebyl důležitý, alespoň Harrymu takový nepřipadal, měl pocit, že už je na tomto strašném místě věky.
Když toho večera pro něj znovu přišli dva Smrtijedi Harry si byl jist, že bude následovat zase další mučení, ale mýlil se.
"Harry, konečně si tady, dnes pro tebe mám dáreček," usmál se Voldemort.
Harry čekal cokoli, kletbu, nějakého otroka, který před ním zemře velice bolestivou smrtí, ale Voldemort přešel ke stolu, který v síni nikdy předtím nebyl, ale přesto vyrůstal přímo z podlahy.
Ze stolu vzal pohár - nádherný stříbrný pohár - dokud si ho Harry neměl možnost prohlédnout blíž. Byly na něm zobrazena mrtvá lidská těla - různě zohavená, dále lebky, ruce sápající se k okraji poháru, démonické spáry, které jakoby držely pohár, vnitřek poháru byl posetý nějakými znaky, Harry věděl, že tohle nejsou runy, ale určitě taky měli obrovskou a strašlivou moc.
Před Harrym najednou z černé mramorové podlahy vyrostl veliký obřadní kámen, který Harrymu sahal asi pět centimetrů nad pás. Temný pán na něj položil stříbrný pohár a luskl prsty, Smrtijedi, kteří drželi Harryho každý vzal jednu jeho ruku a dlaní jí přiložil k černému kameni, pak odstoupili a následně vycouvali z velkého sálu, takže uvnitř zůstal pouze Lord Voldemort a Harry, který ač se snažil sundat své ruce z kamene, nepovedlo se mu to, nějaká temná síla je tam držela jako přilepené.
Pán Zla se jeho marným pokusům jenom pousmál a šel znovu k černému stolu, vzal z něho něco a okamžitě jak byl stůl prázdný, tak se jakoby rozpustil a splynul s podlahou.
Temný pán došel zpět k Harrymu, který začínal mít v očích vepsaný strach.
Voldemort sebou nesl zdobenou lahvičku ve stejném stylu, jako pohár, do kterého následně vylil její černočerný obsah. Znaky v poháru rudě zazářili, ale dál se nic nedělo.
Voldemort si stoupl přímo naproti Harrymu, pak aniž by z něj spustil rudé oči ve kterých to potěšeně jiskřilo ustoupil tři kroky dozadu.
Rozpřáhl své ruce, pousmál se na vyděšeného Harryho a pak je rychle spráskl a přitom vykřikl: "Erebre!"
Najednou se za Harrym u stěny síně rozsvítila jedna velká černá svíce, pak další a další, až kolem celé síně hořely svíce, za každou svící stála postava v černém s kápí na hlavě.
Voldemort začal pronášet nějaká slova, zlo z těch slov přímo odkapávalo, s každým slovem udělal rukama nějaké gesto, mluvil pomalu, nespěchal a jeho hlas okamžitě sborově začali doprovázet Smrtijedi jejich temný chór Harrymu doslova prolézal tělem, celá síň vibrovala zvukem temného rituálu.
Voldemort začal pomalu ale jistě zrychlovat, až jednotlivá slova splývala v jedno. Smrtijedi taky zrychlili, ale né tolik jako jejich pán a každé slovo přesně a srozumitelně vyslovovali a s každým dalším slovem přidávali na hlasitosti.
Podlaha okolo Harryho najednou ožila, z černého mramoru začali vystupovat neznámé temné znaky a následně znovu splývali s podlahou v tak rychlém sledu, že se nepřetržitě hýbala.
Tentokrát se Harry ani nesnažil svůj strach skrývat, protože byl stejně tak velký, že by se mu to ani nepodařilo, znovu se pokusil ruce dostat z kamene, ale způsobil si jen bolest jak trhl zlomenou rukou.
Znovu se objevila ta neviditelná síla, která Harryho chytila, ale tato byla jiná, silnější, bezcitnější. Harryho ruce se přesunuly k poháru na kterém ožily plastiky a různě se hýbaly, proplétaly se a natahovaly své ruce k těm Harryho, které se blížily.
Harry se s tím snažil bojovat, ale nedařilo se mu své ruce ani zpomalit, natožpak zastavit, vykřikl zděšením, když jeho ruce pevně uchopily pohár a zmrzačené mrtvoly, končetiny, spáry, ruce, všechny plastiky se kolem jeho prstů proplétali, otírali se o ně, jako by jim to přinášelo klid a potěšení.
Harry křičel zoufalstvím a strachem, když se jeho ruce s pohárem začali zvedat k jeho ústům, nemohl ani uhnout hlavou na stranu, ani pevně stisknout rty, neměl téměř žádnou kontrolu nad svým tělem a to mu na klidu zrovna nepřidalo.
Když nedobrovolně dopil i poslední kapku toho černého lektvaru, který naštěstí neměl žádnou chuť, tak se znovu rudě rozzářily znaky uvnitř a pohár se začal měnit, až z něho byla jen beztvará temnota, která se chvíli převalovala před Harrym a pak mu rychlostí blesku vystřelila proti srdci. Když se mu vpila do hrudi, tak Harryho přestala držet neznámá síla, a on v bezvědomí dopadl na mramorovou podlahu, která už taky nejevila známky aktivity, i rituální kámen, na kterém ještě před chvílí stál pohár zmizel a všechny svíce zhasly, takže se celá síň ponořila do černočerné temnoty.
Okamžitě na to Lord Voldemort zamumlal nějaké zaklínadlo a jeho síň znovu ozářilo světlo mnoha pochodní.
Luskl prsty a okamžitě k němu přešli dva z jeho věrných.
"Odveďte ho na domluvené místo, jasné?" zavrčel, a když oba Smrtijedi přikývli, tak se otočil a vydal se ke svému trůnu, kde se pohodlně usadil, nedával to najevo, ale to kouzlo ho velice vyčerpalo, ostatně jako všechny jeho Smrtijedy účastnící se toho rituálu.

*

Harry se probral v nějakém pokoji, nějakou dobu vůbec netušil kde je a jak se mu podařilo dostat se z Voldemortova sídla, ale pak to místo poznal, byl v jednom z pokojů v Doupěti.
Pořád měl svá zranění, ale už měl některá obvázaná, opatrně aby se nemusel moc hýbat a nezpůsobil si tím další bolest se podíval na hodiny, bylo osm hodin ráno.
Zrovna v ten okamžik do pokoje vletěla paní Weasleyová s náručí plnou obvazů a za ní pospíchala Ginny s mísou plnou vody.
"Dobrý den, paní Weasleyová. Ahoj Ginny," zachrčel Hary. Paní Weasleyová leknutím pustila všechny obvazy na zem a Ginny vylila z mísy vodu jak se lekly.
"Harry!" vykřikly obě šťastně.
"Jak jem se sem dostal?" zeptal se opět chrčivým hlasem.
"No, byl jsi kousek od Doupěte v tomhle příšerném stavu a nad tebou se vznášelo Znamení zla," odpověděla mu paní Weasleyová.
Harry se zamyslel - proč ho Voldemort tak najednou propustil, né že by mu to vadilo, ale ten rituál včera byl pěkně děsivý, cítí se ale pořád stejně špatně, a nijak nezměněn, tak se asi nepovedlo to co bylo jeho záměrem.
Najednou se Harrymu všechny přelámané žebra srovnali do správné polohy, až Harry sykl bolestí a stočil se do klubíčka. Obě Weasleyovy k němu okamžitě přiskočili.
"Vydrž to ještě chvíli Harry, každým okamžikem by tu měla být léčitelka z Řádu," snažila se ho uklidnit paní Weasleyová.
Během čtvrthodiny opravdu přispěchala nějaká léčitělka, zrovna prováděla jedno z diagnostických kouzel, když se Harrymu srovnaly kosti v ruce. Léčitelka na to jen vyjeveně poulila oči a přeskakovala pohledem z Harryho ruky na jeho obličej a zpět, než se s potřesením hlavou rozhodla vyléčit zbývající zranění a že jich opravdu nebylo málo.
Harry stejně jako léčitelka nechápal co se to děje, vyloučil možnost, že za to může to kouzlo které na něj použil Voldemort, jelikož ten by určitě neplýtval energií na Harryho uzdravení a ten obřad byl příliš děsivý a temný než aby přinesl něco dobrého.
Ron byl u svých bratrů Freda a George v obchodě, kde jim pomáhal, ale paní Weasleyová říkala, že dnes určitě dorazí.
O pár hodin později, když už léčitelka dávno odešla a přikázala Harrymu odpočívat, tak se začalo něco dít, Hary vůbec nechápal co to je, ale byl vyděšený z pomyšlení, že Voldemort našel způsob, jak ho mučit i na dálku.
Napřed ho začal nepříjemě svědit každý kousíček těla, jeho kůže napřed zešedivěla a následně zčernala, pak Harryho začala páli každá molekula v těle, jako by byly rozhžavené doruda, bylo to o hodně horší než Cruciatus. Harry začal křičet bolestí tak nesnesitelnou, ale přesto neumožňující mu omdlít.
Okamžitě do jeho pokoje vtrhla paní Weasleyová, která se vyděšeně zastavila okamžitě jak za sebou zavřela dveře a jen vyděšeně hleděla na Harryho, který se teď kroutil na posteli v agónii nepředstavitelné bolesti. Jeho černočerná kůže k němu totálně nepasovala, ale to zrovna v ten okamžik paní Weasleyová neřešila, pokusila se k Harrymu přiblížit, ale okamžitě, jak udělala jeden krok k jeho posteli, tak Harry náhle otevřel předtím pevně zavřené oči, které na ní teď hleděli, bez přestání křičel bolestí, ale ty jeho oči Molly úplně přikovali na místo.
Už to nebyly lidské oči a kupodivu se v nich nezračila bolest, která přímo sálala z jeho těla, které stále křičelo a zmítalo sebou. Ty oči byli klidné a celistvé bez duhovky či panenky, celé jedovatě zelené a provrtávající Molly Weasleyovou pohledem nedočkavého dravce.
Harry najednou pocítil další bolest, nesnesitelný tlak ve všech kostech v těle. Hary se začal zvětšovat, mohutnět, začali mu růst svaly, které přetrhali ty zbytky oblečení které na sobě měl.
Agónie tím ale ještě nekončila, páteř se jakoby protahovala, až z ní byl silný a smrtonosný ocas, který se přidal a v křečích bolesti sebou mrskal, jedním jediným mocným švihnutím rozřízl dřevěnou zeď.
Harryho zuby se zvětšily, zesílily a zašpičatěly, lícní kosti se zvýraznily.
Jistým způsobem byl krásný, ale přesto smrtelně děsivý.
Molly se vzpamatovala a co nejrychleji to šlo se otočila a otevřela dveře s úmyslem dostat se i své děti co nejdál od toho, co se z Harryho stalo. Když byla mezi dveřmi, tak se zarazila, něco tu nesedělo...křik, už přestal, teď se domem neslo jen ticho.
Molly se vystrašeně dívala před sebe, v tu chvíli přiběhla celá rudá Ginny.
"Mami, co se děje?" zeptala se udýchaně.
14.02.2011 04:49:29
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one