Obluda, démon který se z Harryho stával na tři čtvrtiny dne poslouchal. Návrh toho člověka ho zaujal. Ta zrůda, ač to téměř nikdo nevěděl, nebyla jako například vlkodlaci, kteří jen bezhlavě vraždí, tato bytost měla pozoruhodně bystou mysl, ale milovala dobrý boj a žila jen pro boj na život a na smrt, protože jedině v takovém boji se pozná opravdový vítěz.
Voldemortův návrh byl tak lákavý, že ho temná bytost přijala, proč taky ne, ten člověk mu nabízel bojovníky se kterými může bojovat, lidi zběhlé v boji a zabíjení, což znamenalo dobrý boj. A na oplátku po něm nic nechce, to je velice výhodný obchod.
O hodinu později se znovu ozval ten ledový hlas.
"Dobrá, mám pro tebe prvního člověka, za chvíli k tobě dorazí doprovod, který tě vezme na místo, ale nikoho z nich nezabíjej, jinak zruším tvůj boj," zasyčel Voldemort a z jeho hlasu bylo cítit, že ho něco, nebo někdo rozčílil, což se opravdu nevyplácí, "obleč si to, chci abys byl takové menší překvapení," řekl ještě o něco spokojeněji a před Harrym se černý plášť s kápí dostatečně veliký, aby se do něj zcela skryla dvoumetrová postava.
Harry nedočkavě uposlechl, zahalil se do černého pláště a čekal na lidi které Voldemort poslal.
A opravdu zanedlouho se otevřely dveře, na Harryho postavu ale byli příliš malé a tak se musel shrbyt a až na druhé straně se narovnat zpět do plné výšky.
I když byl celý zahalený a nebyla mu vidět jediná část těla, přesto sebou neinformovní Smrtijedi, kteří nevěděli kdo, nebo co je zač, cukli, ale dle rozkazu svého Pána odvedli poslušně neznámého k velkému sálu.
Voldemortův velký sál se opět změnil, uprostřed byla jakási aréna tvořená velikou prohlubní, nejlépe by se to dalo přirovnat k hodně hlubokému černému bazénu. Nahoře podél okrajů stáli Smrtijedi a dívali se na svého nebohého kolegu, který vyděšeně stál dole v aréně a ještě se pokoušel zachránit svůj život prosbamy vysílanými ke svému Pánovi, který seděl na okraji prohlubně na svém trůně a opovržlivě na něj shlížel.
Žádný ze Smrtijedů nevěděl, proč vůbec tam v té díře jeden z nich je, ani proč byli svoláni takhle ve dne, když v tom se otevřela brána a dovnitř vešla obrovská postava v černém v doprovodu čtyř dalších Smrtijedů.
"Všechny?" zeptal se Harry radostně Temným jazykem Voldemorta, hned jak uviděl tu masu lidí.
"Ne, budeš bojovat jen s těmi, co jsou uvnitř," vysvětlil Voldemort v tomtýž jazyce, "zastav se u okaraje, na znamení můžeš skočit dolů a tam bojovat," řekl Voldemort s úšklebkem.
"Mí drazí Smrtijedi," promluvil ke svým shromážděným poddaným v normálním jazyce, "John Tygelow nesplnil svůj úkol, doslova ho zbabral a tím zkazil moje plány," pokračoval a nenávistně provrtával nebožáka uvnitř prohlubně.
"Za to musí být potrestán....ale dám mu možnost přežít, když porazí Noxe," řekl na oko milostivě a ukázal posunkem na Harryho, čekajícího na okraji arény.
Smrtijed uvnitř prohlubně se spokojeně ušklíbl, Pán mu dává příležitost zachránit si život, takovou možnost ještě nikdo nedostal.
"Rád ho pro vás zabiju, Pane," řekl sebevědomě Smrtijed a uklonil se Voldemortovy, který se na to jen ušklíbl.
Voldemort kývl na Harryho který seskočil do asi čtyři metry hluboké prohlubně a v letu mu zavlál plášť, takže Smrtijedi mohli spatřit velké svalnaté a hlavně černočerné a drápaté nohy s ocasem.
Když Harry dopadl na dno, tak to síní zadunělo, vztyčil se do své plné výšky, která o dost převýšovala tu Smrtijedovu a shodil ze sebe plášť.
Smrtijedovi hned bylo jasné, že proti tomuhle nemá ve fyzickém souboji šanci, ale spoléhal se na své magické schopnosti, okamžitě vytáhl hůlku a rozklepanou rukou zamířil na tu zrůdu, co se k němu přibližovala.
I samotný Voldemort byl překvapen, jak Harry vypadá ve své přeměněné formě, stejně jako Smrtijedi. Ještě Harryho totiž neviděl a ani nevěděl, v co se přemění a jaké bude mít schopnosti, věděl jen to, že to bylo nejhorší prokletí, jaké na tomto světě kdy existovalo.
Ale to už boj dole začal, Smrtijed okamžitě zamumlal zaklínadlo a z jeho hůlky proti obludě vystřelil zelený paprsek, Harry jen uskočil stranou a rozeběhl se ke Smrtijedovi, ten zděšeně pálil po zrůdě snad všechny kletby, co znal, ale ta se jim jen v klidu vyhýbala a ani nezpomalila a nezastavitelně se blížila.
Smrtijed se ani nenadál a už byl u něho, shlížel na něho ze svých dvou metrů, a pak se dost nepříjemě usmál, že byli vidět jeho nebezpečně ostré tesáky.
Najednou John ucítil neuvěřitelou bolest v břiše, vykřikl a vyděšeně se podíval dolů na své břicho, ve kterém se zrovna přehrabovala jedna z drápatých rukou té příšery, která ji za chvíli vytáhla, držíc jeho střeva, dvakrát mu jeho vlastní vnitřnosti obmotal kolem krku a následně ho zvedl, co nejvíš mohl.
Nikdo opravdu nemohl říct, jestli se ubohý Tygelow uškrtil na provizorní oprátce, nebo zemřel na velkou ránu v jeho břiše.
Když John Tygelow vydechl naposled, tak ho Harry znuděně odhodil na stranu a dál si ho nevšímal.
Ani samotný Voldemort neočekával tak rychlý konec jednoho z jeho nejlepších Smrtijedů a byl opravdu překvapen, když se na něj Harry otočil a požadoval dalšího bojovníka, jeho dravost byla opravdu nevídaná a schopnost zabíjet opravdu perfektní, prostě dokonalý predátor. Voldemort hned vymýšlel nějaký plán, jak Harryho zapojit proti Fénixově řádu.
"Další," zařval znovu Harry a vytrhl tím Voldemorta ze zahloubání.
"Nemám pro tebe dalšího, né dnes, pro dnešek jsi skončil," řekl Voldemort hlasem, který nepřipouštěl žádné námitky.
Harry se ale otočil, rozeběhl se na opačnou stranu arény, než seděl Temný Pán a několik metrů před stěnou prohlubně vyskočil do výšky, když si Voldemort uvědomil, co chce Harry udělat okamžitě sáhl pro hůlku a začal mumlat zaklínadlo, než ale stačil dokončit kouzlo, které Harryho drželo v prohlubni, tak Harry stačil doskočit dostatečně vysoko. Máchl jednou ze svých silných rukou s nebezpečnými drápy po Smrtijedech, kteří se při sledování popravy až nebezpečně přiblížili k okraji arény.
Jeden ze Smrtijedů nestačil dostatečně rychle uskočit a Harry ho pevně chytil svou mohutnou rukou kousek pod kolenem a sápal se dál nahoru zatínajíc své drápy do Smrtijedovy nohy. Najednou Harryho uhodila obrovská síla, která ho srazila zpět do prohlubně, Harry ale držel Smrtijedovu nohu tak pevně, že jeho drápy z nohy smrtijeda vytrhly dost velký kus masa.
Smrtijed zařval bolestí, reflexivně se chytil nad zraněným místem a zhrozeně hleděl na to, co zbylo z jeho nohy pokoušejíc se nějak zastavit krvácení, které díky roztrhaným tepnám a žílám bylo opravdu silné. Nakonec Smrtijed během tří minut vykrvácel, když to Voldemort viděl, tak se rozhodl dát Harrymu lekci, že jeho musí poslouchat.
Luskl prsty a ukázal na Harryho, z temnot stropu se najednou začaly snášet desítky mozkomorů, kteří okamžitě zamířili na Harryho dle příkazu svého pána.
Harry ale jenom radostně zařval a čekal na prvního mozkomora, který se k němu přiblížil a natahoval k němu svou skrytou hlavu, aby vysál z toho tvora štěstí a duši. Mozkomorové ale na Harryho v této podobě neměli vůbec žádný vliv, a tak se Harry pouze napřáhl a vrazil vyhublé temné postavě takovou ránu, že sebou přízrak okamžitě praštil o zem, Harry nečekal než se mozkomor vzpamatuje z tak nevídané reakce a dupl mu na kápi, kde se skrývalo něco podobného hlavě, ozvalo se jen jemné křupnutí, a pak se jen z roztrhaného mozkomorova pláště na všechny strany rozlétl prach.
Toto vykolejilo i samotného Voldemorta, který teď jen nevěřícně pozoroval, jak Harry likviduje mozkomora za mozkomorem a mozkomoři, kteří nejsou pro fyzický boj stavění, začínají zmatkovat, ale prozatím se většina stále snaží vysát nepřítelovu duši.
Harry chytil další přízrak, který proplul kolem se sípáním a doslova ho roztrhl vejpůl, znovu se z pláště vyvalil oblak prachu, ale ještě, než stačil usednout na zem, tak Harry držel další temný přízrak za hlavu a začal mu ji drtit mezi mocnými dlaněmi, mozkomor vřískal tak, že i Voldemort si mimoděk zakryl rukama uši.
Temný Pán už se nemohl dívat, jak jsou masakrovány řady jeho mozkomorů, a tak je odvolal, pak zamumlal několik formulí a celá prohlubeň se začínala zavírat, jakoby kámen byl tekutý a znovu plnil suché místo uprostřed své temné hladiny, až nakonec byla mramorová podlaha znovu celistvá a po aréně nebyla ani památka, až na mrtvého Smrtijeda.
Voldemort zamumlal dalších pár slov a kámen asi na pěti metrech čtverečních zprůhledněl a odkryl tak pohled do malé místnůstky, která se vytvořila asi metr a půl pod podlahou, kde stále žila ona Zrůda.
Harry dvakrát bouchl do průhledného stropu, ale ani s ním nehnul, přecejen byl to celistvý mramor.
Smrtijedi byli rozpuštěni a mohli se v klidu vrátit do svého všedního života, Snape samozřejmě okamžitě šel Brumbálovy podat hlášení o tom tvorovy, který odporoval i samotnému Pánu Zla.
Asi o dva dny později svolal Voldemort další nečekanou schůzy, měsíc byl v úplňku a Všichni byli zvědaví, co si pro ně přichystal jejich Pán tentokrát.
Když se přemístili do velké síně ve Voldemortově pevnosti už v ní znovu byla prohlubeň ve které klidně seděla ta obluda, vypadala dokonce spokojeně, což ve většině Smrtijedů vyvolalo obavy o jejich život.
Když už byli všichni na místech kolem erény (už se všichni drželi nejméně metr od okraje), tak Voldemort tleskl rukama a Brána se otevřela a dovnitř čtyři Smrtijedi vlekli dva vlkodlaky, kteří vrčeli, cenili zuby a jakkoliv se snažili dostat na své vodiče, kteří si je drželi od těla pomocí dlouhých tyčí, ke kterým byli přidělány obojky na jejich krcích.
Smrtijedi dovlekli zmítající se vlkodlaky až k prohlubni, do které je následně vhodili, Pán Zla vlkodlakům nechal zmizet jejich obojky a ti se okamžitě vrhli na jedinou dosažitelnou "oběť."
Běželi na Harryho, který jen rychle švihl ocasem a tím odhodil jednoho z lykanů na stěnu, která tvrdě zastavila jeho let.
Druhý vlkodlak se mezitím už dostal k Harrymu. Máchl svou drápatou prackou k Harryho obličeji, ale ten se tomu jen elegantně vyhl a okamžitě vlkodlaka praštil do tlamy takovou silou, až zavyl bolestí a bylo vidět, že nemůže pořádně hýbat svými čelistmi, protože nápor Harryho pěsti vlkodlakovi rozdrtil pant.
Vlkodlak se ale rozhodně nevzdával a začal se na Harryho zuřivě sápat, čemuž už Harry nestačil uhýbat a tak se do sebe pustili, jedna rána střídala druhou.
Harry nakonec soupeřovi praštil do hrudi a ten zaskučel, zachrčel a skácel se k zemi znažíc se popadnout dech.
Vlkodlak z posledních sil švihnul prackou po Harrym, který jí chytil a mocným trhnutím dolů mu doslova utrhl ruku, z rány okamžitě začala stříkat krev, které si ale Harry vůbec nevšímal, chtěl nepřítele probodnout ocasem, ale najednou se přiřítil druhý lykan a zakousl se mu do něj, Harry ho ignoroval, odhodil utrženou ruku, skopl vlkodlaka klečícího a chrčícího před ním a jednoduše mu rozšlápl hrudník, až se jeho noha zabořila do již mrtvého těla a rozdrtila plíce se srdcem.
Pak vzal čelisti lykana, který byl stále zakouslý v ocasu a začal je otevírat a zavírat, až se ozvalo rupnutí, jak čelisti vyskočily z pantů, Harry trhl rukama od sebe a vlkodlakovi utrhl spodní čelist, pak vzal horní, která stále držela na krku a silným trhnutím lykanovi utrhl hlavu.
Další poprava se konala až za čtrnáct dní, jedna mladá Smrtijedka nesplnila úkol, a tak na sebe namířila Pánův hněv.
Smrtijedi byli svoláni o něco dřív, kolem dvanácté v pravé poledne, a tak mohli všichni spatřit v místnosti, kde vždy byla ta zrůda Harryho Pottera zmučeného a zničeného, jak ho tam mrskají biči nějaké bytosti podobné skřetům, jen o něco vytáhlejíší a přitom se škodolibě chechtají, Harry sebou vždy po ráně mírně škubl, ale jinak seděl zcela bez hnutí, a tak Smrtijedi mohli vidět, jak je kolem Harryho temnota jakoby se převalující na místě, nebylo jí mnoho, někdo by si ji mohl dokonce splést s temným stínem.
Najednou začalo Temnoty přibývat, Harry začal křičel bolestí, což ve velkém sále nebylo slyšet, a pak zmizel úplně v temnotě, po chvíli temnota zmizela a na místě, kde byl Harry Potter, seděla ta zabijácká zrůda, která okamžitě bez milosti vyskočila a roztrhala oba skřety na kousky.
Smrtijedy toto zjištění dost překvapilo a vyděsilo zároveň především mistra lektvarů.
Smrtijedka už věděla, co přijde, a tak se na to připravila, ale stejně se klepala strachy, když se dostala do prohlubně, která se tam po proměně utvořila.
Jako první kouzlo použila Smrtijedka Sektumsempra a tím Harrymu uřízla ruku, ruka se ještě než spadla na zem přeměnila v prach a Harrymu okamžitě narostla nová, takže kouzlo nemělo žádný výsledek.
Harry se potěšeně zasmál a dal se do boje. Hrál si se smrtijedkou jako kočka s myší, až nakonec byla úplně vyčerpaná, že se ani neudržela na nohou, měla poměrně dost šrámů, hlubokou řeznou ránu na noze a na boku, jinak se jednalo hlavně o únavu, z posledních sil zvedla ruku s hůlkou, když se k ní Harry přiblížil, ale než ze sebe stačila dostat nějaké zaklínadlo, tak ji Harry jemě vzal hůlku z ruky a odhodil ji stranou.
Jednou rukou jemě Smrtijedku zvedl ze země a vzal ji do náruče, hřbetem prstů druhé ruky jí jemě přejel po tváři, přes krk, ňadra a následně jí kousek pod žebry vrazil ruku do břicha.
Opatrně se rukou za žebry dostal až k srdci, které stále tlouklo, uchopil jej a ono začalo zpomalovat.
Smrtijedce, která věděla, že tohle už nemůže přežít, stékal pramínek krve z koutku úst. Harry jemně svým jazykem slízl krev vytékající jí z pusy a následně ji vášnivě políbil.
Najednou jí rychlím trhnutím vytrhl ještě bijící srdce z hrudníku, ukousl mrtvé Smrtijedce maso kolem pusy a pustil jí na zem.
Když její mrtvé tělo dopadlo na zem, tak vítězně zařval držíc v jedné ruce její stále tlukoucí srdce a přežvikujíc její lahodné maso.
14.02.2011 04:48:53
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (863 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one