Kapitola pátá - Učitel z pekel a hůlka

„Vidím, že už jsi prošel rituálem,“ pokýval Voldemort hlavou, když si všiml, jak Harry sotva stojí na nohou vyčerpáním.
„Dobrá, jdi zpět do Bradavic, večer tu budeš mít připravené přenášedlo,“ oznámil Pán Zla a mávl rukou, propouštějíc tak chlapce, který přežil.
Harry se snažil jít vzpřímeně, ale okamžitě, jak Voldemortovi zmizel z dohledu, zmoženě svěsil ramena a dál šel klopýtavou chůzí ke svému pokoji, kde se po namáhavém převlečení a aktivování kouzla vydal do přemisťovací haly.
Když se konečně dostal do Nebelvírské věže, bylo něco kolem šesté ráno. Byl tak vyčerpaný, že už jenom pohled na schodiště do chlapeckých ložnic mu připadal jako přílišná námaha a tak se jen svalil do svého oblíbeného křesla před krbem a okamžitě usnul.
*
Hned, jak jí Zmar propustil, tak se Siana z přemisťovací haly Temného sídla přenesla na ústředí Fénixova řádu, jak bylo domluveno.
Jen co se dotkla starého koberce v chodbě, tak kolem ní připravený Moody párkrát mávl hůlkou, aby zajistil, že jí nikdo nemůže sledovat. Bylo to zbytečné, jak už mu vysvětloval Brumbál jelikož Fideliovo zaklínadlo by nevítané pronásledovatele zmátlo a odeslalo, bůh ví kam. Ale Pošuk si nedal říct a trval na nejvyšší bezpečnostní prověrce, co se cest z Temného sídla týče.
Když se mladá Snapeová konečně vzpamatovala z přemístění, tak se vydala v Moodyho doprovodu nahoru po schodech.
Vystoupali po schodišti až do třetího patra. Před vchodem do chodby Moody mávl hůlkou a něco zavrčel. Celá chodba před nimi jakoby zatepala magií, jak se rušily bezpečnostní překážky a ochranná kouzla a pak už se vydali dál potemnělou chodbou.
Asi po minutě dorazili do prosvětleného salónu, který Siana s ostatními o prázdninách tak pracně uklidili.
Uprostřed místnosti byl masivní kulatý stůl, nad kterým jemně zářil kupolovitý mramorový strop. Světlo dodávaly i svícny visící podél místnosti i na sloupech.
Hned, jak vešla s Pošukem po boku do místnosti, tak chodba opět zatepala a Siana nepochybovala, že se přes ni nic nedostane, pokud to Řád nedovolí.
„Dobrý večer,“ pozdravila všechny členy Řádu sedící kolem kulatého stolu, většinu ani v životě neviděla. Všichni jí ale odzdravili nazpět a její rodiče ukázali na židli mezi nimi, aby se taky posadila. Jak si všimla, Moody už se stačil dobelhat na své místo u stolu a tak byla jediná, kdo zdržuje poradu. Rychle se tedy posadila a čekala, co se bude dít.
„Rád vidím, že jste v pořádku, slečno Snapeová,“ usmál se na ní Brumbál přes stůl a dál pokračoval ke všem členům řádu „Jak už jsem vám nastínil, přijali jsme slečnu Snapeovou, i když je na to příliš mladá, protože i přes Severusovu snahu někdo vyzradil Voldemortovi její existenci.“
„Pro Merlinovy vousy, Brumbále, kolikrát vám mám říkat, abyste to jméno neříkal, některým z nás to není zrovna příjemné,“ utrousil malý mužík naštvaně po tom, co sebou bezděky škubl stejně, jako dobrá polovina lidí u stolu.
Moody si na jeho reakci jen pohrdlivě odfrkl a vysloužil si tím vražedný pohled onoho rozezleného mužíka.
„Dobrá Alfonsi, pokusím se používání jeho jména omezit na minimum,“ usmál se Brumbál a pokračoval ve vysvětlování. „Pán Zla si rodiny svých Smrtijedů dobře hlídá, jelikož v jejich dětech vidí další generaci Smrtijedů. Slečna Snapeová tak je nucena pracovat pro syna Pána Zla, Zmara Zmijozela a díky tomu nám o něm může přinášet užitečné informace,“ shrnul to ředitel Bradavické školy čar a kouzel.
„To je blbost, vždyť je to ještě dítě. Jaké užitečné informace nám asi tak může přinést a mimoto, ten spratek Vy-víte-koho, jestli je vůbec jeho, bude nejspíš taky ještě dítě, tím pádem se ho nemusíme obávat, co tak asi zmůže?“ pronesl pohrdavě muž, který Sianě připomínal velikého medvěda. Měl zarostlé tváře, a kdyby se postavil, určitě měl minimálně dva metry. V jeho tmavě hnědých očích to blýskalo divokostí a celkově vypadal děsivě.
„Příliš je podceňuješ, Rudolfe, ale doufejme, že ve Zmarově případě máš pravdu. Nebylo by dobré mít proti sobě dalšího Pána Zla,“ pokýval Brumbál hlavou.
„Ale abychom neodbočovali, slečna Snapeová mě již informovala o pár zajímavých věcech ohledně syna Temného Pána. Vypadá to, že má několik nemrtvých strážců, kteří mu jsou neustále nablízku, dále jsme také zjistili, že ovládá nitrobranu a nitrozpyt na vysoké úrovni. V neposlední řadě na sobě neustále má nějaký magický předmět, s jehož pomocí vypadá jeho tělo jako složené z černých plamenů, což znemožňuje jeho identifikaci. Také se kolem něj rozprostírá chlad. Domnívám se, že je to nějaký šperk, možná prsten, medailon nebo náramek opředený iluzorními kouzly,“ dokončil souhrn všech informací ředitel a rozhlédl se po ostatních.
„A nyní přejděme k novějším informacím, slečna Snapeová se před chvílí vrátila od Zmara, který jí dnes měl dát své znamení,“ objasnil Brumbál a pokynul Sianě ať pokračuje.
Mladá Snapeová tedy vstala a nervózně se rozhlédla po členech Řádu.
„Ano... dostala jsem dnes Zmarovo znamení, ale nedozvěděla jsem se nic dalšího, co by nám mohlo pomoci, protože se našeho setkání neúčastnil nikdo ze Smrtijedů a ani jsem neviděla Pána Zla. Za dva dny bych se s ním měla zase setkat,“ objasnila Siana a zase si chtěla sednout, když v tom jí plány překazil Moody.
„Ukaž nám to znamení,“ řekl Pošuk a jeho čarodějné oko se stočilo k jejímu předloktí.
Asi všichni čekali, že si vyhrne rukáv a tak je dost překvapilo, že před sebe jen natáhla ruku a kousek od její dlaně se objevilo zářivě zelené znamení Zmara Zmijozela.
*
„Harry... Harry, co tu proboha děláš?“ zatřásla jím Hermiona.
Harry sebou škubl, jak se lekl a chvíli jen zíral na Hermionu, která stále čekala na odpověď s knížkou v rukou.
„No, já...“ rozhlédl se Harry kolem, „asi jsem usnul?“
Hermiona sjela Harryho pohledem, přičemž měl pocit, že je největší imbecil na planetě. Zakroutila hlavou a šla se pohodlně uvelebit na pohovku vedle Harryho křesla.
„Mě je jasné, že jsi spal, ale proč spíš tady?“ pokračovala Hermiona ve vyptávání.
„Je mi nějak špatně a nechtěl jsem ostatní pořád budit,“ zalhal bleskově.
Z části to byla docela pravda, zamyslel se Harry. Bylo mu opravdu příšerně, rameno s kousnutím od vlkodlaka bolelo jako čert a to měl ještě přes týden do první proměny. Opravdu se netěšil na další dny, každý den se bolest zvětšovala, s tím počítal, ale poslední dny byl nárůst bolesti rapidně větší. Aby toho nebylo málo od toho rituálu v Nigroru se cítil děsně vyčerpaný, žaludek měl jak na vodě a co bylo nejhorší vypadalo to, že ať ten rituál udělal cokoli, zrušení závislosti na spánku to nebylo. Harry byl naštvaný a slíbil si, že za to upír zaplatí... Sakra už se chovám jako Otec, uvědomil si Harry, ale tentokrát na to mám právo, pokýval hlavou.
„Opravdu vypadáš děsně, myslím, že by sis měl dojít na ošetřovnu,“ vytrhla Harryho ze zamyšlení Hermiona, která si ho celou dobu starostlivě prohlížela.
„Ne, na ošetřovnu nechci, znáš Pomfreyovou. Určitě by si mě tam zase nechala na, bůh ví jak dlouho, a mimo to si myslím, že to má něco společného s proměnou,“ vymluvil to okamžitě chlapec, který přežil.
Hermiona na to jen soucitně kývla a vrátila se k pročítání knihy.
Harry měl v plánu si ještě na chvilku zdřímnout a doufal, že mu to aspoň trochu pomůže, ale jeho plány překazil Ron, který se vyvalil ze schodiště do chlapeckých pokojů s napůl oblečeným tričkem, narážejíc snad do všeho co bylo v okolí. Když se zrzkovi konečně podařilo si pracně obléct tričko tak se zdviženou rukou na pozdrav zívl na důkaz, že už je snad vzhůru.
„Co tu děláte takhle brzo? Teda od tebe bych to čekal Hermiono, ty jsi tu vždycky brzy, ale že i ty, Harry?“ kroutil Ron nechápavě hlavou a už si chtěl sednout, když ho zarazil Harry.
„Čekali jsme na tebe a teď už můžeme jít na snídani,“ hraně se usmál Harry a vyšvihl se na nohy, nedávajíc znát ani bolest ani únavu.
„Snídaně, super,“ zajásal Ron a okamžitě následoval Harryho, který už byl téměř u východu z Nebelvírské společenské místnosti.
Hermiona je vzápětí doběhla taky s těžkou knihou bezpečně uloženou v brašně.
Harry si snídani nijak neužil. Moc toho nesnědl a to, co se mu podařilo dostat do žaludku, tam moc dlouho nezůstalo.
Celý den byl pro Harryho náramně nepříjemná záležitost, jelikož mu bylo tak špatně, že neustále mizel na záchod se vyzvracet, neustále ho bolelo rameno, a ještě k tomu se sem tam přistihl, jak usnul uprostřed pohybu.
Večer kolem osmé už to nevydržel a uzavřel svou mysl do nejsilnější nitrobrany co dokázal, jak očekával, pomohlo to. Vnímání bolesti a nevolnosti se ztlumilo na snesitelnější úroveň a mysl se mu projasnila. Věděl, že to má i nevýhodu jelikož čím silnější nitrobrana je použita tím víc jsou jeho oči bez citu, chladné a tolik nepodobné Harrymu Potterovi, kterým kdysi býval. Kdyby jeho mysl nebyla sevřená v dokonalé kontrole, nejspíš by si odevzdaně povzdech vzpomínajíc na to, jak byl život lehčí a šťastnější.
Teď jen doufal, že si toho jeho přátelé nevšimnou.
Docela ho překvapilo, že ostatní lidi z Nebelvíru, nebo aspoň většina se k němu stále chovala stejně, jako by se nic nestalo a přitom věděli o tom, že je vlkodlak. Kdyby ne z Denního věštce, tak určitě z Bradavických drbů, které okamžitě tuhle novinku roznesly k těm, jež o tom ještě nevěděli. I v ostatních kolejích se našli lidé, kteří Harryho neodsuzovali, především všichni co chodili do BA.
Někteří se chovali stále stejně, někteří po Harrym házeli lítostné pohledy, ale našli se i tací, kteří se Harryho neskrývaně štítili, či báli.
Například u Zmijozelských byla jistota, že se k Harrymu nezačnou chovat lépe a taky nezklamali, jen teď měli další věc, kvůli které se mu mohli posmívat a hojně toho využívali.
Takže opravdu pekelný den.
Teď Harry seděl s Ronem, Hermionou, Sianou a Ginny u stolu v knihovně, kam je dotáhla překvapivě mladá Snapeová.
„Já prostě nechápu, proč vždycky skončíme tady,“ hudroval Ron.
„Jak už vysvětlovala Siana: Smrtijedi, temní tvorové a kouzelníci si začínají víc dovolovat, když je Pán Zla zpět a ještě je s ním jeho syn Zmar, takže se hodí každé bojové kouzlo, které známe navíc,“ vysvětlila Hermiona snad už potřetí.
„Ale od toho máme přece BA, tady se stejně dá naučit jenom teorie,“ zamumlal zničeně zrzek.
„Každé kouzlo navíc se hodí,“ zdůraznila Hermiona naštvaně a stočila zrak opět ke stránkám tlusté knihy před ní.
Harry souhlasil, že je to dobrý nápad, sám se potřeboval naučit pár normálních kouzel, které by mohl učit v BA, jelikož kouzla z černé magie by byly víc než podezřelé. A to, i kdyby se je pokoušel naučit i jen ty nejzákladnější, Hermiona, nebo Siana by si toho určitě všimli a začali by se vyptávat, o což Harry opravdu nestál.
V půl jedenácté se Harry vymluvil, že jde spát a nenápadně se vypařil ze společenky, kam se všichni přesunuli hned, jak je knihovnice vyhnala. Ostatní stále pročítali knihy a Ron podřimoval s Dějinami Famfrpálových týmů na obličeji, takže to nikomu moc nevadilo.
Hned jak se dostal do ložnice, tak kolem své postele zatáhl závěsy a vyndal kufr zpod postele. Ze třech postelí se ozývalo spokojené oddechování, takže se Harry nemusel obávat odhalení, otevřel kufr a vyndal si neviditelný plášť.
Když kufr znovu uklidil, tak polštáře a prostěradla shrnul k sobě a namířil na ně hůlku, zamumlal několik formulí, napsal hůlkou do vzduchu několik slov a místo shluku polštářů a prostěradel tam ležel další Harry Potter. Nehybná postava ale vypadala bez života, Harry znovu pozvedl hůlku, zamumlal dvouslovnou formuli a postava ožila nádechy a výdechy. Postavu jenom naklonil na bok, přikryl přikrývkou a alibi bylo hotové.
Žádné veledílo to nebylo, jelikož i když vypadá tělo přesně jako tělo Harryho Pottera a i když ta loutka dýchá, nežije a tím pádem není možné jí probudit, ale stejně je to lepší krytí, než kdyby pod peřinu naskládal pár polštářů, i když ono to tak vlastně je, usmál se Harry, přehodil přes sebe neviditelný plášť a opatrně se vydal pryč z Bradavických pozemků.
*
Když se konečně dostal do svého pokoje v Temném sídle, bylo čtvrt na dvanáct, takže si v klidu dal horkou sprchu, pomalu se ustrojil do svého černého oblečení a ještě mu zbylo poměrně dost času.
Chvíli uvažoval nad tím, že by přišel dřív. Přece jen si to s tím zatraceným upírem chtěl vyřídit, ale jeho výcvik zvítězil, takže se rozhodl počkat.
Najednou si uvědomil, že následující noc má další schůzku se Sianou. Rychle přešel ke psacímu stolu, a na čistý pergamen napsal vzkaz Madam Malkinové, ke kterému přiložil i pět galeonů a následně uschoval do obálky. Jak si všiml, otec pro něj už stačil vytvořit pečetidlo s jeho znakem, ale měl podezření, že by moc důvěry u Madam Malkinové nevzbudilo, kdyby jí přišel dopis s jeho pečetí.
Nakonec napsal ještě jeden vzkaz a tentokrát pečetidlo použil.
Když měl hotovo, tak se vydal do sovince. Neměl rád Voldemortovy sovy. Bylo na nich něco nepřirozeného a jejich skelný pohled rozhodně nevyvolával uklidňující dojem, ale bohužel žádná jiná možnost nebyla.
V sovinci se chvíli zdržel i po tom co sovy odlétly a rozhlížel se po okolí Temného zámku. Popravdě si Harry nepamatoval, že by tu někdy svítilo slunce, nanejvýš panovalo děsivé přítmí nebo ještě děsivější tma.
kz_05_01.jpg
Nevěděl přesně, kde se Temné sídlo nachází. Ze všech stran byly vidět vysoké horské štíty, kolem sídla bylo černočerné jezero a neustálé špatné a chladné počasí často doprovázené hustou mlhou. Voldemort nenechal nic náhodě a opředl své panství nejrůznějšími magickými ochranami. Jednou z nich byly i obrovské kusy skal velké jako vagon nákladního vlaku vznášející se ve spirále kolem sídla. Jednou Harry viděl, jak toto obrané kouzlo funguje. Tehdy se jeden nebohý horský troll dostal příliš blízko k hranicím a kouzlo ho vyhodnotilo jako možnou hrozbu. Kameny do té doby volně visící ve vzduchu ožily a jeden po druhém padaly na trolla, jako by je někdo proti ubohému tvorovi házel. Harry si byl jistý, že troll byl mrtvý už po prvním obrovském kamenu, ale palba neustala, dokud všechny kameny ze spirály nebyly na jedné velké hromadě. Tuhle děsivou atmosféru narušovalo jen pravidelné dunění, jak kameny dopadaly jeden na druhý. Následně se kameny klidně vznesly a vrátily se na svá stanoviště ve spirále. Když to všechno skončilo, po Trollovi nezbylo nic víc, než jeden krvavý flek na temné skále.
Harry si byl jistý, že tohle není jediná obrana tohoto místa, na to byl Voldemort až příliš opatrný.
Ale teď dost úvah a vzpomínek, rozhodl se Harry a vydal se do velkého sálu, kde měl mít připravené přenášedlo.
Přenášedlo tam opravdu bylo, vznášelo se před Voldemortovým trůnem, ale Pán Zla nikde, Harry nechtěl ani pomyslet co zase dělá za zvěrstva, ale věděl, že se o tom s největší pravděpodobností dočte v zítřejším Denním věštci.
Harry počkal přesně na dvanáctou hodinu a pak se chytil přenášedla.
Hned jak se s ním svět přestal točit a spatřil známou postavu opírající se o zeď, vyslal na upíra poutací kletbu z černé magie. Upír zareagoval rychleji, než by Harry čekal, vyhnul se kletbě a během vteřiny už Harry ucítil silnou bolest, jak ho Aeron praštil zezadu přes nohy svou vycházkovou holí.
Harry se skácel na kolena a ještě než na ně stačil tvrdě dopadnout, ucítil na tváři chladný kov upírova meče.
„Co tě to popadlo, mladej?“ zeptal se Aeron spíše zvědavě než naštvaně.
„Podvedl jsi mě, usnul jsem a ještě k tomu mi je zle, co to bylo za lektvar? Spánku mě rozhodně nezbavil,“ zavrčel Harry naštvaně, takhle si to rozhodně nepředstavoval.
Upír se pobaveně zasmál a sekl Harryho do tváře mečem, který pak opět uschoval ve své holi.
„Vy lidi jste děsně nedočkavý, je jasný, že to nezabere hned. Přece jen je to dost složitá změna a tělo jí nepřijme s otevřenou náručí. Přece jen je to nepřirozený. Nějaká ta nevolnost k tomu asi patří. Tady máš lektvar, co ti posílá Osos, prý ti po něm bude líp a rychleji se z toho dostaneš. Podle něj bys už dneska neměl spánek vůbec potřebovat,“ oznámil Aeron a hodil mu lahvičku s jasně červeným lektvarem.
Harrymu bylo po vypití lektvaru opravdu líp, takže uznal, že je to nejspíš pravda.
„Koukám, že si už dáváš bacha, nějak se ti nemůžu mrknout na myšlenky,“ usmál se upír.
„Jak je vůbec možný, že to dokážeš? Nitrozpyt to není, toho bych si všiml,“ zamyslel se Harry.
„Ano, nitrozpyt to opravdu není, my upíři, máme tuhle schopnost vrozenou. Dokážeme číst myšlenky, s nitrozpytem to nemá téměř nic společného, my k tomu nepotřebujeme oční kontakt. Je to jakýsi druh telepatie. Někteří, ti hodně nadaní, dokážou tuhle schopnost rozvinout a nedělá jim žádný problém ovládat lidi podobně jako to vaše Imperio. Koukni se třeba na Drákulu, ten to dokázal a hojně toho využíval,“ vysvětlil Aeron.
„On Drákula existoval?“ zeptal se Harry překvapeně.
„Jasně že existoval, copak si myslíš, že by mudlové na něco takového přišli? Samozřejmě. Jeho schopnosti dost nafoukli. Byl to jeden z těch, co věřil, že bychom měli vládnout lidem, ale oproti ostatním se do toho vrhnul až příliš horlivě, lidé si sice myslí, že je jakýmsi zakladatelem upírství, ale to je blbost. Upíři tu byli už dávno před ním, a jak vidíš, stále nás tu je poměrně dost,“ ušklíbl se.
„No, ale teď už se vrhneme na učení, jak vidno naučil ses jednat tvrději a to je jedině dobře, ostýchaví vždycky umřou první. Napřed tě naučím Temný jazyk a pak přejdeme rovnou na nepsaná pravidla Nigroru. Počítám s tím, že tak do měsíce by ses měl naučit Temný jazyk, samozřejmě správnou výslovnost a sílu tě bude muset naučit Osos nebo na to vyvolá nějakého démona.“
Čtyři hodiny Aeron s Harrym probírali slovíčka, jak se ukázalo má i na tohle starý upír fígl a dal Harrymu další lektvar, který mu pomohl si zapamatovat všechny slovíčka, která uslyšel.
„Zítra nebudu moct přijít, mám něco na zařizování,“ řekl Harry, když už se chystal odejít.
„Beru na vědomí, pozítří tě tu ale čekám zase v tuhle dobu,“ přikývl Aeron a zmizel ve stínech.
*
V potemnělém pokoji jednoho opuštěného domu rozmlouvaly dvě osoby.
„Je nutné, aby to proběhlo v tajnosti. Nikdo o tom nebude vědět kromě mě. Pokud se prozradíš... je ti doufám jasné, co bude následovat,“ zasyčela postava v plášti s kápí, ze které zářily rudé oči.
„Ano, můj pane já vás nezklamu. Ale... ale... opravdu ze mě pak uděláte...?“
„Na hloupé otázky nemám čas,“ zarazil ji Voldemort nekompromisně.
„Ano Pane, zajisté, já jen...“
„Ticho,“ zasyčel nebezpečně a oči mu zahořely vztekem.
„Tady máš lektvar,“ řekl ledově a hodil postavě u jeho nohou malou lahvičku.
„Děkuji, Pane, nezklamu vás, slibuji,“ drmolila postava.
„To bych ti radil,“ zasyčel a přemístil se do Temného sídla.
*
Bylo asi půl jedné ráno, když na okno hned vedle postele mladé Snapeové zaťukala sova. Dívka se napřed jenom převalila na druhý bok, ale když ťukání neustávalo, vzbudilo jí to a dezorientovaně vystřelila do sedu.
Chvíli se rozhlížela kolem co se to děje až jí upozornilo další zaťukání. Opatrně otevřela okno a od černé sovy převzala dopis, sova ani nepočkala na vodu či něco k snědku a okamžitě, jak bylo její břemeno odevzdáno, odletěla pryč.
Siana se podívala na dopis a hned jak spatřila pečeť, zavřela okno a potichu vyběhla z pokoje. Když se dostala do společenské místnosti, tak dopis otevřela a vyndala z něj malý lísteček pergamenu, na kterém bylo krasopisně napsáno: Dnes v noci ve dvanáct hodin u brány na Bradavické pozemky.
*
Když se Harry dostal zpět ke své posteli v nebelvírské věži, zrušil kouzlo a uvelebil se na místo dvojníka. Po hodině neustálého převalování to vzdal. Vzal si z kufru jeden ze zmenšených kufříků paní Blackové, zvětšil ho a vybral si knihu o temných kouzlech pro rychlé ukončení boje. Když všechno opět uklidil, opatrně, aby ostatní nevzbudil, opustil místnost a šel do společenky, kde se uvelebil v křesle. Pro jistotu použil na knihu jedno šikovné iluzorní kouzlo, díky kterému všichni viděli knihu o něčem, co je vůbec nezajímá. Například Hermiona, by viděla knihu o Famfrpálu.
Když kniha byla chráněna před zraky zvědavců, ponořil se Harry do jejího pročítání. Jak čekal, tak hned první kletba, která byla popsána, byla Avada Kedavra. Následovalo kouzlo na zlomení vazu, na zlomení všech kostí v obou rukou a tak to pokračovalo.
„Už je ti líp?“ vyrušil Harryho hlas Hermiony, která zrovna scházela ze schodů.
„Ano, ale stejně jsem toho moc nenaspal,“ řekl Harry a v duchu se musel zasmát tomu, že to byla opět téměř úplná pravda.
Celé dopoledne bylo jedna velká nuda, snad každý profesor chtěl opakovat učivo minulého roku, takže se hodiny skládaly jen ze zkoušení. Odpolední dvouhodinovka lektvarů, ale Harryho i ostatní vytrhla ze stereotypu, jelikož museli připravovat složitý lektvar na zacelování velkých povrchových ran. Harry měl jediné štěstí, že měl z jedné strany Sianu a z druhé Hermionu, takže mu obě radily, ale i přes to dokázal udělat pár chyb, kterých se okamžitě chytil Snape, který si nenechal ujít jedinou příležitost Harryho ztrapnit a tak nechyběly hlášky typu: „Vypadá to Pottere, že ani zlepšené smysly vám nepomohou odlišit žabí nožičky od prášku z krovek berdútského roháče. Nejspíš byste si měl zajít pro lepší brýle.“
Ale i přesto Harry dvouhodinovku zdárně přežil a dokonce mu kotlík ani nevybuchl. Zbytek dne strávil s přáteli na Bradavických pozemcích a užíval si jejich přítomnost a neustálé Ronovo pošťuchování Hermiony.
*
Večer Harry opět provedl svůj trik s dvojníkem a vypařil se z Bradavic pod neviditelným pláštěm.
Přesně ve dvanáct se Harry ve své pravé podobě Zmara Zmijozela přemístil před bránu na Bradavické pozemky. Jak očekával Siana už tam byla.
„Pane,“ mírně se poklonila.
Harry na toto gesto jenom kývl hlavou.
Pro dnešek s sebou neměl svůj amulet, a proto měl hlubokou kápi, zpod které svítily dvě zelené oči.
„Vyrazíme,“ řekl chladně a natáhl ruku, které se Siana chytila a následně oba s velkým PRÁSK zmizeli.
Objevili se na Příčné ulici nedaleko krámku Madam Malkinové, ve kterém se stále svítilo.
Harry se pousmál nad tím, jak nádherně mu to vyšlo. Nevěděl jistě, jestli bude Madam ochotná tu zůstat do tak pozdní hodiny a tak přislíbil vysokou částku za odvedenou práci, zároveň dopis byl prostý jakýchkoli detailů, nebo jen jmen a tak Harry sázel i na její zvědavost.
Siana se dost divila, že tu ještě někdo je, jelikož na Příčné se krámky nejpozději v deset zavírají, ale jak si všimla, Zmara to nijak nepřekvapilo, jelikož se vydal přímo k jedinému stále otevřenému krámku a tak jí nezbývalo nic jiného, než ho následovat.
„Dobrý večer, jsem rád, že jste mé žádosti vyhověla a zůstala tu. Tady slečna vám řekne vše, co bude potřeba,“ vysvětlil Zmar Madam Malkinové, která měla zjevně v plánu přijít na to, kdo to je.
Madam si Sianu odvedla do zadní místnosti, kde strávili tři a půl hodiny, než byly hotovy. Siana teď vyšla zpoza závěsu už oblečená do svého nového oblečení a Harry musel uznat, že to opravdu není špatné.
Měla dlouhé kalhoty, podivnou košili se zapínáním od výstřihu k levému boku, která ve předu a v zadu dál pokračovala jako pruh látky končící u kolen. Všechno mělo černou barvu s rudým lemováním. Kolem pasu měla ovázanou jakousi rudou šerpu. A to celé bylo zakončeno dlouhým černým pláštěm s hlubokou kápí a vysokým límcem.
„Dobrá práce,“ přikývl Harry.
„Tady máte sto galeonů myslím, že by to mělo stačit,“ řekl Zmar a položil na pult před prodavačku objemný měšec.
Pak vytáhl hůlku a namířil ji Madam Malkinové na hlavu. Ta stačila vydat jenom jeden přidušený výkřik stejně jako Siana, která takový konec jejich nakupování nečekala, a pak už jenom krámek ozářil paprsek světla.
„Myslím, že to nebylo nutné,“ utrousila Siana, ale hned toho litovala, jelikož se na ní Zmar bleskově otočil a propaloval jí zelenýma očima bez kapky soucitu.
„Ano, nutné to nebylo, mohl jsem jí zabít, mám to napravit?“ zeptal se tvrdě.
„Ne Pane,“ vyhrkla okamžitě Siana a sklopila zrak.
„Jenom... pochybuji, že by o tom někomu řekla,“ zamumlala.
„Ano to je možné, ale i kdyby mlčela, bystrozorové by z ní mohli dostat, jak vypadáš i obyčejným nitrozpytem, takhle už to není možné.“
*
„A pak jí vymazal paměť. Nejsem si jistá, jestli jí dal úplně nové vzpomínky, nebo jenom vymazal mojí tvář, jenom vím, že když jsme odcházeli, tvrdě spala na sofa pro hosty, peníze jí tam ale nechal,“ zakončila hlášení na poradě Fénixova řádu.
„Jak je vidět je důsledný,“ pokýval hlavou mužík, o kterém Siana věděla z minulé porady, že se jmenuje Alfons.
„Ani bych neřekl, výmaz paměti a falešné vzpomínky se dají odhalit a opravit aspoň část vymazaných vzpomínek,“ zamručel medvědovitý muž.
„Ano, ale pokud je výmaz a nové vzpomínky udělaný dobře, tak by si toho nikdo nevšiml, pokud by přímo nevěděl kde hledat,“ upozornil Kingsley.
„Pro dnešek poradu ukončuji, slečna Snapeová ještě dnes nespala a už za tři hodiny jí začíná výuka,“ vyhlásil Brumbál a mrkl na Sianu, která se nazpět jen unaveně pousmála.
*
Pro Harryho se dopoledne stávala čím dál nudnější a nijak nepomohlo, že mu vůbec nešly pokročilé formule přesněji očarovávání předmětů, chlácholil se jen tím, že není sám. Ale dost mu to lezlo na nervy. Naštěstí Hermiona ani Siana s tím žádné problémy neměli a tak Harryho, Rona, Nevilla a pár dalších doučovali odpoledne po škole. Bylo to rozhodně zábavnější, než ve škole. A jak Ron zjistil i nepříjemnější. Nevillovi se totiž nějakým zázrakem podařilo místo židle, trefit jednu větev stromu, která se dost podivně začala zajímat o Rona, kterého neustále hladila a nejenom na hlavě a zádech.
Naštěstí to nezašlo nijak daleko, jelikož když se další větev začala přibližovat k Deanovi, všichni urychleně utekli do bezpečné vzdálenosti.
Odpoledne s přáteli se pro Harryho stali jediným časem, kdy se opravdu bavil.
Oproti tomu, večery byly velice užitečné a povětšinou zajímavé, protože Aeron nedokázal moc dlouho zůstat u jednoho tématu. Harry už měl nastudované snad všechny slova Temného jazyka a jak Aeron řekl, tak teď chybělo už jenom dát slovům správný přízvuk a sílu.
Dokonce Harrymu ukázal dvě takzvaně démonská kouzla.
*
„Temný jazyk je jazykem černé magie, z toho plyne, že nejmocnější kouzla černé magie jsou v Temném jazyce. Samozřejmě, tato kouzla dokážou pořádně používat jedině démoni. Jen málo démonských kouzel neboli kouzel v Temném jazyce, dokáže použít obyčejný kouzelník,“ vysvětlil Aeron.
„A teď pojď, je načase ti sehnat hůlku, když vy čarodějové na ně tak trpíte,“ usmál se upír.
„Ale já mám hůlku,“ řekl Harry zmateně a na důkaz svých slov jí vytáhl ze záhybů svého pláště.
„Já myslel pořádnou hůlku, neregistrovanou a odolnou proti velmi vysoké magii. Nigrorské hůlky jsou jedny z nejlepších na celém světě, k jejich testům jsou povoláváni démoni. Pravda, někdy se to trošku vymkne, ale co ne že?“ zasmál se Aeron.
„Jak si můžeš být v Nigroru jistý, že ty hůlky budou fungovat a že tě například neodpálí?“ zeptal se Harry.
„Musíš vědět kam jít, ale začínáš uvažovat správně. Musíš chodit jen za těma, kteří prodávají stále na jednom místě. To je záruka kvality, jelikož jaký blb by čekal, než si ho najde nespokojený zákazník a nepošle na něj nějakou tu kletbu? Nejlepší jsou obchodníci, co mají krámy rovnou v budovách a ne jenom stánek na ulici,“ vysvětloval trpělivě upír.
„Tak a jsme tady, nejlepší výrobce a prodejce hůlek v Nigroru.“ Když vešli do obchodu, tak se Harry nestačil divit kolik různých hůlek tu je. Hůlky tu nebyly schované v krabičkách jako u Olivandera. Naopak, byly vystavené všem na očích. Nebyly tu jenom hůlky, ale i hole. Snad žádná hůlka neměla stejný tvar.
Po dlouhém vybírání se Harrymu dostala do ruky hůlka, která vyhovovala, byla na Nigrorské poměry docela rovná, vypadala jako někde vytržený černý kořen. Ostatně, téměř všechny hůlky byly laděny do tmavých barev, pokud nepočítáme ty, co byly z kostí.
Harry si koupil ještě pouzdro na zápěstí, které vypadalo, jako by bylo z kořenů, a Harrymu přišlo, že se k hůlce dokonale hodí. Mimoto, bylo opatřeno transportním kouzlem, které dle přání majitele pošle hůlku do jeho ruky, nebo naopak do pouzdra.
*
Noc po pořízení nové hůlky vzal Aeron Harryho znovu do Nigroru, tentokrát za Ososem.
Jak si Harry stačil všimnout tak v Nigroru není zvykem se zdravit a tak na kouzelníka jenom kývl a on mu kývnutí oplatil, pak se dál bavil s upírem.
„Tak mladej, Osos ti sehnal učitele Temného jazyka a tohohle bych ti neradil naštvat. Až skončíte, tak jsme s Ososem dole, jo?“ zasmál se upír a odešel.
„Pojď za mnou,“ zavelel Osos a vedl Harryho mezi hromadami pergamenů a polic až ke dveřím do další místnosti, nehlučně je otevřel a Zmarovi se naskytl pohled na obrovský krb snad přes celou stěnu.
Osos přešel ke krbu, zapálil v něm oheň, do kterého následně vhodil několik kamenů. Hůlkou na sloupy po obou stranách krbu něco načrtl a pak temným jazykem něco zakouzlil do ohně.
Když s tím skončil, tak bez jediného slova odešel.
Harry nevěděl, co má dělat, ale najednou plameny v krbu zmohutněly a z nich vyšel obrovský démon.
kz_05_02.jpg
Když démon vyšel z plamenů, složil svá křídla a posadil se do tureckého sedu před Harrym a i tak byl vyšší než on. Démon mu pokynul, aby si taky sedl a tak taky Harry udělal.
„Já tě budu učit Temný jazyk a za to chci jen malou laskavost,“ řekl démon dunivým hlasem.
„Jakou laskavost?“ zeptal se Harry po tom, co se vzpamatoval ze šoku, že démon umí tak dobře lidskou řeč.
„To se dozvíš později, ani já to zatím nevím. Teď se uč,“ přikázal démon a začal s výkladem a předváděním jednotlivých slov.
*
Když se Harry vrátil do Temného sídla, ještě mu v hlavě rezonoval Temný jazyk, co zatím stihl probrat s novým učitelem.
„Jsem rád, že už jsi tady. Zítra v noci se koná jedna akce, na které tě potřebuji. Vezmi sebou i svou služebnici je na čase aby ukázala, jestli k něčemu je,“ zasyčel Voldemort.
„Mám vzít i strážce?“ zeptal se Harry, myslíc na své nemrtvé ochránce.
„Ne, jsou příliš nápadní a zkušení kouzelníci by je mohli zničit, pokud na to budou mít dostatek času,“ zamítl to Pán Zla.
„Útok se bude konat v jedenáct večer na malou vesničku na jihu Anglie,“ oznámil Voldemort.
„Proč tak najednou?“
Voldemort chvíli uvažoval, jestli mu má říct pravý důvod.
„Myslím, že bys to měl vědět,“ rozhodl se Pán Zla, „Ale nepotřebuješ vědět vše,“ ušklíbl se Voldemort, když spatřil zvědavé jiskřičky v Harryho očích.
„Pátrám po mocném předmětu, který je velice dobře ukryt a chráněn příliš mocnými kouzly na to abych je dokázal prolomit. Je ještě jedna cesta, jak se k tomu dostat, ale na to potřebuji sedm klíčů, které, jsou ukryty po celém světě.“
„Tak proto jsi mě poslal, abych hledal v Nigroru,“ zamyslel se Harry.
„Ano. Nedávno jeden z mých služebníků objevil jeden z klíčů přímo zde v Anglii. Bohužel je chráněn ministerstvem, aniž by vědělo, o co se jedná. Klíče jsou taktéž chráněny mocnými kouzly a jakýkoliv záznam o nich se vymaže, takže není možné je najít podle jakýchkoli listin. Anglické ministerstvo dostalo do opatrovnictví jeden z klíčů ještě před narozením Salazara Zmijozela, když ministerstvo teprve začínalo. Ministři si předávají zprávu o klíči dodnes, ale za ta staletí se z původní zprávy dochovalo jen tolik, že je nutné klíč střežit,“ vysvětlil Pán Zla.
„Takže ministerstvo hlídá klíč, ale proč budeme útočit na tu vesnici, když bychom mohli zaútočit na úkryt ve kterém klíč je?“ nechápal Harry.
„Jelikož úkryt je chráněný jak hlídkou bystrozorů, tak kouzly, která okamžitě varují velitelství bystrozorů. Na vchodu do úkrytu je runa, kterou když bystrozor zmáčkne, klíč se transportním kouzlem odešle neznámo kam. V přímém boji by moji Smrtijedi proti bystrozorům a Fénixově řádu nevyhráli. Takže zaútočím na celou vesnici, čímž odlákám bystrozory jak z jejich centrály kam jsou všechna poplašná hlášení odesílána, tak od úkrytu, který se nachází v té samé vesnici. Na tobě je zabránit bystrozorům zmáčknout runu, pokud si na to vzpomenou a vyzvednout klíč, který mi následně doneseš,“ vysvětlil Voldemort.
*
Harry, ještě než odešel z Temného sídla, odeslal sovu se zprávou pro Sianu a následně celý den hrál jak mu je hrozně špatně, takže se večer nikdo nedivil, že si šel brzy lehnout. V deset hodin večer už byl v Temném sídle a připravoval se na nadcházející akci. Věděl, že bystrozorové jsou velice dobře vycvičení, ale on měl pár es v rukávu a pokud bude potřeba, byl rozhodnut je využít.
Nasadil si svůj amulet, který okamžitě spustil a vydal se na místo, kde se měli všichni sejít, na plácek skály asi 200 metrů čtverečních před branami Temného sídla. Normálně se sem není jak dostat, jelikož brána je vždy zavřená, ale jak je vidět, Voldemort dnes měl v plánu hromadné přemístění a tolik lidí by se do přemisťovacího sálu nejspíš nevešlo.
Harry našel Sianu během chvíle jelikož oproti všem ostatním měla vlastní úbor, když se k ní dostal, všiml si, že poblíž stojí i její otec.
„Snape, jdete s námi,“ zavelel Harry ledovým hlasem a Severus sklonil hlavu na důkaz, že rozumí.
Zmar se chvíli otáčel, než našel další dva kandidáty.
„Crabe, Goyle, pojďte sem. Vy půjdete taky se mnou, a pokud to zořete, sám si vás podám dřív, než k tomu bude mít šanci Otec,“ zasyčel na ně.
Najednou se nad nimi objevil obraz kopce, pod kterým je malá vesnička. Všichni pochopili a jako jeden muž se přemístili přesně na ten kopec. Harry okamžitě opět našel svojí skupinku a vydali se podle plánu, zamaskovaní krycím kouzlem, k úkrytu.
Jak Voldemort předpokládal, hned, jak se ozvaly první exploze a výkřiky, bystrozorové bez rozmyslu vyběhli lidem na pomoc.
Harry se ušklíbl, jak hladce to zatím probíhá a vydal se k úkrytu.
29.09.2011 16:18:07
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one