Kapitola devátá - Rytíři a Samuel

Harryho probuzení nebylo nic moc. Hlava mu třeštila a celé tělo měl jako naklepané paličkou na maso. Dvakrát se pokusil vstát, ale vždycky se maximálně nadzvedl na rukách a opět skončil na zemi.
„Je to těžší, než se zdá, že?“ zasípal Lupin unaveně z druhé strany místnosti a ztěžka se opřel o pohovku.
Harry se zmohl jenom na nesrozumitelné zachraptění a pak opět ztratil vědomí.
„Jen odpočívej, první přeměna je nejtěžší,“ zašeptal starší vlkodlak a sám zavřel oči, aby nasbíral energii.

*

Když se Harry opět probudil, ležel už na nemocničním lůžku na ošetřovně. Jak vidno, madam Pomfreyové jeho probuzení neuniklo a už k němu spěchala s lahvičkou nějakého lektvaru.
„Tady máte povzbuzující lektvar, pane Pottere, okamžitě ho vypijte. Za půl hodiny vám přinesu lektvar na klidný spánek, ten vám jedině prospěje.“
„Kde je profesor Lupin?“ zeptal se ochraptěle, když si všiml, že je na ošetřovně jediný.
„Pan Lupin se zotavuje u sebe. Přeměna ho nevysílila tolik, jako vás, takže není nutné, aby se rehabilitoval zde,“ vysvětlila, ne příliš přesvědčeně, Ošetřovatelka.
Na to Harry jenom kývl a vyklopil do sebe celý lektvar. Jako vždy byl pořádně odporný, snad víc, než kdy jindy, takže se neubránil zhnusenému obličeji, který madam Pomfreyová ocenila přísným pohledem a odkráčela.
Všechno teď po přeměně vypadalo jinak, vše bylo o tolik ostřejší a výraznější. Všechny Harryho smysly zesílili, čich, chuť a hlavně zrak.
Konečně budu moct přestat nosit ty zatracené brýle, usmál se pro sebe.
I když od doby, co Voldemort zrušil kouzlo, brýle nepotřeboval, musel je stále používat, aby to nevypadalo podezřele, ale teď už je s tím konec.
Všechno bylo tak výrazné, že z toho Harryho až rozbolela hlava. Remus sice říkal, že to bude změna, ale nečekal, že až tak veliká.
Harry už začínal mít docela strach z jídla, pokud tohle s ním dělá obyčejný vzduch, jídlo ho snad zabije.

*

Tři dny Harry strávil na ošetřovně a snažil se uklidnit svoje smysly.
Nemocniční strava, která stále neměla žádnou chuť, díky čemuž byla ještě odpornější, Harrymu už lezla krkem. Ošetřovatelka přísně zakázala jakékoliv návštěvy a tak byl celý pobyt příšerně nudný. Třetí den jeho pobytu na ošetřovně vletěla dovnitř skrz pootevřené okno malá sovička s dopisem. Bylo to oznámení od stavební firmy, že už je vše hotovo i s nábytkem a zároveň byly v obálce přiloženy čtyři zlaté klíčky.
Z této zprávy měl, Chlapec, který přežil, opravdu radost, plán mu pomalu, ale jistě vycházel. Teď stačilo jenom přemístit všechen majetek z Voldemortova sídla do nové Zmarovy rezidence, vyzvednout skřítky a pustit se do učení s větší vervou. Osos s Aeronem už přislíbili, že ho budou učit, Zmar měl ale v plánu zapojit i svého Démonského mistra. Kromě toho bylo potřeba rozhodit sítě i v Nigroru, kde musel hledat další záhadný artefakt pro otce a mimo jiné měl zálusk na pár knih s opravdu ošklivou magií, které se dají sehnat snad pouze v tak prokletém městě, jakým Nigror bezpochyby je.

*

Už dlouho před tím, než se rozrazily dveře, slyšel Harry své dva přátele, jak se opět hádají. I přesto Ron vypadal nějak... jinak. Celý jakoby zářil a neustále se mu na rtech tvořil mírný úsměv.
„Ahoj vy dva, kvůli čemu se zase hádáte?“
„Ahoj Harry, je ti už líp?“ optala se místo odpovědi Hermiona a sjela Rona pohledem.
„Zdar kámo, vypadáš docela zdravě,“ usmál se Ron.
„Ronalde, v žádném případě. Harry potřebuje odpočívat. Kromě toho si myslím, že je to blbost,“ zamračila se na něj hnědovláska.
„Ale Herm... prosííím,“ zakňučel Ron.
„O co jde?“ zeptal se zvědavě Harry a zrzkův zoufalý obličej se opět rozzářil.
„Mám rande, kámo a Druhý,“ pokýval šťastně Ron hlavou.
„Ano a vymyslel šílený nápad, jak se nenápadně pochlubit, že je tvůj nejlepší přítel.“
„To vůbec není pravda. Já jen chci pomoc, prostě to bude dvojitý rande. Dva páry chápeš? Takže pokud zrovna nebudu vědět, co říct, tak, aby řeč nestála, tak mi pomůžete, to je přece geniální, ne? Naplánoval jsem to tak, že napřed to bude takhle dvojitý rande a pak se rozdělíme a já s Lů budeme chodit po obchůdcích a tak,“ vysvětloval Ron zapáleně. Při posledním slově mu výrazně zrudly uši, ale pokračoval v objasnění situace: „To, že se ukáže, že jsi můj nejlepší kámoš je jenom bonus, kromě toho vymyslela to Hermiona,“ usmál se.
„To není pravda,“ ohradila se hnědovláska.
„Jenom, když sháněl druhý pár, tak jsem mu i-ro-ni-cky řekla, že pokud chce tolik zapůsobit, mohl by jí ukázat vaší společnou fotku, aby dokázal že jste nejlepší přátelé. Už totiž dva dny shání druhý pár a způsoby jak na ní udělat dojem,“ vysvětlila Hermiona.
„Já ale s nikým nechodím...“ namítl zmateně Harry.
Ronovi jenom na setinu vteřiny zmizel úsměv z tváře, ale v zápětí se tam objevil znovu a snad ještě širší.
„Tak půjdeš s Hermionou,“ navrhl Ron. Ale když viděl Hermionin výraz, dodal: „Teda pokud souhlasíš Herm...? Bylo by to jenom na oko, prosííím. Potřebuju pomoc a vy jste moji nejlepší přátelé, no tak. Kolikrát mě se povede sbalit tak skvělou holku?“ kňoural Ron.
„Dobrá, pokud Harry souhlasí, tak ti pomůžeme,“ rozhodla Hermiona a podívala se na Harryho.
„Já nejsem proti,“ usmál se Harry.
„Ale stejně si myslím, že je to blbost. Dělám to jenom pro to, že jsi opravdu ztracený případ, Ronalde a je mi jasné, že bys udělal nějakou volovinu. Teď musím ještě něco vyzvednout v knihovně. Zatím ahoj,“ řekla hnědovláska a za chvíli už v místnosti nebyla.
„Skvělý, takže už to je zařízený,“ promnul si ruce zrzek.
„A kdy že to naše grupn rande je?“
„Za tři dny, už se těším, až se seznámíš s Lů, je opravdu skvělá. Je chytrá, ona je totiž z Havraspáru a je taky hezká, prostě dokonalá,“ rozplýval se Ron.
„Hm, tak to jsem na ní opravdu zvědavý,“ pousmál se Harry a zajiskřilo mu v očích. Ještě neviděl Rona takhle šťastného a to se nejedná ani o famfrpál ani o jídlo.
„Hermiona vypadala trochu roztěkaně, nemyslíš?“ zeptal se Harry.
„Jo, to jo. Možná jí samotnou překvapilo, že na to kývla. Už od začátku říká, že je to blbost, ale myslím, že to vyjde,“ pokýval hlavou Ron.
„Kdy že tě pustí ta tyranka v bílém?“ usmál se zrzek.
„Ve dvě můžu odejít, ale myslím, že ta čtvrthodina nikoho nezabije,“ usmál se Harry a vstal z postele.

*

Těsně před večeří Harry odeslal dopis s instrukcemi Sianě a v deset hodin večer už byl na cestě z Bradavických pozemků.
Když se přenesl do Temného sídla, čekalo ho nemilé překvapení v podobě hořícího nápisu vznášejícího se ve vzduchu. Byl to vzkaz od Voldemorta. Okamžitě přijď do velké síně. Harrymu bylo jasné, že to nebude příjemné setkání. Ale musel tam, to bylo více než jasné. Zrušil kouzlo maskující jeho pravou podobu a vydal se tedy za otcem.
„Donesly se ke mně zvěsti o tvém počínání v Obrtlé ulici,“ zasyčel Pán Zla, když Zmar vstoupil do chladné potemnělé místnosti. Obávaný černokněžník stál u svého trůnu a hladil Nagini, která byla obtočená kolem opěradla.
„Proč jsi mě neinformoval, že něco takového plánuješ?“ otázal se Voldemort.
„Měl jsem v plánu ti to dnes oznámit i s mými dalšími plány, otče. Nepřipadalo mi nutné tě informovat o takové bezvýznamné maličko...“ Zmar větu nedokončil. Jelikož Pán všeho Zla švihl hůlkou, ozvalo se hlasité prásknutí a mladý Zmijozel ránou i bolestí natočil hlavu k pravé straně. Přes levou tvář se mu táhla rána od ohnivého biče. Zmar nevykřikl ani nesykl bolestí, jelikož pak by to bylo jedině horší a takové potěšení otci rozhodně dopřát nehodlal.
„Já rozhoduju co je nutné a co ne,“ zasyčel ledově Voldemort.
„Ano otče,“ přikývl Zmar a na důkaz svých slov přikývl.
„Dobrá, teď mi to vysvětli,“ pokynul mu Pán Zla a usadil se na svůj trůn.
„Myslím, že nebude na škodu, když se přesunu do Obrtlé ulice. Díky tomu že budu v Obrtlé budeme nad ní mít kontrolu. Teď v ní vládnou různé gangy, které zbytečně obírají kouzelníky, kteří by se k nám mohli přidat. Sám jsi mi řekl, otče, že jediný důvod mé existence je zabíjet a rozsévat zkázu a strach takhle to budu moct dělat mnohem efektivněji. Kromě toho zajistíme si tím strategické zázemí, až budeme chtít získat Příčnou ulici,“ řekl Zmar všechny argumenty, které by mohly Voldemorta přesvědčit.
„Ano, zahrnout mě výmluvami je chytré. O to víc, že jsou to důvody, které mě opravdu zajímají,“ pousmál se Pán Zla.
„Ale budiž, chápu, že chceš o něco víc volnosti, než ti nabízí pobyt v tomto sídle. Bránit ti v tom tedy nebudu. Zítra se zde zastav. Budu pro tebe mít dvousměrné zrcadlo, aby ses se mnou mohl spojit kdykoli bude potřeba. Očekávám, že brzy budeš mít nějaké informace o dalším artefaktu,“ zasyčel Lord Voldemort a gestem mu naznačil, aby už šel.
Zmar na nic jiného nečekal a okamžitě opustil místnost, problém byl, že mladá Snapeová už jistě byla na místě a tak by jí nejspíš přišlo divné, kdyby tam nakráčel v hábitu se znakem Nebelvíru a ještě k tomu v o několik čísel menším. Nakonec problém vyřešil drobnými upravujícími kouzly, díky kterým si zvětšil oblečení a boty. Plášť se znakem nebelvíru stejně jako ostatní věci jen vzdáleně připomínající nebelvír prostě svlékl a jediným mávnutím hůlky nechal shořet na jemný prach. Čistá práce, žádný důkaz.
Když mladý Zmijozel dorazil do svých komnat, už tam, jak předpokládal, byla Siana.
„Dobrá, můžeme začít s přesunem,“ přikývl si Zmar a mávl hůlkou k truhlám od otce. Ve vzduchu načrtl několik složitých obrazců, zamumlal v duchu několik formulí a truhly zmizely ve žlutém víru. To samé zopakoval i s knihovnou. Když zmizela i se všemi knihami, tak přešel k posteli, kde vzal jeden polštář a přeměnil ho na přenášedlo. Tento způsob cestování se mu zdál asi nejlepší vzhledem k tomu, že musel přenést všechny najednou.
„Teď se všichni chytněte toho polštáře a hlavně se nepouštějte.“
Docela ho překvapilo, že se jako první chytila malá holčička s jizvou na tváři a upírala na něj své oči, ale překvapení na sobě nedal nijak znát.
Když se drželi všichni tak odpočítal a přenesli se přímo do vstupní haly domu. Vypadalo to tu úplně jinak. Předtím špinavá tmavá hala se proměnila k nepoznání. Zmar si nebyl jistý, jestli tu byla už předtím schovaná pod nánosem špíny všeho druhu, ale teď stáli na nádherně vyleštěné podlaze z bílého mramoru. Schodiště a vyřezávané zábradlí ve tvaru obrovského hada ze tmavého dřeva bylo také vyleštěné. Ze stropu vysel obrovský křišťálový lustr, který to tu dokonale osvětloval. Dvoukřídlé dveře vedoucí do hodovní síně byly také nádherně vyřezávané. Byly otevřené, takže skrze ně viděli dovnitř na dlouhý masivní stůl a vysoké bohatě zdobené židle. Přesně jak si to Zmar přál. Zbytek domu taky působil honosně, čistě a světle. Byl to opravdu obrovský rozdíl oproti plesnivým stěnám a temným místnostem, které zde byly předtím.
„Pojďte za mnou,“ zavelel mladý Zmijozel a vyvedl všechny do prvního patra.
„Tady budete odteď bydlet, je na vás jak si pokoje rozdělíte, je jich tu dost,“ řekl a dívky se nejistě vydaly prozkoumávat pokoje až na malou holčičku, která stále sledovala Zmara.
„Siano, nakup jim zítra nějaké oblečení a vše co budou potřebovat, aby tu nechodily pořád v jedněch šatech. Tady máš dvě stě galeonů myslím, že by to mělo stačit,“ podal mladé Snapeové měšec s mincemi.
„Budu od tebe taky potřebovat kapku krve.“
„Proč mojí krev?“ zeptala se podezřívavě.
„Jelikož budu začarovávat dům. Je nutné ho ochránit aspoň základními kouzly, aby ses sem mohla přemisťovat a aby tě ochranná kouzla pouštěla, je nutné přidat zaklínadlo, do kterého je potřeba tvá krev. Jestli chceš, můžeš jít se mnou,“ pokrčil Zmar rameny a vydal se opět dolu. Až tehdy se malá holčička vydala zkoumat pokoje a zanechala svého sledování. Mladý Zmijozel nad tím enom zakroutil hlavou.
„Nechal jsem sem nainstalovat Srdce domu, takže očarovávání bude mnohem snazší,“ usmál se Zmar a zabočil do chodby, kde byly skladovací místnosti. Došel až k posledním dveřím a otevřel je. K údivu Siany tam byla obyčejná zeď, žádná místnost, ani podivná hejblátka, která si představovala.
„To je ono?“ zeptala se a zvědavě si zeď prohlížela.
„Ne, je to jenom první ochrana, aby se k Srdci jen tak někdo nedostal. Bylo by hodně špatné, kdybych nechal volný průchod zrovna k Srdci domu, jelikož díky němu jde očarovat celý dům bez zbytečného pobíhání kolem. Není nutné žádné rozmáchlé zaklínání domu část po části, prostě se aplikují kouzla, runy a zabezpečovací rituály přímo na srdce, díky čemuž docílíš očarování celého domu. Je to mnohem rychlejší a hlavně jistější způsob jak zabezpečit budovu, jelikož při normálním zaklínání můžeš část domu vynechat a ta je pak nechráněná to se se Srdcem stát nemůže. Ale dost vysvětlování,“ zakončil Zmar a za pomoci kouzla se řízl do ruky, kterou následně přitiskl na zeď, něco nesrozumitelně zamumlal a hůlkou poklepal na pět různých cihel. Zeď najednou zprůsvitněla a odhalila tak stěnu vypadající jako z tekutého kovu. Zmar vytáhl z kapsy jeden zlatý klíček a opatrně ho vsunul do podivné stěny jako do zámku. Když stěna klíček zcela pohltila, napřáhl hůlku a začal mumlat latinské zaklínadlo. Siana se o bezpečnostní kouzla nikdy nezajímala, takže nevěděla přesně, o jaké zaklínadlo jde, ale byla si docela jistá, že Zmar nařizuje nové heslo a podmínky pro vstup.
Když o chvíli později Zmar přestal zaříkávat, tak stěna zmizela a oni vešli do úplně bílé místnosti, uprostřed které stál hladký sloup kruhového půdorysu. Žádná patka ani hlavice spíš to vypadalo, jako by sloup vyrůstal z podlahy a opět vrůstal do stropu. Celý byl z průhledného materiálu, nejspíš sklo, či křišťál.
„Tohle je srdce domu,“ usmál se Zmar, na špičku hůlky si z rány na ruce nechal nakapat trochu své krve a následně hůlku přiložil k Srdci a pět minut mumlal jednu formuli za druhou. Když potom hůlku odundal na křišťálovém povrchu ani na hůlce nebylo ani památky po krvi. Mladý Zmijozel si vyléčil ruku a dal se do dalšího zaříkávání.
O půl hodiny a čtyři složitá kouzla později Zmar sklopil hůlku a otočil se na Sianu, která se během zaklínání opravdu nudila, ale odejít nepřipadalo v úvahu a tak to musela přetrpět.
„Teď budu potřebovat tvojí krev, stačí trošku tady na konec mojí hůlky,“ řekl Zmar a přidržel u ní hůlku. Když na hůlku dopadlo pár kapek z prstu, do kterého se mladá Snapeová píchla, tak Zmar začal. Opět přiložil hůlku na srdce a začal s dalším zaklínadlem, ale tentokrát bylo krátké. Když bylo po všem, vyšli opět na chodbu. Hned, jak opustili místnost, objevila se tam opět zeď. Zmar zavřel dveře a společně se vydali do prvního patra.
„Teď už se sem můžeš přemisťovat dle libosti. Jenom ne do druhého patra. Pokud chceš, můžeš jít, já jdu vyzvednout skřítky a holky to tu myslím zvládnou,“ řekl Zmar a vydal se do druhého patra, aby si prohlédl svůj nový pokoj.
Dveře do druhého patra otevřel dalším zlatým klíčkem a rovnou nastavil heslo pro odemknutí.
Firma se opravdu překonala, bylo to opravdu perfektní. Přesně tak, jak si to Zmar představoval. Chvíli přemýšlel, že jim pošle nějaké peníze navíc za opravdu skvěle odvedenou práci, ale tohle pokušení brzy vystřídala opět Zmijozelská logika. Dostali zaplaceno, kolik si řekli a navíc menší příplatek. Není nutné zbytečně jim posílat další peníze, které se dají použít někde jinde.
Truhly od otce přesunul do trezoru, který opět odemkl za pomoci zlatého klíčku, nastavil heslo a trezor zavřel.
Knihy přendal z knihovny, kterou nechal přenést do nové nádherně vyřezávané masivní knihovny v pokoji a starou knihovnu nechal rozpadnout v prach, pak stačilo jediné kouzlo a bylo i po prachu.
Aby bylo zabydlení kompletní, přemístil se s posledním klíčkem ke vchodovým dveřím, které jím odemkl, nastavil heslo, podmínky otevření a dveře zabouchl. Masivní vchodové dveře se po zavření samy zamkly a nehrozil díky tomu žádný vpád nevítaných hostů. Dveře byly opět zdobeny bohatou řezbou. Tentokrát malých hadů navzájem propletených. Zmar měl v plánu z nich udělat menší překvápko pro odvážlivce, kteří by se pokusili vstoupit bez pozvání, ale to bude muset chvilku počkat, teď je na čase zajít si pro sluhy.
Ve svém novém pokoji se Zmar ustrojil jak se sluší a patří na pravého Zmijozela, zkontroloval se v zrcadle a pak si toho všiml. Stále měl jizvu způsobenou ohnivým bičem. Tak proto si mě tak prohlížela, pousmál se Zmar při vzpomínce na malou holčičku s jizvou. Jednoduché kouzlo a tvář byla opět jako nová.
Pak stačilo jediné přemístění a byl před nejlepším obchodem s domácími skřítky v Anglii. Na Zmara tahle prestižní reklama neudělala žádný dojem spíš naopak. Bohužel majitel měl všechno dokonale jištěné, takže tady by nepomohl ani Nigrorský způsob převodu majetku a Zmara to opravdu mrzelo. Na chvíli se pozastavil nad svými myšlenkami. Od kdy jsem tak krvelačný? Zamyslel se. Nakonec to ale hodil za hlavu a vešel do krámu.
Podle dohody majitel čekal za pultem a před sebou měl položenou smlouvu o převodu.
„Dobrý večer vážený pane,“ zacvrlikal s hlubokou úklonou a širokým úsměvem obtloustlý obchodník.
„Dobrý, máte pro mě zboží?“ zasyčel ledově Zmar. Bylo vidět, jak se tlouštík otřásl a na chvíli jenom zaraženě zůstal v úkloně, ale byl to nepatrný moment zaváhání, který se snažil vynahradit ještě širším úsměvem.
„Ano, samozřejmě pane, jsou vzadu, budete jistě spokojen, jsou to mí nejlepší. Jen se pojďte podívat,“ dál vlezle štěbetal obchodník a kolébavým krokem se vydal k nedalekým dveřím.
„Ano, tito by měli vyhovovat,“ přikývl Zmar. Byli to opravdu dobří skřítkové, žádná zubožená stvoření, jako byl Krátura. Dokonce vypadali šťastně, že získají konečně svého prvního pána.
„Ještě nesloužili v žádné rodině, ani jeden z nich neměl předchozího majitele, jsou z několika chovů, takže jistě oceníte, že můžou i jejich další generace vaší rodině poslušně sloužit,“ švitořil muž a nadšeně se kolébal.
„Dobrá, jdeme vyřídit formality, abych si je mohl odvést. Není nutné to zbytečně protahovat,“ ukončil brebentění Zmar svým ledovým hlasem.
„Ano, ano, zajisté. Kdo by se taky takhle v noci chtěl zdržovat, že?“ spustil nanovo muž a kolébal se zpět k pultu se smlouvou.
Zmarovi přišlo, že ten muž to opravdu přehnal s kofeinem nebo je jenom notoricky vlezlý.
„Tady máte tři tisíce galeonů, jak jsme se domluvili,“ řekl mladý Zmijozel a položil na stůl několik těžkých měšců plných mincí.
„No...víte, ceny z chovných stanic na poslední chvíli stouply. Opravdu se omlouvám, ale teď je jejich cena čtyři tisíce,“ nasadil mužík zkroušený obličej.
„Snažíš se mě okrást?“ zasyčel výhružně Zmar a jakoby omylem zajel jednou rukou pod plášť.
„N-Ne, samozřejmě že ne. Pokud chcete tak tu mám fakturu za tu koupi,“ nevzdával se tlouštík.
Samozřejmě a jen tak náhodou máš tu fakturu připravenou po ruce, ušklíbl se v duchu Zmar zhnusením.
„Nedoporučuji vám mě dráždit příliš dlouho, Werbure. Nejsem obdařen takovou trpělivostí, jako můj otec. Mohla by se stát nějaká nehoda vaší rodině a známým. A kdo ví, možná pak potká nějaká děsivá tragédie i vás, jsou špatné časy, vždyť víte,“ syčel Zmar každé slovo víc a víc a nakonec se na obchodníka blahosklonně usmál. Mužík za pultem se najednou třásl jako sulc a zřejmě i přes jeho snahu to nedokázal ovládnout.
„A-ano, j-jistě, to by-by bylo hodně špatné. A-asi to špatně spočítali a-ano u-určitě,“ horlivě přikyvoval mužík hypnotizovaně zírající do Zmarových očí.
O pět minut později už byl Zmar i se skřítky ve vstupní hale. Obchod nádherně vyšel. Původně dostal slevu díky jeho spřízněností s obávaným Lordem Voldemortem, ale jak se zdálo, obchodník z toho i tak chtěl vytěžit o něco málo víc, aby to pro něj nebylo zas až tolik prodělečné. Stačilo mu během rozhovoru vsunout do hlavy několik představ a nejenom, že dostal skřítky za tři tisíce, ale má na svém pomyslném seznamu dalšího člověka, který se ho bojí víc, než jeho otce. Pravda, obchodník se skřítky se s Pánem Zla nikdy osobně nesetkal, ale i tak je to úspěch.
„Jsem si jistý, že mi budete dobře sloužit. Abyste, ale byli skřítci na opravdu vysoké úrovni. Koupím vám látku, ze které si uděláte oblečení. Nemusíte se bát, pořád budete mými skřítky. Já vám žádné oblečení přece dávat nebudu. Poskytnu vám jenom látku, oblečení si uděláte sami a budete ho nosit místo těchhle hadrů, které máte na sobě,“ vysvětlil Zmar když viděl zděšené tváře skřítků.
Je to jako vysvětlovat něco pětiletému děcku zakňučel mladý Zmijozel.
„Tady vlevo jsou pro vás připravené pokoje, kuchyně a tak dál. Zítra si projděte dům, abyste věděli, kde co je. Jediné místo, kam máte zakázaný vstup, je velká oddělená místnost ve druhém patře. V domě žijí ještě tři dívky a někdy se tu objeví ještě čtvrtá, ty vám zítra představím, do té doby se jim ale snažte vyhýbat jsou příliš... lekavé. Připravte jim ale jídlo. To je pro dnešek vše,“ ukončil svůj monolog Zmar a sám se vydal do svého pokoje. Převlékl se zpět do svého školního oblečení, přesněji do toho co nespálil, opět aktivoval svojí podobu Harryho Pottera a zmenšil si oblečení zpět na míru. Když byl hotov, tak se přemístil do Prasinek. Ještě než šel zpět do Nebelvírské věže, odeslal dopis s váčkem galeonů madam Malkinové a dopis s instrukcemi Sianě. Obě sovy zamaskoval dočasnou iluzí, takže by nikdo neměl zjistit, že se jednalo o školní sovy.

*

Následující den uběhl nudně jako vždy kupodivu Snape neměl svoje narážky na Harryho vlkodlactví, díky čemuž měl Harry podezření, že se něco děje.
Hned jak odbyla desátá, Harry, jako už téměř pravidelně, zalezl do postele a o chvilku později vylezl oknem.
Z Prasinek se přemístil rovnou do svého pokoje, kde se převlékl do něčeho mnohem pohodlnějšího a už ve své pravé podobě se přenesl k madam Malkinové. Vyřízení trvalo opravdu jenom chviličku, jelikož už bylo vše zaplaceno. Zmar si pro jistotu nasadil kápi, takže mu prodavačka neviděla do tváře i když se snažila. Hned jak se přemístil zpět do svého nového sídla, tak předal koupený černý samet skřítkům, kteří se okamžitě chopili práce. Kupodivu byli velice rychlí, už za dvě hodiny měli všichni oblečení... pokud se tomu tak dalo říct. Celé oblečení sestávalo z kusu, který připomínal podlouhlý povlak na polštář, do kterého byla prostřižena díra na hlavu a na ruce a proužku látky, který sloužil jako pásek. Všem skřítkům bylo tohle ošacení ke kolenům. Skřítky měli límec střižený do trojúhelníku a skřítkové do obyčejného oblouku. Na všech bylo vidět, že jsou pyšní na své výtvory a zřejmě z toho nakonec měli i radost.
Siana dorazila přesně v jednu ráno, jak jí bylo přikázáno. Tu dochvilnost nejspíš zdědila po otci, zamyslel se Harry.
„Pane.“
„Zmare, kolikrát ti mám říkat, že v soukromí mi můžeš tykat?“ zeptal se Zmar rezignovaně. Už nebylo nutné udržovat si ledový hlas, po celou dobu setkání. Už ne, tady už ne.
„Promiňt... promiň,“ usmála se omluvně mladá Snapeová.
„Dobrá. Přiveď holky do hodovní síně, všechny, i tu mrňavou,“ poručil a sám se tam vydal.
Když přišly, tak už Zmar seděl v čele stolu na nejhonosnější židli, ale když vstoupily, tak se postavil a pokynul jim ať se posadí. Překvapivě už nevypadaly tak ustrašeně, což Zmara docela potěšilo.
Všechny na sobě měly nové oblečení, takže Siana zřejmě splnila svoje povinnosti.
Siana si sedla po jeho pravici a ta malá holka po levici, zbylé dvě se posadili vedle nich. Když všechny seděly, tak se opět usadil i Zmar. Maličká si Zmara opět prohlížela se zamračeným výrazem a nakloněnou hlavou ke straně, ale mladý Zmijozel to úspěšně ignoroval.
„Jak vidím, tak už jste se trochu... uklidnily, to je opravdu dobře. Ale kvůli tomu tu nejsme, chci vám představit služebnictvo tohoto domu, které vám bude při ruce. Samozřejmě ne pokud se budete pokoušet o útěk. Budou vám, ale připravovat jídlo, pití, budou tu uklízet a tak dále,“ objasnil Zmar a luskl prsty.
S tichým „puf“ se v sále objevilo všech třicet skřítků v nových stejnokrojích, vyrovnaní v řadě.
„Vím, že vy nejste na skřítky zvyklé, ale myslím, že si zvyknete poměrně brzy. Jsou to zvláštní, ale hodná stvoření,“ uklidnil Zmar dvě starší mudlovské holky, když sebou při nečekaném objevení skřítků škubly.
„Pěkné oblečky,“ pousmála se Siana, jelikož si vzpomněla na Hermionu Grangerovou kamarádku, která bojuje za lepší zacházení se skřítky.
„Ano, navrhli si je a ušili sami,“ pokýval hlavou Zmar.
„No, vy se tu klidně seznamte, já musím jít něco zařídit, omluvte mě,“ rozloučil se Zmar a hned jak vyšel ze sálu tak se přemístil do Temného sídla.
Když došel do místnosti s trůnem, na kterém jako obvykle seděl Pán Zla, nečekalo ho překvapivě žádné mučení za tak pozdní příchod.
„Už tu pro tebe mám připravené to zrcadlo synu. Slyšel jsem, jak ses vypořádal s tím vydřidušským prodavačem skřítků. Pěkné, opravdu, ale nebylo od tebe milé namluvit mu, že jsem trpělivý,“ pousmál se Voldemort a usrkl ze skleněného poháru, kolem kterého byl obtočený stříbrný had.
„Snažil se pak mého nákupčího přesvědčit, že je trh se skřítky kolísavý. Bohužel, Nottovi nezbylo nic jiného, než mi ho přivést na audienci, aby mi sám vysvětlil, jak to je. Zřejmě ti věřil, že jsem hodně trpělivý... tedy do doby, než jsem začal s mučením,“ zasmál se chladně Pán Zla.
„Když Nagini spolykala všechno maso z jeho končetin, už s ním byla nuda,“ pousmál se Voldemort a opět upil z poháru.
„Je zvláštní, kolik krve se v tom člověku ještě udrželo. Jestli chceš, můžeme si na něho připít jeho vlastní krví. Už jsem začal bez tebe, ale je jí tu ještě stále dost,“ nabídl Voldemort velkoryse a pozvedl stříbrný džbán s cizelovanými hady.
„Ne, děkuji, otče, na něho si připíjet opravdu nechci, ale jsem si jist, že by si Nagini s tebou ráda připila,“ zasyčel Harry hadím jazykem a usmál se směrem k hadovi, který se líně stáčel kolem trůnu.
„Tomu věřím, je nenasytná,“ podíval se Pán Zla na hada.
„Doufám, že víš, co tě čeká, Zmare,“ zasyčel Pán Zla sladce.
Když se o hodinu později mladý Zmijozel přemístil zpět do svého pokoje, byl na pokraji vyčerpání. Přemístění v tomhle stavu ještě k tomu s obrovitým zrcadlem není zrovna nejlepší nápad.
Zrcadlo vypadalo jako obrovský černý podlouhlý střep, který po stranách drží proplétající se stříbrní hadi a do těchto chumlů je zakousnutá z každé strany jedna hlava dvouhlavého hada, který slouží jako noha zrcadla.
Zmar se pomalu doplazil k pohovce, na kterou se následně přesunu a čekal, až lektvary zaberou. Teď děkoval bohu, že si svoje lektvary na následky „otcovských rad“ zapomněl v Temném sídle.

*

Ron celý den básnil o nadcházejícím rande a neustále se ptal, jestli to, či ono co plánuje, je dobré. Nebo popřípadě, jak jinak to udělat a tak podobně. Hermiona u oběda už vzdala snahu přesvědčit ho, že vymýšlí samé blbosti a že rande nejde naplánovat.
Nakonec Harry zůstal na Rona sám jelikož Hermiona se vypařila neznámo kam.
Celý den přežil snad jen díky nitrozpytu.
Večer se vypařil opět v deset. Už se tolik těšil na první hodiny „doučování“ s Ososem a Aeronem. Po tak psychicky namáhavém dni to byla opravdová úleva být opět Zmarem Zmijozelem.
Hned jak si Harry uvědomil, kam jeho myšlenky zalétly, tak si málem nafackoval. On přece nechce být Zmarem a už vůbec ne Zmijozelem on chce být opět jenom Harrym Potterem nic víc nic míň.
Podle dopisu, který mu Aeron poslal, se měli setkat na obvyklém místě přesně o půl jedenácté.
Zmarovi se to moc nelíbilo, zvláště kvůli obávaným rytířům, ale prý se jinak do Nigroru nedostane než mu Osos nevyrobí speciální přenášedlo.
Zmar se tedy přesně podle instrukcí přenesl ve stanovenou dobu na místo, kde už Aeron čekal, jako obvykle opřený o zeď.
„To ti to ale trvalo,“ ušklíbl se upír.
„Jsem tu přesně v čas,“ ohradil se mladý Zmijozel.
„Pcha, to je jenom běžná výmluva, jdeme a už nezdržuj,“ mávl rukou Aeron a odrazil se od zdi.
Šli jenom tři minuty stejnou cestou, jako obvykle po okraji města kde nikdo moc nechodí, když v tom se starý upír zastavil.
„Co se děje?“ zašeptal Zmar, když v tom to taky uslyšel.
Bylo to opravdu tiché, zvuky podivně skákavého běhu. Spíše rychlé skoky jeden za druhým bez přestání a bylo jich rozhodně víc než jeden. I tak Zmar pochyboval, že by tohle normální člověk uslyšel, i kdyby mu běhali za zády.
„Rytíři a přibližují se, ale je jich jenom osm,“ potvrdil upír obavy mladého Zmijozela.
„Jak jenom?“ zašeptal co nejtišeji.
„Většinou loví po deseti,“ objasnil Aeron.
„Co budeme dělat?“
„My? Nic, já se je pokusím zdržet, ale jenom zdržet. Ty musíš co nejrychleji zdrhnout do Nigroru, sejdeme se v baru U Šilhavého kyklopa. Pokud tam některý z nás nedorazí do půl hodiny, tak sraz u Osose,“ rozhodl upír a mávnul si rukou před obličejem, na kterém se mu okamžitě utvořila jakási přilba z černého mlžného oparu. Vypadalo to dost zvláštně, ale nejspíš to nemělo nijak hlavu chránit, jenom skrýt obličej, což se povedlo. Jenom by Zmara zajímalo, jak přes to Aeron teď vidí.
Na takové úvahy ale nebyl čas, jelikož se zpoza rohu vyřítil jeden z upírů, měl na sobě zvláštní černou uniformu a z pouzdra na zádech za běhu vytahoval meč. Celkově nevypadal ani trošku přátelsky, tak Zmar uznal, že je ten pravý čas na provedení Aeronova plánu.
Prvního upíra s mečem něco ohromnou silou smetlo a praštilo jím o skalní stěnu. Dalšího upíra, hned jak se objevil, obklopil černočerný neprůhledný dým, ve kterém zmizel.
O další přibíhající upíry už se Zmar nestaral a běžel přímo k průchodu do Nigroru.
Když k Bráně dorazil, došlo mu, proč jich bylo jenom osm. Zbývající dva totiž hlídali tady. Hned, jak mladého Zmijozela spatřili, tak se rozeběhli jeho směrem.
Zmar na ně vyslal dvě světelné kletby, které by v nich po zásahu udělaly nemalé díry. Ale upíři ani nezpomalili. Jenom těsně před tím, než by do nich narazily kletby, máchli před sebou rukama. Před nimi se objevila černota, která obě kouzla bez problémů pohltila a upíři běželi dál bez zastavení. Proběhli jimi vytvořenými štíty a už tasili svoje zbraně. Jeden měl dvě delší zahnuté dýky a druhý něco hodně podobného srpu.
Zmar před nimi máchnutím hůlky vytvořil příkop, překvapivě to pomohlo, jeden upír, nejspíš příliš nedočkavý na svou další oběť, nedával pozor a vypadalo to, že si zlomil nohu. Druhý ale past bez problémů přeskočil, aniž by zpomalil a ještě se stačil na svého spolubojovníka posměšně ušklíbnout.
Při dopadu hodil jedním ze svých nožů po Zmarovi, který se jen tak tak vyhnul. Dýka proletěla kolem takovou silou, že Zmijozel cítil poryv větru, který rozrážela a co hůř, zabodla se do kamenné stěny za ním.
Nejspíš nějak magicky vylepšené, prolétlo Zmarovy hlavou. Upír už byl nebezpečně blízko. Zmijozel namířil na zem hůlkou a začal mumlat zaklínadlo. Upírovy scházeli už jen tři metry. Jeden a půl a už se napřahoval, že vlkodlakovi usekne hlavu, když v tom Zmar spustil kouzlo. Do upíra plácla z boku deska skály, jako páka katapultu vystřelená ze země. Zmar slyšel, jak upírovi v jednom okamžiku praskly snad všechny kosti v těle a o chvíli později dopadl jako hadrová panenka o čtyři metry dál. Na kamenné desce byl znatelný krvavý flek, ale Zmijozel opravdu neměl čas to dál zkoumat, rychle vyběhl k Bráně.
Upír, který skončil se zlomenou nohou, si jí jediným škubnutím vrátil do správné polohy a už kulhal ke Zmarovi. Ten využil upírovy invalidity, a aniž by se mu nějak zvlášť vyhýbal, odhodil ho pryč tlakovým kouzlem, které upírovy zlámalo minimálně všechny žebra.
Zmar proběhl bránou, ale nezastavoval a běžel směrem k baru U Šilhavého kyklopa, různě se motal mezi davy, dávajíc pozor, aby někomu nenaběhl na dýku. Cestou se ho jenom jednou pokusili okrást a jednou zabít a nejspíš okrást. Oba skončili mrtví, teď po nich nejspíš šlape dav hemžící se hlavní ulicí Nigroru. Zmar se ušklíbl, přece jen ho něco ten zatracený Aeron naučil.
Když měl bar na dohled, tak zpomalil, aby se mu zklidnil dech a už zcela klidný vešel dovnitř, u baru si objednal Dračí smrt a rovnou jí do sebe kopnul, sedl si téměř do protějšího rohu místnosti a čekal na Aerona nebo na obsluhu.
Překvapivě první tu nebyl ani jeden z nich, ale dovnitř vtrhli hned tři naštvaně vypadající upíři se zbraněmi v rukou.
Přelétli hospodu pohledem, až se zaměřili na Zmara. Ten už se chtěl zvednout, aby se jim mohl aspoň pokusit vzdorovat, když v tom chlápek v hnědém ošoupaném kabátě, který seděl v rohu za Zmijozelem obklopen vypitými štamprlemi vyskočil na nohy a začal řvát na celý lokál: „Tak pojďte, vy zubatý kurvy, našli jste mě, ale já se nedám a ještě vás pár vezmu sebou.“
Zmar se na něj překvapeně otočil stejně jako zřejmě vykolejení upíři a vlastně celé osazenstvo baru.
„Nic proti, ale ty jdou po mě,“ upozornil Zmar.
„Ou... tak to nebudu rušit,“ omluvil se přiopile muž přibližně ve Zmarově věku a proskočil malým okénkem, které bylo hned vedle něj, aniž by se obtěžoval ho předtím otevřít.
Zmar moc dlouho neváhal, jelikož se na tři upírské zabijáky moc necítil, tak jenom zaklel a proskočil za tajemným neznámým oknem.
Chlápek v plášti ze sebe zrovna oprašoval střepy, když za ním žuchl o střechu domu Zmar.
Sakra, příště až někam budu skákat, musím se podívat, jak je to vysoko, zaskuhral v duchu Zmar a pomalu se zvedal na nohy. Věděl sice, že hlavní ulice je vyvýšená napříč celým Nigrorem, ale netušil, že o tolik.
„Hej, vole, co tu děláš? Máš tam nahoře jednání. A do prdele!“ zařval a jen tak tak uskočil před sprškou hvězdic, které po něm vrhl jeden upír, který zrovna proskočil tím samým oknem.
Dalších pět hvězdic letělo na Zmara, ale ten měl dost času na to, aby kouzlem vyrval kus střechy před sebou a postavil ho mezi sebe a upíra. Moc dlouho neotálel a celý ukořistěný plát střechy hodil po upírovi. Ten nestačil nijak zareagovat, jelikož ještě ani nedopadl na zem a tak ho letící střecha smetla někam mezi okolní budovy.
„Slušný kámo a jak si poradíš s těmihle?“ pokýval hlavou neznámý v plášti směrem k dalším dvěma upírům, kteří zrovna seskakovali ze střechy baru.
Jeden měl podivnou zubatou šavli a druhý něco podobného dvěma cepínům.
„Sakra, ty mi nepomůžeš?“ zeptal se naštvaně Zmar a vyslal proti upírovi se šavlí světelnou kletbu, ten se jí ale zbavil stejně snadno, jako předchozí dva u Brány.
„To je prosba?“ zeptal se neznámý a sedl si na okraj střechy, sledujíc, jak se druhý upír zasekl o zeď cepínem a stočil tak svůj skok přímo na Zmara.
„Ne,“ vykřikl Zmar mezi salvou kleteb. Jak to tak vypadalo, kletby speciálně proti upírům moc účinné nejsou, jelikož je dokážou zneškodnit jediným máchnutím ruky.
Upír s cepíny už byl u Zmara a máchnul po něm jednou svou zbraní, Mladý Zmijozel sebou švihl na zem a z polohy ležmo vyslal na upíra jednu hodně ošklivou kletbu z černé magie.
Upír na chvíli vypadal, jako když bude zvracet a v druhý okamžik byl naruby. Střeva se vysypala, jelikož je už nic nedrželo. Z upíra zbyl jenom velký cár kůže, na kterém držely svaly, šlachy klouby, kosti a ostatní orgány, které se při dopadu většinou odtrhly a odlétly ze střechy.
„Tak v tom případě: Ne. Teda, tohle bylo ale hnusný. Oni jsou odporní i normálně. Nemusíš tady navíc zasvinit lidem baráky,“ odplivl si znechuceně neznámý, víc toho ale nestihl.
„Erpardrepo,“ zasyčel Zmar na poslední chvíli, míříc na upíra se zubatou šavlí, hned švihl hůlkou za sebe směrem k tomu ukecanému ulejvákovi.
Upír najednou přestal klesat a vyřítil se obrovskou rychlostí na druhého muže. Nejspíš tak rychlou změnu směru nečekal, jelikož nestačil ani zareagovat. Druhý muž zalehl, aby nechal upíra přeletět nad ním, jeho ruka se během setiny vteřiny přeměnila ve vlkodlačí drápatou pracku, která prolétajícímu upírovi projela břichem a chytila ho za páteř. Vlkodlak hned, jak držel upírovu páteř, škubl do strany a dolu a vytrhl mu dobrou polovinu páteře z těla.
Už definitivně mrtvý upír dopadl někam dolu mezi procházející lidi.
„A pak, že nepomůžeš,“ zasmál se Zmar ledově a naštvaně si prohlížel toho budižkničemu.
„Hele, klídek, neber to osobně, jenom se nerad pouštím do křížku s těmahle ksichtama, pokud to není nutný,“ vysvětlil a zhnuseně se díval na svojí drápatou ruku upatlanou od upíří krve a bůh ví čeho ještě.
„Takže ty jsi nejspíš čistokrevný vlkodlak, že?“ optal se Zmar a i přes snahu udržet hlas bez citu tam byla jasně slyšet zvědavost.
„Jo sem. Teda, řeknu ti, tenhle bordel po nich je fakt nechutnej,“ oklepal se znechuceně.
„Já měl za to, že se prostě rozpadnou v prach,“ prohodil Zmar zvědavě, a šťouchl botou do toho, co zbylo z upíra, kterého zabil.
„Jo, taky že jo. Ale trvá jim to. Můžou tu takhle smrdět klidně i čtvrt hodiny,“ odplivl si muž.
„Já jsem Sam, přesněji Samuel Werer, poslední z čistokrevného rodu Wererů,“ komediálně se poklonil Sam.
„Já jsem Zmar Zmijozel, nejmladší potomek Salazara Zmijozela a syn Lorda Voldemorta,“ představil se stejně Zmar a taky se uklonil.
„Tak jo trumfnul jsi mě, já myslel, že moje rodina byla plná zmagořelejch vrahounů, ale na tvojí fakt nemám,“ zasmál se Sam.
„To mi povídej,“ povzdechl si potichu Zmar.
Nejspíš ta Dračí smrt začíná působit, když se tu s ním takhle bavím. Kdyby to zjistil otec, tak jsem pod drnem.
„Hele, ten tvůj hoša se už dostal ven,“ kývl Sam na upíra hrabajícího se z trosek střechy.
„Jak jdou stoprocentně zabít?“ zeptal se Zmar.
„Useknout jim hlavu nebo hodně poškodit páteř. Když jí jenom zlomíš, tak se dají zas do kupy. Nebo je rozsekat na cucky, to už se taky nezvednou, nebo taky stříbro ty svině ho nemají rádi stejně jako mi, ale musíš trefit páteř, srdce nebo mozek, jinak je to bude jenom pálit, jako sviň, ale budou žít,“ vysvětlil Sam a zamyšleně se díval na upíra snažícího se dostat zpod sutin.
„Tak to je v pohodě,“ usmál se Zmar, přešel k okraji střechy, zamířil hůlkou na upíra a zašeptal: „Epo era ajlee urborea.“
Ze Zmarovy hůlky vyšlehl světle zelený paprsek, který se během cesty k cíli rozdělil přibližně na padesát tenkých paprsků, které se roztáhly, následně propletly a nakonec se začal celý spletenec točit. Když paprsky dorazily ke svému cíli, tak všechno do hloubky dvou metrů a do dvou metrů okolo bylo naporcováno na dokonalé krychličky.
„Teda, skvělá světelná show a to stačilo mu prostě ustřelit hlavu. Obdivuju tě, chlape,“ poplácal Sam Zmara po rameni.
„Vypadá to, že máme další společnost,“ upozornil Zmijozel a kývl směrem k pěti upírům, kteří se rychle blížili přeskakujíce, z jedné střechy na druhou.
„To abychom zdrhli,“ přikývl Sam a se Zmarem v závěsu se vydali pryč. Bohužel přeskočili jenom o tři budovy dál a před ně doskočili dva upíři, se kterými se už dnes Zmijozel setkal. Jeden s dvěma zahnutými dýkami a druhý se srpem.
Zmar ani neviděl odkud, ale najednou se v Samově ruce objevila obrovská pistole, pokud se tomu tak dá říkat. Okamžitě s ní vystřelil přímo proti hrudi šklebícího se upíra se srpem.
kz_09_01.jpg
Ozvala se obrovská rána, a když zmizel dým, který se z hlavně vyvalil, tak po nebohém upírovi zbyly jenom pahýly nohou, stále stojící na místě.
Druhý upír se podíval na to, co zbylo z jeho druha, a vyrazil do útoku. Zmar se nenechal zahanbit a jedním mávnutím hůlky zlomil upírovi obě nohy, díky čemuž se k nim nedostal dostatečně daleko, a když po nich chtěl upír hodit své dýky, tak mu dalším mávnutím zlomil zápěstí. Pak jenom namířil na jeho hlavu a vyslovil tak obyčejné kouzlo: „Bombarda.“
Výsledek byl zaručený. Tenhle upír už se z toho nedostane.
„Čím jsi ho proboha střelil?“ zeptal se Zmijozel dívajíc na pahýly.
„Můj vynález, upravená mudlovská zbraň s mými speciálními náboji, mám spoustu druhů. Je docela sranda pozorovat, jak na to ti idioti čumí. Nemluvě o tom, že většinou nevím, co se stane, dokud to nevyzkouším, ale tohle už jsou veteráni mezi mými výrobky, říkám jim žrouti. Super co?“ zasmál se Sam.
29.09.2011 16:35:22
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (861 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one