Kapitola čtvrtá - Aeron, Osos a Nigror

Ráno byl Harry krutě vytržen z nádherných snů hlasem paní Weasleyové, který ovšem nebránil Ronovi na vedlejší posteli nadále hlasitě chrápat. Chlapec, který přežil, chvíli jen zamyšleně hleděl do stropu, přemýšlejíc o svém Znamení. Už mu na jeho vytvoření nezbýval ani měsíc a přitom neměl ani nejmenší představu, jak by mělo vypadat. Věděl, že bude muset něco vymyslet a to co nejrychleji to půjde, jelikož kdyby to nestihl, čekal by ho trest. Jen myšlenka na to mu vyvolala mrazení v zátylku, takže se otřásl a vyhrabal se ze zahřátých peřin.
*
O deset minut později už zasedal spolu se zívajícím Ronem za stůl rozhodnutý dnes vymyslet aspoň přibližnou podobu svého Znamení.
„Dnes budete čistit salón ve třetím patře, a pak máte volno,“ usmála se na ně paní Weasleyová a všem čerstvě probuzeným zlepšila náladu.
Dobrá nálada jim vydržela stejně dlouho, jako trvala snídaně a cesta k onomu salónu. Pak klesla pod bod mrazu, jelikož ta místnost byla téměř stejně velká jako Velká síň v Bradavicích. Aby toho nebylo málo, tak tam byla spousta nejrůznějších věcí od příborů, stolů, židlí, přes sochy, obrazy a podivná cosi, která mohl identifikovat možná jenom pomatený umělec, až k tunám prachu, hadrů, ubrusů, oblečení a dokonce se tam našlo i pár středověkých zbraní a brnění.
Jediný člověk, kterému tento „žert“ přišel vtipný, byla paní Weasleyová, která je sem přivedla a teď se na ně všechny zářivě usmívala.
„Až to tady uklidíte, mám pro vás všechny překvapení,“ řekla a odešla zpět do kuchyně ke svému milovanému vaření.
„Jen doufám, že to překvapení nebude zase nějaký úklid,“ zasnil se Ron a beznadějně se rozhlédl po kruhové místnosti.
„Asi bychom se do toho měli pustit, jestli to chceme dneska stihnout,“ upozornila je Hermiona sklesle a sama se vydala k jedné z mnoha hromad nejrůznějšího harampádí.
Po přibližně hodině únavného uklízení přešla Hermiona ke klukům, kteří uklízeli na druhé straně místnosti, aby mohli „pracovat vlastním tempem“ jak to nazval Ron.
„To jste zatím udělali jen tohle?“ zeptala se Hermiona koukajíc na hromadu rozkládající se na jednom z velkých ubrusů.
„Jak jen? Vidíš tu hromadu, dyť toho je nejmíň osmdesát tun. A mimoto, my se snažíme při vyhazování i dozvědět k čemu to sloužilo a zkoumáme to, takže se vlastně učíme,“ vítězně se ušklíbl Ron a založil si ruce na hrudi.
Hermiona jen rezignovaně zakroutila hlavou: „Kvůli tomu sem za vámi nepřišla, chci vás a hlavně tebe Harry poprosit jestli bychom nemohli Sianu vzít do BA,“ řekla a udělala na ně psí oči.
„BA?“ nadzvedl Harry obočí: „Já myslel, že letos už nebude.“
„Proč by nebyla? Minulý rok se to osvědčilo jako dobrý nápad a ty jako dobrý učitel. Letos to ke všemu nebude nelegální, tak se nebudeme muset schovávat,“ vysvětlila Hermiona.
„No… já nevím, letos budeme mít nového učitele obrany, takže nejspíš stejně nebude mít nikdo zájem tam chodit a učit se o volném čase…“ vykrucoval se z toho Harry. „Ale jestli by chtělo s BA pokračovat dost lidí…“ rezignoval nakonec.
„Jasně, já se o to postarám a ještě ve vlaku zjistím, kdo bude chtít pokračovat,“ usmál se zrzek.
„Dobře dohodnuto,“ rozzářila se Hermiona, „Takže Sianu přijmeme?“ ujišťovala se.
„Já v tom problém nevidím,“ přikývl Harry a Hermiona okamžitě zmizela za holkami.
Do oběda už měli všechno nepotřebné na jedné velké hromadě uprostřed salónu, a že toho byla opravdu spousta.
Když spořádali vynikající oběd, tak svůj pokrok v uklízení oznámili paní Weasleyové.
„To je skvělé,“ usmála se na ně, „Tonksová pomůžeš jim s tím?“ otočila se na mladou bystrozorku.
„Tak, jdeme na věc,“ přikývla a svižně vstala od stolu následovaná celou uklízecí četou.
„Ježkovi oči, to toho bylo tolik?“ řekla Tonks překvapeně, když dorazili na místo.
„Jo, byla to fakt dřina,“ pokýval Ron zmořeně hlavou.
Růžovláska soucitně přikývla, jednou mávla hůlkou a všechny nepotřebné věci zmizely.
„Tohle člověku opravdu zkazí dobrou náladu,“ fňukla Ginny.
„To teda,“ přikývl Harry. Jediné mávnutí hůlkou a bylo. Proč taky nemohla kouzlem utřít všechen prach, vyleštit brnění, pověsit obrazy a vyčistit podlahu?
„Nechceš nám pomoct i se zbytkem?“ navrhla Hermiona.
„Ani ne,“ vyplázla na ně Nymfadora jazyk.
„Stejně byste se pak nudili, takhle máte aspoň co dělat a mimoto dostanete za to odměnu, takže si nestěžujte,“ usmála se bystrozorka a odešla, bůh ví kam.
„Doufám, že ta odměna bude stát za to,“ řekla Siana a zničeně se podívala na zbylé věci v místnosti, které budou muset zbavit prachu.
Večer, když paní Weasleyová svolávala k večeři, už měli vše hotové a jen seděli na teď již čistém nábytku a odpočívali. Ani jeden z nich necítil ruce a obávali se, že se to jen tak ani nezmění.
Na večeři jim šéfkuchařka přikázala, ať po jídle jdou okamžitě spát, protože je zítra čeká náročný den. Takže se opět nedozvěděli nic o své zasloužené odměně. Ale ani jim to moc nevadilo, jelikož byli tak unavení, že okamžitě jak padli do postelí, usnuli.
Ráno po obvyklém probuzení a bohaté snídani všichni naslouchali, co se bude dít.
„Tak, za to, že jste tu tak tvrdě pracovali a taky díky tomu, že už je téměř celý dům jakžtakž uklizený a prozkoumaný dostanete vlastní pokoje,“ usmála se paní Weasleyová.
„Ale mami, my máme pokoje,“ upozornil Ron nechápavě.
„Vlastní, Rone, to znamená, že každý budeme mít svůj, chápeš?“ poklepala si jeho sestra na hlavu.
„Ano, přesně jak říká Ginny. Je tu dost pokojů a dům je opravdu velký a tak není nutné, abyste se mačkali. Tak pojďte,“ usmála se na ně a vydala se pryč z kuchyně.
Jejich nové pokoje nebyly ani nijak moc daleko. Ve druhém patře z odpočívadla vedla krátká chodba se třemi dveřmi na každé straně zakončená malou místností s gaučem, pár křesly, stolkem a velkým krbem.
„A jsme tu. Pokoje si rozeberte jak je libo. Budete si to tu muset trošku poklidit, ale věřím, že to budete mít rychle hotové. Pak si sem už jen přineste věci a zabydlete se, odpoledne vyrazíme na Příčnou na nákupy,“ pověděla jim s úsměvem paní Weasleyová.
Nalevo byly tři pokoje, které si hned zabraly holky a napravo byly dva pokoje a nejbližší dveře ke schodišti patřili koupelně a tak se kluci nastěhovali do těchto zbylých dvou. Nic moc se uklízet ani nemuselo, pokoje byly úplně prázdné, až na prach, se kterým si zkušeně poradili. Chodba stejně jako koupelna a malá místnost na konci chodby byly už uklizené. Všichni měli radost ze svých nových pokojů a každý už přemýšlel, jak si ten svůj zařídí a vyzdobí.
Popravdě, Harry měl radost z vlastního pokoje i pro to, že tak měl možnost konečně dokončit své znamení. A jak si včera zamanul, tak vymyslel jeho podobu a byl na sebe po právu hrdý. Jelikož vše, co se ve znamení nacházelo, mělo určitý význam s ním související. Což bylo nejdůležitější, aby fungovalo tak, jak má. Teď už mu zbývalo jen podle knihy vytvořit zaklínadlo, se kterým znamení zformuje do konečné podoby. Toto zaklínadlo taky po správném provedení vytvoří dvě formule. Jedna formule bude na označení osoby či předmětu tím znamením a díky druhé formuli se vytvoří znamení na obloze.
Bohužel jediné, co mohl udělat během prázdnin, bylo sestavení zaklínadla, jelikož jeho seslání by určitě zachytilo ministerstvo a to by pro něj nebylo dobré.
Už to ale měl promyšlené, takže zaklínadlo použije v Bradavickém expresu, kde magii už ministerstvo nekontroluje a bude mít po starostech. Jediný problém spočíval v tom, že pokud zaklínadlo sestaví špatně, už nebude mít čas na jeho opravu.
Odpoledne se podle plánu vydali na Příčnou ulici, kde nakoupili vše potřebné do školy. Harry ani nevěděl, že by přišla nějaká pošta, ve které by byli seznamy učebnic a Hermionu zase udivovalo, že stále nedostala výsledky zkoušek NKÚ a tak se na to zeptali paní Weasleyové.
„Profesor Brumbál mi pro vás dal dnes ráno jen seznamy učebnic, ale myslím, že výsledky zkoušek dostanete taky brzy,“ oznámila jim s úsměvem a už pospíchala k dalšímu krámku.
Když Harry při návratu na ústředí vyletěl z krbu, všiml si, že v kuchyni za stolem sedí Brumbál a popíjí šálek čaje, spokojeně přikusujíc sušenky.
„Ahoj Harry,“ usmál se na něj ředitel, kterého nejspíš pobavil jeho osobitý styl cestování.
„Dobrý den pane profesore,“ pozdravil Harry a snažil se vyškrábat na nohy. Ale než se mu to podařilo, byli už v kuchyni i všichni ostatní, ale jak se zdálo s letaxem měl problémy jen on.
Všichni překvapeně pozdravili ředitele a posedali na židle kolem stolu.
„Mám pro vás dobrou zprávu, dům je zaklet tak aby ministerstvo, ani Voldemort nemohli zjistit používání magie tady ani v okolí a proto tu můžete kouzlit dle libosti,“
Tahle zpráva vyvolala vlnu veselí u pěti nezletilých, kteří byli vyhnáni do svých pokojů a výjimečně jim to ani nevadilo.
O půl hodiny později do jejich malého království přišla paní Weasleyová nesoucí asi dvanáct knížek.
„Tady máte pár kouzel, která by se vám mohla hodit na zútulnění vašich pokojů,“ řekla a položila všechny knihy na stolek v malé společenské místnosti.
Netrvalo dlouho a už každý ve svém pokoji zkoušel vyčarovat nejrůznější kusy nábytku.
První, komu se podařilo něco vyčarovat, byla Hermiona a její nová postel s nebesy byla záviděníhodným dílem, jelikož byla vyčarována už na třetí pokus.
Všichni měli až do večera co dělat a nakonec usínali spokojení se svou prací ve svých nových postelích.
Další den Harry pracoval především na svém znamení a díky tomu, že mohl kouzlit, tak použil zaklínadlo, které sestavil, kupodivu se mu to povedlo hned napoprvé, tedy co se tvaru týče, bohužel barva byla žlutá, takže se dal do opravování zaklínadla a čtvrt hodiny poté už ho zkoušel znovu. Tentokrát se to opravdu povedlo a Harry měl klid.
Po večeři měl s Lupinem další hodinu Vlkodlactví. Na které se dozvěděl další zajímavost o tomto prokletí.
„Tak, teď ti už řeknu jen posledních pár důležitých věcí, co vím a tím skončíme. Jestli se mě budeš pak chtít na něco zeptat tak klidně do toho,“ usmál se Lupin, který už nevypadal tak zničeně jako posledně.
„Takže, moc lidí to neví, ale vlkodlactví, taky zvětšuje sílu jak magickou, tak fyzickou, opravdu jen nepatrně, ale stačí to. Například když vlkodlak kousne mudlu a ten to přežije, tak se z mudly stane moták, nebude umět čarovat, jelikož tolik magie díky kousnutí nedostane, ale bude například vidět duchy, mozkomory atd. Z pokousaného motáka se zase stane kouzelník, ale velice slabý a moc kouzel mu tak jako tak nepůjde. Ve středověku dokonce kouzelnické rody své motácké potomky nechávali pokousat, aby se v rodině žádní motáci nevyskytovali. Magická síla se ti ale nezvýší o moc ty to nejspíš ani nepostřehneš. Co se týče síly fyzické, toho si už všimneš, ale taky to není nijak ohromný zvětšení, rozhodně nebudeš moct probourávat betonový zdi jedinou ranou jako nějaký superman. To je asi všechno,“ dokončil Remus.
„Jaký kouzla může takový změněný mudla používat?“ zeptal se Harry.
„Moc jich není, čistící kouzlo, expeliarmus a protego jsou na hranici jejich sil. Těžší kouzla už nedokáže,“ odpověděl starší vlkodlak.
„Takže třeba Crucio by nedokázal použít?“
„Ne, to opravdu ne, myslím, že by nedokázal použít ani petrificus totalus, natož zakázanou kletbu,“ zavrtěl Lupin hlavou.
„Jsou ale amulety, které ti magii přidají, ale asi stejné množství jako vlkodlactví. Možná o něco víc, takže se moc nepoužívají, jelikož jejich výroba je velice pracná a jejich využití je opravdu zanedbatelné. Když tyhle dvě věci skombinuješ je možné, že pak bude nakažený moták zvládat i lehčí útočná kouzla jako je petrificus, nebo serpensortia, víc z něj ale stejně nedostaneš.“
*
Zbytek prázdnin proběhl v poklidném duchu. Hermiona dle očekávání pročítala učebnice na tento rok v každé volné chvíli, z čehož úplně šílel Ron. Bohužel pro něj Hermiona zjistila, že stále nemá hotový ani jeden úkol a bohužel pro Harryho ho Ron práskl, když mu to Hermiona neustále vyčítala a tak museli oba poctivě udělat všechny úkoly pod jejím dozorem. Naštěstí jim i radila, takže to nebylo zas až tak strašné. Siana mezi ně dokonale zapadla a ukázalo se, že je to poměrně upovídaná holka, ale i přes to se ani jednou nezmínila o Zmarovi, nebo o práci pro Řád.
Dokonce dostali i NKÚ. Hermiona samozřejmě udělala vše na V, až na Astronomii ze které měla N ovšem i tak z toho měla velikou radost.
Harry byl svými výsledky taky velice potěšený a hlavně překvapený co se týče lektvarů, udělal je jen tak tak, ale udělal a tak mu nic nebránilo letos v nich pokračovat, aby mohl studovat na bystrozora. Dějiny stejně jako Astronomie dopadly katastrofálně, ale to mu nijak nevadilo, Ron na tom byl dost podobně. A o Sianě zjistili, že její NKÚ je na tom stejně jako Hermionino jen s tím rozdílem, že místo jednoho N tam má dvě. Rozdíl tedy téměř žádný.
Harry si dokonce udělal čas a mrknul se do knih, které stále měl v očarovaném kufru a tak měl co dělat ve volném čase. Zvětšoval své znalosti černé magie a dokonce se naučil i nové mučící kletby. Trochu ho děsilo, že mu to jde tak lehce, že si vše dokonale pamatuje, ale byl tomu rád, jelikož čím víc toho uměl, tím víc se blížil ke svému cíli.
*
V den odjezdu do školy nastal zmatek jako každý rok, paní Weasleyová pobíhala po celém domě a kontrolovala, co se dalo od zavazadel přes oblečení, ve kterém studenti byli až po klece se sovami.
Sianina matka Susan se s ní rozloučila už na ústředí, jelikož musela něco jet zařídit pro řád, ale i tak se neubránila slzám a následně obdarovala svou dceru několika radami a příkazem aby jí nejméně jednou týdně napsala.
Nakonec všechno stihli a do vlaku se dostali dokonce dvě minuty před odjezdem. Bohužel už nebylo žádné volné kupé, ale když potkali Nevila tak je pozval do kupé, kde byl jen on a Lenka Láskorádová, která jako obvykle četla nejnovější výtisk Jinotaje vzhůru nohama.
Když Nevilovi představili Sianu, tak celý zbledl a trvalo dvě hodiny, než se zapojil do rozhovoru.
„Koukám, Pottere, že stále žiješ, jsem docela zvědavý, jak dlouho ti to vydrží,“ ušklíbl se Malfoy, který jako každoročně čirou náhodou šel okolo jejich kupé.
„Aby nakonec nepotkalo tebe nějaký to neštěstí,“ usmál se Harry nazpět.
„O to se bát nemusíš, Pottere. Koukám, že se tvůj fanklub pořád rozrůstá a výjimečně vypadá jako člověk,“ uchechtl se Draco.
„Málem bych vás zapomněl představit, Siano, tohle odbarvený pako je Draco Malfuj. Oh sorry, Malfoy, Malfoyi tohle je Siana Snapeová,“ usmál se Harry.
„Snapeová?“ řekl překvapený blonďák, „Neměla bys marnit čas v přítomnosti takových jako je tahle banda ubožáků,“ usmál se na ní.
„Na ubožáka vypadáš spíš ty, a jestli nemám trávit čas s nimi tak už vůbec ne s tebou, takže teď prosím tě odprejskni, ať se tu vyčistí vzduch,“ usmála se na něj sladce Siana a dál si Malfoye nevšímala.
To ho nejspíš naštvalo, jelikož uraženě odešel pryč a dokonce zapomněl vypustit další jedovatou poznámku.
Dál cesta probíhala v klidu a Nevil se dokonce rozpovídal, opadla z něho nervozita a hned se začal vyptávat, co bylo o prázdninách.
Hermiona s Ronem museli odejít do prefektského kupé a když se Hermiona po půl hodině vrátila, vzkázala jim, že Ron šel vyzvídat, kdo bude chtít dál chodit do BA.
Když se Zrzek vrátil, usmíval se od ucha k uchu, takže Harryho ani moc nepřekvapilo, když řekl: „Tak, máš smůlu, Harry, BA pokračovat bude,“ šklebil se Ron, „chodit prý budou všichni až na Cho a tu její zrádcovskou kamarádku. Víš, že to kouzlo pořád působí?“ otočil se s širokým úsměvem na Hermionu, „Snaží se to sice maskovat, ale je to docela zřetelně vidět. No, ale přihlásilo se mi navíc ještě pět lidí, takže se to vynahradí.“
*
Velká síň byla jako vždy nádherně ozdobená a zařazování pomalu, ale jistě končilo, všichni byli zvědaví na novou studentku, která viditelně přečnívala v hloučku prvňáků.
Když profesorka McGonagallová přečetla její jméno, tak celá Velká síň ztichla a udiveně se na ni dívali, i když spíše valili oči.
Jako lavina se rozneslo šuškání a šeptání přičemž všichni přeskakovali pohledem ze Siany na nenáviděného profesora Lektvarů.
Snapeová to chtěla mít co nejrychleji za sebou a tak si pospíšila k trojnohé stoličce, na kterou se posadila, profesorka jí nasadila na hlavu Moudrý klobouk a Sianě se okamžitě ozval v hlavě hlas.
„Á, mladá Snapeová, konečně jsi tu. Máš v sobě hodně ze svého otce i některé vlastnosti tvé matky jsou dost výrazné. Máš dobrý smysl pro strategii a úskoků či přetvářky se taky neštítíš, to jsou ryze Zmijozelské vlastnosti, ale i odvahu máš, to ano a není jí málo, smysl pro spravedlnost ti taky nechybí a chceš pomáhat, to je vidět. Máš před sebou těžký úkol, ať je to tedy NEBELVÍR,“ vykřikl poslední slovo nahlas.
Nebelvírský stůl začal nejistě tleskat a tak jí přivítala její nová kolej.
*
Harry se vypařil už chvilku po desáté, ve společenské místnosti se bouřlivě slavilo, takže si jeho odchodu ani nikdo nevšimnul.
O čtvrt hodiny později už byl za hranicemi Bradavických pozemků a tak se přemístil rovnou do Temného sídla.
Když vstoupil do velkého sálu, ve kterém seděl jako vždy jeho Otec na svém trůnu, tak jím projela vlna vzteku a nenávisti.
„Proč jsi je na mě poslal,“ vykřikl naštvaně na Voldemorta a hned si uvědomil, že to dělat neměl, jelikož stačil jediný rázný pohyb hůlky Pána Zla a už ho neviditelná síla bolestivě uhodila do obličeje, až odletěl dva metry stranou.
„Zapomínáš, s kým mluvíš, Zmare,“ zasyčel Voldemort naštvaně až se celá místnost otřásla. Harry nevěděl, jestli to bylo způsobeno silou Voldemortova hlasu, nebo jeho magií a popravdě o tom ani moc neuvažoval, jelikož mu hučelo v hlavě ještě z úderu a na nic jiného se soustředit nedokázal.
„Řekl jsem ti, proč tě nechávám naživu, nebo snad ne?“ zeptal se ho Voldemort naštvaně.
„Ano otče,“ přikývl Harry a malátně se zvedl z podlahy.
„Zruš tu odpornou masku, zvedá se mi z tebe žaludek,“ zasyčel Pán Zla.
Harry chvíli nechápal, co tím myslel. Přece jen, ta rána byla dost silná, ale nakonec mu to docvaklo, zrušil podobu Harryho Pottera a vzal na sebe svou pravou podobu.
„Nechávám tě naživu jen proto, abys šířil strach a vlkodlaků se kouzelnický lid vždycky bál. Tím, že je z tebe teď vlkodlak je budeš děsit ještě víc. A mimoto, budeš rychlejší, silnější a celkově lepší zabiják, než jsi teď. Měl bys mi být naopak vděčný,“ zasyčel Pán Zla.
„Ano otče,“ sklonil Harry hlavu, důvody, které mu teď vyjmenoval, už věděl, Harrymu bylo hned jasné, že z něho chce mít Voldemort jen děsivého zabijáka a jak toho dosáhne je mu jedno.
„Teď mi předveď, jak vypadá tvé znamení,“ přikázal Voldemort.
Harry jen napřáhl svou levou ruku ke stropu a vyslovil formuli: „Surus“
Jeho dlaň jen na okamžik zeleně zazářila a ve vzduchu se začalo zhmotňovat jasně zelené znamení.
Jako první se objevilo jasně zářící Z, následně se začala zjevovat vlkodlačí lebka, která měla ono Z přesně uprostřed čela a nakonec se zpoza a z úst lebky vyplazili dva hadi, kteří se následně proplétali mezi sebou a skrz lebku jak se jim zachtělo.
„Pěkné, vidím, že se ti podařilo do znamení zapracovat i svou vlkodlačí část, to je dobře,“ přikývl Pán Zla spokojeně.
„Teď se jdi připravit. Po jejím přijetí sem přijď,“ zasyčel a dál si prohlížel znamení a stále se proplétající hady.
Harry tedy šel do svého pokoje, kde už měl na posteli přichystané své obvyklé černé oblečení, jeho nemrtví strážci stáli u dveří jako sochy a nijak nedávali znát, že by ho zaregistrovali.
„Jděte do přemisťovací místnosti a až dorazí dívka, zaveďte jí sem,“ přikázal Harry a odešel se osprchovat. Měl ještě hodinu času, než dorazí a taky se potřeboval po té ráně trochu vzchopit.
Takhle s odstupem času si připadal jako naprostý idiot, že tak vyletěl. Co tím zamýšlel, přece si nemohl myslet, že by toho snad jen na setinu vteřiny Voldemort litoval. Snad nedoufal, že by za tím stálo něco jiného, než jen další zdokonalení jeho zbraně. Připadal si jako imbecil, zbytečně se nechal potrestat. Bude muset zlepšit svou nitrobranu. Nejspíš v ní za těch pár týdnů polevil a jak je vidět není to dobré.
Po příjemné koupeli se oblékl do pohodlného černého oblečení a nasadil si svůj medailon, který hned aktivoval. V jeho okolí sice zima byla, ale díky medailonu jemu vždy bylo příjemné teplo. I kdyby stál na Sibiři, cítil by se jako ve vyhřátých peřinách.
Bylo to šikovné kouzlo a poskytovalo mu nejednu taktickou výhodu. Nejenom, že se jeho protivníci cítili díky zimě nepříjemně, ale zároveň to útočilo na jejich psychiku, jelikož to působilo dojmem temné nadpřirozené síly.
Harry přemýšlel, co po něm Otec chce. Měl totiž dnes v úmyslu se ještě vyspat a tímhle mu dost kazí plány, i když je zítra neděle nemůže přeci prospat celý den.
O několik minut později připochodovaly jeho stráže, za kterými poslušně šla Siana v cestovním plášti s kápí na hlavě.
Zmar se podíval na hodiny a bylo za pět minut dvanáct a tak se pro sebe spokojeně usmál.
„Jsem rád, že jsi tu včas,“ řekl svým nacvičeným ledovým hlasem.
Siana se místo pozdravu uklonila a čekala, co bude dál.
„Jsi má jediná služebnice, takže to nebude nic ceremoniálního, sice jsem se chvíli obával, že otec bude požadovat, abys dostala své znamení před jeho Smrtijedy, ale vypadá to, že o něco takového nestojí. Přistup blíž a natáhni levou ruku dlaní ke mně,“ přikázal jí Harry.
Když Siana poslechla a natáhla ruku, tak si Harry všiml, že se mírně třese, ale nijak ho to nezajímalo. Bylo jen dobře, že z něho má strach. Stále jí nevěřil, přece jen to byla Snapeová.
Harry se hůlkou dotkl nastavené dlaně a pronesl formuli: „Dea estara Surus,“ z hůlky vystřelil jasně zelený paprsek, který se jí vpil do kůže, celá dlaň mírně zrudla a Siana sykla bolestí, ale Harry věděl že není nijak velká, jen dost nepříjemná a potrvá ještě dva dny. Pak jí další dva dny bude dlaň svědět a následně už bude jako dřív.
Sianě se zastavilo srdce, když spatřila, jak ze Zmarovi hůlky vychází zelené světlo a asi dva údery srdce vynechalo, až když si uvědomila, že není mrtvá díky řezavé bolesti, kterou cítila v dlani.
Harry schoval svou hůlku do záhybů jeho pláště, pohodlně se posadil na jedno z křesel a pokynul Sianě aby se taky posadila.
Mladá Snapeová stále zkoumala svou ruku a mnula si bolestivé místo, ale hned, jak Harry začal mluvit, přestala s tím a věnovala mu plnou pozornost.
„Bolest je jen dočasná. Teď ti vysvětlím používání toho znamení…“ řekl Harry, ale byl přerušen.
„Ale… ale já tam žádné znamení nemám,“ vypravila ze sebe Siana a pozorovala svou zarudlou dlaň.
„Už mě nikdy nepřerušuj,“ zasyčel nebezpečně, až nové služebnici přeběhl mráz po zádech.
„Že ho nevidíš, neznamená, že tam není,“ vysvětlil Harry a ukázal jí svou plamennou dlaň na levé ruce, která byla bez nejmenší známky jakéhokoliv znamení či znaku. Okamžik na to zprostředka vyrazil zelený kotouč světla, který se čtyři centimetry od dlaně zformoval do Znamení Zmara Zmijozela.
Siana na to vytřeštěně hleděla a nevycházela z údivu. Znamení se pohybovalo v rozhraní oněch čtyř centimetrů, uprostřed byla vlkodlačí lebka, ze které vylézali a zase v ní mizeli dva hadi, kteří kroužili kolem a někdy se i vzájemně proplétali. Na to, jak bylo znamení malé, bylo detailně udělané a hadi působili jako živí.
Harry pomyslel na to, aby znamení zmizelo a ono uposlechlo a stáhlo se zpět do dlaně.
„Je to jednoduché, stačí, když si v duchu řekneš formulku Surus, ale jen v duchu. Později až v tom budeš mít cvik, stačí pomyslet na to, že chceš, aby se objevilo, a ono tě uposlechne,“ řekl Harry a díval se, jak Siana vyvolala Znamení.
„Správně. Na to, aby zmizelo, musíš si v duchu vyslovit formulku: Finite Surus, později taky bude stačit pomyslet a znamení zmizí, ale to až cvikem.“
Siana nechala znamení zmizet a teď se dívala na svou stále zarudlou ruku.
„Abys vyvolala Znamení na oblohu stejně, jako Smrtijedi vyvolávají Znamení Zla, nebudeš potřebovat hůlku. Stačí, když natáhneš levou ruku k obloze a zřetelně vyslovíš formuli: Surus. Je to vlastně to samé jako s vyvoláním znamení na dlani, jen je potřeba vyslovit formule nahlas, aby fungovaly stejně – jak na vyvolání, tak i na zrušení,“ vysvětlil Harry.
„To teď ale zkoušet nebudeme, někdy si to vyzkoušíš, až bude potřeba,“ ujistil jí.
„Teď už můžeš jít, strážci tě odvedou do přemisťovací místnosti.“
„Děkuji, Pane,“ uklonila se Siana a odešla v doprovodu nemrtvých.
Hned jak na chodbě dozněly jejich kroky, vydal se Harry za Voldemortem.
„Mám pro tebe práci, potřebuji, abys mi sehnal určité artefakty. Bohužel se o nich něco můžeš dozvědět jedině v Nigroru a tam bys mi teď byl k ničemu, proto jsem ti najal učitele, který tě naučí zvyklosti Nigroru i s Temným jazykem,“ řekl mu Pán Zla hned, jak se dostavil před jeho trůn.
„Ale co Bradavice?“ zeptal se Harry.
„Nic se tam nedozví, budeš chodit do školy jako by se nic nedělo, ale každou noc se přemístíš sem a odtud ke svému učiteli, Zatím nikdo nesmí pojmout ani podezření, že bys mohl být Zmarem Zmijozelem,“ vysvětlil Voldemort.
„Já ale někdy budu muset spát a spolužáci si všimnou, když budu pospávat, kde se dá,“ ušklíbl se Harry.
„Platím tvého učitele dost na to, aby tuhle tvou slabost odstranil,“ zasyčel Pán všeho zla nebezpečně.
„Dobrá otče,“ přikývl Harry, jelikož poznal, že další připomínky k Voldemortově plánu by byly pro něj nebezpečné.
„Tady máš přenášedlo, které tě vezme za tvým učitelem,“ řekl Pán Zla a podal Harrymu bohatě vyřezávanou kouli o velikosti basebalového míče, hned jak se jí chytil, tak ucítil známé škubnutí a o chvíli později spadl na tvrdou kamennou podlahu v nějaké velké kruhové místnosti.
Jen co se zvedl, tak si všiml muže opřeného o nedaleký sloup.
„Jestli ty jsi ten Zmar Zmijozel, syn toho, jenž si říká Pán Všeho Zla, tak to bude sakra těžká práce,“ uchechtl se muž.
„A kdo jsi ty?“ zeptal se Harry.
„Aeron jméno mé, přesněji Aeron Méres,“ představil se muž s uhlově černými vlasy, pečlivě zastřiženou bradkou a černočernýma očima. Byl oblečený v honosném mudlovském oblečení, které mohlo být v módě někdy kolem osmnáctého století, a v ruce měl vycházkovou hůl s hlavicí, ve které byl zasazený velký rubín.
„Vy jste tedy můj učitel?“ zeptal se Harry, oprašujíc ze sebe prach.
„Ano to jsem já, sem docela zvědavý jak dlouho bude trvat, než tě zabijí kluku,“ usmál se.
„Proč by mě měl někdo zabíjet?“ nechápal Harry, byl totálně vykolejený, ale dokázal si udržet svou ledovou masku i hlas.
„No, jelikož jsi teďko v upířím městě jménem Aeterna Nox a ty sám jsi vlkodlak, je dost možné, že se nedostaneš ani do Nigroru a posloužíš tu jako přesnídávka nějakému zapálenému vlkobijci,“ zasmál se Aeron.
„Takže ty jsi upír?“ ujišťoval se Harry a nenápadně přesunul pravou ruku blíž k hůlce.
„Emm… Jo, asi to tak už bude. A zapomeň na to, že bys na mě použil nějaké z těch vašich trapných kouzlíček. Než by ses k tomu dostal, byl bys mrtvý. A sundej si už konečně tu maškaru, co máš na sobě. Tady s tím nikoho neoklameš a v Nigroru, jestli se tam dostaneš, budeš za blázna. Tam se iluze nenosí už pěknou řádku století a to nemluvím o tom, že tu děláš zbytečně zimu,“ řekl upír a hraně se otřásl zimou.
Harry byl z toho chlápka totálně zmatený, ale poslechl a zrušil kouzlo amuletu.
„To je o dost lepší. Abys rozuměl. Upíři dokážou skrz iluze vidět asi stejně, jako lidé přes brýle s padesáti dioptriemi, řeknu ti koukat na to celý den, to je fuška. Znal jsem jednoho upíra, který na sebe použil iluzi, aby vypadal jako vlkodlak a mohl se tak vetřít do jedné smečky. Řeknu ti, stačily dva dny a oslepnul z toho nadobro. Už mu zrak do pořádku nikdo nedal, ostatně utržený ruce a nohy taky ne, To víš, vlkodlaci nemají rádi, když se k nim chce někdo vetřít.“
„Co jsi sakra zač?“ zeptal se Harry.
„Tvůj nový učitel, tak mě na slovo poslouchej. Jak už jsem říkal, tu svojí hračku s iluzí tady v žádném případě nepoužívej. Mám tě naučit základní pravidla. Abys přežil v Nigroru a taky Temný jazyk, což znamená, že máme plno práce i bez toho aby si tě vyhlídnul nějaký lovec skalpů. Tvůj otec za mě platí docela slušný peníze, takže by ses měl soustředit a učit se všechno co ti řeknu, jinak to od něj schytáš. Jako první se musíme dostat k portálu do Nigroru, což odsud není naštěstí moc daleko. Pokusím se nás tam dostat tak, abychom nikoho nepotkali ale i tak se snaž být nenápadný, tady vlkodlaky nikdo rád nevidí.“
„Já ještě nejsem vlkodlak,“ namítl Harry.
„To je fajn, ale tady to nic neznamená. Jednou jsi nakažený, tak máš být mrtvý,“ tvrdý, ale jasný.
„Dobrá, otec ti taky vzkazuje, abys mě zbavil závislosti na spánku,“ vyřídil mu vzkaz.
„Hm, za to budu chtít příplatek, ale neboj, už dneska z tebe bude nespavec,“ ušklíbl se na něj a vydal se na cestu následován Harrym.
Cestou nikoho nepotkali, ale Harry se tomu ani moc nedivil, jelikož šli podél skalní stěny na okraji města. Celé město bylo v obrovské skalní dutině a všechny domy tady připomínaly spíše sídla, nebo zámky. Všechno tu bylo zdobené reliéfy od sloupů po některé stěny, dost často tu byl použit jako stavební materiál mramor a zlatem se taky nešetřilo, ale většinou to vypadalo, že jsou budovy vytesány rovnou ze skalního masivu.
kz_04_01.jpg
Když konečně dorazili k „Portálu“ jak to upír nazval. Harry byl docela překvapený, jelikož se jednalo o Bránu, skrz kterou bylo vidět rušné město někde v Egyptě, či některé z arabských zemí.
V tom městě žhnulo slunce vysoko na obloze a lidé tam chodili od krámku ke krámku, kupovali, smlouvali a dokonce i vraždili, jak si všimnul Harry. Jeden chlápek chtěl koupit nějaký artefakt od prodavače, ale ten nejspíš odmítl prodat, jelikož během okamžiku byl zasažen zeleným paprskem, který vylétl ze záhybů pláště kupujícího, který teď sbalil všechny vystavené věci do plátna a zmizel v davu, zanechávajíc za sebou oloupenou mrtvolu.
„Jo zlatý Nigor. Drsné obchody, životu nebezpečné procházky městem a nejčernější magie světa. Ať tě Voldemort vyslal pro cokoliv, je jistý, že se v tom budeš muset naučit chodit.“
„Jak to, že mu říkáš jménem?“ zeptal se překvapený Harry.
„Já nejsem jeden z těch jeho uctívačů a jsem o dost starší než on. Nevidím důvod, proč bych mu neměl říkat jménem. Ale už bylo dost srandy, jde se makat,“ řekl Aeron a strčil Harryho skrz portál.
„Já myslel, že pro něj pracuješ?“ vyzvídal dál Harry, když upír prolezl portálem hned za ním.
„Jo, já pro něj pracuju, ale za peníze, ne proto, že bych mu slepě sloužil. Tady v Nigroru najdeš dokonce pár lidí, co neuznávají jeho titul Pána Zla a proto sem taky už nechodí. Naposledy když tu byl, pokusili se ho zabít. Přežil to, ale měl namále. Bojem zdemolovali pět domů a to je co říct, jelikož domy tady v Nigroru jsou zpevněné nejrůznějšími kouzly. Od té doby sem nechodí, nejspíš považuje za jistější poslat sem tebe. Většina upírů mu slouží, protože věří, že jim bude pod jeho vládou líp, ale několik rodů je taky neutrální. Stejně jako ten můj. Takže v Aeterna Nox je v relativním bezpečí, ale tohle město není bezpečný, pro nikoho, to měj pořád na paměti.“
„Jak to, že tu můžeš být, když svítí slunce?“ zeptal se Harry.
„Ježkovi oči, ty si ale zvědavý. Je to jednoduchý. Tohle město je natolik opředený magií a povětšinou černou magií, že chrání upíry před sluncem, které svítí venku, stejně jako ostatní. Ať by ses tu slunil jak chceš, neopálil by ses ani trošičku. Jen by ti někdo vrazil kudlu do zad,“ ušklíbl se upír.
„Teď ale už pojď, musíme se dostat k jednomu čaroději, co pro tebe má lektvar, který potřebuješ… tedy, aspoň myslím, že je to lektvar,“ zamyslel se Aeron.
Půl hodiny šli křivolakými uličkami Nigroru, přičemž Harry byl napnutý jako struna a hlídal každého, kolem kterého procházel, jestli nemá hůlku, kudlu, či jinou zbraň, kterou by proti němu mohl použít. Jestli Upír byl taky tak ostražitý, nebylo to na něm vůbec vidět. Vypadal jako by se v klidu procházel po předměstí. Když najednou, aniž by Harry postřehl jediný důvod, Aeron vytasil meč, který měl schovaný v holi a zabodl jím malého mužíka, který prošel kolem. Celá akce netrvala ani sekundu a upír už zkušeně zasouval meč do duté hole.
„Nesnáším lapky, to už mám snad radši zabijáky, tihle budižkničemové svým řemeslem uráží mojí inteligenci,“ odplivl si upír a sebral z křečovitého sevření mrtvoly měšec a další dva jí odvázal z opasku.
„No, aspoň jsem vydělal,“ usmál se na Harryho, pohodil měšcem a schoval ho v záhybech svého starého pláště.
„Už jsme skoro na místě, nejspíš zase bude dělat nějaké ty jeho pokusy, takže pro jistotu nic neříkej, ani na nic nesahej. Bere si tyhle věci hrozně osobně,“ upozornil Harryho a zahnul do další ulice.
Šli ještě asi dvě minuty, když upír zastavil u jedněch dveří, které vedly do vysoké věže, kterých tu bylo poměrně hodně.
Aeron opatrně zaklepal a čekal, co se bude dít. O chvíli později se dveře samy od sebe otevřely a tak upír opatrně vešel, pobízejíc Harryho, aby ho následoval.
Stoupali točitým schodištěm asi deset minut, než se dostali do místnosti, která rozhodně byla pracovnou. Hned jak překročili práh a vešli do osvětlené místnosti, uslyšeli křik a skřeky snad statisíců lidí, všichni bolestně a beznadějně vřískali a škemrali, až to rvalo uši.
Když prošli malou chodbičkou celou obestavěnou pergameny a stočenými svitky, či knihami, tak uviděli, jak proti čaroději stojí démon stvořený z kouře linoucího se z lektvaru, který vřel ve velkém kotli. Harry se zděšením zjistil, že ty hlasy, ty nářky se ozývají ze stejného kotle, ze kterého se vzdouvá démon.
Aby toho na Harryho nebylo málo, tak čaroděj s démonem mluvil nějakým jazykem, kterému nerozuměl, ale i podle toho, jak zněla slova a jak je vyslovovali, bylo znát, že jsou oba velice mocní.
kz_04_02.jpg
Aeron na sebe upoutal pozornost zakašláním a hned se na něj upřeli pohledy obou mluvících jak démonův, tak čarodějův. Následně se ale oba páry očí přesunuly na Harryho, který z toho opravdu neměl radost.
Najednou uslyšel uvnitř hlavy hlas: „Ty přijít sem, až já nebýt tu,“ zahromoval hlas uvnitř jeho hlavy, až myslel, že mu praskne.
Čaroděj si toho nejspíš všiml, jelikož něco řekl démonovi a ten mu něco odpověděl a čaroděj se překvapeně otočil na Harryho, který si teď tiskl hlavu, aby se mu nerozletěla na všechny strany.
Čaroděj opět promluvil onou temnou řečí, démon zmizel a chvilku po něm umlkly i hlasy linoucí se z kotle.
„Tady máš lektvar, vypij ho,“ podal mu čaroděj malou lahvičku a Harry jí do sebe okamžitě kopnul, až potom si uvědomil, že to co udělal, byla totální blbost. V té lahvičce mohlo být cokoliv a podle toho co už viděl z Nigroru, a to tu nebyl ani hodinu, to mohlo být i horší než jen smrtelný jed.
„Aspoň, že sis to uvědomil, sice pozdě, ale aspoň něco,“ zasmál se upír.
„Zdravím tě Ososy, koukám, že tě ty pekelný bestie stále lákají,“ zasmál se Aeron.
„Ano, řekněme, že si připravuju místo na odpočinek, známosti se vždycky hodí,“ usmál se čaroděj.
„Potřeboval bych, abys tady mladého zbavil nutnosti spát,“ kývnul upír Harryho směrem.
„Není problém, hned to bude,“ usmál se čaroděj a mávnutím hůlky uklidil část podlahy, na které byl vyrytý nějaký obrazec, následně odběhl k jedné z polic a vyndal malou lahvičku s jiskřivým modrým lektvarem, který jakoby pulzoval světlem.
„Tak, pojď si sem lehnout. Nohy a ruce dej do těchhle rohů,“ radil mu čaroděj, „a teď tohle vypij.“
Harry se tázavě podíval na upíra a ten přikývl: „Tohohle se bát nemusíš, je to snad jediný člověk v tomhle prokletém městě, kterému se dá věřit,“ ujistil ho a tak Harry vypil podivný obsah lahvičky. Čaroděj nad ním pronesl nějaké zaklínadlo a Harry si všiml, že obrazec, na kterém ležel, se rozzářil a následně Harry pocítil bolest v celém těle. Jako by mu v žilách místo krve protékala elektřina. Naštěstí to brzy přestalo, jelikož si nebyl jistý, kolik ještě bez výkřiku snese. Otec by ho určitě zabil, kdyby se nechal takhle potupit hned první den v novém Městě. I když si tady Harry připadal jako Alenka v říši divů, nijak netoužil po tom, aby byl za slabocha a jestli to správně pochopil, lidi co tu žijí, mají dost podobný žebříček hodnot jako Voldemort.
Když se Harry vracel stejnou cestou s Aeronem po boku zpátky do Aeterna Nox, byl vyčerpaný až na hranici únosnosti.
„Slyšel jsi, jak mluvil Osos s tím démonem?“ zeptal se upír sotva se vlekoucího Harryho.
„Tak to byl Temný jazyk, ten se budeš muset naučit,“ vysvětlil jako by mluvil o počasí.
„Cože?“ probral se Harry, „To se nedá naučit, vždyť… to prostě nejde,“ zakroutil Harry hlavou.
„Je pravda, že je to těžký, ale dá se to. Někdo se naučí jenom slova a někdy dokonce se špatnou výslovností a jakžtakž mu je rozumět a domluví se. Ti lepší mají správnou výslovnost a snaží se i o správnou sílu slov. Ti nejlepší ovládají jazyk stejně dobře jako samotní démoni a to je co říct. Přeci jsi slyšel, jakou má sílu takový hlásek a jaký guláš dokáže udělat v hlavě. Ty máš předpoklady k tomu, že budeš v tomhle jazyku vynikat, stejně jako Osos, možná budeš i o něco lepší,“ usmál se povzbudivě Aeron, ale kupodivu Harryho to moc nepovzbudilo.
„Jak to, že k tomu mám předpoklady?“ zeptal se Harry zničeně. Vždyť on je zastáncem dobra, chce přece jenom zničit Voldemorta, pravda zatím to tak moc nevypadá, ale on to přeci dělá, jen aby měl lepší vyhlídky na výhru v souboji s Otcem. Teď by ho Voldemort rozsekal během mrknutí a on by se nezmohl ani na zvednutí hůlky a tak se musí zdokonalovat a přetvařovat aby mu mohl nenápadně ničit plány.
„No… máš pravdu, že by tě Voldemort teď pořádně rozmašíroval, jelikož si poradil už i s omnoho lepšími soupeři,“ přikývl upír.
„Ty mi čteš myšlenky?“ zeptal se Harry vyděšeně a tentokrát to mírně otřáslo i jeho jinak ledovým hlasem.
„No jasně že jo, už od začátku se ti hrabu v hlavě a ty sis toho všiml až teď?“ nadzvedl obočí, „No, ale vraťme se k tomu, proč máš předpoklady pro Temný jazyk. Jak sem se ti tak hrabal v té tvé nezkušené a naivní hlavě, zjistil jsem, jak ses sem dostal a to myslím od úplného začátku. A tím pádem je jasný, že jsi jeden z dětí Zla…“
„Co? Proč? Já nejsem žádné dítě zla, ani nic takového, já chci dobro, nemám žádný temný úmysly,“ odporoval Harry.
„Když má mocný Zlý kouzelník dítě, dostává cejch Zla. Prostě je předurčené k Temnotě. Proč myslíš, že ti jde černá magie tak dobře? Nebo mučení, taky ti jde docela od ruky. No, ale to není všechno. Tvůj otec nejenom, že je sám o sobě mocný zlý kouzelník, ale pochází z rodu, který už od Salazara Zmijozela má jen samé děti Zla. Takže si to shrneme. Tvůj otec je Dítě Zla a mocný Zlý čaroděj. Už to je pecka, a když si vezmu, jakým způsobem s tvojí matkou…“ vysvětloval Aeron.
„Dost, stačí, chápu to, hlavně se v tom už dál nešťourej, už takhle mi je blbě z toho, jak jsem vzniknul, ještě to rozebírej…“ zakroutil Harry zničeně hlavou.
„No, ale nevěš hlavu, jak sem ti řekl, je to pro tebe ohromné plus. Ve tvém plánu to bude hrát značnou výhodu,“ usmál se povzbudivě upír.
„To si děláš srandu? Ty to nejdeš vykecat Otci?“ zeptal se udiveně Harry.
„Ne, proč bych to dělal? Už mi zaplatil za to, že tě budu učit a ještě ho skásnu za ten lektvar, za který jsme díky Ososovy nemuseli platit. Tím pro mě spolupráce s ním platí a ty jsi mi sympatičtější než on. Je pravda, že jsi vlkodlak a takový mladý ňouma, ale to se tady rozhodně spraví, nebo tě zabijí. Teda samozřejmě to vlkodlactví… s tím asi už nic nenaděláme, to nespraví ani starej dobrý Nigor. No nic, už jsme na místě. Zítra ve dvanáct hodin tě tady čekám a ne že se opozdíš. Můj čas je drahá záležitost a tvůj Taťka to moc dobře ví,“ zasmál se Aeron a hodil Harrymu kulaté přenášedlo, které ho okamžitě přeneslo do Temného sídla přímo před Voldemorta.
29.09.2011 16:12:53
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (861 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one