Kapitola čtrnáctá - Setkání

Kapitolka jak bylo slíbeno.
Jedná se o malou kapitolku, která ještě neprošla korekturou
Zmar se pomalu rozvážně otočil čelem k malému vetřelci a přimhouřenýma očima podezřívavě zkoumal novou osobu.
Rozhodně nevypadala jako někdo kdo by pracoval pro jeho otce, vlastně nevipadala vůbec nijak nebezpečně. Malá holka, blond vlasy, modré oči, nevinný kukuč s mírně nakloněnou hlavou a dětský úsměv. Už chyběl jen růžový plyšový zajíček do rukou a byla dokonalým obrázkem nevinnosti. Ve Zmarových očích to znamenalo jediné: zatraceně nebezpečná mrcha co ho může každou vteřinou podříznout.
Vypadala až příliš... sladce. Dokonalé dlouhé blond vlasy spadající na záda zachycené modrou mašlí, modro bílé šaty, i bílé botky. Prostě celý obrázek přímo křičel že je tu něco zatraceně špatně.
Hlavně kvůli tomu že by se do tohoto pokoje něměl nikdo dostat. Dokonce i domácí skřítci sem měli povolený přístup pouze pokud se nacházel v místnosti. Jediná osoba která sem i odsud mohla bez omezení byla El. Nemluvě o tom, že by napřed musela najít tenhle dům a překonat základní ochrany. K tomu všemu nedostal ani žádné varování od bezpečnostních kouzel a alarmů, které ho upozorní na cokoli příchozí a odchozí nehledě na povolení. U Merlinovy brady i jeho samotného tyto varování registrují ale tahle holka nic. Prostě divné...divné a nebezpečné.
„Kdo jsi?“ optal se ledově klidným hlasem a pomalu ze sebe sundal plášť dávajíc si pozor aby jeho ruka byla ve výhodné pozici okamžitě zaútočit nebo zneškodnit jakýkoli útok co by mohl přijít.
Dívka se zachichotala, pokrčila rameny a začala bezstarostně klátit nohama sem tam.
„Říkají mi různě, ale ty mi můžeš říkat třeba.....Angelika nebo Angelína,“ zachichotala se znovu.
„Hmm a co tu chceš?“ optal se stále připraven na boj.
„Tebe samozřejmě,“ usmála se ještě víc odhalit malé bílé zoubky.
Možná bych jí měl prostě omráčit a dostat z ní vše co ví. Jestli otec sehnal někoho kdo se dostane tak lehce přes moje zabezpečení tak už tu nemůžu zůstat. Pomyslel si Zmar.
Z přemýšlení ho vytrhlo další zachichotání.
„Opravdu si myslíš, že by to bylo tak jednoduchý? Dostala jsem se přes všechny tvoje malé kouzlíčka a pastičky a opravdu věříš, že mě jednoduše omráčíš a vyzpovídáš? To není zrovna geniální plán,“ zavrtěla hlavou stále s tím úsměvem.
Zmarovi se nepatrně rozšířili oči, to byla jediná známka jeho šoku. Četla mu myšlenky! Jak mu sakra mohla číst myšlenky?! Má neustále vztyčené své štíty nitrobrany a ani jí necítil. Okamžitě se ponořil hlouběji za své štíty.
Chichotání znovu: „Opravdu si nemyslím, že ti to moc pomůže i když musím přiznat že jsi jeden z těch lepších v tomhle mysl triku. Ale opravdu vaše lidské možnosti v obraně své mysli jsou tak ubohé,“ zachichotala se a tentokrát z toho přímo vyzařovala škodolibost.
Zmar se hned přestal snažit zvýšit výkon své nitrobrany. Podle toho jak mluvila nebyla člověk a měla mnohem větší moc nad magií mysli. To bylo sakra nebezpečné! I když věděl že je to v podstatě k ničemu, tak svoje štíty nesnížil.
„Takže tě poslal můj otec abys zjistila co chystám?“ nadhodil Zmar a i když se snažil tak mu občas mysl zalétla k myšlenkám jak se z téhle situace dostat, zabít dívku smrtící kletbou bylo první, srazit ji kletbou obliviate atd. Omluvně se na dívku ušklíbl. Věděl že to viděla a rozhodně nebylo dobrým nápadem jí proti sobě popudit. Možná by se mohli dobrat k dohod která bude prospěšná pro oba z nich. Otec přece jen není zrovna moc dobrý na dohody, vždy jedná z pozice síly a za pomoci zastrašování. Opravdu, kam se poděla jeho zmijozelská část která na začátku okouzlila tolik čistokrevných rodin aby za ním stála a finančně podporovala tu jeho válku. Někdy si Zmar myslel že o tuhle část přišel se svým lidstvím i když si stále zachovával svojí prohnanost. Oh jak dobře věděl, že ten hadí bastard je nebezpečně chytrý a vynalézavý manipulátor.
„Prostě to nemá už zapotřebí. Už má sílu a není pro něj nutné vytvářet dohody které budou prospěšné i pro jinou stranu než pro tu jeho,“ reagovala na jeho myšlenky.
„Každopádně pro Voldemorta nepracuju,“ zazubila se na něj. Hned byl o něco klidnější i když to může znamenat, že je ještě ve větším průšvihu tak se podivně cítil klidný. Nejspíš to bylo vzhledem k tomu, že věděl co by otec udělal pokud by se dozvěděl o jeho neposlušnosti a plánech na jeho porážku.
„Proč jsi teda tady?“ nadhodil klidně Zmar a pomalu se usadil do jednoho z pohodlných křesel. Na oplátku dostal uraženě nafouklé dětské tvářičky.
„Ani si nedokážeš představit jak složité bylo tě najít. Trocha zájmu by neuškodilo. Přece jen jsem návštěva! Nedala by sis něco k pití Ageliko, určitě máš po tak dlouhé cestě žízeň. Co takhle něco k zakousnutí Angeliko, jistě už máš hlad. Nebo tak něco,“ odsekla uraženě.
Zmar se rozhodl, že hrát její hru pro teď bude asi nejlepší tak se s povzdechem zeptal: “Dala by sis něco k pití nebo jídlu Angeliko? Moji domácí skřítci milerádi připraví nějaký dezert k zakousnutí.“
„Oh díky za optání, není potřeba už jsem se obsloužila sama,“ usmála se na něj zářivě a jako důkaz zvedla skleničku ohnivé whisky a usrkla. Zmar si všiml, že hned vedle je již prázdná celá karafa, ona karafa kde si schovával zásobu třistaleté ohnivé whisky.
„A zákusek?“ pokračoval dál ve hře na hodného hostitele.
„Děkuji, ale měla jsem svačinku než jsem dorazila tak jsem prozatím plná,“ uculila se na něj a z nevysvětlitelného důvodu mu přeběhl mráz po zádech. Ne že by to přiznal živé duši.
„Proč jsi teda tady? A mimochodem měla být nemožné mě tu najít.“
„Zmare,“ seskočila z komody a povýšeně na něj shlížela. Což byl docela výkon jelikož teď byla na úrovni očí se Zmarem který seděl. „Měl bys už vědět, že nic není nemožné.“
„Co kdybychom přestali s tou šarádou, je jasné, že nejsi malá holčička co vypadla z pohádky o Marry Sue. Ukaž svou pravou podobu a jděme přímo k věci,“ povzdechl si Zmar rezignovaně, jeho dobrá nálada jaksi pohasla. Těšil se na krásně strávený čas s El a místo toho skončil tlacháním o ničem s neznámou holkou...pokud je to vůbec holka.
„Neměl bys myslet na jinou když se bavíš z dámou ty záletníku,“ osopila se našpuleně holčička a jemně ho plácla do ramene hřbetem ruky.
Zmar si znovu povzdechl. Ta holka mu snad ještě ani jednou přímo neodpověděla na to na co se jí ptal.
„No, odpouštím ti. Protože jsi tak roztomilí,“ zazářila na něj opět úsměvem.
A kde to se tady vzalo? Prolétlo Zmarovou myslí. Ta holka je totálně bipolární.
„Mám ráda tuhle podobu a ještě se neznáme tak dobře aby ti ukázala jak skutečně vypadám ty jeden proutníku,“ opět ho plácla do ramene tentokrát spíše koketně.
„Ale máš pravdu když budeme mluvit o vážných věcech tak je tahle podoba nevhodná,“ připustila a chvíli si zadumaně klepala do spodního rtu. Najednou se koutkem oka podívala na Zmara pak se zachichotala , tváře jí mírně zrůžověli a stydlivě se odvrátila.
„Dobrá, když jinak nedáš,“ špitla a Zmarova jediná myšlenka byla: Cože?
Během mžiknutí oka malou blondýnku zahalil vír temnoty a když hned zmizel stála tam úplně jiná bytost.
Tohle Zmar rozhodně nečekal. Dlouhé nohy tenký biči podobný ocas pomalu se míhající ze strany na stranu téměř hypnoticky navádějící oči směrem vzhůru k dokonalému pevnému zadečku. Dále byla jen hříva tmavě modrých až skoro černých vlasů.
„Tak, když jsem teď ve formě pro vážnější rozhovory můžeme začít,“ prohodila svůdným trochu syčivým hlasem a otočila se k němu stydlivě si mnouc ruce za zády a dívajíc se na podlahu.
Což rozhodně, ale rozhodně nebylo gesto ze stydlivosti. Otočením se odhalila, že na sobě neměla ani kousíček něčeho co by připomínalo oděv. Byla zcela a naprosto nahá. Její namodralá kůže se občas ve světle duhově leskla a při bližším pohledu bylo jasné že kůže spíše připomínala hadí než lidskou strukturu. Vystouplé lícní kosti spolu s temně fialovýma očima bez bělma s zářivě modrou zorničkou dělali obličej půvabně exotický. Hříva vlasů byla taktéž impozantní a končila až kousek nad počátkem jejího ocasu a perfektního pozadí. Vlasy stejně jako ostrůvek ochlupení nad jejím pohlavím měl onu temně modrou až černou barvu a vypadal opravdu hebce a nadýchaně, Zmar zakroutil hlavou zahnat takový směr myšlenek. Ploché bříško, prsa byla větší ale přesto pevná a plná C možná dokonce D pohárky s temně modrými bradavkami uprostřed o něco světlejších dvorců.
Asi tak nějak vypadá succubus pomyslel si Zmar. V kalhotách měl nepříjemně těsno. Myslí mu blikl obraz El. Zakroutil hlavou aby se trochu vzpamatoval, šel trochu hlouběji za své štíty nitrobrany aby na něj Angeliky přítomnost neměla takový dopad a mohl myslet s čistou hlavou.
„Ale ale, nemravné myšlenky?“ uculila se sladce a špičkou jazyka si přejela po rtech.
„Takže tohle je tvoje pravá podoba?“ optal se zcela ignorujíc její poznámku.
„Ne, vypadám mnohem.... zajímavěji,“ zavrněla poslední slovo s úsměvem a posadila se do křesla naproti tomu jeho.
Zmar na chvíli zavřel oči vyčistit si hlavu. Tahle osoba mu neuvěřitelně nabourává nitrobranu.
„Víš, tenhle lidský mysl trik nitrobrana je úplně k ničemu. V podstatě jediní proti kterým se to dá použít jsou další kouzelníci nebo mudlové. Dokonce i upíři pokud mají trochu mozku v hlavě by dokázali prorazit nejlepšího nitrobrance mezi čaroději. A ještě k tomu ty nevýhody. Čím víc se ponoříš za ty své štíty tím víc to nejsi ty. Odstřihneš tím postupně spojení se svými city, názory, výchovou až zbude pouze ledová logika. V podstatě ze sebe děláš jen další drone,“
„Nemám lepší možnost na výběr. Ale to ty jistě víš,“ prohodil Zmar, který už opět nabral svůj klid.
„Ano, zatím nemáš,“ uculila se na něj.
„Můžeme se dostat k tomu proč jsi vlastně přišla? Předpokládám, že jsi démon. Vyvolal tě někdo z Nigroru?“
„Ale ty jsi mi odvážný Zmare,“ její tváře nabraly mírně tmavší barvu modré a opět hodila onen stydlivý obličej.
Cože? Prolétlo mu hlavou.
„Naše první setkání a hned chceš vědět jestli by sis mě mohl vyvolat. I když mi to lichotí měl by ses zaměřit na důležité části našeho rozhovoru... tohle nechme na potom,“ mrkla na něj.
Opravdu nevěděl jak na Tohle má reagovat.
„Ale mýlíš se jsem tak říkajíc na volné noze, nepracuji pro nikoho, jsem úplně volná,“ další mrknutí jeho směrem.
„Nevěděl jsem, že jsou tu i démoni kteří nemají svého vyvolavače,“ zamumlal zamyšleně Zmar. Tohle nebyla moc dobrá zpráva, démoni i ti nejslabší jsou velice nebezpeční a pokud by si je Voldemort přetáhl na svou stranu byl by to vážný problém. Už takhle je to dost špatné a to má pouze mozkomory, kteří jsou nějakými nižšími démony.
„Pfe, nikdy se nepokoušej ani přemýšlet o mozkomorech jako o démonech,“ odfrkla si pohrdavě Angelika.
„Většinu démonů bys tím dost urazil,“ dodala na vysvětlení s vážným přikývnutím a jako by nic si přehodila nohu přes nohu. Zmarovy připadalo, že ten oblouk nohou byl zatraceně protáhlí ale nějak se jí podařilo aby to vypadalo jako zcela přirozené gesto.
„Už se dostáváme k tomu proč jsi tady?“ nadhodil Zmar.
„Ou, ty nedočkavče. Dneska stejně nic nebude. Je to přece jen naše první setkání,“ opět hodila svou stydlivou pózu s modrým nádechem na tvářích.
Opět Zmar totálně netušil jak reagovat, jeho nitrobrana byla totálně na nic.
„I když, pokud budeš hodnej...“ dodala s úsměvem sugestivně.
Zmar se ponořil opravdu hluboko za kryty nitrobrany, jeho oči ztvrdli totálně postrádajíc jakýkoli náznak citu. Skoro se spokojeně pousmál. V objetí svého klidu a nicotymohl zase myslet. Už se nenechá vykolejit a sedět tu jako nějaký idiot. Je Zmar Zmijozel obávaný čaroděj s nádhernou přítelkyní. Je na jednání s jistě bezcitnou krvelačnou bestií, která ho může každou chvílí napadnout. Ano, řekl si v duchu. Nastaven opět v pohotovosti a připraven na jakýkoli útok jaký proti němu může použít.
„Téda Zmare ty jsi ale úchyl, flirtuješ tu se mnou myslíš při tom na svojí holku a představuješ si jaká jsem divoška,“ vykřikla šokovaně, pak se jí po tváři rozlil svůdný úsměv, přehodila nohu přes nohu: „To se mi líbí,“ zavrněla.
Je to všechno v hajzlu! Vzdávám to! Nitrobrana je na nic! Soustředění je nemožný! Maska velikého Zmara Zmijozela je k ničemu! Už mi je to fuk! Ať mě zabije! Ať mě zabije a mám klid!
„Jak už jsem naznačila jsem tu kvůli tobě. Zaujal jsi mě v Nigroru a tak ti chci pomoc,“ osvětlila stále s pobaveným úsměvem.
„Pomoc od démona? Co za to chceš a s čím přesně bys mi pomohla?“ optal se Zmar zaujatě. Tohle vypadalo nadějně. Mít na své straně démona i kdyby její jediná schopnost byla infiltrace byla by to velká pomoc proti Voldemortovi. Možná by ho i za něco dostatečný hodnoty zabila!
„Žádný takový divochu, zabít ho je tvoje práce a stejně jako vše ostatní,“ zakroutila zamítavě ukazováčkem.
„Takže s čím přesně mi chceš pomoct?“ Zeptal se zmateně, z toho co právě řekla to vypadá že vše nechá na něm...co je to za pomoc?
„Jak jsem říkala v Nigroru jsi mě zaujal. Vidím... dosažení plného potenciálu osob... špatně se to vysvětluje,“ zamračila se v myšlení jak to přiblížit, ale po chvíli nad tím mávla rukou.
„Pomůžu ti dosáhnout tohoto plného potenciálu. Jenom občas poradím nebo tě navedu správným směrem. Vše ostatní je na tobě, jinak bys nemohl dosáhnout ničeho,“ vyplázla na něj jazyk.
„Hmm a co za to?“ znělo to sice zajímavě ale v podstatě mu nic moc neřekla. |Nemělo by cenu pro to upadnout do dluhu k démonovi. Přece jen už jeden má, vzpomněl si bolestně.
„To tě prozatím nemusí zajímat. Až dosáhneš plného potenciálu řeknu ti co chci,“ usmála se na něj svůdně.
„To už bys byla druhý démon u kterého budu mít dluh. Chci vědět co pak budeš chtít jinak dohoda padá,“ pronesl Zmar ledově. Jednat s démony bylo zatraceně nebezpečný a to moc dobře věděl i on.
„Ou, to je tak roztomilí. Žádná dohoda ani v podstatě není. Já ti budu pomáhat a ty mi pak na oplátku dáš co budu chtít. Věř mi budeme spokojení oba dva,“ usmála se na něj a prstem si pomalu setřela z hrudi kapku která unikla ze skleničky kterou držela. Pomalu prst olízla a spokojeně se usmála když se Zmar nepříjemně zavrtěl v křesle.
„Krom toho tyto dohody, jak moje tak druhého démona s tebou jsou spíše otázkou cti. Ty dostaneš něco od nás tak musíš dát něco nám. Mezi démony se dluhy prostě nenosí. Ale jsi ještě příliš neznalí a tvůj potenciál se teprve začal rozvíjet, jsem si jistá, že časem pochopíš co tím myslím.“
Povzdechl si frustrovaně, tenhle večer se obrátil do opravdu velice vyčerpávajícího setkání.
„Dobrá tedy, co mám udělat abych dosáhl tohoto plného potenciálu?“ nadhodil rezignovaně.
„Ne, ne, ne. Ty nedočkavče jeden,“ zašvitořila.
„Nemůžeš být na dámu tak hr, až bude čas dám ti vědět co dělat.“
Takže v podstatě Nic! Nedozvěděl se ani zbla, za celý jejich rozhovor ani kousek použitelné informace a teď má na krku další tajemnou dohodu s démonem o které v podstatě taky neví vůbec nic.
Přimhouřil oči na démona před ním snažíc se vyluštit onu záhadu kam tohle povede. Nutno dodat bezvýsledně.
Vesele se zachychotala přičemž kolem ní opět propukl vír temnoty. Když byl pryč na jejím místě seděla ta samá nevině vyhlížející dívenka s velkýma modrýma kukadlama. Svůdný úsměv který stále sídlil na její tváři k téhle podobě prostě vůbec neseděl! Zmar si bezděčně všiml že její nohy visí ve vzduchu jak na její malou postavu bylo křeslo příliš velké.
Seskočila z křesla, přiběhla až ke Zmarovy a jemně ho cvrnkla do nosu.
„Ty štěněčí oči ti nepomůžou Zmare, jak jsem řekla dnes nic nebude,“ a vyplázla na něj jazyk.
Při téhle větě se mu v hlavě objevil obraz její druhé nepopiratelně sexy podoby. Pak ho jako blesk z čistého nebe nebo spíše jako kýbl studené vody zasáhla jedna myšlenka která ho poměrně vyděsila.
„Jsi žena démon, že ano?“ optal se opatrně, s jejími schopnostmi proměny....
Odpovědí mu byl pouze zvonivý smích rozléhající se po pokoji a prázdné místo tam kde ještě před chvílí byla malá holčička.
Opravdu měl co dělat aby se zastavil od prásknutí hlavou do konferenčního stolku před ním.
31.12.2012 22:02:49
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (861 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one