Kapitola třináctá - Nekonečný les

Už druhým dnem byli v Nekonečných lesích, jejichž jméno bylo dosti výstižné, protože lesy jako by neměly konce. Za celou dobu nenarazili na žádné důkazy, že tu někdy nějací démoni byli. Byla zrovna nádherná noc a přes koruny stromů byla vidět obloha posetá nespočtem hvězd.
Utábořili se na malém paloučku a po celodenním pátrání hned usnuli.
Najednou se ozvalo křupnutí, jak se pod něčím zlomila větvička. Všichni se okamžitě vzbudili, ale ani jeden to nedal najevo, všichni poslouchali, co se bude dít dál. O chvíli později bylo slyšet zakrákání vrány, po kterém se ozvalo menší šustění všude kolem, které oznamovalo, že se někdo přibližuje. Všichni rudí lovci jako na povel rychle sáhli za sebe, kde si před spaním uložili své meče, ale nic tam nebylo, podívali se ke koním, kde měli ostatní zbraně, ale koně i s jejich věcmi záhadně zmizeli. Kdyby všude pořád nebylo slyšet šustění listí, tak by nepoznali, že se něco děje.
"Jsme v pěkný kaši, co budeme dělat Lorde?" nadhodil Der k Harrymu, všichni teď stáli zády k sobě a opatrně se koukali do zeleně všude kolem.
"Zatím počkáme, když jich bude moc tak odletíme, ale zatím se mi zdrhat nechce. Type, Tope, víte co máte dělat?" zeptal se Harry.
"Jasně Lorde," řekli oba a naráz vyletěli nahoru.
Harryho nové jméno Rudý Lord se ve spojených královstvích rozneslo stejně rychle, jako příběhy o bitvě o Trevoá a že to byla opravdu hodně velká rychlost. Do měsíce už o bitvě věděli všichni a Harrymu neřekl nikdo jinak, než Rudý Lord. Jeho jednotka si na to pojmenování zvykla taky, takže už nikdo neřekl Harrymu jinak.
Najednou bylo shora slyšet zaklení: "Sakra," o chvilku později už byli Typ a Top zpátky mezi nimi.
"Máme menší problém," poznamenal Typ.
"Jo, ale opravdu jen malinkej," přidal Top.
"Nahoře nastražili síť a bez nože se přes ní jen tak nedostaneme," dokončil Typ.
Vtom začali z křoví všude kolem nich vyskakovat zelené člověku podobné bytosti, měli zvláštní zelenou plešatou hlavu, která neměla žádná ústa a v jedné ruce drželi nože.
"Sakra co je to zač?" zeptal se Der a jedné bytosti dal takovou ránu do zelené hlavy, že se ze země už nezvedla.
Harry taky knokautoval jednu z bytostí, ale druhá už vypadala schopnější, ohnala se po Harrym svým nožem, až musel Harry o kousek uhnout, když se podíval na své přátelé, tak už se navzájem nekryli a naplno bojovali se zelenými bytostmi, kterých bylo o něco víc.
V následujícím okamžiku se Harry zas musel věnovat bytosti, která proti němu stála, protože se po něm znovu ohnala nožem, Harry kopl bytosti do ruky a jí vypadl nůž na zem.
Podivný lesní tvor si toho ale moc nevšímal a začal bojovat bez nože.
Bytost skákala, dělala přemety, salta a různé otočky a přitom vždy vykopla proti Harrymu, který se zatím jen bránil a uhýbal útokům, ale když ho kopla do hlavy tak, že se musel až sklonit, tak ho to naštvalo. V tu chvíli byl rád, že už nemá brýle, protože tu ránu by najisto nevydržely.
Harry se narovnal a začal postupovat proti bytosti, ta se pokusila ještě jednou Harryho kopnout, ale ten to vykryl a strčil do bytosti, která spadla dozadu, ale hned se vyšvihla na nohy a šla zpátky na Harryho. Pokusila se ho praštit, ale ten to znovu vykryl a začal jít tvrdě do dotěrné bytosti. Začal jí bušit do hrudi tak rychle, že to bytost ani nestíhala vykrývat a když se ona pokusila udeřit Harryho, tak to rychle vykryl a pokračoval v proklepávání bytosti.
Bušil do ní tak, že po každém úderu odstoupila o krok či dva, ale nevypadalo to že by jí to nějak vadilo, či bolelo. Harry tvora domlátil až ke stromu a když zelený tvor narazil zády do stromu, dal Harry poslední ránu a podíval se na své dílo, vyděl promačkané zelené brnění. Ono to mělo celou dobu brnění, já se unavuju flákáním do brnění, pomyslel si Harry naštvaně, podíval se za sebe na své společníky, ale ti leželi nehybně na zemi a Hira zrovna jedna z bytostí trefila nějakou šipkou do krku a on ihned klesl na kolena a pak se svezl rovnou k zemi tisknouc svou ruku k zasaženému místu.
To byla poslední kapka Harrymu se vytratili z obličeje a očí všechny známky citu, rysy mu ztvrdli a on se obrátil k bytosti, která když viděla změnu jeho pohledu, který předtím byl dalo by se říct normální a teď byl jeho pohled bezcitný až mrazivý, tak se úplně lekla, pokusila se ještě Harryho praštit, ale ten ruku letící na jeho obličej zachytil, přitiskl bytosti k tělu a druhou rukou jí chytil za krk, přirazil jí ještě víc ke stromu a nadzvedl asi deset centimetrů nad zem.
Harry ani nevěděl jak, ale najednou mu dýka, kterou předtím vykopl zelené bytosti vletěla do ruky.
Když se ale zrovna chystal skoncovat to s bytostí, která na něj teď hleděla se strachem v očích a oběma rukama se držela jeho ruky, kterou jí držel nad zemí aby se neudusila, tak si všiml, že to není její obličej, ale jakási maska.
Harry dýkou masku opatrně odkryl a naskytl se mu pohled na velice krásný obličej s modrýma očima a blond vlasy, které odkrytí masky uvolnilo.
Harryho stisk hned povolil a spustil ženu na zem, jeho pohled taky přestal být tak tvrdý.
"Promiň, já nevěděl, že…," omlouval se Harry ženě, která se pokoušela sípavě nadechnout.
V tom Harry ucítil, že se mu do krku zabodla šipka, otočil se a uviděl dalšího bojovníka v zeleném, jak drží foukací trubičku, který ale vypadal dost zaskočeně, že se Harry hned nesvalil na zem.
Harrymu znovu ztvrdly rysy a pomalím krokem se vydal k onomu střelci, který se pokusil utéct, ale Harry ho chytil za límec přitáhl ho k sobě a dal mu ránu loktem rovnou do masky, bojovník to neustál a skončil na zemi, ostatní si toho všimli a šli na Harryho.
Harry schytal salvu šipek, ale nic mu to neudělalo, až na nepříjemné bodnutí. Žena, kterou předtím Harry držel pod krkem zachrčela: "Ne, nechte toho, zastavte," ale nikdo jí neslyšel.
Mezitím už se zelení bojovníci přiblížili k Harrymu, zaútočili všichni najednou.
Toho, který běžel přímo proti němu, tak toho Harry vyřídil jedinou ránou do obličeje, další dva na něj útočili zboku, Harry napjal svá křídla, která měl do té doby ukryty pod svým rudým oblečením šitým na míru a útočníky s nimi praštil.
Mocně mávl křídli až rozvířil listí okolo a malinko se vznesl nad zem, teď ho všichni zelení bojovníci, i ta žena, která se pořád držela za krk ohromeně pozorovali.
Impozantnost mu dodávali jak křídla, tak i zářivé brnění, které se lesklo ve slunečních paprscích, které si prorazili cestu mezi listím a větvemi.
Harry využil jejich ohromení a zaútočil na skupinku bez foukaček, byl to velmi úspěšný nálet, dva srazil kopnutím s otočkou a dalšího ranou pěstí, posledního při letu chytil, nadzvedl nad zem a o kousek dál ho pustil. Nešťastník ještě chvíli letěl a pak to napálil rovnou do stromu a ztratil se někde pod ním v křoví. Když se Harry otočil a chystal se na další nálet, tak ho zasáhla další salva šipek, Harrymu se trochu rozmazalo vidění, navzdory tomu se nevzdával a rozletěl se proti střelcům, ale po dalších šipkách už to nezvládl a zřítil se rovnou mezi zelené střelce, které tím povalil, ale ti si hlasitě oddychli, že už je konečně mimo.
"Co sakra blbnete? Dyť jsem vám říkala, ať toho necháte, byli to archandělé ze spojených království," supěla žena, která konečně nabrala dost kyslíku.
"Ano madam, moc se omlouváme," řekl kajícně jeden z bojovníků.
Žena se podívala na Harryho, který ležel na zemi s jedním roztaženým křídlem.
"Jaké máme ztráty?" zeptala se žena.
"Naštěstí jsme jim sebrali zbraně, takže žádné, ale máme šestnáct vážně zraněných, většinou něco zlomeného, přeražený nos, nebo otřes mozku," nahlásil muž.
"Šestnáct? Šestnáct? Sakra, dyť neměli zbraně, měla to být rychlá akce bez zranění," podivila se žena.
"Ano madam, asi nám to trochu nevyšlo podle plánu," připustil muž, "ale stejně nemůžu pochopit jak to, že tenhle, padnul až po několika, snad i desítkách zásazích," kroutil hlavou.
"Já myslím, že vím proč to tak je," zamumlala si žena.
*
O dvacet čtyři hodin později:
Harry se probudil a rychle se posadil, ležel na nějaké provizorní posteli v nějakém velkém stanu. Vstal, oblékl si košili, která ležela na stolku vedle postele a vyšel ze stanu, ocitl se v nějakém tábořišti. Všude kolem byly stany, ale co ho překvapilo bylo, že tu nebyli jen bojovníci v zeleném, ale i děti a staří, nebo mladí lidé.
"Zdravím Lorde, tak už si se prospal?" zeptal se Der, který zrovna seděl před vedlejším stanem a ohryzával jablko.
"Dorůžova," odpověděl Harry a usmál se na svého kamaráda.
"Kde to jsme? A kde jsou ostatní?" zeptal se Harry Dera.
"Jsme v táboře Lesních lidí, měli tu vesnici, ale démoni jí vypálili a ostatní budou někde kolem," řekl Der a znovu se zakousl do jablka.
"Čau Lorde, hele, co kdybychom pobili ty démony a pak jim pomohli postavit novou vesnici?" zeptal se zrovna přicházející Hir ve svém nejlepším obleku.
"Balí tu jejich vojandu," šeptnul Der k Harrymu, když si všimnul jeho pohledu na Hirovo oblečení.
"No, nevím, mně moc přátelsky nepřipadali," poznamenal Harry.
"To bylo proto, že si mysleli, že jdeme taky po nich," vysvětlil to Der.
"A nejsou na nás naštvaný, že jsme je tak zřídili?" zeptal se Harry.
"Ne, čekali jsme na tebe, ale máme pocit, že by jsme je měli uzdravit, jako na oplátku za to, že nás tu nechávají," řekl Hir.
"To zní férově," připustil Harry.
"Taky bych řekl Lorde," pokýval hlavou Der a namáhavě se zvedl.
"Lorde? Vy jste z nějakého urozeného rodu?" připojila se do hovoru žena, která velela zeleným bojovníkům.
"Ne, to nejsem, jen mi tak říkají," řekl Harry a prohlédl si ženu. Bez brnění vypadala o hodně líp, proletělo Harrymu hlavou.
"Dovolte mi abych vás představil," ujal se slova Hir, "Tohle je Harry James Potter, vůdce Rudých lovců, kterému všichni říkají Rudý Lord a toto je vůdkyně zdejších bojovníků Lali z rodu Tédeo," představil je Hir.
Harry si s Lali potřásl rukou a přitom si všiml, že má na krku otlačeniny, nejspíš po jejich minulém setkání.
"Moc se omlouvám za ten krk," řekl Harry.
"To je v pořádku," usmála se Lali.
Harry pomalu natáhl ruku k jejímu krku a ona trochu ucukla.
"Nebojte, jen to vyléčím," usmál se na ní Harry a opatrně přiložil ruku na její krk, vyslovil zaklínadlo a jeho ruka začala vydávat nádherně modré světlo, které se vsáklo do jejího krku.
Pak odtáhl ruku a její krk byl jako nový, bez jediného zranění.
"Sežeňte Typa a Topa, pak se vydáme vyléčit ty lidi," rozhodl Harry.
"Rozkaz šéfe," zasalutoval Der a okamžitě z místa vzlétl do výšky a následně se ztratil někde v oblacích.
"Vy jste opravdu zvláštní skupinka," poznamenala Lali.
"Ano, to jsme," připustil Harry s úsměvem.
"Vlastně Der je jediný člověk v naší jednotce," pronesl Hir zamyšleně a Harry se nad jeho úvahou pousmál, už několikrát se spolu bavili o neobvyklém složení jejich jednotky.
"Jak to? Vy nejste člověk?" zeptala se Harryho Lali překvapeně.
"Jsem, ale ne z tohohle světa a i tam u nás se nemůžu pokládat za normálního," řekl Harry.
"Takže vy jste Návštěvník?" zeptala se Lali zvědavě.
"Ano, to jsem," odpověděl Harry zaraženě.
"Nevíte náhodou něco o obloucích?" zeptal se Harry s nadějí v hlase.
Harry se ptal v každém městě, jestli někdo neví něco o obloucích, konkrétně o třetím, a prohledal v oněch městech knihovny, ale nikde žádná zmínka o tom, kde by mohl být třetí oblouk, dokonce i v pevnosti Perydes a v Pásu jihu se Harry pokoušel něco zjistit, ale všechno to bylo bezvýsledné.
"Náhodou vím, náš národ si už po tisíciletí předává pověst o třech obloucích," řekla hrdě Lali.
Harrymu poklesla ramena, pověsti o třech obloucích se totiž vyprávěli i ve spojených královstvích, ale o místě, kde se nachází třetí oblouk tam nic nebylo.
"Takže kde se nachází třetí oblouk nevíte," zkonstatoval Harry.
"Vím, dyť jsem říkala, že si vyprávíme pověsti o třech obloucích. Jsou tři oblouky, jeden je průchod sem, z jiného světa a nachází se v nekonečných bažinách, další je Oblouk smrti, který je ve velkém městě Teriwe a poslední je oblouk, který je průchod do jiného světa a ten se nachází v pohoří Perys, pět kilometrů jižně od města Gerova," dořekla Lali.
Harry byl štěstím bez sebe, konečně se dostanu domů, k Ronovi, Hermioně a ostatním, proletělo Harrymu hlavou, oči mu zajiskřili popadl Lali do náruče a políbil jí na tvář jakou měl radost, pak objal i Hira a nějakého kolemjdoucího, který se Harryho skoro až lekl.
"Pojedu domů," vykřikl Harry šťastně.
Hir s ním jeho radost sdílel. Věděl, jak Harrymu scházel jeho svět, ale bylo mu i líto, že přijde o jednoho ze svých přátel.
11.02.2011 04:19:13
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (863 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one