Kapitola jedenáctá - Bitva o Trevoá

Město Trevoá bylo postaveno s velikými hradbami okolo, jako to měla všechna větší města ve spojených královstvích. Ale oproti městům jako jsou Teriwe, či Mirova bylo Trevoá malé, žilo v něm přibližně tři tisíce lidí.
"Docela by mě zajímalo, jak tohle dopadne," poznamenal Der k Harrymu, když se pomalu na svých koních blížili k bráně do Trevoá.
Archandělé s lidmi z města zrovna do nově vykopaného příkopu kolem Trevoá upevňovali špičaté kůly (špičkou ven).
"Tak jedeme dovnitř, docela rád bych poznal ty sebevrahy, co přijali tenhle úkol jako my," řekl Sertryk a popohnal koně k bráně.
Když konečně dorazili do hlavní budovy města, tak podkonímu přenechali koně, ohlásili se, že přijeli, u stráže a vydali se najít nějakou hospůdku, kde by se najedli.
Najít takové místo nebyl až zas takový problém, poblíž hlavní budovy stály hned tři hospody.
Asi půl hodiny po jídle, když už jen odpočívali, tak dovnitř vešla kapitánka Erisia, Harryho to zezačátku trochu zaskočilo, ale hned si vzpomněl, že království Éreas je poměrně blízko Trevoá.
"Dobrý den kapitánko," upozornil na sebe Harry.
Kapitánka jen chvíli koukala na Harryho, pak pohledem přejela všechny ostatní u stolu, což byli jak Rudí lovci, tak Tyrvanská letka a pak se k nim pomalu vydala.
"Tak to jste vy, ti sebevrazi z Perydernu?" zeptala se, když si sedla vedle Harryho na volnou židli, kterou jí pozorně přisunul Der, možná to bylo i z důvodu, že kapitánka teď seděla i vedle něho.
"My a sebevrazi?" podivil se Harry, "my jsme jen přijeli zkrotit pár démonů, o sebevraždě nepadlo ani slovo," usmál se Harry na kapitánku.
"Prej pár démonů. Je to celá armáda, něco kolem deseti tisíc, jak tohle chcete zkrotit?" zeptala se Erisia.
"Přes deset tisíc, asi nám nedali dost informací, i když nám říkali, že nepředpokládají náš úspěch, tak v takovéhle situaci bych ho asi taky nepředpokládal," řekl Hir přemýšlivým tónem.
"Ano, kapitánko, omlouvám se. Toto je kapitánka Erisia z archandělské jednotky z armád království Éreas, kapitánko, tohle jsou Der, Hir, Typ, Top……. a takhle představil každého u stolu, říkat kdo do jaké jednotky patří nebylo nutné, protože o tom vypovídalo bílé a rudé oblečení.
"Slyšela jsem o vašich úspěších v Perydernu, ale stejně je tohle moc," řekla kapitánka po představování.
"My to zvládneme," ujistil jí Der.
"Tak dobře, jestli to teda zvládnete, tak vás všechny jak tu sedíte zvu na svou svatbu," řekla Erisia už s úsměvem.
"A proč jste teda proboha vzala tenhle úkol, když máte před svatbou?" zeptal se Sertryk rychleji, než to stihl kdokoliv jiný.
"Nikdo z naší rodiny nikdy jakýkoli úkol neodmítl," řekla Erisia hrdě.
Čas jim utekl hodně rychle, ani se nenadáli a už troubil roh z jedné hlídkové věže, který oznamoval, že už jsou démoni na dohled.
Většina z Trevoáských Archandělů byli specializovaní lučištníci, takže téměř celé armáda byla na hradbách města a čekala na vhodný okamžik pro palbu, ti, co zbyli byli připravení dole u brány na obrněných koních a v těžkém brnění. Dohromady Archandělská armáda města Trevoá měla dva tisíce lidí, což v poměru s démony bylo hodně mizivé číslo.
Tyrvanská letka už čekala na nejvyšší věži, aby zaútočila a Rudí jezdci se také připravovali, jednotka kapitánky Erisii byla už u těžké jízdy před bránou.
Každý z rudých jezdců připevnil svému koni kryt na hlavu, šíji a hruď, nasedli a taky se přidali k těžké jízdě.
Der si zrovna připravoval jednu ze svých hračiček, byl to jeden z jeho vrhačů, tento vypadal jako větší lžíce na polívku a do něj umístil ostnatou kouli, která tam přesně pasovala.
"Co to je?" zeptal se zvědavě jeden z Archandělů.
"To je jedna z těch jeho hračiček, pořád vymejšlí nějaký takový kravinky," odpověděl mu Top dřív něž stačil něco říct Der, který byl zabrán do upravování svého vrhače.
To už bylo slyšet z hradeb drnčení tětiv, jak lučištníci vypálili první salvu na démony, což znamenalo, že už nejsou moc daleko a byl to taky povel pro ně, aby jeli do útoku.
Brána se otevřela a první vyjela těžká jízda, pak Erisiina jednotka a nakonec Rudí lovci.
Rudí lovci se po celou bitvu drželi při sobě a děkovali bohu, že Trevoá má dobré lučištníky, protože ti nepřestávali démony krmit šípy i když mezi nimi byli jejich vlastní lidé.
Rudí lovci se sto metrů před démony sešikovali a v pevně semknuté řadě jeli na ně, když narazili do prvních řad démonské armády a koně démony dál drtili, tak hned vyskočili ze sedel a rozlétli se dál do středu démonských hord. Hirovy pomohli a nesli ho, s čímž zezačátku nesouhlasil, že je to příliš potupné, ale jiná možnost nebyla.
Der celou cestu vrhal své ostnaté koule mezi démony a ty hned po dopady všechny své ostny vystřelily do nejrůznějších stran a tak se mezi démony, kteří byli moc blízko u sebe vytvářeli kruhy prošpikovaných těl, které za okamžik mizeli pod návalem dalších démonů, kteří se hrnuli stále dál.
Než Harry seskočil z koně, tak si vzal ze sedlového vaku dvě hračičky, které mu Der nechal udělat. Sice to nebylo nic moc originální, byl to malý řemdih (kovová koule s ostny připevněna řetězem k dřevěné tyči), na délku mohl mít něco kolem padesáti pěti centimetrů.
Teprve když po další ostnaté kouli vržené Derem vznikl prostor, kam mohli společně přistát, tak se snesli k zemi a pak začala ta pravá bitva.
Díky několikaletým zkušenostem v Perydernu a na škole si Rudí lovci vybrousili svůj styl boje. Bez jediného zastavení se točili, pootáčeli, přecházeli na všechny strany, bylo to spíš jako tanec, než boj. Ani jeden z Rudých lovců se ani na okamžik nezastavil, všichni se stále pohybovali a s každým pohybem padl nejméně jeden démon, ale stále to nestačilo, bylo jich příliš mnoho a co bylo horší, do boje se přidal i silnější druh démonů s křídly, z nichž někteří uměli i kouzlit.
Každý si pod pojmem démon představí něco podobného duchu, zahaleno v temnotě. Okřídlení démoni kolem sebe tuto temnotu, či mlhu doopravdy umí vytvořit, ale moc to nepoužívají, protože je to prakticky na nic, jen efekt vytvářející dojem moci, tajemnosti a zla. Doopravdy démoni jsou příšery s téměř lidskou postavou, s drápy na rukou a nohou, velikými tesáky a očima jedné celistvé barvy.
Harry dal pokyn a všichni rudí lovci se vznesli až na Hira, který pokračoval v tanci smrti se svými dvěma meči dole.
Harry vrazil každý řemdih do jednoho démona a vzlétl ke zbytku své jednotky, při tom tasil své dva meče. Každý měl teď své dva meče v rukou, dokonce i Der, kterému došli ostnaté koule a potom i ostré ozubené kotouče.
Všichni čtyři se rozletěli rovnou proti démonům, kteří na ně taky letěli, náraz při střetu byl opravdu hodně tvrdý a pak začal boj ve vzduchu, démoni měli každý v jedné ruce zakřivený meč a druhou jako by nic sesílali kouzla, naštěstí jich bylo jenom osm, ostatní totiž sestřelili lučištníci, kteří věděli, že tito démoni jsou mnohem nebezpečnější a nebudou mít problém se zdoláním hradeb města.
Démon zrovna sekl Harrymu po hlavě, Harry bleskově uhnul, usekl démonovy ruku s mečem a druhý meč mu zabořil přímo do chřtánu.
V takovémto duchu bojovali ještě asi deset minut, než se zbavili všech létajících démonů, pak se ale stalo něco zvláštního. Meče všech Rudých lovců začali bíle zářit, zářili čím dál víc a nějaká síla každému oba meče přibližovala k sobě. Když se dotkly, záře jakoby explodovala a na chvíli nikdo, ani démoni, ani lidi nic neviděli kvůli bílému světlu. V tom okamžiku Harry a každý z jeho jednotky ucítil, jako by se jeho meč proměnil ve vodu a nakonec zase zpátky a pak záře přestala. Hned jak Rudí lovci zase něco viděli, podívali na své bývalé dva meče, které se slily v jeden. Snesli se k Hirovy, který vypadal stejně překvapeně jako všichni, ale démoni se okamžitě, jakmile opět viděli, dali znovu do boje.
Všichni teď stáli na zemi vedle Hira a znovu začali svůj tanec smrti a snažili se pořád nemyslet na to, co se před chvílí stalo, Harrymu se v duchu najednou ozval hlas, byl příjemný, jemný, ale přitom pevný a silný, Harry to nedokázal popsat, ale i když tomu, co hlas říkal nerozuměl, tak přesně věděl co po něm chce. Chvíli uvažoval nad tím, jestli ho má poslechnout, ale když se podíval okolo sebe a všude viděl jen démonské mordy, zbraně a drápy, tak se rozhodl, že nemá co ztratit.
Zvedl svůj meč vysoko nad hlavu a pronesl slova: "Herishé deurusnuf héstefenes dereonus rea," i Harryho překvapilo, že ač všude zuřila bitva a byl obrovitý hluk, jeho hlas byl slyšet všude kolem. Hned, jak dořekl poslední slovo, zabořil meč do země před sebou co nejvíc to šlo. Od meče vyběhla po suché zemi prasklinka a mířila stále dál, doprostřed démonského vojska. Přesně uprostřed se zastavila, rozdvojila se a vyrazila na dvě opačné strany, po čtyřiceti metrech od bodu rozdělení se prasklinka znovu zastavila a začal z ní růst strom, mohutněl a sílil ohromnou rychlostí a za okamžik to byl dospělý, asi padesát metrů vysoký strom podobný dubu, až na rudé listí, které na něm rostlo. Celé to trvalo ani ne půl minuty.
Démoni okolo stromů se na ně podezřívavě dívali a jeden z nich se jednoho ze stromů dotknul, pak se otočil ke svým druhům a pokrčil rameny, vtom jedna ze spodních větví udělala rychlý švih a odpálkovala démona, který se nezmohl ani na hlásku, jako nějakou hračku daleko od stromu.
V tom to začalo, jako by se stromy probudili, začali mlátit větvemi na všechny strany a přitom drtit, odhazovat a rozmačkávat démony, kteří byli v dosahu. Většina se pokusila utéct z jejich dosahu, ale duby byly rychlejší a všechny prchající démony do jednoho pobily.
Harry se otočil a viděl jak Hir trochu váhavě zvedá svůj meč nad hlavu a taky pronáší nějaké slova, ale on meč nesklopil a když dořekl poslední slovo, tak z jeho meče vyrazil plamen až do nebe, to najednou celé zčernalo a začalo vířit. Najednou to všude kolem zadunělo a z oblohy dopadl mezi největší skupinku démonů obrovité ohnivé tornádo, které se táhlo vysoko až k temnému nebi. Démoni se s křikem snažili uniknout hrozbě, ale tornádo, jako by je honilo, se vydalo se za největší skupinkou, která, přestože prchala vysokou rychlostí, neměla nejmenší šanci.
Typ a Top už taky měli meče nad hlavami a pronášeli zaklínadlo, za okamžik se k nim přidal i Der.
Hned jak Typ a Top dořekli své zaklínadlo, které bylo stejné, zabořili naráz meče do země, jako předtím Harry. Tentokrát ale nevyběhla žádná prasklinka, Harry si začínal myslet, že jim to kouzlo nevyšlo, když najednou zaskučel jeden z démonů. Harry se podíval jeho směrem, ale to už mizel nejbližší démon v zemi. Jako by se to šířilo od Typova a Topova meče, se zem začala měnit na něco podobného tekutému písku a démoni začali utíkat před další hrozbou, už se ani nepokoušeli útočit na město, či na jeho obránce, jen se pokoušeli dostat pryč od těch nebezpečných míst, kterých přibývalo.
Typovo a Topovo kouzlo přestalo účinkovat až za dvěma duby, vyhnulo se místům, kde byli nějací obránci města a pohltilo hodně démonů, pak se jen země jakoby zavlnila a ustálila se jako předtím, dalo se po ní chodit a nebyly žádné známky po tom, že by to někdy bylo smrtonosné místo. V tom okamžiku Der dokončil své kouzlo, které bylo taky mířeno proti obloze, z jeho meče vyšel blesk a ztratil se někde ve stále temné obloze. Hirovo kouzlo už také zmizelo. Obloha jakoby zajiskřila a pak začala salva blesků, které přesně trefovali přeživší démony, vypadalo to spíše jako déšť z blesků, protože démonů ještě pořád dost zbylo, o pět minut později se ozvala obrovitá rána posledního blesku a nebe se najednou vyjasnilo.
11.02.2011 04:15:28
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one