Kapitola čtvrtá - Nabídka

"Nemusíš předstírat, že spíš, stejně všichni víme, že to tak není," ozvalo se za Harrym, ten se tedy otočil a uviděl, že jedno z dvojčat jede vedle vozu, na kterém byl Harry.
Harry si až teď všiml, že mají všichni křídla, teda až na hromotluka, který se sice výškově mohl rovnat Hagridovi, ale byl o mnoho svalnatější, malou ještěrku, která si ho nedůvěřivě prohlížela z přední části vozu a tu zahalenou ženu.
"Kdo jste?" zeptal se Harry syčivě, ale už ho to začalo štvát. "To už je vážně vrchol, budu na tom muset zapracovat, pořád mluvit takhle, to bych asi nerozdejchal," pomyslel si Harry.
"My?" podivil se jeden z dvojčat.
"My jsme archandělská jednotka z armád království Éreas. Je dost zvláštní, že nevíš, kdo jsme," řekl podezíravě.
"Já...nejsem odsud," vysvětlil Harry rychle.
"To jsme si taky všimli, jsi nějaký divný," zapištěla ještěrka.
"Proč si myslíš, že jsem divný?" zeptal se Harry se zájmem.
"Zaprvé, jsi nereagoval na mé kousnutí, pak si nereagoval na Xiino kouzlo a k tomu všemu nás, jak říkáš neznáš, takže nemáš důvod nám věřit, jsi náš vězeň, ale přesto se s námi bavíš." vysvětlila ještěrka.
"Já nikdy netvrdil, že vám věřím, jen se s vámi bavím, protože se chci něco dozvědět a jinak bych se tu nudil," odvětil Harry.
"Vstávej mladej, už jsi vzhůru, tak půjdeš po svých." zaduněl za vozem hlas toho obra.
"Já klidně ještě budu spát a jsem váš vězeň, takže vás vlastně ani nemusím poslouchat," odvětil Harry klidně obrovi.
"Jsem za Obloukem smrti, teoreticky jsem mrtvý, setkal jsem se několikrát s Voldemortem a zatím jsem to vždycky přežil, chtěl, nebo mě ještě chce zabít, tak čeho bych se tu měl bát, horší než Cruciatus to asi nebude," zapřemýšlel Harry.
Všichni, kdo Harryho odpověď slyšeli se začali smát, až na samotného obra, ten se jen zamračil a trhl provazy, kterými byl Harry spoután, až vypadl z vozu, takže ať chtěl nebo ne, jít musel. Jak zjistil, tak provazy na jeho nohách byly uvázány tak, aby mohl chodit.
"Tak to je první člověk, co odporoval Berakovi přímo do očí," usmálo se druhé dvojče, které jelo za vozem vedle Beraka.
Po chvíli dorazili do města, tam se jejich skupinka rozpadla.
Harry s jeho průvodkyní a nejspíš i vůdkyní s čelenkou a zářivě bílými křídly, zamířili dál, až dorazili před hrad uprostřed města.
Hrad byl nádherný i zevnitř, ale Harry neměl moc času na to aby si jeho zařízení prohlédl lépe, protože vůdkyně, která s ním dosud nepromluvila, jej táhla dál chodbami a schodišti, až došli před dvoukřídlé dveře, před kterými byla stráž.
"Pohlídejte ho," poručila hlídačům, kteří okamžitě poslechli, převzali Harryho provazy a probodávali ho pohledem.
Žena bez větších průtahů vpadla dovnitř a zmizela za dveřmi.
Za okamžik zas vyšla v doprovodu postaršího muže, který vypadal jako nějaký její příbuzný.
Vůbec si Harryho nevšímali a muž jen pokynul strážným, kteří se i s Harrym vydali za nimi.
Harrymu se to přestávalo líbit, protože za chvíli už ho posadili do kamenného křesla, které se až moc podobalo vyslýchacímu křeslu na ministerstvu.
V místnosti už bylo devět lidí, kteří seděli na židlích na vyvýšených místech. K nim se posadil muž, který přišel s Harrym a ta žena si sedla na jednu ze stoliček poblíž dveří.
"Tak můžeme začít," pronesl jeden z deseti lidí na křeslech před Harrym.
"My budeme klást otázky a ty budeš odpovídat, nic víc, nic míň." upřesnil další.
Harry se tedy trochu pohodlněji posadil a když se nadzvedl, aby se mu podařilo se aspoň trochu uvelebit, tak dva strážní, kteří taky byli v místnosti pohotově sáhli po meči, který měli u pasu. Harry se nad tím musel pousmát.
"Oni ze mě snad mají strach," prolétlo mu hlavou.
"Kdo jsi? Jestli jsi démon, nebo eresfín, tak se přeměň do své podoby," řekl další.
Harry se musel začít smát, už to prostě nevydržel.
"Tak proto se mě bojí, oni mě pokládají za Démona, to je snad fór," pomyslel si Harry.
Když se Harry uklidnil, tak odpověděl: "Já nejsem ani démon, ani eresfín, nebo jak to bylo. Jsem Harry James Potter."
Všichni si znatelně oddychli.
"Odkud jsi Harry Jamesi Pottere?" zeptala se tentokrát jediná žena mezi deseti lidmi před ním.
"Z Anglie, jak to tak vypadá, tak úplně z jiného světa," odpověděl Harry.
"A jak ses sem dostal?" zeptal se další.
"Prohodili mě Obloukem smrti tam u nás a skončil jsem někde v bažinách." Zodpověděl další otázku.
"Jsi nebezpečný?" zeptala se najednou žena, vedoucí skupiny, která ho zajala.
"Ne," odpověděl Harry okamžitě.
"Lžeš," řekl klidně její (možná) otec.
Harry se podíval za sebe, kam se dívali všichni ostatní a až teď si všiml svítící nádobky, teď byla rozsvícená rudě.
"Svým přátelům bych nikdy nic neudělal," zkusil změnit odpověď a lahvička přestala rudě zářit a vrátil se jí žlutooranžový nádech.
Muž, který ho před chvílí nařkl z lži jen přikývl a pak se otočil na ženu s čelenkou.
"Kapitánko Ersio, jestli budete bez povolení zasahovat do výslechu, tak budu nucen vás požádat o opuštění vyslýchací místnosti." napomenul ji.
"Ano pane, omlouvám se," řekla kapitánka a dál seděla na židli.
"Proč jsi byl prohozen Obloukem smrti?" zeptal se jeden z Desítky, ale teď už to neznělo tak oficiálně, spíš zvědavě.
"Ten, kdo mě obloukem prohodil, se domníval, že tady zažiju pouze věčnou bolest a utrpení, měl to být trest. Poprava, abych byl přesnější." ušklíbl se Harry smutně.
"Co když už nikdy neuvidím Rona a Hermionu?" prolétlo mu hlavou.
"Co jste proboha udělal tak hrozného, že vám chtěli udělit takový trest? Vždyť jste ještě dítě." zhrozila se žena v porotě.
"Řekněme, že jsem kazil plány jednomu opravdu zlému čaroději a asi ho to trochu naštvalo," usmál se Harry, ale tentokrát měl z toho opravdu dobrý pocit.
"Aspoň něco jsem tam stihl udělat," pomyslel si.
Všech deset se naprosto uvolnilo a i kapitánka nevypadala tak napnutá.
"Tak poslední otázka. Co chcete dělat teď?" zeptal se další z Desítky.
"No, asi se pokusím najít průchod, kterým bych se dostal domů," odpověděl zamyšleně.
"Dobrá, víte, Harry Pottere, už máme z minulosti dost podobných záznamů, o návštěvnících z jiného světa a dokonce máme i nějaké informace z vašeho světa. Jsme jedno ze dvou Kralovství, které mají záznamy o Obloucích, jak jim říkáte. Naše království má záznamy o všech, kteří prošli tímto městem po průchodu Obloukem a máme i pár informací o Oblouku v bažinách. Druhé království je poměrně daleko, ale má mnohem více informací než my, protože jeden oblouk mají přímo u nich na hradě. Mají tam opravdový Oblouk smrti, který vede, jak se říká, na druhý břeh. Je pověst ještě o jednom Oblouku, který vede zpět do vašeho světa, ale nikdo neví, kde je a ani nejsou žádné záznamy o jeho existenci, až na malou zmínku přímo na zbylých obloucích. Náš svět je dost nebezpečné místo a jsme prakticky ve stále trvající válce a proto se nám hodí každá pomocná ruka. Nabízíme vám tedy místo v Archandělských jednotkách, samozřejmě až po náležitém výcviku. Tím získáte i práci, která je docela dobře placená a byl byste tak zajištěný." ukončil svůj dlouhý proslov (nejspíš) otec kapitánky.
"To mě jako chcete naverbovat?" zeptal se Harry.
"I tak se to dá říct," potvrdil.
"Dobře placená práce se tu shání docela těžko i pro místní," dodal další.
"Dobrá, ale počítejte s tím, že budu hledat ten třetí Oblouk," řekl Harry.
"S tím nemusíte pospíchat Harry Pottere, tady utíká čas jinak, než u vás, tady uběhnou dva roky a u vás to bude hodina čistého času," mávl nad tím rukou další z desítky.
"Tak dobře přijímám. Je ten výcvik s ubytováním a stravou?" zeptal se Harry s nadějí v hlase.
11.02.2011 03:53:43
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (863 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one