Kapitola čtrnáctá - Třetí oblouk

Démoni sídlili ve ruinách vesnice lesních lidí, takže je najít nebylo moc těžké. Rudí lovci i nějací lesní bojovníci pozorovali z křoví provizorní démonský tábor. Mohlo tam být nanejvýš sto démonů, z toho deset s křídly.
Zatímco vyčkávali, tak meče Rudých lovců už se předháněly v nabízení nejrůznějších kouzel, která by démony vyhladili, nakonec vybrali Typův meč, který měl nejrychlejší a nejpřesnější řešení.
Rudí lovci vystoupili z keřů a postavili se do řady, ostatní zůstali v křoví, přece jen byli pozváni jen jako diváci.
Vypadalo to dost zajímavě, pět lidí v řadě, neohroženě stojících na okraji démonského tábora.
Netrvalo dlouho a démoni si jich začali všímat, první, který je spatřil, zatroubil na roh a tím vyvolal poplach.
Když ostatní spatřili, proč byl poplach vyvolán, tak se někteří začali smát, jiní byli naštvaní za vyrušení a další se vrátili k předešlé činnosti.
Pět démonů s křídly tasili své veliké meče a rozlétli se proti Rudým lovcům, v té chvíli Harry kývl na Typa.
Typ nadzvedl meč nad hlavu řekl dvě slova zaklínadla a vrazil meč do země. Okamžitě, jak se špička meče dotkla země, tak listí z nejbližších stromů, keřů a květin naráz kleslo k zemi. Nesnášelo se pomalu, jako když listí unáší vítr, ale spadlo rovnou k zemi, jako kus kamene.
To démony trochu zarazilo, před několika okamžiky bylo okolí zelené a plné života, který vyzařoval ze všeho kolem, teď tu zbyli jen holé stromy a keře.
Lesní lid, který byl schován za keři taky přišel o své krytí a proto se přestal krčit a všichni se narovnali.
Najednou se všechno spadlé listí zalesklo, bylo to, jako by se přes listí přehnala nějaká světelná vlna, která vycházela od meče na všechny strany.
Hned potom se všechno listí naráz zvedlo do různých výšek, od centimetru do pěti metrů, chvíli se jen vznášelo ve vzduchu a pak se rozlétlo jako zelené hejno na démony.
Listí už nebylo měkké, jak stačili zjistit někteří démoni, před svou smrtí. Všechno listí se proměnilo v tenké, ale pevné zelené ostří, a letělo neústupně rovně ve své výšce, skrz holé stromy, démonské stany, brnění, zbraně, nejrůznější předměty a i démony samotné.
Bylo to, jako jedna ostrá zelená vlna, která provrtala každého, kdo jí stál v cestě, jen lesní lid s Rudými lovci byli uchráněni, před zkázonosným listím, listí mělo takovou sílu, že dokonce porazilo i pár vzrostlých stromů. Hned, jak padl poslední démon, tak listí znovu kleslo k zemi jako kameny a už se nepohnulo.
Kdo by kdy řekl, že listí dokáže napáchat takovouhle spoušť, celá bývalá vesnice lesního národa teď byla plná těl démonů a nejrůznějších rozsekaných věcí.
Lesní lid, který se přišel podívat na boj mezi démony a Rudými lovci teď stál ohromeně za nimi neschopen jediného slova.
Ten okamžik si Harry vybral pro kývnutí na druhou stranu k Topovi, ten do lehkého vánku řekl pár magických slov a následně přiložil svůj meč k zemi.
Ta se zavlnila a jako předtím u Trevoá začala pohlcovat démony, ale i věci, zbraně, zbroje, lahve, talíře, vázy, dózy, přeživší zbytky budov, padlé stromy, spadlé listí až nakonec nezůstalo nic, nebylo žádné památky po démonech, či vesnici, dokonce ani po stromech, květinách a keřích, které tu rostly.
Země se znovu zavlnila a ustálila, po chvíli z holé země začala růst tráva, místy stromy, keře a rostliny a během minuty tu byla jen další část lesa, která se ničím neodlišovala od ostatních míst v lese a nedávala na sobě nijak znát, že před necelými deseti minutami tu sídlila stovka démonských válečníků ve zříceninách starobylé vesnice lesního národa.
"To bylo...to bylo..." dostal ze sebe jeden z lesních bojovníků.
Der si jen posměšně odfrkl.
"Jsem zvědavý co předvedeš ty," odpálkoval ho Typ.
"Taky že uvidíš, to nebudou jen lístečky poletující vzduchem, to bude umění, já budu tvořit, psát dějiny, až se za několik generací někdo zeptá, kdo ulistoval pár démonů, tak se řekne: To byl Top listnatý, nebo Top opelichaný strom, ale když se někdo zeptá, kdo postavil tu nádhernou vesnici, řekne se: To byl Der Veliký, nebo Der Vznešený, nebo třeba Der Tvořitel," říkal Der zasněně, při cestě zpět do tábora.
Slíbili totiž, že než odejdou, tak pomůžou lesnímu lidu zbavit se démonů a postavit jim nový domov, Dera nápad, že vytvoří novou vesnici hodně nadchl a od té doby pořád přemýšlel, jak to bude vypadat.
Když dorazili do bývalého tábora lesních lidí, tak už byli všichni připravení na dlouhou cestu, Der sám vybral místo, kde bude stát nová vesnice, výběrem strávil půl dne, celý půl den lítal všude možně po Nekonečných lesích a hledal nejlepší místo a našel ho.
Sice Derovi dostat se na to místo trvalo jedu čtvrtinu dne, ale jim s jídlem, pitím a nejrůznějšími věcmi a celím lesním národem to trvalo dva dny, než se dostali na Derovo místo.
Místo to bylo opravdu nádherné. Bylo to hloub v Nekonečných lesích a proto tu byli větší stromy, byli nejméně pětkrát vyšší než stromy v jejich minulé vesnici a měli obrovité kmeny.
Byla tu menší skála, asi šest metrů vysoká, která nesahala obrovitým stromům ani do třetiny, možná ani do čtvrtiny jejich délky. Ze skály tekl průzračný potok, který tekl dál do lesa.
Der se pro sebe usmál, promnul si ruce, povytáhl si rukávy u své košile, jako nějaký maestro a vzal do rukou svůj meč.
Der asi minutu říkal kouzelná slova a až pak zabořil meč hluboko do země, ta se začala třást a okolí se začalo měnit.
Ze země, jakoby vyklíčily kamenné kvádry, ze kterých se začaly stavět domy, ale žádný dům nebyl z kamene celý, většinou byla kamenná jen polovina domu a zbytek byl ze dřeva, dřevěná část domu obstaraly stromy, které obrostly kolem kamenné části domu a dohromady tvořily zvláštní přírodní celek.
Takhle vypadaly domy v celé vesnici, ale přesto nebyly žádné dva domy stejné. Z části kamenné a z části dřevěné stavby byly do půlkruhu na obě strany od pomyslné stezky široké čtyři metry, které vedla od Dera až k oné skále s potokem.
Domy u sebe nebyly blízko a žádný se nedotýkal jiného, byly od sebe různě daleko, ale nikdy příliš blízko.
Když se dostavěl poslední dům, tak už si všichni mysleli, že je dílo dokonáno, ale to se mýlili.
Na velikých stromech jakoby začali růst další domy, které byli z větví, které kouzlem rostli ploché. Domy v korunách stromů rostly všude nad vesnicí, která už byla postavena dole na zemi a v různých výškách rostly různě velké domy.
Každý dům měl svůj strom, z kterého začaly růst schody, které se obtáčely okolo mohutného stromu až k domu i se zábradlím.
Všechno to bylo přírodní a vypadalo to, jako by to do lesa prostě patřilo, ani domy na stromech nijak nevyčnívaly, nebyly to žádné hranaté boudy, ale kulaté, šišaté či jinak upravené domy, které nijak nenarušovaly přírodní vzhled celé vesnice, teď spíše města.
Uprostřed domů, které byly postaveny na zemi bylo něco, jako náměstí. Celá kruhová plocha náměstí se najednou začala jemně hýbat a ze země začala růst krátká, hustá tráva a za chvíli jí bylo porostlé celé náměstí.
Když už se všechno dostavilo, tak Der vytáhl meč ze země, otočil se k ohromenému lesnímu lidu a uklonil se, přišel k ostatním Rudým lovcům, stoupl si vedle Typa a drcnul do něj: "To čumíš co?" prohodil a kochal se pohledem na své dílo.
"Jo, tohle se ti opravdu povedlo," pokýval Typ uznale hlavou.
Hir se zamračil: "Ještě tomu chybí malá drobnost," poznamenal a tasil svůj meč, řekl pár slov a dotkl se jím země.
Proud vody ze skály se na chvíli zastavil a skála samotná se nepatrně změnila a když voda znovu začala téct, tak tekla z obou stran kolem celého města, za chvíli byl potok dva metry široký a dál se nerozšiřoval. Napravo od nich a nalevo od skály vedle města se vytvořilo jezero dvacet metrů široké a třicet dlouhé, do něhož se vlévaly oba potoky, které pramenily ze skály a z jezera tekla řeka tím směrem, jako před změnou tekl potok.
"Hmm, máš pravdu, takhle je to ještě lepší," přikývl Der, když se k nim Hir vrátil.
Harrymu jeho meč něco našeptal a Harry pro sebe přikývl.
"Aby se neřeklo, že tu nic nedělám, tak taky přidám jednu maličkost," řekl Harry a přešel celé město až ke skále. U ní tasil meč, zabořil ho do skály a až potom řekl pár kouzelných slov.
Chvíli se nic nedělo, ale pak se ve skále objevil průchod.
Když se Harry vrátil zpět ke svým přátelům, kteří na něj tázavě koukali, tak jen řekl, "Nebojte, dozvíte se, o co jde," a usmál se na ně, pak přešel k vůdci lesního lidu.
"Váš lid se už může nastěhovat do svých domovů. Vy a Lali prosím pojďte se mnou," řekl a vydal se zpět ke skále, ve které už nebylo ani památky po vchodu následován jeho jednotkou i vůdcem lesních lidí a Lali.
Když všichni dorazili ke skále, tak začal Harry vysvětlovat.
"Tohle by vám mělo usnadnit pár věcí," oznámil, přiložil na skálu ruku a řekl, "Otevři se," a ve skále se znovu objevil průchod.
Harry vešel dovnitř a všichni za ním, sešli po třech širokých schodech, když sestoupili dolů, tak se za nimi vchod znovu zavřel, ale v ten samý okamžik se rozhořeli modrým plamenem pochodně na stěnách. Ocitli se v nevelké místnosti, ve které naproti nim sedělo v půlkruhu pět soch na pěti nádherně vyřezávaných židlích, téměř trůnech, v životní velikosti.
"To jsme přece my," ozval se překvapeně Hir.
"Ano, protože odcházím z tohohle světa, tak jsem chtěl zanechat něco, co by tu po mně zůstalo. Každý se dotkněte své sochy, tím jí probudíte a ona bude živá vždy, když sem někdo přijde, nebo se bude dít s vesnicí něco špatného. Ty sochy jsme my, takže myslí a mluví jako my, dokonce mají naše vzpomínky a budou s námi naše vzpomínky sdílet až do doby, než zemřeme v mém případě, než odejdu do svého světa." Po tomhle se jich pět dotklo svých soch, které otevřely své kamenné oči.
Chvíli na sebe všichni navzájem koukali, pak se najednou začali všichni smát a když se uklidnili, tak Harry pokračoval ve vysvětlování: "Ukaž mapu vesnice," řekl svému druhému já, socha jen ležérně mávla rukou před sebe a na zemi se najednou objevil trojrozměrný model vesnice, který jakoby vyrostl z písku na zemi.
"Až budete chtít postavit další dům, nebo něčím jiným rozšířit vesnici, tak přijďte sem a my to za vás uděláme kouzlem, když bude vesnice napadena, tak se o to taky postaráme, teda naše druhá já," usmál se Harry, "Ale za hranicí vesnice už žádnou moc nemají," upozornil Harry.
Do večera už byli všichni zabydlení a jak to tak vypadalo, tak Der postavil domy přesně na rodiny, takže ani jeden nebyl prázdný.
Na rozloučenou s Rudými jezdci uspořádali obrovskou hostinu a slavilo se až dlouho do noci.
"Tady je krásně," řekl Hir, "Už jsem se rozhodl, doprovodím tě k Třetímu oblouku, hned potom odejdu od Archandělů a nastěhuju se sem. Tady mě lidi neodsuzujou za to, že jsem Yriah a jsou hrozně milí, tady se bude žít jako v bavlnce," zasnil se Hir.
"Ano, je tu krásně, tohle se Derovi opravdu hodně povedlo a ta řeka byl taky dobrý nápad Hire," usmál se Harry.
Měsíc a půl jim trvala cesta do Gerovy a dva dny jim trvalo překonat pět kilometrů po pohoří Perys než se dostali až k cíli.
Oblouk nebyl nijak zvlášť vystrojen, jako ostatní dva oblouky. Byl to jen obyčejný oblouk, víc se podobal oblouku v nekonečných bažinách, než Oblouku smrti. Byl také vytesán do skály, až na to, že zde v pohoří Perys byly skály o hodně větší.
Temný závoj se v poryvech studeného horského větru míhal na všechny strany, ale nikdy neodkryl ani kousek místa, kde by bylo možné vidět, co je na druhé straně.
"Opravdu chceš jít do tý hnusný díry?" zeptal se Der Harryho.
"Jo a taky tam mám ještě nějakou práci," řekl Harry.
"Neboj, ty mu nakopeš prdel, kolik už jsme zvládli démonů? Celé armády před námi prchaly, takže jeden pohublej, plešatej starej hadí dědek nebude žádnej problém," usmál se na něj Der.
Harry se musel taky pousmát, Der uměl vždycky povzbudit.
"Hlavně na nás nezapomeň," řekl Top.
"Neboj, to se nedá," usmál se Harry.
"Jsme se rozhodli, že se všichni přestěhujeme do vesnice lesního národa, tam si s tebou můžeme i pokecat," usmál se Typ.
"Tak se měj Rudý Lorde," rozloučili se všichni.
Harry ještě všechny naposledy objal, přehodil si přes záda ranec, kde si nesl své věci, jako je brnění, meč, oblečení a i brýle, které zase bude muset nosit.
Rozhodl se, že nikomu neřekne ani o svých křídlech, protože si nebyl jistý, jak by to přijali a hlavně, jak by se k němu potom chovali.
Stejně se to jednou provalí, pomyslel si.
Naposledy zamával svým přátelům a vkročil do oblouku.
11.02.2011 04:20:44
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (863 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one