Krásnohůlky je, byla a nejspíš i navždy bude kouzelnická akademie proslavená především tím, že na ní chodí především překrásné studentky, většinou s přinejmenším kapkou vílí krve, nebo nymfy. Našlo by se tu i několik "obyčejných" krásných čarodějek, ale těch je málo.
Na této akademii ale studovala i jedna šestnáctiletá dívka, která měla do vílího původu hodně daleko. Její otec byl kouzelník, který pracoval ve Francii jako bystrozor a její matka byla čistokrevná upírka ze vznešeného rodu.
Ale tato odlišnost nikomu na akademii nikdy nevadila. Možná to bude tím, že pravdu o jejím původu zjistily její spolužačky až ve třetím ročníku, kdy už jí znaly natolik, aby se nebály a neodsuzovaly jí.
Tato studentka se jmenovala Alexandra Netyová. Se svou dokonalou postavu neměla nejmenší problém zapadnout mezi poloviční nymfy a víly, černé vlasy sahající do půli zad a v temně hnědých očích vždy byly zvědavé a nezbedné jiskřičky.
Trochu větší špičáky a bledší pleť zdědila po matce, ale jinak svým chováním upírku nijak nepřipomínala, stejně tak i její matka, která byla příjemná a milá.
Zrovna byl čas na večeři a tak Alex se svými nejlepšími kamarádkami Žanet a Patris šly do veliké jídelny.
Už byla tma, když se rozhodly z jídelny odejít. Po večeři totiž ještě několik hodin rozebíralY snad všechno možné od šatů, přes účesy až ke škole a učení.
Zrovna vycházely velkými dvoukřídlými dveřmi z jídelny, když do chodby dorazila ředitelka madam Maxime, která opravdu nešla přehlédnout a za ní téměř běželi, aby ředitelce stačili, Alexiini rodiče.
Holčičí trio okamžitě zastavilo, protože bylo jasné, že nemíří za nikým jiným, než za Alex, protože ředitelčina pracovna byla na opačné straně akademie.
Vlastně na straně odkud přicházejí. "Snad jsem zase nic neprovedla," problesklo černovlásce hlavou, a dál čekala, co se z toho vyklube.
Když se obě tříčlenné skupinky setkaly, dívky pozdravily a čekaly na nějaké vysvětlení.
"Alex, zlato, přišli jsme ti říct, že se zítra stěhujeme," oznámila Alexina matka.
"Jak stěhujeme? A kam? Do Paříže?" zeptala se s nadějí Alex, hned ve vesničce kousek od Paříže bydlela totiž Patris a rovnou v hlavním městě žila její druhá kamarádka Žanet.
"Ne zlato, musíme se přestěhovat do Anglie," vyvedl jí z omylu její otec.
Tahle slova byla pro všechny tři kamarádky jako gilotina. Okamžitě přesekla jakýkoliv tok myšlenek a úplně je oněměla.
"Ale...ale...to přece..." dostala ze sebe Alex.
"Já vím, že je to moc rychle a najednou, ale jinak to nejde. Zítra se tu pro tebe stavíme," ozvala se soucitně její matka.
"Jak se pro mě stavíte? Co škola?" zeptala se vykolejeně Alex.
Ředitelka se pousmála: "Jsem ráda, že se tolik zajímáte o školu slečno Netyová, ale i to už je zařízené. Za čtrnáct dní je konec školního roku a vy už máte ročníkové zkoušky za sebou, takže s tím problém není," vysvětlila ředitelka s mírným úsměvem.
"Ale proč tak daleko? Jak se příští rok dostanu do školy?" zeptala se rodičů Alex.
Návštěva o prázdninách u Pat a Žaný padla s tím stěhováním, ale snad je uvidím aspoň po prázdninách zadoufala v duchu.
"Ehm, no, víš..." začal její otec, což znamenalo špatné zprávy, Alex okamžitě vyděšeně pohlédla na ředitelku a doufala, že vyvrátí její domněnku.
"Příští rok sem bohužel už nenastoupíte slečno Netyová, ale poslala jsem sovu do Bradavic, školy v Anglii, kam budete příští rok chodit," dorazila jí ředitelka.
"Tak zítra," řekla jen Alex a pomalu odcházela do své ložnice.
"Po večeři se tu stavíme," houknul za ní ještě její táta, ale moc ho nevnímala, soustředila se především na zadržování slz, které si stejně prorazily cestu ven a pomalu se kutálely po dívčině tváři.
Její kamarádky na tom taky nebyli moc dobře, přece jen jim odjede jejich nejlepší kamarádka a kdo ví, jestli se s ní ještě někdy uvidí.
Alex se úplně rozvzlykala až u sebe v ložnici na posteli. Patris si přisedla z pravé a Žanet z levé strany a obě ji objaly a začaly utěšovat nejen ji, ale zároveň i samy sebe.
Následující den byla sobota, takže se nemuselo na vyučování. Alex celý den strávila loučením s ostatními dívkami, s profesorským zborem, s pozemky akademie, s pegasy ve stájích, prostě se vším, co ji na akademii provázelo.
Většinu dne ale byla se svými nejlepšími kamarádkami.
Po večeři si šla do pokoje zabalit, což vyřešila jedním švihnutím hůlky a následně smutně vyrazila před akademii v doprovodu svých kamarádek. Slíbily si, že si budou psát přinejmenším jednou za týden.
Když vycházely z budovy akademie, zahlédly v dálce siluety Alexiných rodičů, kteří se přibližovali.
Po dalším rozloučení s kamarádkami i ředitelkou, která se přišla rozloučit také, vyrazili pryč. Alex se celou cestu z pozemků chráněných proti přemístění otáčela dozadu, ale okamžitě, jak překročili bariéru, Alexin otec vytáhl přenášedlo a na tři se přenesli neznámo kam (alespoň pro Alex).
Objevili se před krásným domem, spíše vilou. Alex zalapala po dechu, čekala spíš nějaký malý domek jako měli ve Francii a ne dům, ve kterém by se člověk mohl i ztratit.
"Líbí?" zeptal se otec potěšený z její reakce, jak si Alex všimla, tak její mamka na tom byla stejně a ohromeně zkoumala pohledem dům před nimi.
"Ano, moc pěkný," uznala Alex.
"To je nádhera," rozplývala se mamka.
"Už je pojištěn nejrůznějšími kouzly, i proti slunečnímu záření, které by ti mohlo ublížit," usmál se pan Nety a objal svou ženu, která se šťastně usmívala.
29.09.2011 15:29:02
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (863 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one