Kapitola sedmá - Hurá do Bradavic

"To bylo skvělý Harry, musíme si to někdy zopakovat," začal Ron okamžitě, jakmile se přemístili zpět na Ústředí.
"Ano, bylo to báječný, nádherná pláž, počasí, prostě nádhera," rozplývala se Hermiona a na tváři měla zasněný úsměv.
"Dobře, co takhle každou volnou neděli?" usmál se na ně Harry a jak Ron, tak Hermiona okamžitě začali šťastně přikyvovat.
Zbytek dne strávili odpočinkem v salónku ve třetím patře, protože na jakoukoliv jinou aktivitu byli příliš utahaní ze svého výletu, i když v domě Blacků se toho stejně nedá moc co dělat, nanejvýš uklízet další místnosti, chodby a temné kouty.
Do večeře si tedy užívali odpočinku v pohodlných křeslech a s knihami kouzel, dokonce i Ron měl jednu knížku s útočnými kouzly. Od té doby, co začali chodit na své akce se Ron začal víc zajímat o vzdělání, ale pouze v oborech, které mu v boji budou k něčemu platné, jinak například k bylinkářství ho Hermiona ještě nedostala a že se o to opravdu snažila.
Takhle přežili i zbývající dny do konce prázdnin, většinou volný čas trávili rozvíjením svých vědomostí, ale taky sem tam byli vyhnáni uklidit místnost či chodbu.
Až den před odjezdem se konaly nákupy na Příčné ulici. Vše proběhlo v klidu, nepotkali Malfoye ani jinou nepříjemnou osobu a tak se mohli plně věnovat nakupování a obhlížení obchůdků s nejrůznějšími věcmi.
Nakonec se stavili i za dvojčaty v jejich krámku, kde bylo snad jako vždy úplně plno.
"Ahoj všichni," přivítali je okamžitě Fred s Georgem.
"Ahoj, koukám, že se vám daří," zazubil se na ně Harry a Ron už obhlížel jeden z mnoha výtvorů svých bratrů.
Hermiona zezačátku vypadala pohoršeně, že vůbec něco takového existuje, ale následně jí něco zaujalo a ona odběhla někam do davu, který uvnitř byl.
"Harry potřebujeme s tebou mluvit," začal Fred.
"Jo potřebujeme probrat jednu obchodní záležitost," mrkl na něj George a oba ho zavedli do místnosti za pultem, která vypadala úplně stejně jako společenská místnost nebelvíru, chyběla tu opravdu už jen Buclatá dáma.
"Hmm, koukám, že se vám stýská," řekl Harry s úsměvem a sedl si do nabízeného křesla u krbu.
"Jo, tohle," usmál se George.
"To je jen taková vzpomínka," pokračoval Fred.
"Ještě sem chceme umístit něco podobnýho jako Buclatou dámu," zamyslel se George.
"Ale rozhodně bez toho, aby zpívala," dodal rychle Fred.
"No jinak, co se obchodu týče," pokračoval Fred, "jak už jsme se dohodli ukládáme peníze na speciální společnej účet, určité procento výdělku," vysvětloval.
"A je tam už opravdu dost peněz a nedávno jsme zjistili, že jedna z mála firem, které staví kouzelnické budovy je v bankrotu, její majitel je dost velký...jak to jen říct..." zamyslel se George.
"Blbec," vyřešil to Fred, "Hrozně utrácí a je to nenapravitelnej sázkař, ale jeho firma je velice dobrá se skvělým renomé a kdyby zkrachovala, byla by to hrozná škoda," řekl nevině.
"Ale když jim finančně pomůžeme, tak budeme spolumajitelé a ta firma má docela slušné výdělky. Jen budeme muset hlídat, aby všechny prachy zase nerozházel ten Jeremy Hagg," dodal George.
"Hmm, to zní pěkně, ale nemohli bychom tu firmu rovnou koupit? Bylo by to tak jednoduší, ne?" zeptal se Harry nejistě.
Oba bratři se nad tím zamysleli, pak se na sebe podívali a s veselými jiskřičkami v očích se obrátili zpět na Harryho.
"To by šlo, jen by to stálo o něco víc peněz z trezoru, než jsme měli v plánu jim dát, ale vyřešil by se problém s tím tlusťochem Haggem," zasmál se George.
"Harry ty si hlava, fakt že jo. Takže od něj koupíme celou jeho firmu, myslím, že nebude mít nic proti, jelikož už je v mínusu a nemá z čeho čerpat peníze na svůj hazard," usmíval se od ucha k uchu Fred.
"Ale když je v mínusu tak na co nám bude kupovat jeho firmu, nebylo by levnější založit vlastní?" zeptal se Harry nechápavě.
"To by bylo levnější," připustil George," ale opravdu jen o málo, protože bys musel sehnat budovu pro sídlo firmy, dál nějaký nástroje, teda aspoň myslím, že nějaký používají," zamyslel se.
"Ale hlavně s firmou nám přenechá i kontakty, které se dost špatně shánějí a...a prostě je to jednoduší, nebudeme muset vyvěšovat inzeráty na práci, protože zaměstnanci už tam sou, nebudeme muset upozorňovat na firmu, protože hodně lidí ví, kde firma sídlí, prostě to bude jednoduší," uzavřel to Fred.
"Dobře, mě je to jedno, ty peníze jsou společné a já souhlas dávám, stejně nevím, na co jinýho bychom je použili," pokrčil Harry rameny.
Další den už se konal odjezd do Bradavic. Harry, Ron i Hermiona se tam už strašně těšili, ale posmutněli, když si uvědomili, že je to jejich poslední, sedmý ročník.
"Tenhle rok se budou skládat zkoušky OVCE, takže se budeme muset..." začala Hermiona, když se všichni tři pohodlně uvelebili v Bradavickém expresu.
"Učit," dokončil za ní Ron, "Hermiono, to nám nemusíš říkat, my to víme," pokýval na ní Ron hlavou a zběsile ukazoval ze sebe na Harryho, "A mimoto," řekl a pohodlně se rozvalil na sedačce, "už toho stejně umíme dost na to abychom prolezli."
"Prolezli možná, ale ne abychom byli nejlepší," upozornila hnědovláska.
"Proč nejlepší? Mě stačí když prolezu," odporoval jí Ron.
"Rone, Hermiona má pravdu, budeme se učit, ale né tak, že budeme ležet pořád v knihách," dodal Harry když už se Ron nadechoval k nějaké poznámce.
"Tenhle rok si musíme užít a jak už řekl Ron, známe toho už teď dost a tak není nutné, abychom nějak zmatkovali a pospíchali, abychom se toho naučili co nejvíc," uzavřel to Harry a Hermiona po chvíli přemýšlení přikývla, protáhla se jako nějaká ospalá kočka a lehla si na sedačku, kterou měla jen a jen pro sebe.
Dál cesta probíhala v klidu a téměř naprostém tichu, Hermiona si dokonce i zdřímla a Ron nemilosrdně drtil Harryho v šachách.
Najednou je z klidné atmosféry vytrhl výkřik.
Okamžitě všichni tři vyběhli z kupé, dokonce i rozespalá Hermiona. Samozřejmě za vším byl Malfoy, stál nad nějakým klukem, který vypadal jakoby mu bylo opravdu špatně a jeden z Malfoyových poskoků si mnul ruku, celou scénu ještě doplňovala černovláska, která něco ječela na Draca, ale jak to tak vypadalo tak úplně bezúspěšně.
Najednou se černovláska rozhodla přitvrdit a pokusila se vytáhnout hůlku, ale okamžitě jí popadl z jedné strany Crabe a z druhé Goyle a zkroutili jí ruce za záda až vykřikla bolestí a hůlku pustila.
"Co se to tu děje?" zahřměl Harry a vydal se ke skupince v doprovodu Rona a Hermiony, která zívala na celé kolo a hřbetem ruky si otírala unavené oči.
"Do toho ti nic není Pottere," odsekl Draco.
Alex okamžitě zvedla hlavu když uslyšela jméno chlapce, který přežil. A zamyšleně ho pozorovala, ty jeho oči jí připadali povědomé.
"Ale mě do toho něco je, jsem Primuska," ozvala se stále rozespalým hlasem Hermiona, která byla opřená o jednu stěnu chodbičky.
"Jak koukám, tak je tu i ta mudlovská šmejdka a zrzek, to je ale štěstí," zašklebil se znechuceně Malfoy.
Ještě než stačil Draco cokoliv udělat, tak u něj už stála Hermiona, "Myslím, že tenhle rok by ti někdo měl srazit hřebínek Malfoy," sykla na něj.
"To jako ty, ty jedna mudlovská čub..." dál už se Malfoy nedostal, jelikož byl jedním dobře mířeným kouzlem od Rona odhozen dva metry dozadu.
Harry v ten moment udělal rukama složité gesto a Crabe s Goylem okamžitě pustili Alex a s výkřikem sebou praštili proti stěně.
Zmijozeláci zmizeli až neuvěřitelně rychle, přičemž ještě Malfoy zvládl házet vraždící pohledy na všechny kolem.
Alex si masírovala bolavé zápěstí a pozorovala ty tři, Harry Potter teď jen mávl hůlkou nad tím Mrzimorským klukem a teď mu pomáhal na nohy.
"Seš v pořádku?" zeptal se Ron Alex.
"Jo...jo jsem v pořádku," zamumlala v odpověď a dál si mnula zápěstí, na kterých jistě budou modřiny.
Hermiona přešla k Alex a švihla hůlkou k jejím rukám a přitom mluvila na zrzka "Hele proč si to udělal? Já bych si s Malfoyem poradila sama, nejsem malá holka," řekla naštvaně, Alex se po kouzlu okamžitě bolest z rukou ztratila a tak se mohla plně věnovat té trojici.
"Je to lepší?" zeptala se jí Hnědovláska.
"Ano, díky," usmála se Alex.
Hermiona jen pokývala hlavou a se stálým dohadováním s Ronem odcházela zpět do jejich kupé.
Harry ještě chvíli zůstal a zamyšleně si Alex prohlížel, když se obrátila jeho směrem, tak sebou vylekaně škubla. Nejspíš si myslela že už sem odešel, zauvažoval Harry.
"Neznáme se?" zeptal se jí zamyšleně.
"N-Ne," vykoktala Alex překvapená tou otázkou.
Harry se na to jen usmál, "Ale poznáme," řekl přesvědčeně a odešel za svými přáteli do jejich kupé.
Alex jen zmateně zamrkala, potřásla hlavou a pak se vydala do vlastního kupé.
29.09.2011 15:36:41
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (863 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one