Kapitola pátá - Velký dojem

"Jdeme si poslechnout, co povídaj?" nadhodil Harry, když už nebyli slyšet spěšné kroky paní Weasleyové.
"Harry, dyť víš, že dveře vždycky začarujou," poznamenal smutně Ron.
"A kdo říkal, že půjdeme poslouchat za dveřmi z kuchyně?" Pousmál se Harry.
"Cože?"
"No já jsem tak úplně nelhal o tý tajný chodbě. Jednu jsem objevil, vede do každého patra v domě a nevypadala, že by o ní někdo věděl."
Ron se okamžitě rozzářil "Tak na co ještě čekáme?" zeptal se natěšeně.
Harry se zasmál a okamžitě zamířil k tajné chodbě. Když dorazili ke společné koupelně ve třetím patře, tak Harry zastavil a třikrát kopl do zdi vedle dveří.
Chvíli se nic nedělo, ale pak najednou kus stěny zmizel a utvořil se tak průchod, Harry neváhal a okamžitě vlezl do temného vchodu, Ron sice na chviličku zaváhal, ale pak okamžitě svého kamaráda následoval.
Chodba se stáčela do jakési spirály a podlaha byla bez jediného schodu, jelikož tam byla obrovská tma a zvlášť po tom, co se za Ronem vchod opět zavřel, tak to bylo velice praktické.
Harry s ostatními dlouho nevěděli, jak se členové řádu dostávají do místností v prvním patře vyhrazených jen pro účely řádu, protože hlavní schodiště bylo upravené tak, jako by první patro ani neexistovalo, takže po "jediném" schodišti v domě se tam dostat nemohli a žádná oficiální chodba tam taky nevedla.
Nakonec po nějaké době zjistili (přesněji jim to prozradili Fred s Georgem, kteří se občas staví na Ústředí), že se do prvního patra chodí přes kuchyň, kde je tajné schodiště vybudované řádem a bohužel pro ostatní velice dobře zabezpečené.
Ale ostatní měli opravdu veliké štěstí, protože dům rodu Blacků byl doslova provrtaný tajnými chodbami, místnostmi a bůh ví čím ještě.
Harry s Ronem se chodbou dostali do druhého patra, což poznali jen díky tomu, že v každém patře byla jedna místnost přibližně čtyři metry čtvereční, ve které vzpláli pochodně okamžitě jak tam dorazil.
Ron se trochu zasekl, když se rozsvítila místnost ve druhém patře a pozorně si jí začal prohlížet, na každé stěně byli dvě pochodně a jedna stěna byla opatřena i obrysem dveří z run, ale na Harryho pobízení se vydal dál temnou chodbou.
Když se rozsvítila další místnost, tak zastavili.
"Hele....jak to, že ve třetím patře není taky takovýhle odpočívadlo?" zeptal se udýchaně Ron.
"Protože třetím patrem tahle tajná chodba začíná, myslím si, že to bylo postavený aby se někdo, kdo měl pokoj ve třetím patře rychle dostal do ostatních," zauvažoval Harry.
"Hmm a jak se vlastně dozvíme co se probírá na schůzi?" nadhodil Ron.
"Sedneme si támhle k těm dveřím," řekl Harry a ukázal na runový obrys, "je to jako obyčejný dveře, takže se přes to dá i poslouchat," usmál se Harry a oba se přesunuli ke dveřím.
*
"Tímto začínám poradu Fénixova řádu," oznámil Brumbál a sedl si na své místo v čele dlouhého stolu.
"Prosím, aby mně a ostatním, kteří se akce neúčastnili někdo shrnul, co se dělo v Kvikálkově," řekl ředitel Bradavické školy čar a kouzel, který se na místo boje dostal několik minut po zmizení Harryho, Rona a Hermiony.
"No, když jsme se přemístili na místo, dům Potterových příbuzných už hořel a nad ním se vznášeli jeho majitelé," začal jeden člen.
"A jak jsou na tom Dursleyovi?" zeptal se Brumbál.
"Mrtví, všichni tři, vypadá to, že Smrtijedi je okamžitě zabili a ani je nemučili, takže to měli rychle za sebou," zavrčel Moody.
"Dobrá," řekl pomalu ředitel, "Budeme to muset Harrymu nějak šetrně oznámit. Remusi ujmeš se toho?" pohlédl Brumbál na vlkodlaka.
"Ano, samozřejmě," přijal Remus zničeně, vlastně po této informaci klesla nálada snad všem, paní Weasleyová si i zděšeně dala ruku před pusu, když zjistila, co se s Harryho příbuznými stalo.
"A co se dělo dál?" pokračoval po chvíli ředitel.
"No...strhla se bitva, Smrtijedů tam byla spousta, mám takový pocit, že měli za úkol zničit snad celý Kvikálkov. Po nějaké době mě z boje vytrhla náhlá tma, už jsem myslel, že tam letí mozkomorové, ale pak jsem zaslechl ten bolestný řev, teda ne že by to bylo v boji se Smrtijedy něco zvláštního, ale tohle se doslova zakusovalo až do morku kostí," pokračoval další člen řádu.
"Ano, já viděl, jak se tam přemístili ti tři čarodějové v bílém a okamžitě se dali do boje. Teda řeknu vám, že to měli dokonale promakaný, jen probíhali bojištěm a Smrtijedi padali. No bylo to prostě něco, ten jejich styl boje byl prostě dokonalej, ale pak se Smrtijedi zaměřili na jednoho z nich a srazili ho, teda jí, nějakou kletbou k zemi a pak na ní začali metat nejrůznější kletby, chvíli se jim dokázala bránit, ale po tom, co do ní nějakej z těch parchantů kopnul, tak to nezvládla a zasáhlo jí několik hodně hnusnejch kleteb, snažil jsem se jí přiběhnout na pomoc, ale oni na ní začali sesílat Crucio. Rozkřičela se bolestí a to přilákalo pozornost těch dvou zbývajících.
Ten jeden se otočil a okamžitě k ní vyrazil, ale druhý jen stál na místě a díval se co se děje. Pak jste to měl vidět Brumbále, kam se na něj hrabou mozkomorové, ti sou oproti němu jen hračky pro malý děti." rozohnil se další z členů řádu a bystrozor.
"Přesně. Najednou se úplně změnil, prostě z něj byl pravej opak. Předtím zářivě bílá, která znamenala naději se změnila v černočernou děsivou beznaděj," pokračoval další a mimoděk se otřásl při té vzpomínce.
"Jo, ten chlapík těm Smrtijedům fakt dal," ušklíbl se Moody, "normálně je rozmačkal, jako by vymačkával šťávu z mandarinek," zašklebil se Pošuk, "A řeknu vám, i mě bylo skoro těch Smrtijedů na chvilku líto," přiznal se.
"Tím vlastně boj skončil, protože všichni, co byli v jeho blízkosti, se začali dusit. Pár lidí na něj vyslalo kletby, ale on si z nich nic nedělal, prostě pokácel všechny Smrtijedy ve svý blízkosti. Zastavil ho až ten druhej v bílym, co byl u raněný, ale chvíli mu to trvalo. Pak se přemístili. Když jsme se všichni vzpamatovali, svázali jsme ty Smrtijedi, co ještě neutekli a pak jste přišel vy, Brumbále," dokončil jeden z členů řádu a ostatní souhlasně a zároveň trochu s obavami přikyvovali.
"Hmm...a jak to vypadá u Voldemorta, Severusi?" zeptal se ředitel Snapea, který zatím jen nezúčastněně poslouchal.
"Pán zla opravdu nebyl potěšený z toho fiaska a z toho, že většina jeho Smrtijedů má zlomené nohy, nebo jsou rovnou v Azkabanu. Nejvíc ho naštvalo, když ta Tersea připomněla, že říkala, aby je tam neposílal," ušklíbl se Snape.
"Tersea? To je ta démonka?" zeptal se Remus.
"Není to démonka, je to jen čarodějka, ale téměř nečaruje, prý se moc nerada učí na to aby znala víc kouzel, než potřebuje," odfrkl si pohrdavě učitěl lektvarů.
"Ale proč nechtěla aby na Pottera poslal ty Smrtijedy?" nechápal Moody.
Snape se pousmál, "Její jediný úkol je zabít Pottera a nechtěla, aby se jí prý banda nemehel pletla do práce. Pán Zla jí dost často trestá za její připomínky k jeho vedení, ale vypadá to, že není schopná se poučit."
*
"Udělal jsi velký dojem Harry," usmál se Ron.
"Jo," přiznal neradostně Harry. Stále byl na sebe naštvaný za to, že se přestal tak ovládat a divil se, co se to s ním vlastně vůbec stalo.
"Mi všichni jsme udělali velký dojem," usmál se na Rona.
"Ale taky mě docela překvapuje, že ta Tersea o sobě už dlouho nedala vědět," přiznal se Ron.
Harry si mimoděk sáhl na jizvu blízko srdce "To mě taky."
29.09.2011 15:35:06
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (861 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one