Kapitola jedenáctá - Hledání

Když Harry se svými přáteli dorazil před komnatu nejvyšší potřeby, třikrát prošel před stěnou přibližně v místech vstupu a usilovně přitom myslel na tajemný artefakt a na to, že ho potřebuje získat.
Když procházel před zdí potřetí, tak se v ní najednou objevily dveře, ale ku překvapení třech přátel to nebyly dveře, které už tolikrát vyvolali a kterými už tolikrát prošli. Tyto dveře byly z tmavého dřeva, ve kterém byly nádherné rytiny nejrůznějších kouzelných tvorů shromážděných kolem Bradavického hradu, v rozích dveří byly erby jednotlivých kolejí, takže jim bylo hned jasné, že vyvolali ty správné dveře.
Hermiona ohromeně natáhla ruku ke klice ve tvaru baziliška a opatrně otevřela dveře, v tom okamžiku je ovanul prudký vítr vycházející ze dveří a okamžik na to se ocitli uvnitř místnosti osvětlené pěti pochodněmi.
„Kde to jsme? A jak jsme se sem vůbec dostali?" zeptal se Ron a rozhlížel se kolem, byli v nějaké kruhovité místnosti a před nimi se táhla nějaká temná chodba, ale po dveřích nikde ani památka.
„Myslím, že nás ten vítr nějak přemístil," řekla Hermiona.
„Vítr? Jak nás mohl přemístit vítr? A kam nás vlastně přemístil?" začal zmatkovat Ron, jelikož si všiml pavučin, kterých tu bylo opravdu požehnaně.
„To nevím, Rone, ale určitě nás to dovede k tomu artefaktu," zamračila se na bledého Rona hnědovláska.
„Tak radši vyrazíme, než se sem vrátí pavouci," usmál se Harry na zrzka a vydal se do temné chodby následován svými přáteli.
Když už chtěl Harry vytáhnout hůlku, aby si rozsvítil na cestu, tak vzplanula pochodeň přidělaná na stěně chodby, a jak postupovali dál temnou chodbou, tak se jim na cestu rozsvěcovaly další a další pochodně.
„Taky máte pocit, že se ta chodba stáčí doprava?" zeptal se Harry po čtvrt hodině cesty.
„Ano, taky jsem si toho všimla," přisvědčila Hermiona.
„Mě by spíš zajímalo, kdy ta chodba skončí," zabrblal Ron, sledujíc každou pavučinu ve svém okolí.
Šli ještě deset minut, když se před nimi objevil veliký kamenný oblouk vytesaný z bílého mramoru.
„Hmm, už jsme asi blízko," usmál se Harry a radostně přidal do kroku, ale když už se chystal projít obloukem, tak ho odhodila nějaká síla dva metry dozadu, Ron s Hermionou jen zaregistrovali, jak kolem nich jejich přítel proletěl a tak se mu vydali na pomoc.
„Sakra, to byla ale šlupka," ulevil si Harry a mnul si naražený zadek.
„Hmm, tohle bude nejspíš trošku problém," zamyslela se Hermiona a zvědavě si prohlížela oblouk, na kterém byly vyryté nějaké runy.
„Tohle dokážu zrušit, je to tu hlavně proto, aby se nedalo dostat odtamtud sem," objasnila jim Hermiona a začala do vzduchu hůlkou kreslit runy, které se po dokončení rozzářily jasně bílým světlem. Po páté runě oblouk zazářil a následně zase pohasl.
„Hotovo," usmála se Hermiona.
Harry tedy vyrazil s připravenou hůlkou jako první, to že ten štít měl hlavně zadržet věci uvnitř, ho zrovna moc neuklidnilo, nejspíš tam bude něco číhat a opravdu nechtěl, aby ho to přepadlo nepřipraveného.
Harry už chtěl vkročit na druhou stranu oblouku, když v tom znovu pocítil ten již známý pocit, jako když vás nakopne obr a znovu letěl vzduchem, nárazem mu vypadla hůlka, která kupodivu tím záhadným štítem prošla a teď ležela na druhé straně oblouku.
Harryho naštěstí stačil zachránit Ron, který pod Harryho včas stačil vyčarovat veliký polštář.
„Kruci, Hermiono," vrčel Harry a snažil se vyškrábat z kopy peří, která zbyla z nadýchaného záchranného polštáře.
„Ups, promiň, hned to napravím," slíbila a dala se hned do práce.
Tentokrát po dokončení run se oblouk rozzářil, ale nepřestal zářit, Hermiona se na své dva kamarády usmála a pobídla je k průchodu a tak se Ron s Harrym vydali k oblouku, Harry se nechtěl už potřetí proletět tak počkal na Rona, než projde a jemu se to, kupodivu, podařilo, ale okamžitě jak prošel na druhou stranu bariéry, chytil se za nos a zkřivil tvář odporem.
Když Harry s Hermionou viděli, že je průchod bezpečný, vydali se za Ronem, který se tam téměř svíjel na zemi a hned pochopili proč.
„Bože, to je ale puch," otřásla se Hermiona a zakryla si obličej rukávem.
„Aspoň víme, na co tam byla ta bariéra," zašklebil se Harry a mávl si hůlkou kolem hlavy, čímž si vyčaroval vzduchovou bublinu, která mu umožňovala volně dýchat.
Jeho přátelé ho hned napodobili a za chvíli se společně rozhlíželi po temném prostoru, do kterého se dostali.
Všude kolem byla tma, jediné světlo, které sem přicházelo bylo z chodby a i toho moc nebylo a tak Hermiona rozsvítila hůlku a ozářila tím kousek jeskyně ve které se nacházeli, oproti chodbě tu stěny ani strop nebyly nijak opracované a vypadalo to, že jeskyně je poměrně dost velká a tak se vydali dál na cestu přímo do temnoty před nimi.
„Jak dlouho myslíte, že ještě půjdeme?" zeptal se Ron po dvou minutách chůze.
„Nemám po...", nedokončil Harry a zadíval se napravo do temnoty.
„Asi máme společnost, připravte si hůlky," zašeptal směrem k přátelům a sám se mírně natočil ke straně, ze které ho sledoval pár zažloutlých očí.
„Hele tamhle je další," upozornil Ron a otočil se směrem, ze kterého je sledovala další bytost.
„Hmm asi jich je tu trošku víc," poznamenal Harry, když zachytil ještě další oči sledující každý jejich krok.
„Hermiono zesil světlo, ať vidíme, co to na nás zírá," požádal Harry a připravil se na boj.
Hermiona přidala trochu na intenzitě světla a odhalila tím pět trollů, kteří je pozorovali zpoza velikých balvanů, které byly různě po jeskyni.
„Ou," ujelo Ronovi a pevněji sevřel svou hůlku.
„Je divné, že ještě nezaútočili," poznamenala Hermiona v ten okamžik, jako by na její slova Trollové čekali, jeden z nich vzal kámen a hodil ho po trojici přátel.
Harry kámen pomocí kouzla odrazil a nechal spadnout. Ostatním Trollům se nejspíš nápad prvního zalíbil, protože se kolem sebe začali rozhlížet a za chvíli na trio letělo dalších pět kamenů.
„Musíme odsaď rychle vypadnout, tohle nezvládneme odrážet dlouho," upozornil Harry a tak se pomalu vydali dál na cestu.
Po pěti minutách to Trolly nejspíš přestalo bavit a tak se rozeběhli na svojí svačinku.
Ron jednomu z Trollů nechal přirůst nohy k zemi, takže sebou velikán jen neškodně plácl, až to zadunělo a zrzek se mohl věnovat dalšímu.
Harry zvolil trochu drastičtější metodu, namířil jednomu z Trollů na nohu a vykřikl „Anias Tyrdys," ozvalo se dvojí křupnutí a Troll se svalil na zem, rovnou do cesty dalšímu, který zakopl a rozplácl se na zemi, což ho nejspíš naštvalo, jelikož když se vyškrábal na nohy, dal se do boje s tím raněným.
Hermiona mezitím nechala levitovat kameny kolem rovnou proti přibíhajícím trollům, kterých se najednou vyrojila celá hromada. Všechno se znovu na chvíli ponořilo do temnoty, ve které svítily pouze oči velikých tupých trollů, ale za chvíli paprsky kleteb a kouzel, ozařovaly celé okolí, takže vidět bylo dostatečně.
Když odrazili všechny útoky a v okolí leželo asi dvacet omráčených, spoutaných nebo zraněných trollů, tak už nikde žádného bojechtivého smradlavého trolla neviděli.
Najednou, odněkud ze shora seskočil další, těsně vedle tří čarodějů a praštil svojí obrovskou rukou přímo mezi ně, až ze země odlétly kameny na všechny strany. Přátelé naštěstí stačili uskočit, takže se nic nestalo, ale troll neskončiljen u toho, rozmáchl se druhou rukou a strefil zvedajícího se Rona, kterého tím odhodil o tři metry dál, rovnou do spárů jedné z oblud přirostlé k podlaze.
Troll, který přepadl trojici, vykopl svou sukovitou nohu a odhodil Harryho k dalším zneškodněným Trollům, kteří se chopili příležitosti pomstít se tomu narušiteli.
Když nestvůra zaútočila znovu na Hermionu, tak už neměla takové štěstí, jelikož Hermiona se už stačila přetočit na záda a tak viděla obrovskou pěst, která jí chtěla rozmáčknout, vyvolala tedy štít, do kterého nechala Trolla bušit.
Ron si při dopadu nejspíš zlomil zápěstí, ale naštěstí na ruce, kterou nekouzlil a tak se mohl ubránit zrůdě, která se po něm sápala, naštěstí byl od ní příliš daleko, když v tom po něm začala chňapat i další která měla ale větší štěstí a chytila Rona za zraněnou ruku.
„Pusť mě ty bestie," zařval Ron a kouzlem trollovi usekl ruku, která ho ovšem nepustila a stále mu působila bolest svým drtícím stiskem.
Harryho dopad nemusel nijak trápit, protože než se stačil jen dotknout země, tak ho ještě v letu chytil jeden z rozzuřených trollů a hodil s ním proti zemi, Harry v poslední chvíli stačil vyčarovat zpomalovací kouzlo, které sice pád zpomalilo, ale bohužel ne dostatečně a Harry tvrdě dopadl, až mu to vyrazilo dech a zároveň hůlku z ruky.
Harrymu ale hůlka byla v tu chvíli úplně ukradená, jelikož se snažil nadechnout, což se mu moc nedařilo, až když se po chvíli zmítání praštil do hrudi, tak zalapal po kýženém kyslíku a sípavě se zhluboka nadechl.
Ještě než se stačil pořádně vzpamatovat, tak ho další nestvůra praštila a on se znovu vznesl do vzduchu, jeho letu ale zabránila skála, o kterou tvrdě zabrzdil, až mu praskla nejméně dvě žebra. Harry zaskučel bolestí, ale to už se po něm sápal další troll.
Hermiona mezitím odolávala tvrdým úderům, pod kterými se otřásal její štít, který každým úderem slábl, nakonec Hermiona zrušila kouzlo a překulila se na stranu, když se troll napřahoval k další drtivé ráně a seslala na něj několik úderných kouzel, první s ním jen trošku zakymácelo, ale druhé s ním praštilo o nedalekou stěnu jeskyně, kde se rozzuřeně začal škrábat zpět na nohy, ale než stačil udělat jediný krok, tak už byl spoután silnými řetězy, bez šance se z nich dostat.
Ron se snažil zatím zbavit trollí ruky nejrůznějšími způsoby, ale bezvýsledně, ať se snažil jakkoliv, pořád ho svírala a pomalu mu drtila zlomenou ruku, už si myslel, že omdlí bolestí, když najednou sevření povolilo a o chvíli později k němu přiběhla Hermiona, která mu začala ošetřovat zranění.
Harry si mezitím přivolal rychle hůlku a než si z něj mohl další troll udělat boxovací pytel, tak zaútočil. Ruka, která se k němu už blížila, se najednou rozpadla v prach a od jejího majitele byl slyšet bolestný řev.
Harry se pomalu postavil, uzdravil si zlomená žebra a vydal se ke svým přátelům, kteří už se taky zvedali ze země.
„Měli bychom se vydat dál, může jich tu být víc," připomněla Hermiona pomáhajíc Ronovi na nohy.
„Jo, to není špatný nápad, už abychom odsud vypadli," přikývl Harry.

„Vidíte to světlo?" zvolala radostně Hermiona, ukazujíc před sebe na světlý bod jinak v tmavé jeskyni.
„Jo a vidíte ty trolly?" zeptal se Ron a ukázal za ně, kde už byli v dálce znovu vidět již známé žluté oči.
To tři přátele přimělo k nasazení ještě rychlejšího tempa a tak netrvalo ani tři minuty a dostali se k dalšímu oblouku. Harryho dokonce napadlo, jestli se náhodou nevrátili, jelikož tento veliký oblouk vypadal úplně stejně, jako ten, kterým už prošli, což bylo vskutku zneklidňující.
Hermiona hned začala kreslit hůlkou runy a kluci se otočili, aby mohli na chvíli zdržet trolly, kteří se k nim blížili. Bohužel jich bylo moc a tak zvolili jinou taktiku.
Oba hůlkou vymezili prostor kolem nich až k oblouku a začali mumlat zaklínadlo. Zvládli to opravdu jen tak tak, jelikož poslední slovo vykřikli, když už se jedna z těch zrůd chystala mocnou rukou srazit Rona.
Ruka trolla naštěstí jen neškodně narazila na bělostný štít, který se po úderu zavlnil jako vodní hladina, ale dál držel.
„Už to mám," vykřikla Hermiona když se oblouk rozzářil.
Kluci nečekali už ani vteřinu a proběhli skrz oblouk na druhou stranu za hnědovláskou.
„Teda, to bylo o fous, dlouho bychom ten štít už neudrželi," usmál se Ron a oklepával si z hábitu prach.
Když se všichni jakž takž oprášili, rozhlédli se po místnosti, ve které se nacházeli. Na stěnách hořely pochodně, které osvětlovaly ponurou místnost a především čtyři průchody, které vedly do čtyř chodeb.
Nad každým vchodem byl jiný podivný znak, každý pulsující jinou barvou. Byl tam rudý, modrý, bílý a zelený, jejich tepavá záře vypadala ve spoře osvětlené místnosti dost strašidelně, až děsivě.
Harry se tedy odhodlal jako první a vykročil směrem ke středu místnosti. Když udělal dva kroky, tak se bíle zablesklo a před Harrym se objevil veliký kámen, na kterém bylo něco vytesáno.
„Lumos," zašeptal Harry, aby viděl dobře na text v kameni, ale to už u něj byli jeho přátelé a všichni si četli text vyrytý v kameni.

Čtyři živly, čtyři cesty, čtyři možnosti.
Jen jedna je ale správná, jen jedna je bezpečná a jen ta jediná dovede tě k cíli.
Těžká volba tě čeká a rozmysli si, kam se vydáš, jelikož pokud zvolíš špatně, zhyneš.
Ale nezoufej, nápovědu dáme ti.
Jediná správná cesta je chráněna jediným živlem, který jde zničit každým ze zbývajících.
Jen nezapomeň, že nestačí pravdu jenom znát, ale musíš v ní i věřit.

„Ech, pochopili jste to někdo?" zeptal se Ron se zdviženým obočím.
„Je to hádanka, ale vůbec nemám potuchy..." prohlásil Harry, ale pak se podíval na čtyři znaky nad průchody.
„Každý znak představuje jeden živel, ale opravdu nemám potuchy, který," uzavřel to Harry a přešel blíž k průchodům.
Vzal z podlahy kámen a hodil ho do prvního průchodu s rudě zářícím znakem, hned jak kámen prolétl průchodem, pohltily ho plameny, až kámen pukl žárem.
Harry vhodil další kámen do druhé chodby a tentokrát se chodba zaplnila až ke stropu vodou, která svým tlakem kámen doslova rozdrtila na prach a pak znovu zmizela. Nějakým bariérovým kouzlem se voda nevylila a zůstala pouze v chodbě, která teď po zničení kamene vypadala stejně jako předtím bez jediné známky záplavy.
Když vhodil kámen do další chodby, tak se s ním nic nestalo a Harry si myslel, že už objevil tu správnou, když v tom hned po dopadu na zem se kámen začal propadat, najednou se stěny i se stropem v chodbě zřítily a pohřbily tak průzkumný kámen pod tunami kamení. Kupodivu okamžik na to se chodba sama opravila a jako předchozí dvě byste nepoznali, že se tam kdy něco podobného stalo.
Harry tedy přešel k poslední chodbě a vhodil tam další kámen. Najednou se kámen zastavil ve svém pádu a zůstal levitovat na místě, pak najednou vystřelil obrovskou rychlostí proti jedné stěně, následovala rána o další stěnu, o strop, podlahu a nakonec se vznášel uprostřed místnosti. Tři přátelé si mysleli, že už to nejspíš skončilo, ale kámen se najednou rozletěl na všechny strany jako by vybouchl.
„Já to vidím tak, že bychom se měli vrátit," konstatoval Ron.
„Já si myslím, že ten správný průchod nám nic neudělá," prohlásila Hermiona zamyšleně.
„Vždyť jsi viděla, že ani jeden průchod ten kámen nepustil," upozornil Harry.
„Jo, to jo, ale vezmi si, že by to bylo až příliš lehké, kdybys mohl poznat, který průchod je ten správný jen tím, že tam něco hodíš. Ten správný průchod by ti neměl nic udělat," řekla rozhodně Hermiona.
„Tak dobře, ale který je ten správný?" zeptal se Ron.
„To je přece snadné, Ronalde," ušklíbla se Hermiona, „Jediná správná cesta je chráněna jediným živlem, který jde zničit každým ze zbývajících," zarecitovala.
„Který živel jde zničit těmi ostatními?" zeptala se obou chlapců a vyzývavě nadzvedla obočí, ale ani jeden nevěděl a tak jen bezradně pokrčili rameny.
Hermiona si povzdechla a dala se do vysvětlování: „Voda nejde zničit ani větrem ani zemí, země nejde zničit ani jedním živlem. Každopádně zbude aspoň drobný prach a vítr taky nezničíš. Jedině oheň můžeš uhasit zbývajícími živly, vodou, větrem i zemí," usmála se Hermiona a přešla k prvnímu průchodu.
„Ne Hermiono počkej..." pokoušel se jí zadržet Ron, ale Hermiona už vkročila do chodby, která se hned zaplnila plameny.
Oba jak, Harry, tak Ron jen vyděšeně zírali na chodbu, ve které nebylo vidět nic jiného než plameny, ten ohromný žár je pálil i na dvoumetrovou vzdálenost.
„To...to..." vydal ze sebe Ron zničeně a stále jen zíral do chodby a v očích ho začaly pálit slzy.
Harry jen netečně zíral na místo, kde před malou chviličkou zmizela jeho nejlepší kamarádka, a nic nevnímal, jen pomalu stravoval tu krutou skutečnost. Z Harryho hábitu se začala pomaličku roztahovat temnota, ke které se jakoby plazily všechny okolní stíny, když v tom: „No tak kluci, na co čekáte?" uslyšeli najednou z té chodby.
Ron neváhal ani vteřinu a vrhnul se rovnou do plamenů následován Harrym, kterého probral hlas domněle ztracené Hermiony.
Oba se po necelých třech krocích strávených v objetí plamenů, které vůbec nepálily, jen tak podivně šimraly, dostali do další místnosti, ve které se na ně vítězoslavně usmívala Hermiona bez jediné známky zranění.
„Ty...," zavrčel naštvaně Ron, dvěma kroky byl okamžitě u ní, pevně jí chytil za ramena, až dívka vyděšeně sykla. Zrzek na ní chvíli rozzuřeně zíral, ale pak jí pevně objal, až se její drobná postava téměř ztrácela v záhybech jeho pláště.
„Tohle už mi nikdy nedělej, rozumíš? Tohle už nikdy...ať tě o takovýchhle blbostech ani nenapadne přemýšlet, rozumíš?" šeptal jí pořád dokola do vlasů.
„Dobře, už nikdy to neudělám," slíbila nakonec Hermiona, která byla Ronovou rekcí opravdu překvapená.
Když se od sebe po chvíli odtáhli, tak si Hermionu pro změnu změřil zamračeným pohledem Harry.
„Ron má pravdu, tohle už nikdy nedělej, víš, jaký jsme měli strach?" zeptal se naštvaně, ale když uviděl její kajícný výraz, tak se trošičku pousmál.
„Dobře, když už jsme zase všichni, tak jdeme dál," prohlásil.
„Nikam nemusíme, už jsme na místě, nikde není žádný jiný vchod, nebo jsem aspoň zatím žádný nezahlédla," oznámila jim Hermiona nakřáplým hlasem, nevěděla, proč to tolik na ní zapůsobilo, ale byla hrozně dojatá tou péčí a tím jak jim na ní záleží.
Až teď se pořádně rozhlédli kolem sebe. Byli v jakési stavbě, jestli se to tak dalo nazvat, jelikož jediné, co stavbu aspoň trochu připomínalo, byly dvoumetrové silné sloupy, které byly rozestavené do kruhu kolem nich. Mezi sloupy ale byla voda, které bránilo v proniknutí dovnitř nějaké kouzlo. Nad sloupy byla kopule také tvořená tímto kouzlem, jinak všude kolem byla voda, kam se jen podívali.
„Myslím, že vím, kde jsme," prohlásil Harry a přešel blíž k jedné ze stěn, aby měl lepší výhled na veliké město.
„Jsme v Černém jezeře, támhle je město jezerních lidí, to si pamatuju," ušklíbl se Harry při vzpomínce na jeden z úkolů v turnaji.
„To dává smysl, nemohli jsme odejít od bradavic nijak daleko, ale stále nechápu, na co nám bylo sem jít, když tu nic není," stěžoval si Ron.
„Ale ono tady něco je," usmála se Hermiona a ukázala na veliký křišťálový kvádr, na kterém bylo zlatým písmem něco napsáno.

Až těžké časy přijdou a Škola s jejími žáky v ohrožení bude, nastane čas použít Bradavický štít.
Bradavický Hrad i s pozemky je chráněn spoustou ochranných a obranných zaklínadel, od slabých k nejsilnějším, jaké jsme znali, ale i když je Hrad chráněný spoustou silných kouzel, může se najít Zlo, které by tyto kouzla mohlo zlikvidovat a tak jsme vytvořili Štít.
Bradavický štít je nejsilnější artefakt, který jsme kdy vytvořili, dokáže uchránit Školu i okolí před jakkoliv silným útokem Zla, ale musí být přinesen do této místnosti, která se poté zapečetí a už sem nikdo nikdy nebude mít přístup.
Štít jsme nikdy nepoužili, jelikož to nebylo nutné, ale věříme, že někdy k jeho použití dojde. I když je to smutné a doufáme, že bude použit dost brzy na to, aby Zlo Bradavickou školu nezničilo.
Škola je to nejcennější a nejmagičtější, co jsme kdy vlastnili a stvořili, doufáme tedy, že přetrvá a bude stále vychovávat skvělé čaroděje a čarodějky, jak bylo naším snem.
Hodně štěstí přejí Bradavičtí zakladatelé.

Pokud nalézt Štít chceš, tak o úplňku, když jeden den končí a druhý začíná, stát musíš v kruhu cestování, s formulí Edermes terrum iler, zapsanou uprostřed.

Pro opuštění této místnosti stejně jako k jejímu návratu stačí říci: Elery stefo teda.
Hned jak všichni tři dočetli, poslední dva odstavce zmizely a už se nikdy neobjevily.
„Heh, takže to Světlo naděje není, co?" ujišťoval se Ron.
„Jo, vypadá to tak," souhlasil zklamaně Harry.
„Bradavický štít nám taky pomůže, ochrání Bradavice před Voldemortem a těmi jeho poskoky, takže ho musíme přinést sem," usmála se Hermiona.
„Máš pravdu, aspoň něco z toho hledání a té příšerné cesty bude," usmál se Harry.
„Už bychom odsud měli jít, nevím jak vy, ale já mám docela hlad a ani nevíme, kam nás to kouzlo přenese," upozornil Ron a na důkaz jeho slov mu hlasitě zakručelo v břiše, což všechny rozesmálo.
„Tak jdeme na to," zavelel Harry a všichni vyslovili formuli: „Elery stefo teda."
V místnosti se zablesklo a po návštěvnících nezbylo jediné památky.
V ten samý okamžik se nedaleko Černého jezera objevil bílý sloupec světla, který hned zmizel a na jeho místě teď stáli tři bradavičtí studenti, kteří se s úsměvem a spikleneckým šeptáním vydali na večeři, která už nejspíš probíhala.
29.09.2011 15:40:05
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one