Kapitola dvanáctá - Bradavický štít

„Mám dobrou a zároveň i špatnou zprávu," řekl Snape hned po té, co se pohodlně usadil do jednoho křesla v ředitelově pracovně v Bradavicích.
„Poslouchám," vybídl ho okamžitě Brumbál, nabízejíc mu misku plnou citronových cucavých bonbónů, přičemž si sám nezapomněl jeden vzít.
Severus Snape odmítavě zakroutil hlavou a pokračoval: „Dnes už je to týden, co se ta Tersea, která byla pověřena zabitím Pottera, neozvala a to měla podávat hlášení minimálně každý pátý den. Pán Zla se rozhodl, že mu je už k ničemu, když se jí Pottera za takovou dobu nepodařilo zničit a tak na její hlavu vypsal odměnu, jakožto na zrádce. Není sice nijak závratná, ale nepochybuji, že každý Smrtijed jí rád předvede rovnou k Pánovi Zla, aby si tím získal jeho náklonnost. Je dost pravděpodobné, že jí něco sežralo v Zapovězeném lese, když špehovala Pottera," ukončil hlášení mistr lektvarů.
„To je vskutku dobrá zpráva, i když pochybuji, že jí zlikvidoval nějaký tvor ze Zapovězeného lesa, na to byla příliš opatrná. Ale dává to i smysl, podle toho, co jsi mi o ní říkal, tak je příliš vzpurná a tvrdohlavá, než aby si nechala poroučet od Voldemorta. A samozřejmě máš pravdu v tom, že je to i špatná zpráva, jelikož už o ní nebudeme mít žádné informace, ale předpokládám, že se pokusí dostat ze země, co nejdříve to půjde, jestli už není pryč," pokýval hlavou Bradavický ředitel.
„Mám takový pocit, že Temný Pán chystá něco velkého, jelikož nikoho nepověřil zabitím Pottera, což byl jeho prvořadý cíl už od jeho zmrtvýchvstání," ušklíbl se Snape.
„Ano Severusi, určitě se chystá něco velkého. Remus mě informoval, že se vlkodlaci začínají shromažďovat v nevídaném počtu a mozkomorové se z Azkabanu stáhli už úplně všichni. Nevím, jestli na to, co přijde, bude Řád stačit i když nám pomůže ministerstvo," zachmuřil se Brumbál.
*
Harry, Ron a Hermiona si celý měsíc jen užívali. Samozřejmě museli chodit do školy na hodiny, ale nemíchali se do žádných akcí spojených se Smrtijedy. Co se dočetli z Denního věštce, stejně žádné velké útoky těchto zakuklenců nebyly.
Harry téměř rozkázal, že dokud nenastane úplňková noc, o které se měli přenést na místo, kde byl ukrytý Bradavický štít, tak nic podnikat nebudou a budou jen odpočívat.
Za tu dobu Harry své dva přátele vzal dvakrát na pláž, kterou si tak oblíbili díky skvělému počasí a relativnímu klidu, jinak se každý věnoval, čemu chtěl.
Hermiona spoustu času trávila v knihovně mezi regály starých knih, ale samozřejmě se při každé příležitosti nechala zlákat Ronem, který neodbytně dorážel a následně se vždy oba na několik hodin ztratili, neznámo kam.
Harry taky mizel, kdy jen to šlo a dvěma přátelům to začalo být čím dál podezřelejší.
*
Hermiona znovu seděla za jedním ze stolů v Bradavické knihovně, skloněná nad velkou knihou vázanou v kůži a vedle ní obkročmo na lavici seděl Ron, který jí s mírným úsměvem sledoval (původně si dělal úkol do kouzelných formulí). Naproti této dvojici seděla další dívka zahloubaná nad knihou, její černé vlasy jí ale nedělaly takové problémy, jako naproti sedící Hermioně, která znovu jemně odsunula neposedný pramen vlasů, který ukotvila za ucho, kde ale moc dlouho nezůstal.
„Tak, já už to mám hotový," prohlásil Harry, poslední sedící osoba za tímto stolem.
Tímto výrokem probral všechny ostatní, kteří se na něj teď podívali. Ron ohromeně a při pohledu na jeho dvoustránkovou esej mu jeho pohled sklouzl na jeho prázdný list pergamenu.
Hermiona se zamračila při pohledu na Ronův pergamen, ale než stačila jakkoliv vytknout zrzkovi jeho „snahu" napsat si úlohy, tak se ozvala černovláska s širokým úsměvem.
„Ale no tak Herm, on za to nemůže, celou dobu tě zhypnotizovaně sleduje, ani na setinu vteřiny se mu nepovedlo přemýšlet nad úkolem nebo jen odtrhnout od tebe oči," zasmála se černovláska a Ron okamžitě mírně zrudl, ale odhodlaně se s psím pohledem přisunul blíž k Hermioně, která neodolala a svůj zamračený výraz změnila na smyslný úsměv.
„No, nejspíš vás tu nechám o samotě, už budu muset jít," usmál se na své přátele Harry a zvedl se z lavice, sbírajíc si své sepsané úlohy.
„Kam zase mizíš?" snažila se Hermiona aspoň něco vyzvědět.
„Mám něco na práci," oznámil s úsměvem Harry a zmizel z knihovny závratnou rychlostí.
„Hmm, já už taky musím jít," omluvila se Alex, když svůj pohled odtrhla od prchajícího Harryho a hned po vrácení knihy na její místo pod dohledem staré knihovnice, se vytratila taky.
Ron využil situace a přesunul se ještě blíž ke své milované, přičemž hlavu zavrtal do jejích neposedných vlasů a políbil ji na krk.
Hermiona slastně zavrněla, ale pak se jí myšlenky zase vrátily k dalšímu Harryho zmizení.
„Hele, Rone, zdá se ti taky dost podezřelé, že vždycky ti dva zmizí přibližně ve stejnou dobu?" zeptala se ho, ale Ron jen zamručel v souhlas a znovu se věnoval jejímu krku, což zapříčinilo Hermioně další ztrátu souvislého myšlení.
*
Když o dva dny později, Ron s Hermionou, kteří se zrovna vraceli z jednoho svého soukromého pikniku viděli Harryho s Alex, jak se spolu o něčem baví a následně se smějí cestou do Velké síně, jen na sebe významně pohlédli a oba je s širokými úsměvy následovali.
*
Konečně nastala úplňková noc, na kterou tak dlouho čekali, bylo přesně 23:45 a všichni tři se jednohlasně shodli, že vepsaný pokyn: Když jeden den končí a druhý začíná, znamená půlnoc a tak teď už kluci jen čekali, než Hermiona dokončí ten podivný kruh cestování.
Stáli nedaleko jezera, kryti pár stromy a keři, takže i kdyby někdo šel kolem Bradavického hradu, neměl šanci si jich všimnout a v tuto pozdní hodinu to stejně bylo velice nepravděpodobné.
Kruh cestování vypadal poměrně zvláštně. Samozřejmě to byl kruh, asi dvoumetrový, olemovaný nejrůznějšími runami, které Ronovi ani Harrymu nedávaly pražádný smysl. Popravdě ani Hermioně, která postup našla v jedné z Bradavických knih.
Kruh měl na všech světových stranách položené malé kusy jednoho krystalu, které byly spojené drcenou směsí různých bylinek. Uprostřed kruhu cestování Hermiona vypálila hůlkou formuli Edermes terrum iler přesně podle pokynů.
„Ech, tohle je opravdu ono?" zeptal se Ron pochybovačně.
„Přijde mi to spíš jako kouzlo nějakých nevyučených vesnických čarodějnic," přiznal Ron. Opravdu to nevypadalo nijak vznešeně.
„Je to velice starý způsob cestování, Ronalde a i když to tak zrovna nevypadá, je to velice složité a mocné kouzlo o hodně silnější, než přemístění. Z tohohle kouzla vlastně přemístění vzniklo a tento způsob cestování se právě kvůli jeho složitosti přestal používat, jelikož adresa, na kterou se chceš přenést, se musí napsat doprostřed. Zároveň musíš použít do té směsi bylinek něco, co na tom místě roste, dál ještě sestava run okolo má vliv na přenos, prostě je to příliš složité," vysvětlila Hermiona obhajujíc nepříliš mocně vypadající obrazec na zemi.
„Teď už stačí jen počkat na dvanáctou, že jo?" přerušil jejich rozepři Harry.
„Ano, nic jiného nejspíš není zapotřebí, aspoň to nebylo napsané v návodu," přikývla Hermiona.
Všichni se tedy přesunuli do kruhu, jelikož už zbývalo jen sedm minut.
„Hele, támhle někdo je," upozornil Ron a ukázal k pár stromům.
„Máš pravdu," přikývla Hermiona a pořádně se na to místo zahleděla.
„To je přece Alex," užasla hnědovláska a se zdviženým obočím pozorovala postavu mezi stromy.
„A s ní je...Malfoy," vykřikl Ron, překvapený a možná víc i znechucený tou představou.
Dvojice v malém hájku se k sobě přiblížila a splynula v polibku, což oběma, jak Ronovi tak Hermioně, vyrazilo dech. Opatrně se podívali po Harrym, ale ten jen překvapeně zíral na místo, kde se dvojice líbala, nevědouce, že je sledována.
„Tak tohle ne, to musíme zarazit," upozornil Ron a Hermiona se vydala hned za ním, aby mu zabránila udělat nějakou pořádnou blbost a zároveň chtěla vědět, proč Alex Harryho takhle podvádí a zvlášť s Malfoyem.
Harry, hned jak se vzpamatoval, z toho překvapení, se chtěl vydat za svými přáteli, kteří už svým svižným krokem stačili dorazit k nic netušící dvojici, ale odradil ho od toho pohled na hodinky.
Ron okamžitě jak dorazil ke stále se líbající dvojici odtrhl Malfoye od Alex.
„Co si jako myslíš, že děláš, Malfoyi?" zavrčel na něj naštvaně.
„Líbám tu svojí holku," zavrčel nazpět Malfoy a vzdorně zvedl bradu.
„Svojí holku, co tím myslí?" zeptal se Ron Alex a dál se o Malfoye nestaral.
„A co Harry?" nadhodila Hermiona.
Draco byl opravdu vytočený do nepříčetnosti, nejenže ho ruší a zvláště teď, ale ještě ho ignorují. Už chtěl na toho zrzka seslat nějakou pořádně hnusnou kletbičku, když jeho pozornost přilákal Harryho hlas.
„Hej, vraťte se, už nemáme čas, za chvíli je dvanáct," volal Harry za Ronem a Hermionou, ale ti ho zdá se neposlouchali, bohužel si ho ale všiml mladý Zmijozel, který si to k němu už rázoval.
Draco přešel až k Harrymu, takže od sebe nestáli ani dvacet centimetrů.
„Odvolej si ty svoje poskoky, Pottere," zasyčel naštvaně blonďák.
„Vypadni Malfoyi," řekl Harry, sledujíc kruh, který začal jemně zářit, stejně jako runy okolo.
„Co si to...co to sakra je?" vyjekl vyděšeně Draco, když se podíval, v čem to vlastně stojí. Všechny runy rudě žhnuly, stejně jako nápis uprostřed.
Čtyři části krystalu začaly slabě zářit bílou barvou a záře nabírala každou vteřinu na intenzitě.
Přesně, když na velkých hodinách v Bradavickém hradu odbila dvanáctá hodina, tak bylinková směs vzplála rudým plamenem. Ve stejnou dobu ze všech krystalů vystřelil k obloze oslnivě bílý sloupec světla.
„Co je s Harrym?" zeptala se nechápavě Alex, když se jí Hermiona zeptala.
„Jak co s ním je? Vždyť s ním chodíš ne?" nechápal Ron.
„S Harrym?" nadzvedla obočí Alex.
„Ne s ním ne..." najednou se ale zablesklo tak silně, že si Alex musela zakrýt oči stejně jako Ron a Hermiona.
„Co se stalo? A kde je Draco?" zeptala se okamžitě tmavovláska a rozhlížela se po svém klukovi.
„A sakra," ulevil si Ron, dívajíc se na svoje hodinky.
Hermiona se, následovaná ostatními, hned rozeběhla k místu, odkud se měli přenést, ale zbylo tam jen vypálené kolo v trávě.
„Doufám, že jsem nic nezkazila," řekla Hermiona smutně se dívajíc na vypálený kus trávníku a doufala, že to zároveň není všechno, co zbylo z Harryho a nejspíš i z Malfoye, jelikož nikde kolem nebyl.
„Jak to vidím já, nezbývá nám nic jiného, než čekat," usoudil Ron a mávnutím hůlky vyčaroval velikou deku, kterou rozprostřel poblíž bývalého kruhu cestování.
„A ty nám zatím vysvětlíš jak je to teda s tebou, Harrym a Malfoyem," rozhodla Hermiona.
„Ale...kde vlastně Draco je?" zeptala se Alex.
„Myslím, že se s Harrym přemístil někam pryč, kam jsme měli původně namířeno my," vysvětlila Hermiona.
Když už byli všichni tři usazení, tak se dala Alex do vyprávění: „No, já už s Dracem chodím nějakou dobu, je milý a příjemný, když není nikdo poblíž a i když to tak nevypadá, je opravdu pozorný a hodný. Jen se musí přetvařovat, jelikož by si ho jinak podal jeho otec.
Pamatuješ, jak ses mě jednou ptala v knihovně na dopis, co mi ráno přišel a já z něho měla radost? Tak od té doby s Dracem chodím," usmála se při pohledu na jejich překvapené tváře.
„A jak vás vůbec napadlo, že mám něco s Harrym?" zeptala se zvědavě.
„No, tak nějak jsme si pár detailů dali dohromady, ale jak to tak vypadá tak špatně," usmála se Hermiona.
„Například po Harrym dost koukáš nebo taky oba často mizíte neznámo kam a podobně," vysvětlila Hermiona, když spatřila Alexiino zdvižené obočí.
„No já mizím často pryč, jelikož jsem často s Dracem a Harry nejspíš taky někoho má, ale já to rozhodně nejsem. A to že po Harrym koukám, není přece nic špatného. Je to pěkný kluk a kouká po něm každá a i ty Herm musíš uznat, že je pěkný," usmála se šibalsky Alex.
Hermiona se nad tím zamyslela a musela připustit, že Harry rozhodně není k zahození. Vysportovaná postava, dobrý ve Famfrpálu, vynikající kouzelník a opravdu po něm koukaly téměř všechny dívky v Bradavicích a to pořád nosil ty brýle, které už dávno nosit nemusí.
Čekali ještě půl hodiny, během které se bavili snad o všem, od školního poháru po lektvary. Potom se znovu zablesklo a objevil se Harry s Dracem.
Kupodivu ani jeden nebyl zraněný. Každý z jedné strany držel obrovitý štít, který měl přibližně metr a půl v průměru. Štít byl nádherně vyřezaný z černého dřeva zpevněného zlatem i stříbrem, které bylo taktéž umělecky zpracované. Nejenom že štít vypadal impozantně a mocně, byl zároveň i nádherným uměleckým dílem.
„Sakra Pottere, polož ten krám, já už to dlouho neutáhnu," rozčiloval se Draco a sám Bradavický štít pustil.
„A co teď s tím, pověsíš si to do síně slávy?" ušklíbl se Malfoy a díval se na štít.
„Ne, musíme to přenést do jedné místnosti a tam by to mělo ochránit Bradavice před Voldemortem," vysvětlil Harry.
„No já nevím, mě to moc magický nepřijde, ale přinejhorším mu to můžeš z hradeb hodit na hlavu," ušklíbl se Draco.
„Ahoj, tak co tam bylo?" zeptal se Ron
„Nic moc, jen dlouho temná chodba a na jejím konci bylo sousoší zakladatelů, které drželo tenhle štít," řekl Harry a ukázal na obrovský štít u jejich nohou.
„Hele, Malfoyi, nechceš ten štít odnést do té místnosti za mě? Když už v tom máš takovou praxi," usmál se Ron.
„Trhni si Weasleyi, zničíš mi rande a pak ještě chceš, abych za tebe dřel. Ty jsi fakt pako," ušklíbl se Draco, chytil Alex kolem pasu a společně odešli směr Bradavice. Alex jen stačila zamávat a dál už se věnovala jen svému Zmijozelovi.
„Tak hoši, vezměte to a jdeme," usmála se Hermiona.
„Nešlo by to zvednout kouzlem?" nadhodil Ron.
„Ne, už jsme to s Malfoyem zkoušeli, ale nefungovala na to žádná kouzla," vysvětlil Harry.
Když se přenesli i se štítem do oné místnosti pod Černým jezerem, tak se štít okamžitě zdvihl do vzduchu, až z toho Ron málem spadl na zem, jak najednou nečekaně přišel o těžké břemeno.
Uprostřed se z podlahy najednou vynořily sochy zakladatelů, kteří se nad nimi majestátně tyčili. Utvořili kolem vznášejícího se štítu kruh a štít pak pomalu klesl do rukou soch zakladatelů Bradavické školy čar a kouzel.
Kdyby se někdo pozorně podíval blíž, spatřil by, že štít levituje tři centimetry nad kamennýma rukama, ale na to neměli naši tři přátelé čas, jelikož je opět místnost přenesla na břeh jezera.
29.09.2011 15:40:57
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one