Kapitola druhá - Cesta na Ústředí

Hned jak Alex dorazila domů napsala, svým kamarádkám o tom, co se před chvílí stalo. Pak šla spát, ale už dopředu si slíbila, že večer zase zajde na to místo, aby se pokusila z toho kluka dostat nějaké zajímavé informace. Byla neuvěřitelně zvědavá a zajímalo ji, proč po něm šli Smrtijedi, ti nejdou jen tak po někom a hlavně ho už znali, což bylo obzvlášť divné.
S takovými myšlenkami usínala.
*
Harry se pomalu vrátil do domu Dursleyových a hned zapadl do svého pokoje. Skoro okamžitě, jak se převlékl, na okno zaklepala nějaká sova. Harry jí tedy vpustil dovnitř a vzal si od ní vzkaz, který měla připevněný na noze.

Harry,
přijedeme si pro tebe už za týden, ale do té doby prosím zůstaň v domě tvých příbuzných, venku je to pro tebe zjevně příliš nebezpečné.

Hodně štěstí, Remus.

Harry si jen nad dalším zákazem odevzdaně povzdechl.
"Stejně by mě zajímalo, kdo to byl na tom stromě, ještě nikdy jsem ji tady neviděl.." Zapřemýšlel Harry a následně usnul.
*
Harrymu týden uběhl až nečekaně rychle, po většinu toho času se učil ze své knihy různé užitečné triky, či kouzla a kletby.
Ani se nenadál a nastal den odjezdu. Už ráno, hned jak vstal z postele si všechno sbalil. Prozkoumal každou škvírečku, jestli v pokoji něco nenechal, protože už mu mělo letos být sedmnáct, což znamenalo dosáhnutí plnoletosti. Neměl proto v plánu se do tohoto domu ještě nikdy vracet.
Zatím nevěděl, kde bude potom žít, nechtěl Weasleyovým narušovat rodinou idylku tím, že by se k nim nastěhoval, i když by ho určitě přijali s otevřenou náručí a úsměvem na rtech. Uvažoval, že by mohl bydlet v Hnízdě. Nebyl to špatný nápad, protože bylo bezpečné a zárověň i velice pohodlné. Nakonec tuto úvahu uzavřel tím, že to vymyslí během školního roku. Během jeho posledního školního roku.
Harry si smutně oddychl, bude se mu po bradavicích opravdu moc stýskat, ale doufal a pevně věřil, že se tam ještě vrátí.
Zbytek dne strávil ve svém pokoji se sbaleným kufrem na posteli, sedíc na židli s nohama na stole a s černou knihou v ruce, kterou si jako každý den pročítal.
Nevěděl, kdy si pro něj někdo z Řádu přijde, ani netušil, jak se tentokrát dostanou na Ústředí. Jestli poletí na košťatech, přenášedlem, nebo jiným způsobem.
Přibližně v osm hodin večer zazvonil domovní zvonek, Harry jako blesk vystřelil otevřít dveře. Dudley už zmizel i se svými kamarádíčky někam pryč, tak už to mohla být jen jeho eskorta a nemýlil se. Před dveřmi stál Remus, Tonksová a Moody, který jako vždy koulel svým kouzelným okem na všechny strany.
"Ahoj Harry jsi nachystaný?" zeptal se ho hned Lupin.
"Ano, už mám všechno sbalený, jen pro to skočím nahoru," řekl a okamžitě zmizel někde nahoře, okamžik na to už byl zpět i se svým kufrem a koštětem zabaleným v neviditelném plášti. Hedviku raději poslal napřed a její klec zmenšil a strčil do kufru. Harry nakoukl do obývacího pokoje, kde seděli jeho příbuzní a jen zavolal: "Už jdu a už mě nečekejte, a ahoj." Zakončil větu a málem zajásal, že už tu nikdy nebude muset být.
Před domem se Harry otočil na svůj tříčlenný doprovod a zeptal se: "Jak se vlastně dostaneme na Ústředí??"
Remus se na něj zadíval a otráveně začal vysvětlovat. "Bohužel ti vlezlí Smrtijedi tě hlídají jako oko v hlavě a čekají na jakoukoliv příležitost na tebe zaútočit, takže nemůžeme použít ani košťata, ani přemístění, který by mohli vypátrat. Takže musíme použít Letax. A jelikož je paní Figgová pryč, budeme muset zajít k Netyovým, Ernest je členem Řádu a dovolil nám požít jeho krb," usmál se.
Harryho překvapilo, že v Kvikálkově je ještě nějaký kouzelník a tak byl zvědavý, kde bydlí.
Prošli skrz park a na druhém konci, po nějaké době chůze, spatřili velký, honosně vyhlížející dům. Harry ani nevěděl, že tu něco takového stojí, takže byl více než překvapený.
Zaklepali na velké domovní dveře a po chvíli čekání, jim otevřel usmívající se chlapík. Byl vysoký, hnědovlasý, hnědooký a vypadal velice přátelsky.
"Ahoj, konečně jste tady, už jsem se začínal obávat, že se vám něco stalo," řekl s francouzským přízvukem a pokynul jim aby vstoupili.
Všichni se pozdravili a Ernest je zavedl do obývacího pokoje, který byl rozlohově asi stejně veliký, jako celé přízemí Dursleyovic domu.
Tam u krbu seděla krásná, tajemně vypadající žena.
"Tohle je má manželka Aerin," představil je a všichni si posedali do pohodlných křesel okolo malého stolku poblíž velkého krbu.
Aerin, která odběhla neznámo kam, se po nějaké chvíli vrátila i s šesti kouřícími hrnky.
Harrymu čaj, který v hrnku byl, chutnal a ostatním zjevně taky, všichni se spolu nezávazně bavili. Po asi třičtvrtě hodině se teprve Harry a jeho tříčlenný doprovod odletaxovali na ústředí Fénixova řádu.
29.09.2011 15:32:00
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (863 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one