Kapitola čtvrtá - Návrat na Ústředí

Když se přemístili do Hnízda, Harry odnesl Hermionu do jednoho z křesel v knihovně, sám si do jednoho sedl a zabořil hlavu do dlaní.
Hrozně si vyčítal, že se nechal ovládnout zlobou a málem přitom ublížil svým přátelům.
Ron se zanedlouho dotrmácel taky do knihovny a zabral poslední volné křeslo, zmoženě do něj zapadl, nějakou chvíli se nehýbal a jen zíral před sebe.
Po pěti minutách naprostého ticha Ron mávl hůlkou a z jeho pokoje mu přiletěla ampulka s nějakým lektvarem přímo do ruky, kde nezůstala příliš dlouho, protože do sebe okamžitě vylil její obsah a lahvičku nechal odletět zpět do útrob svého pokoje.
Nejspíš to byl nějaký posilňující lektvar, protože okamžitě dostal zdravější barvu a celkově nevypadal tak zničeně.
"Já...promiň Rone, opravdu nevím, jak se mi to mohlo stát, prostě jsem se přestal ovládat," začal se omlouvat Harry.
"To je dobrý Harry, nic se nestalo," usmál se na kamaráda Ron.
"Dobrý? Dobrý to určitě není, vždyť jsem tě málem zabil nebo tak něco a všichni se kvůli mně málem udusili," řekl zoufale Harry.
"Ano, ale jen málem, nikomu z naší strany si nic neudělal Harry, jen na chvilku nemohli dýchat, ber to tak, že jsi zachránil spoustu lidí tím jak jsi na sebe upoutal všechnu pozornost Smrtijedů," usmál se Ron od ucha k uchu.
"Ale Hermioně to radši neřekneme dobře?"
"Snad nemáš strach?" ušklíbl se Ron.
"Ne, nemám strach, jen...bude prostě lepší, když se to nedozví,"
"Jak chceš kamaráde, ale stejně si ty Smrtijedy dobře vyřídil, sice jsem tě nesledoval, ale z toho, co jsem zahlídl, je jasný, že neměli šanci."
"Jo, je zvláštní, jak mě to změnilo, připadal jsem si tak...prostě jsem nic necítil, žádnou bolest, žádný strach, ani výčitky, prostě nic, bylo to jako ve snu, nemohl jsem nic dělat s tím, co jsem prováděl, jen to sledovat" zavzpomínal Harry.
"Tak se už přemístíme na Ústředí, aby nás nehledali," rozhodl Harry po nějaké chvíli ticha.
"Nemám Hermionu vzbudit?" zeptal se Ron.
"Ne, dneska si toho zažila už dost, nech jí spát, přeneseme se k ní do pokoje," rozhodl Harry a se světelným zábleskem se všichni přemístili (Hermiona s menší pomocí Rona).
Vyčerpanou Hermionu uložili do postele a potichu se po špičkách vykradli z jejího pokoje.
Přesně, když cvakl zámek od zavírajících se dveří a oni se otočili, že půjdou do kuchyně, tak se před nimi objevila paní Weasleyová.
"Kde jste byli?" zeptala se jich rázně.
Oba jako by byli smluveni zasyčeli "Pššš," a vydali se k Molly.
"Co se děje?" zeptala se tišeji paní Weasleyová, když k ní oba dorazili.
"Hermiona usnula," zašeptal Ron, i když už byli od pokoje vzdálení dostatečně, aby dívku nevzbudili.
"Hmm," přikývla Molly, "a kde jste teda celou dobu byli? Hledala jsem vás snad všude a vy nikde," zamračila se na ně.
"My...no, víš...," začal Ron.
"Byli jsme prozkoumávat Ústředí a našli jsme jednu tajnou chodbu," vymyslel blezkovou odpověď Harry.
"A kde je ta chodba a hlavně kam vede? Doufám, že se nikomu z vás nic nestalo," strachovala se paní Weasleyová a zkoumavě si je prohlídla.
"Ne, nikomu se nic nestalo a ta chodba je...," Harry ale nestačil dopovědět kde, protože ho přerušil Ron.
"Kdybychom ti to řekli, tak už by to ale nebyla tajná chodba mami," zazubil se na ní Ron.
V tom se z haly ozvalo hromadné přemístění a pak jen ruch hovoru, který po chvíli zmizel v kuchyni.
Harry s Ronem se okamžitě vydali za paní Weasleyovou, která už mířila za ostatními členy do kuchyně, ale byli zastaveni.
"Vy dva nikam," zaznělo od Ronovi mamky, aniž by se otočila a tak jen se svěšenými rameny odešli pryč do útrob temného sídla rodu Blacků.
29.09.2011 15:34:18
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (863 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one