Kapitola třicátá třetí - Proměna

Harrymu, Ronovi a Hermioně uběhl měsíc neobvykle rychle. Teď, když už měli třetí stupeň černé magie, tak už se na ni tolik neučili a většinu času věnovali zvěromágství. Vlastně téměř všechen volný čas trávili v komnatě nejvyšší potřeby.
Nechodili ani do Prasinek, když měli povolené vycházky, dokonce Ron s Harrym nelétali o volném čase na košťatech, jen procvičovali a pilovali své proměny.
Což se taky na jejich zvěromágství projevilo, všichni tři už uměli proměnit svou libovolnou část těla na část svého zvířete, problém byl v tom, že ještě nevyzkoušeli, jestli se jim podaří proměna celá.
"Tak, opatrně Rone, nikam nespěchej, mysli na tu proměnu, ale ne jen určité části, ale celého ano?" radila Hermiona.
"Já vím Hermiono, nejenom, že už jsi mi to říkala, ale už to opakuješ asi po pátý," nevydržel to Ron, který byl nervózní už jen z toho, že musel jít na řadu jako první.
Ron teď stál uprostřed kruhové místnosti, která měla asi šest metrů v průměru a Harry s Hermionou seděli u jedné ze stěn na velkých polštářích a pozorovali jeho počínání.
Ron se zhluboka nadechl, pak vydechl a dal se do soustředění, chvíli se nic nedělo, ale pak se Ron začal pomalu měnit, až se neudržel na dvou zadních a přistál na všechny čtyři tlapky.
Tázavě se podíval na Harryho a Hermionu. Oba vypadali šťastně.
"Povedlo se ti to kamaráde a napoprvé," usmál se Harry.
Ron měl takovou radost, chtěl se rozeběhnout ke svým přátelům, ale nějak se mu zamotaly nohy a přistál na čenichu, pak se proměnil zpět do své podoby.
"Au, sakra, jen co se naučím proměňovat vyskytne se další problém," postěžoval si Ron, ale se širokým úsměvem došel až k nim a sedl si na svůj polštář.
"Tak, teď jsi na řadě ty Hermiono," usmál se Ron.
"Já vím," řekla, zvedla se z polštáře a přešla doprostřed místnosti, zavřela oči a po chvíli se začala měnit, proměna znovu probíhala pomalu a Hermiona se měnila dokonce déle než Ron, až z ní bylo malé zlatavé chundelaté koťátko, které mohlo mít od země nanejvýš dvanáct centimetrů, opatrně se posadila a tázavě koukla na své dva kamarády.
Ron se rozesmál na celé kolo a Harrymu trochu cukaly koutky.
"Hermi, ty jsi opravdu hodně malá, nevím, jestli takhle budeš vůbec moct ze schodů," řehtal se Ron.
Hermiona-kotě se zatvářila nazlobeně, zavřela oči a během chviličky se malé kotě zvětšilo do velké kočky, která měla od země sedmdesát osm centimetrů.
Ron se přestal chechtat a jen s Harrym nevěřícně zírali na Hermionu, která si zrovna protáhla přední tlapky a tím i vystrčila své velké a nebezpečně vyhlížející drápy a pak se proměnila zpět a se širokým úsměvem došla až ke klukům.
"Co to bylo? Jak si to udělala?" zeptal se hned Ron zvědavě a zaraženě zároveň.
"Dyť jsem vám přece říkala, že se budu proměňovat do kouzelného druhu kočky, tenhle druh je zvláštní tím, že může měnit svou velikost, nejmenší byla naměřená osm centimetrů a největší sto dva centimetrů," vysvětlovala Hermiona.
"Ty dokážeš člověka překvapit," poznamenal Harry a Hermiona se na něj jen zářivě usmála.
"Vypadá to, že jsem tedy nejmenší v naší skupince," řekl Ron. Ve své psí podobě měl totiž něco kolem šedesáti centimetrů.
"Ještě počkej, možná budu nějakej extra prcek já," prohodil Harry, vyskočil z polštáře a přešel do středu místnosti.
Harry se začal soustředit, jako předtím jeho přátelé a za okamžik tam stál mohutný Gryf.
Měl bezesporu silný zobák, kterým by mohl překousnout i menší strom. Jeho pařáty vypadaly nebezpečně už na dálku a jeho drápy, které při protáhnutí vysunul ze zadních lvích tlap taky vypadaly vcelku nebezpečně.
Nejzvláštnější byla na Harryho proměně barva jeho peří a i srsti, byla černá. Dokonce i lví srst byla černá, což bylo hodně neobvyklé, ale jeho oči zůstaly smaragdově zelené.
Celé jeho tělo bylo mohutné, což zapříčinila lví část a celkově mohl být vysoký asi metr a dvacet pět centimetrů, když stál na všech čtyřech. Rozpětí jeho černých křídel bylo taky pozoruhodné.
"Teda, tomu říkám proměna," poznamenal Ron.
"Harry, zkus se projít, stejně se to budeme muset všichni naučit," řekla Hermiona.
Harry tedy udělal jeden váhavý krok, zapletly se mu nohy, ale díky tomu, že to byl opravdu pomalý a opatrný krok, tak nespadl. Pokusil se vymotat nohy, ale začalo mu to po podlaze klouzat, stejně skončil na zadku.
"Tak tohle budeme muset vyřešit jinak," pokývala Hermiona hlavou.
Následující den byla sobota a téměř všichni se vydali do Prasinek. Oni tři ale ne, hned po snídani zašli zpět do komnaty nejvyšší potřeby, kterou si tentokrát přála Hermiona, když vešli, byla to opravdu veliká komnata, ve které místo kamenné nebo dřevěné podlahy, byl trávník. Strop byl dost vysoko i na létání a především tu bylo dost prostoru, aby se naučili chodit, běhat a skákat dle libosti.
"Tak tohle se ti povedlo," řekl uznale Ron.
"Jo, souhlasím," přidal se i Harry.
"Tak," řekla, když se posadila na trávník, "dočetla jsem se, že zvířecí podoby změní i nás samotné, tak se ptám, jestli i přesto chcete pokračovat," zeptala se Hermiona.
"Myslíš, že proto zradil červíček?" zeptal se zamyšleně Harry.
"Já si myslím, že ne, ale mohlo to k tomu trochu přispět, protože při výběru toho zvířete si lidi většinou vyberou duševně, nebo povahově stejné zvíře, takže se jejich chování skoro vůbec nezmění, nanejvýš trochu vyniknou nějaké povahové vlastnosti, takže to nemělo na červíčkovu zradu žádný vliv," vysvětlila Hermiona.
"Hmm, tak v tom případě nevidím důvod, proč nepokračovat, když už jsme tak daleko," uzavřel to Harry a Ron přikývnul na souhlas.
"Tak dobře, jdeme na to, vaše zvířecí část by se měla postarat o to, abyste se chodit naučili správně, chce to jen čas.“
Celé dopoledne se jen pokoušeli chodit. Byl to zvláštní pohled na psa, gryfa a kočku, jak opatrně našlapují a přitom se koukají na své tlapky, či spáry, aby si je nezapletly do těch ostatních.
Jako první se to povedlo Hermioně, pak šli na oběd, po kterém se znovu vrátili cvičit a Hermiona jen pilovala svou chůzi, skoky atd.
Harry s Ronem to do večera zvládli taky a příští den už jen pilovali chůzi, skákali a Harry se pokusil i létat, ale po tvrdém pádu toho radši nechal a znovu se dal do procvičování chůze, nakonec si dávali závody z jedné strany rozlehlé místnosti na druhou.
"Harry musíš se to naučit, může to být důležité a taky si mi slíbil, že mě svezeš," pomáhal Ron Hermioně přesvědčit Harryho, který teď stál na novém prvku v místnosti, byla to větší skála, která vzdáleně připomínala skokanský můstek.
"No tak Harry, přece se nebojíš, dyť už jsi velký gryf," zasmála se Hermiona, když se na ni Harry otočil s pohledem typu; "Tak si to zkus sama." 
Pak zaryl drápy ještě hlouběji do skály a rozeběhl se po "skokánku" a na konci skočil co nejvíc do výšky a dálky.
Chvíli se pokoušel jen sem tam mávat střídavě jedním a druhým křídlem a přitom padal z výšky k zemi, ale nakonec zabral jednou oběmi křídli a vznesl se o něco výš. Harry radostně zavýskl a v gryfím podání to bylo opravdu hlasité.
Přistál až po čtvrthodině létání, kdy už potom zkoušel různé otočky, vznášení se na místě, přemety ve vzduchu a tak podobně.
Harry se ladně snesl až k zemi jako gryf, ale na zem stoupl už jako člověk.
"To bylo snad ještě lepší, než létat na kulovým blesku, docela by mě zajímalo, jaká je největší rychlost, jakou můžu letět," zamyslel se Harry.
"Myslím, že si dneska zasloužíme odpočinek, večer se podíváme na Místo, už jsme tam dlouho nebyli," řekla Hermiona s úsměvem.
29.09.2011 14:46:20
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (861 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one