Kapitola třicátá - Tersea

Smrtijedi v Louvru
Včera v noci, kolem jedenácté hodiny, Smrtijedi přepadli Louvre. Všichni hlídači a personál, který ještě v muzeu byl byli nalezeni mrtví, nejspíše na ně byla použita i kletba Cruciatus. Zatím se neví, co tam Smrtijedi hledali a jestli to našli, ale když se tam dostali bystrozoři, tak už se jen v hlavní aule vznášelo znamení zla.

"Co tomu říkáte?" zeptal se Ron potom co dočetl článek v Denním věštci.
"Nějak se v tý Francii rozmohli," poznamenal Harry.
"To ano, ale měli bysme si dávat pozor, určitě tam nebyli jen na prohlídce a to, co vzali bude asi dost nebezpečné, stoprocentně zase něco chystají," řekla zamyšleně Hermiona.
*
V tu samou dobu ve Voldemortově sídle:
"Mí drazí Smrtijedi, vaši kolegové z Francie provedli svůj úkol dokonale a přinesli mi věcičku, kterou pošleme, aby zabila Pottera. Chci abyste byli u jejího vysvobození, protože jestli splní svůj úkol, tak se stane jednou z vás," pronesl ledově Temný pán ke shromážděným Smrtijedům.
"Ale pane, dejte mi pár lidí a já Pottera dostanu," ozvala se nesměle Belatrix, která byla u Pána Zla nejblíže.
"Jsem si jist Belatrix, že bys tento úkol chtěla dostat, ale určitě by ti nějakou dobu trvalo, než by ses k Potterovi dostala, je až moc hlídaný a je výhodnější poslat na něj někoho, kdo není Smrtijed, takže si nemohu být jeho věrností zcela jist," zamítl Voldemort její návrh.
Pán Zla pokynul dvěma Smrtijedům u jednoho z vchodů a ti okamžitě zmizeli za rohem.
O chvíli později se vrátili a nesli něco podobného váze, asi dvacet centimetrů vysoké. Došli až do středu místnosti a tam postavili vázu na černou mramorovou podlahu.
Všichni Smrtijedi se jako vždy rozestavěli podél stěn kruhového sálu a Voldemort seděl na svém trůnu, který byl u jedné stěny.
Hned jak se Smrtijedi zařadili, tak Voldemort mávl hůlkou k "váze," ta zazářila modrým světlem, najednou modré světlo zmizelo a vystřídalo ho zlaté, které za chvilku pohltilo celou vázu, pak se světlo jakoby formovalo do lidské postavy, když byla světelná postava dokončena, tak světlo zazářilo víc a zmizelo.
Na místě, kde před pár okamžiky stála "váza," stála žena. Mohlo jí být něco kolem dvaceti pěti, s blonďatými vlasy, které ji sahali do půli zad, byla oblečena do koženého obleku, který jí přesně padl a měl kápi, kterou zrovna neměla nasazenou, kůže měla pískovou barvu, jako její oči, kterými přejela celou místnost a zastavila svůj pohled až na Voldemortovi, trochu se otřásla, ale okamžitě se vzpamatovala a křikla na Voldemorta; "Kdo jsi?"
"Já jsem Lord Voldemort, poklekni a já ti řeknu tvůj úkol," řekl "muž," který seděl na trůnu a jí po zádech přeběhl mráz z toho syčivého a ledového hlasu.
"Dík za vysvobození, ale já pracuji jen za peníze a před nikým nepoklekám," řekla vzdorně a poslední slovo vykřikla. V okamžiku, jak to dořekla, proměnila se ve vír písku, který se rychle přesunul k Voldemortovi a u něj se znovu proměnila do své podoby.
Měla v ruce nůž, který teď byl přitisknut k hrdlu Pána Zla, ale stalo se něco, co vůbec nečekala, Voldemort se ledově rozesmál až si myslela, že jí zmrzla všechna krev v těle a pak se rozplynul, zbyla z něho jen temnota, která se okamžitě přesunula za ni.
"Mě nemůžeš zabít a budeš mě poslouchat na slovo," zasyčel jí u ucha ledový hlas. Ona se rychle otočila, ale viděla jen temnotu, která se před ní tyčila. Najednou se proměnila zpět do Voldemorta, který na ni mířil hůlkou a pronesl jen; "Crucio."
Zachvátila ji neskutečná bolest, kterou ještě nikdy nezažila, když už si myslela, že ji to zabije, tak kletba přestala působit.
"Tak, to bysme měli. Jestli mi budeš dobře sloužit už nikdy nemusíš pocítit tuto bolest a budeš mít všeho dostatek, jestli ale budeš proti mně, tak nejenom, že tě to bude bolet ještě víc, ale nakonec zemřeš," zasyčel Voldemort, který byl znovu usazen na svém trůně.
Tentokrát si tedy klekla před trůn hned jak nabrala dost sil, aby se mohla zvednout z chladné podlahy.
"Tak se mi to líbí," pochvaloval si syčivě Voldemort.
"Jestli splníš svůj úkol, tak se staneš jednou z mých Smrtijedů a budeš mít vše po čem toužíš, je to výhodný obchod, co říkáš?" zeptal se jí Voldemort.
"Ano, to je," odpověděla roztřeseně.
"Dobrá. Belatrix ti pomůže se tu zorientovat a vysvětlí ti jak to tu chodí a co je ve světě nového od doby, kdy jsi byla uvězněna. Teď přejdeme k tvému úkolu, je to tvoje branže, takže bys s tím neměla mít velké potíže. Chci abys zabila Harryho Jamese Pottera, bližší informace ti o něm řekne Belatrix, ale dávej si pozor, je dost schopný na útěky," řekl Lord Voldemort a mávnutím ruky je všechny propustil.
"Já jsem Belatrix," řekla žena a odvedla ji pryč jedním z východů.
"A já jsem Tersea. Co je ten Potter teda zač, že ho on sám nezabije?" zeptala se.
"Náš pán nemá na Pottera čas," odpověděla Bela.
"Hmm, a kde bych toho Pottera našla?" zeptala se Tersea.
"V Bradavicích, víš snad co to je, ne?" zeptala se Belatrix.
"Ano, Bradavice už byli, když jsem byla na svobodě," přikývla Tersea.
"Chodí do Nebelvírské koleje a je dost dobře hlídaný. Už sem o tom přemýšlela a nejlepší možnost budeš mít, když se tam dostaneš večer, to by měl spát, ale nevím to jistě, ten Potter je hrozně nepředpovídatelnej parchant," řekla Belatrix zapáleně.
"Tak já jdu na to," oznámila a zmizela v oblaku písku.
*
O dva dny a několik hodin později:
Bradavické pozemky už halila tma a venku povlával jemný větřík. Všude byl klid až na Zapovězený les a osobu s kápí na hlavě, která se zrovna přeměňovala v písek a pak jako vír písku vzlétla k Nebelvírské věži.
Zanedlouho dorazila k oknu, které bylo otevřené. Dost mi to usnadňují, pomyslela si a pomalu proklouzla pootevřeným oknem dovnitř.
Téměř celé dva dny Tersea sledovala Nebelvírskou věž, aby zjistila, kde Harry Potter spí. Naštěstí byla Belatrix tak duchapřítomná, že po sově Tersee poslala Potterovu fotku a hrubý nákres Bradavického hradu, kde byla vyznačena Nebelvírská věž.
Když stála uvnitř, tak chvíli hledala za zataženými závěsy, než našla Harryho, pak za sebou opatrně zatáhla, aby nikoho nevzbudila, všichni naštěstí tvrdě spali, dokonce i Potter vypadal, že dohání nějaký flám, protože spal dost tvrdě, což podle Belatrix je dost neobvyklé.
Potter ležel na břichu, takže se Tersee naskytl pohled na jizvy, které měl po celých zádech, opatrně ho přetočila, aby ležel na zádech a obkročmo si na něj sedla.
Sice to vypadá divně, ale Tersea to udělala z praktického důvodu, byla sice profesionální vrah, ale stejně je lepší, dělat práci pořádně, a takhle měla jistotu, že se její dýka nesesmekne po žádné kosti a zasáhne svůj cíl. 
Nadzvedla svou dýku nad hlavu, ale ten pohyb Pottera vzbudil a pokusil se uhnout před ostřím, ale Tersea byla rychlejší a zabodla mu dýku do hrudi. Harry zavyl bolestí, napřáhl ruku proti Tersee a něco zamumlal. Do Tersei narazila tlaková vlna a odhodila ji až na druhý konec místnosti, kde by tvrdě narazila do zdi, kdyby se rychle neproměnila v písek a po nárazu neopustila Bradavický hrad znovu oknem.
Harryho bolestné zavytí probudilo i ostatní z ložnice a ti se okamžitě přesunuli k Harryho posteli.
Harrymu ještě pořád z hrudi trčela dýka a prostěradlo a peřina okolo rány byly nasáklé krví.
"Rychle pro McGonagallovou. Deane jdi, prosím, za ní a ty Seamusi běž pro madame Pomfreyovou," křikl Ron, v tom momentě Harry ztratil vědomí.
"Co se tu zase stalo?" přiběhla po chvilce ředitelka Nebelvíru.
"Někdo ho probodl," řekl Ron a ukázal na dýku, která stále trčela z Harryho hrudi.
"Co se děje," vpadla do místnosti i madame Pomfreyová, "ach můj bože, uhněte, uhněte," vykřikovala a prodírala se až k Harrymu.
"Tady s ním nic nesvedu, ta dýka je moc blízko srdce, musíme ho rychle dopravit na ošetřovnu, jinak vykrvácí a hlavně dávejte pozor, aby se moc nehýbal, jinak mu ještě ta dýka probodne srdce, nebo plíce, zatím to vypadá, že se vyhnula," zavelela ošetřovatelka a za chvíli už se s Harrym na nosítkách dostávala přes obraz Buclaté dámy.
Hermiona zrovna sbíhala poslední schod dolů. Když uviděla Harryho, tak si jen dala ruku před pusu a do očí se jí vehnaly slzy. Ron, který ji řekl, že bude Harry na ošetřovně, tak nepředpovídal její rychlý úprk dolů a tak doběhl až za ní a objal ji kolem ramen, což Hermiona přijala. Položila si hlavu na jeho rameno a rozvzlykala se. 
Harry vypadal opravdu strašně, na obličeji měl bolestnou grimasu a byl celý bílý a dýka, kterou měl pořád v sobě nedodávala zrovna uklidňující dojem.
29.09.2011 14:43:54
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one