Kapitola třetí - Odhalení

Harry byl čím dál podivnější. Hermiona ho vídávala v knihovně, i když neměli žádné úkoly anebo ho viděla jen na společných hodinách a pak se vždy záhadně vypařil. O týden později hledal Ron Harryho, aby se s ním poradil kvůli Famfrpálu, ale nikde ho nemohl sehnat. Nakonec skončil v křesle ve společenské místnosti Nebelvíru vedle Hermiony, která četla nějakou tlustou knihu.
„Nevíš kde je Harry?“ zeptal se zmoženě Ron Hermiony.
„On se zase někam vypařil? Poslední dobou už nechodí ani do knihovny,“ poznamenala Hermiona.
„Harry chodil do knihovny?“ zeptal se Ron, „Dyť jsme ještě neměli ani jeden úkol, dokonce ani z lektvarů.“
„Já nevím, proč tam chodil, jen jsem ho pokaždé viděla s nějakou knihou, do které něco zapisoval a taky věčně něco vyhledával v knihách, z knihovny,“ řekla Hermiona.
„To je divný, já ho taky viděl něco zapisovat do té knihy a už hodně dlouho jsem ho neviděl jít spát,“ poznamenal Ron.
V tu chvíli se otevřel portrét Buclaté dámy a prolezla jím dovnitř Ginny.
„Ahoj, neviděla jsi někde Harryho?“ zeptal se Ron své sestry.
„Jo, zrovna někam šel,“ odpověděla jim a pokračovala v cestě a u schodiště jim popřála dobrou noc a šla spát.
„Rone?“
„Hmm?“
„Víš kam si Harry dává tu knihu?“
„Ty chceš…?“ zeptal se Ron
„Jo, jen nakouknem, abychom zjistili, co dělá a kam se pořád ztrácí,“ vysvětlila Hermiona.
„Tak dobře, jdu pro ni,“ řekl Ron a rychle vyběhl schody.
Za chvíli byl zpátky a v rukou držel knihu, kterou potom položil na stůl a přisunul si k němu křeslo.
„Tak jdeme na to,“ řekl Ron a sáhl po knize, ale Hermiona ho zarazila: „Né, počkej, vidíš ty runy?“ Ron jen nechápavě přikývl.
„Ty runy mají tu knihu určitě chránit a nevíme, co by to udělalo s tím, kdo by se ji pokusil otevřít.“
„Ale Hermiono, vždyť je to Harryho kniha, myslíš, že by tam dával nějaký super zámky?“
„No, tak si to zkus,“ řekla Hermiona uraženě. Ron se tedy dotkl knihy a nic se nestalo
„Vidíš, já ti to říkal,“ pronesl hrdě Ron.
Ale když se snažil knihu otevřít, tak z ní vyšlehl plamen a odhodil Rona až na druhou stranu místnosti. Hermiona k Ronovi okamžitě přispěchala a vyděšeně se zeptala: „Jsi v pořádku?“
„To byla ale pecka,“ řekl Ron a zvedal se ze země.
„Tak na to asi budeš muset použít nějaké kouzlo,“ řekl Ron Hermioně, když se vrátili ke stolku s knihou, která znovu vypadala obyčejně.
Hermiona tedy odhodlaně vytáhla hůlku a pronesla: „Hertruxo.“
Kniha zazářila a z ní se začal valit ten nejčernější kouř jaký si dokážete představit, který se po nějaké době zformoval do postavy, která na ně promluvila skřípavým hlasem.
„Vy nejste majitelé této knihy.A já jakožto ochránce knihy vám musím položit jednu otázku, na kterou musíte odpovědět správně, chcete zkusit odpovědět?“ zeptal se jich.
Hermiona se z šoku vzpamatovala jako první a řekla: „Ano,“ Ron se na ni vyděšeně podíval.
„Tak dobrá máte to mít. Jaké je jméno vězně neprávem obviněného, srdce čistého a kmotra ztraceného?“ zeptal se Strážce knihy.
„Sirius Black,“ řekla tiše Hermiona.
„Zkoušku jste splnili a proto můžete číst v této knize, ale já pak budu informovat svého pána,“ řekl Strážce a ztratil se zpět v knize.
„To bylo o fous,“ oddechl si Ron.
„Jo, to bylo a vůbec nechápu, kde se Harry naučil takováhle runová kouzla, ta se neučí ani v Bradavicích,“ řekla Hermiona a dívala se na knihu.
„Tak už ji otevřeme, aby ta práce nebyla zbytečná, ne?“ zeptal se nedočkavě Ron.
„Jak myslíš,“ řekla Hermiona a opatrně otevřela knihu.
Hermiona listovala knihou, a čím se dostala dál, tím byla překvapenější. Byla v ní, totiž nejrůznější kouzla a kletby s popisky a dokonce i kouzla, která neznala. Najednou se zarazila.
Uviděla na jedné stránce plánek Chroptící chýše, kterou by poznala i bez popisku.
„Už asi vím, kde je Harry,“ řekla Hermiona a vstala, vzala knihu a šla směrem k východu ze společenky. Ron ji okamžitě dohnal a pokračoval s ní cestou do Chroptící chýše.
„Na tu knihu asi bylo potřeba hodně papíru, co?“ řekl najednou Ron zamyšleně.
„Proč myslíš?“ zeptala se ho Hermiona.
„Ty sis toho nevšimla? Když jsi otáčela stránky tak vůbec neubývaly, jako by rovnou rostly další a naopak ty, co už jsi prošla se ztrácely,“ vysvětlil jí Ron.
„Asi se budeme muset Harryho na něco zeptat,“ řekla Hermiona.
Když dorazili do Chroptící chýše, byla úplně prázdná, jako by tu už dlouho nikdo nebyl.
„Harry, kde jsi?“ zavolala Hermiona.
Najednou se zpoza rohu vynořil Harry.
„Co tu děláte?“ zeptal se překvapeně.
„Na to samé se chceme zeptat my tebe,“ poznamenala Hermiona zostra.
„No, sice to není hotové, ale když už jste tady,“ řekl Harry a pokrčil rameny. A pokynul jim, ať jdou za ním. Došli do knihovny v přízemí a Harry došel k jedné z polic s knihami a řekl: „Sezame, otevři se,“ stěna najednou zmizela i s knihami. Objevil se průchod, který vedl do tunelu, ve kterém se okamžitě po stěnách rozhořely pochodně modrým plamenem.
„Téda,“ uniklo Ronovi. Harry se usmál a šel dovnitř. Tunel byl spirálovitý a mířil někam pod Chroptící chýši.
„No, chvíli jsem přemýšlel nad heslem, ale pak jsem si vzpomněl na tu pohádku a řekl jsem si, že je to prozatím dobrý nápad, a tak jsem to použil. Ale jestli chcete, tak to můžeme změnit,“ dořekl Harry zrovna u konce tunelu, kde byly dveře, jenže jeho přátelé byli tak zaskočeni, že nedokázali ani odpovědět. Harry se tedy otočil a když viděl, že Ron se pořád rozhlíží okolo s otevřenou pusou a Hermiona taky zkoumá okolí, dodal.
„Jestli vás vyvedla z míry chodba, tak jsem zvědavý, co řeknete na tohle,“ Harry se otočil ke dveřím a zaklepal na ně, ty se pomalu otevřely. Za nimi se nacházel kruhový sál s vysokým stropem, který byl začarován jako Velká síň, aby vypadal jako obloha. Byly tu také tři vysoké a široké průchody. Harry přešel doprostřed sálu.
„Vítejte v mém království,“ řekl Harry na úvod.
„Tady vpravo,“ ukázal na průchod po Hermionině a Ronově pravici, „je knihovna, ještě tam sice není dost knih, ale myslím, že pro začátek by to mohlo stačit. Za mnou je něco jako tělocvična a vlevo jsou pokoje, ale zatím nejsou zařízené, protože jste mi nedali dost času,“ ukončil Harry svůj proslov. Oba jeho přátelé byli chvíli mimo, ale nakonec se z toho jako první dostala Hermiona. „Jak…vždyť…kdy?“ zakoktala se.
„No, kdy? Od začátku školního roku, vám nebylo divné, že jsem byl ve škole skoro jen na hodiny?“ zeptal se Harry.
„To ano, ale jak si to stihnul? Tohle všechno jen za tři týdny?“ zeptala se znovu Hermiona.
„No, nebylo to zrovna jednoduché, ale už je to téměř hotové. Už schází jen dodělat pokoje a doplnit pár knih,“ usmál se na ně Harry.
„Týjo, kámo, ty jsi machr,“ řekl Ron uznale a pozoroval začarovaný strop.
„Dík a teď vás tu provedu,“ řekl a vydal se směrem ke knihovně.
Knihovna byla kruhová s dřevěnou podlahou, celá obložená masivními policemi plnými knih. Uprostřed byl kulatý stůl, u kterého byly tři pohodlně vypadající křesla. Hned naproti průchodu byl krb, kde plápolal oheň. Bylo to zvláštní, všude bylo světlo, i když tu nebyly žádné lampy, svíce a jediný viditelný zdroj byl krb.
„Je to nádherné Harry,“ pochválila ho Hermiona a Harry se usmál ještě víc.
„A kde se tu bere to světlo?“ zeptala se.
„Kouzlem, nic v tom není, jen kouzlo. Tohle kouzlo na světlo jsem nedal jen do tunelu, kterým jsme přišli, ale i do pokojů, aby se v nich taky dalo spát,“ vysvětlil Harry.
„Tělocvičnu vám ani ukazovat nebudu, protože v ní nic není, je to jen plácek na odzkoušení nejrůznějších kouzel, a tak podobně. Takže jdeme na pokoje, všechny jsou zvukotěsně zabezpečeny, ale kdyby se v nich někdo někoho pokoušel zabít nebo jinak ublížit, tak by se spustil Strážce, uspal by je a pak by kontaktoval někoho v areálu. A ještě něco, když někdo neznámý bude v Chroptící chýši a kdokoli z nás bude tady dole, tak mu to přijde oznámit Strážce. To je asi vše, pokoje jsou všechny stejné, takže si můžete vybrat, abych věděl jak ho mám zařídit.“
„Ne, Harry, když už o tomhle místě víme, můžeme ti pomáhat,“ řekla Hermiona a Ron souhlasně přikývl.
„Ještě pro vás mám jedno překvapení,“ řekl Harry svým přátelům.
„A to je?“ napověděl mu Ron, který byl zvědavý, co si pro ně ještě Harry přichystal.
„No, sehnal jsem do knihovny dost knížek o zvěromágství a myslím, že by nebyl špatný nápad, až to tu doděláme, naučit se přeměňovat.“
Ron byl tím nápadem přímo nadšený a okamžitě souhlasil, jenže Hermiona namítla: „Ale Harry, je to hodně složité a těžké i s profesionálním učitelem.“
„Ale no tak Hermi, ty nás to zvládneš naučit,“ uklidňoval ji Harry.
„Já?“ podivila se Hermiona.
„Jo, protože ty jsi z nás nejchytřejší a taky proto, že přečteš ty knihy nejrychleji z nás,“ usmál se Harry. Když šli znovu točitou chodbou do Chroptící chýše, tak se k nim Harry otočil a řekl: „Já vím, že je to asi jasný, ale nikomu o tom ani muk.“
„Jo, Harry, neměj starost,“ řekl Ron a Hermiona jen přikývla. O tři dny později už měli hotovo, každý měl vybavený vlastní pokoj a prázdné místa v knihovně se zaplnila. Hned po práci se každý rozvalil ve svém křesle v knihovně u stolu.
„Tak a teď se můžeme dát do toho zvěromágství,“ řekl Ron nadšeně.
„A co kdybychom se předtím naučili přemisťovat? Hermiona asi stejně ještě nemá přečtené knihy, takže nevíme jak na to,“ řekl Harry a Hermiona přikývla: „Máš pravdu Harry a přemisťování stejně budeme potřebovat, vždyť pozítří nás to začíná McGonagallová učit a když nám to půjde, tak je to jen dobře.“
„Tak fajn, ale hned jak se to naučíme, dáme se do zvěromágství,“ řekl nesmlouvavě Ron. Jakmile se dohodli, odešli zpět do hradu a hned si vlezli do postelí.
Další den okamžitě po vyučování a obědě se vydali na jejich tajné místo a tam začali cvičit přemisťování. Bylo to zvláštní, ale na poprvé se to nepovedlo ani Hermioně. Asi po třech hodinách neustálého snažení se poprvé přemístila Hermiona, pouze asi tři metry od místa kam chtěla. Za šest hodin už se uměli přemisťovat všichni, ale nebylo to přesně na místo kam chtěli, vždy byli nejmíň metr od něj. Pak už šli zpátky do Bradavic, aby se na další den pořádně vyspali, protože je mělo čekat přemisťování s McGonagallovou.
„Dobré ráno třído,“ pozdravila je všechny profesorka McGonagallová, když se po snídani všichni sešli na školních pozemcích.
„Dnes je vyhrazen celý den jen proto, aby jste se naučili přemisťovat. Ti, kdo se to dnes nenaučí budou chodit na doučování, které se bude konat každý týden v Prasinkách ve tři hodiny odpoledne. Ti, co se úspěšně přemístí, mají do konce dne volno a zkoušky z přemisťování složí za týden v Prasinkách pod dohledem ministerstva,“ řekla profesorka na úvod.
Harry, Ron a Hermiona pilovali s pomocí profesorky své přemisťování až do oběda, ale po něm se znovu uchýlili do své tajné skrýše, protože jim a asi dvaceti dalším profesorka McGonagallová řekla; „Vy už sem po obědě nemusíte chodit, umíte se přemístit a věřím, že u zkoušek projdete.“
29.09.2011 14:16:34
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one