Kapitola šestá - Útěk

Harry se hned poprvé, když šel na „schůzku“ s Voldemortem dozvěděl, proč je tam taková zima, jeho pokoj, totiž byl ještě v jednom větším pokoji a tam sídlilo asi pět mozkomorů. Harry nepochyboval o tom, že kdyby nešel v doprovodu Smrtijeda, ale snažil by se utéct, klidně by po něm skočili, takhle se jen vznášeli kolem nich a sípali.
Po asi týdnu přežívání, měl Harry dost zranění, které nešli vyléčit úplně a zůstaly po nich dlouhé hluboké jizvy. Harry už několikrát málem zemřel, ale Geroag ho vždycky dokázal dát dohromady. Harry a Geroag si hodně povídali a vyprávěli si jejich zážitky, dalo by se říct, že se z nich stali přátelé.
Po týdnu, který Harrymu připadal jako několik let se dohodli, že odsud odejdou a vymysleli plán.
Když Harryho zase odváděli na „schůzku“ s Voldemortem, Geroag prozkoumával okolní místnosti a hledal Harryho hůlku. Harry byl po setkání s Voldemortem jako vždy více mrtvý než živý a proto ho Smrtijedi táhli chodbami vedoucími k jeho pokoji.
Jak se Harry s Geroagem dohodli, tak se Geroag objevil za rohem jedné z chodeb a rovnou aniž by mohli Smrtijedi cokoli udělat, skočil na Harryho bezvládné tělo, které nesli mezi sebou. Vypadalo to jako by skočil rovnou do Harryho a tam zmizel. Smrtijedi chvíli nevěděli, co se děje, ale za okamžik se Harry probral.
Vypadalo to zvláštně, všechny zlomeniny se srovnaly a Harrymu narostly na rukách drápy jako měl démon, oči dostaly celistvou temně zelenou barvu a kolem něj jako by se stahovaly všechny stíny a tma z okolí.
Vypadalo to děsivě a proto ho Smrtijedi okamžitě, jak se začal měnit, pustili, poodstoupili a s připravenými hůlkami čekali, co se bude dít dál.
Ale Harry se usmál a tím odhalil své špičaté tesáky, což vypadalo ještě hrozivěji, odněkud vytáhl hůlku a oba oněmělé Smrtijedy spoutal.
Harry se ihned po zneškodnění Smrtijedů rozeběhl jednou z chodeb a doufal, že to bude ta správná.
Proběhl několika prázdnými chodbami a dorazil do jedné široké, ve které zrovna byli tři Smrtijedi a o něčem vášnivě diskutovali, takže si Harryho nevšimli. Harry aniž by zpomalil, tak běžel proti Smrtijedům a vyslal na ně několik kouzel, jedno zasáhlo jednoho ze Smrtijedů, zbylí dva se okamžitě vzpamatovali a začali na něj sesílat různé kletby.
Jedno kouzlo, které Harryho zasáhlo, ho odmrštilo a švihlo s ním o zeď. Harry se, ale díky spojení s démonem, rychle vzpamatoval a seslal na nepřipravené Smrtijedy omračující kouzlo.
Na konci chodby byla kruhová místnost. Harry se zkusil přemístit a vyšlo to, najednou stál v tmavém parku v Kvikálkově, odkud viděl na rozbitou pouliční lampu. Harry se nezdržoval zbytečnou obhlídkou jestli kolem není nějaký mudla, protože kdyby ho viděl v téhle podobě by nebylo zrovna dobré a přemístil se rovnou na Příčnou ulici, kde se schoval do jedné z postraních uliček a tam si úlevně oddychl.
„Konečně na svobodě,“ řekl Harry s úsměvem na rtech.
„Mám se už oddělit?“ zeptal se Geroag přes Harryho tělo, takže to vypadalo jako kdyby Harry mluvil sám se sebou.
„Ještě ne, říkal jsi, že až to uděláš budu zase vyčerpanej a zraněnej jako před tím, musíme si najít nějaký místo, kde mě můžeš vyléčit,“ řekl Harry a zamyslel se, kam by se mohli schovat, s Geroagem se dohodli, že by nebylo zrovna nejlepší, kdyby Harry v téhle podobě šel za svými přáteli.
Harry se tedy znovu přemístil, tentokrát byl v lese, nedaleko Prasinek a stál před jeskyní, kde se skrýval jeho kmotr, když Harry chodil do čtvrtého ročníku.
Harry opatrně vešel do jeskyně, protože nevěděl, jestli v ní nežije nějaká bestie, přece jen je to dost blízko Zapovězeného lesa.
Když Harry vešel do jeskyně nic v ní nenašel, byla neobydlená a úplně pustá a tak si opatrně lehl na zem a řekl; „Už se můžeš oddělit a zítra, jestli budu v pohodě seženeme nějaké oblečení a jídlo.“
Když se další den ráno Harry probral, tak byl zase v pořádku, až na jeho novou podobu, kterou stále měl.
„Jak dlouho jsi říkal, že takhle budu vypadat?“ zeptal se Harry a prohlížel si ruce s drápy.
„Asi měsíc, ale možná i dýl, není to jistý,“ odpověděl Geroag a zhmotnil se v rohu jeskyně.
„Tak zaprvé, musíme sehnat nějaké oblečení, v tomhle nikam nemůžu, a stejně mě takhle nikdo vidět nesmí, považovali by mě za démona nebo někoho od Voldemorta,“ řekl Harry.
Byla to pravda, kouzla které na Harryho za ten týden Voldemort vyslal z jeho školního hábitu udělal fašírku, sem tam cáry hadrů, které zakrývaly jen to nejdůležitější.
„Hm,“ zhodnotil to Harry.
„Co kdybychom se přikradli k té vesnici a já vzal nějaké oblečení, můžu se od tebe vzdálit na deset metrů to by mělo stačit,“ navrhl Geroag.
„Tak dobře, ale pokus se nebýt moc vidět,“ řekl Harry a démon přikývl.
Všechno proběhlo dokonale a když se vrátili do jeskyně nenesli sebou jen oblečení, ale i nějaké jídlo.
„Co to je?“ zeptal se Harry, když vytáhl jeden z hábitů, bylo to něco mezi cestovním pláštěm a hábitem. Byl celý černý s rudou podšívkou a s kápí, pak tam byl ještě dlouhý kabát, který byl úplně stejně barevně sladěný.
„No, bude to vypadat dobře a schováš se v tom,“ řekl Geroag a prohlížel si ostatní oblečení.
„Hm, sice jsem čekal něco, no, něco prostšího, jako třeba normální hábit, ale tohle bude asi lepší, dokonce by se v tom dalo i chodit mezi mudly,“ podotkl Harry a s úsměvem se začal převlíkat do nových věcí.
I ostatní oblečení bylo buď černé nebo rudé, takže to k sobě docela ladilo a Harry si v tom připadal náramně pohodlně.
„Tak Harry, kdy začneme s výcvikem?“ zeptal se z ničeho nic Geroag.
Harry se na něj nechápavě podíval; „S čím že?“
„No, s výcvikem, přemýšlel jsem o tom. Co by jsi celý ten měsíc chtěl dělat? Když budeš cvičit a učit se, tak ti to uteče rychleji,“ řekl Geroag a dál se pokoušel navléknout do zbylého oblečení.
„A co se mám jako učit?“ zeptal se Harry se zájmem.
„Říkal jsi mi, že máš potíže s nitrobranou a s tím bych ti mohl pomoci a jestli to stihneme, tak bych tě mohl naučit i něco víc,“ řekl Geroag s úsměvem.
„To myslíš jako nitrozpyt?“ zeptal se Harry.
„Mimo jiné,“ přikývl démon.
Harryho zápal do výcviku a učení opadl hned po druhém dnu. Geroag byl opravdu tvrdým učitelem, když zrovna Harry nezatěžoval svoji fyzickou stránku, tak zatěžoval psychickou.
Bylo to pořád dokola do úplného vyčerpání. Geroag byl sice tvrdý a přísný učitel, ale byl taky dobrý, Harry se nitrobranu naučil do dvou týdnů, nitrozpyt byl potom o dost lehčí se naučit a tak ho zvládl za další čtyři dny. Byl to tvrdý výcvik, když už Harry uměl nitrobranu, tak se mu Geroag pokoušet vlézt do hlavy každou chvilku, bylo to o to těžší, že on nemusel používat na nitrozpyt hůlku, takže to bylo nečekané a úplně nepředvídatelné.
Samozřejmě, že Geroag Harryho nitrozpyt i nitrobranu naučil používat bez hůlky a pak ho začal učit další užitečné triky.
Harrymu se pomalu, ale jistě začala vracet jeho dřívější podoba z čehož měl obrovskou radost.
Noc před odchodem z jeskyně a návratem za přáteli si udělal s Geroagem velikou hostinu, i když byl Geroag démon, mohl jíst, ale nemusel a když jedl, tak jediné co mu jídlo přinášelo byla chuť.
29.09.2011 14:19:32
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one