Kapitola sedmnáctá - Soud Tří

„Tak, teď bysme se měli dát do práce,“ ozvala se Hermiona jako první asi po deseti minutách.
„Harry, ty začni kopat. Rone, ty budeš chodit za Harrym a stěny, které budou už hotové, tak pro jistotu začaruj zpevňujícím kouzlem. Já se budu starat o osvětlení a taky mě teď něco napadlo, takže máme všichni co dělat,“ rozdala Hermiona s úsměvem práci.
Harry s Ronem se na sebe trpitelsky podívali, ale vstali a dali se do práce. Protože už Harry nedával pozor na hluk a otřesy, které vznikaly při „kopání,“ tak šla práce rychleji, za tři hodiny už byl Harry hotov a Ron zajišťoval poslední metr stropu.
„Tak, co jsi vymyslela?“ zeptal se Harry Hermiony, která si zatím vyčarovala židli a stůl a za ním něco zapisovala na pergamen.
„Takový překvápko pro budoucího vězně,“ usmála se, ale ani nezvedla hlavu od pergamenu.
Harry tedy jen pokrčil rameny a šel za Ronem do „Soudní síně,“ kde by se měli později konat výslechy.
„Už to máš hotový?“ zeptal se Harry Rona, který zrovna skovával hůlku.
„Jo, konečně je to dodělaný,“ usmál se Ron.
„Hermiona tam něco sepisuje, tak to tu zatím zkrášlíme,“ pousmál se Harry a společně se dali do práce na konečném vzhledu místnosti.
Celé vězení nebylo moc rozlehlé, byla tu malá chodbička, která měla na jedné straně dveře do pavoučího hnízda a na opačné dveře do velké síně, která byla největší místností, měla přibližně patnáct metrů čtverečních. U jedné ze stěn byl vyvýšený stupínek, na kterém byly tři veliká křesla, které hodně připomínaly trůny a uprostřed místnosti bylo jedno nepohodlné kamenné křeslo. Uprostřed chodbičky byly dvoje dveře, na každou stranu jedny. Ty napravo od dveří k pavoukům vedly do jediné cely, která měla tři metry čtvereční. Druhé dveře vedly do přemísťovací místnosti, která měla pět metrů čtverečních, aby se tam dalo dobře přemísťovat.
„Tak už to mám hotový,“ řekla Hermiona, když vešla.
„Tak povídej,“ vyzval ji Ron.
„No, takže jsem trochu přemýšlela o tom věznění. Nemáme dost síly abychom nějakého silného Smrtijeda pořád vodili sem a tam a taky tu nebudeme pořád abychom ho hlídali a proto sem nasadíme Golémy.“ Začala se svým plánem.
Hned, jak tohle řekla, tak na ni Harry s Ronem nevěřícně koukali.
„Ale Hermiono…“ pokoušel se namítnout Ron.
„Ne Rone, to půjde. To kouzlo se hrozně přeceňuje, je sice pravda, že je docela obtížné, ale…“ vysvětlovala Hermiona.
„Ale?“ nahodil Harry.
„Ale není to neproveditelné, klidně se dá stihnout i za pět minut.“ dořekla.
„A proč se teda víc nepoužívaj, když je to tak lehký?“ zeptal se se zájmem Ron.
„Zaprvé jsem neřekla, že je to lehké a za druhé, nepoužívají se proto, že mají dost nedostatků.“
„Například?“ zeptal se Harry.
„Můžou jim dávat příkazy jen lidi, kteří se podíleli na jejich vytváření. Když se dostanou na slunce, tak puknou a přestanou fungovat, dokonce i když na ně použijete moc silné světlo, tak to nevydrží. Jsou moc těžcí, protože jsou to vlastně sochy, můžou být i z hlíny, ale doporučuje se kámen, protože je odolnější a tak.“ dořekla Hermiona.
„Když si myslíš že to zvládneš,“ pokrčil rameny Harry.
„Zní to jako dobrý nápad,“ přikývl i Ron.
Hermiona se usmála a skočila si pro pergameny, které stále ležely na stole v chodbě.
„Ale stejně Hermiono, víš jak bude dlouho trvat vytesat nějakou sochu?“ Zeptal se zbědovaně Harry, který už čekal, že to bude na něm.
„Chvilku Harry, protože ji nebudeme tesat, ale vyčarujeme rovnou hotovou sochu,“ vysvětlila Hermiona, chvíli se soustředila a pak mávla hůlkou, uprostřed síně se najednou objevila černá socha, která se hodně podobala minotaurovi, netrvalo dlouho a vedle se objevila další socha, téměř úplně stejná.
„Tak, ty je Harry odděl od podstavců a ty Rone, je začaruj zpevňujícím kouzlem.“ Řekla Hermiona.
Harry tedy sochy opatrně oddělil od naleštěných mramorových podstavců a pak je co nejšetrněji položil na zem. Potom na ně Ron namířil hůlkou a zpevnil sochy kouzlem.
Hermiona začala s hůlkou namířenou na jednu ze soch dělat nejrůznější vlnky, smyčky a Harry měl někdy pocit, že dokonce několikrát ve vzduchu načrtla nějaké runy. Po asi třech minutách vykřikla: „Golémos.“
Socha modře zazářila a pomalu vstala. Bylo docela děsivé vidět dvoumetrovou sochu minotaura, jak se opatrně zvedá z podlahy a pak se bez jediného slova postavila do pozoru a zůstala tak.
Hermiona to samé zopakovala i na druhé soše a ta se pak postavila hned vedle první a také do pozoru.
„To by jsme měli.“ Oddechla si Hermiona.
„Už půjdeme? Už je určitě venku tma jako v pytli.“ zeptal se Harry.
„Ne, ještě ne. Mám tu taky jeden vylepšovák.“ Usmál se Ron.
„Jak jsem se učil na ten souboj s Malfoyem, tak jsem narazil na jedno matoucí kouzlo, po kterém si budeš myslet, že jsi v tom nejstrašnějším prostředí, co si můžeš představit. Trochu jsem to upravil, podle Harryho výpisků z runový magie a teď se to dá použít na určitý místo, kde to bude působit.“ Pochlubil se Ron a vytáhl ze zadní kapsy kalhot kus pergamenu, na kterém byly nějaké runy.
„To je úžasný Rone,“ řekla Hermiona a byla na ní vidět radost, ale není jisté, jestli to byla radost z toho, že mají další užitečnou věc, nebo z toho, že se Ron učil a dokonce i runy.
„Tak a jsme dokonale vybavený,“ poznamenal Harry.
Ron dal jednomu z Golemů lísteček s runami a přikázal, aby je vyryl na stěnu u stropu kolem celé místnosti. Golem okamžitě uposlechl a začal vyrývat runy, vypadalo to, že s tím nemá moc veliké potíže, takže bylo jisté, že s tím Ron počítal a tam stěny nezpevnil.
Když se Golem vrátil a všechny runy už byly zakreslené, tak papírek vrátil Ronovy a postavil se znovu do pozoru vedle druhého.
Trojice přešla do přemisťovací místnosti, která byla jako jediná nezabezpečená proti přemisťování a odtamtud se přemístili do Chroptící chýše, odkud v tichosti odešli do hradu a pak do svých ložnic a postelí. Všichni tři byli tak ospalí, že okamžitě jak si lehli usnuli. Harry jen díky náhodě, že měl budík položený na posteli a dost bolestivě na něj dopadl, si vzpomněl na to, že bude muset vstávat o hodně dřív a nařídil si tedy budík a následoval Rona do říše snů.
Harryho vzbudil budík už v pět hodin, a ten sotva viděl na cestu, málem si ukopl palec o Ronovu postel a skoro spadl z pohyblivých schodů, na ošetřovnu dorazil v půl šesté, madam Pomfreyová na něj už čekala.
„Kde jste takovou dobu Pottere? Málem jste to nestihl,“ upozornila ho Ošetřovatelka a přitom mu podávala jeho dávku lektvaru, kterou Harry bez protestu hned vypil.
Okamžitě po tom, co přestala účinkovat kletba, tak se chtěl Harry vydat zpátky, ale madam Pomfreyová ho zastavila s tím, že by měl radši zůstat tady, Harry byl tak ospalý, že ani neprotestoval a svalil se zpět na nemocniční lůžko.
Celé vyučování proběhlo v klidu Harry, Ron a dokonce i Hermiona se dokonale prospali na dvouhodinovce Obrany proti černé magii a pak i na další dvouhodinovce Dějin čar a kouzel, potom už následovala jen hodina bylinkářství, kterou přežili bez ujmy, Seamus přišel o rukáv při pokusu přesadit jednu z rostlin bez toho, aby jí lichotil, že je krásná a velice užitečná, i když za okno by si ji určitě nikdo jen tak nedal, leda by chtěl odradit případné zloděje, či návštěvníky a užitečná byla pouze do jediného lektvaru a to do lektvaru proti rýmě.
„Tak a jdeme na lov,“ zamumlal si Ron s úsměvem, když už všichni tři seděli nad mapou v Hnízdě.
„Dneska žádná akce Rone, jen sebereme Smrtijeda a mizíme, rovnou do vězení.“ Krotil svého kamaráda Harry.
„Tady,“ upozornil je Geroag na jeden, ne moc veliký červený puntík.
„Tak jdeme na to,“ zavelel Harry a nasadil si bílou kápi na hlavu.
Všichni tři se bez problémů přemístili k jednomu domu, který už neměl ani jedno okno v celku a jedna zeď byla rozbořená, v domě byl slyšet křik a tak se tam všichni tři rozeběhli.
V jednom z pokojů v patře byli dva Smrtijedi a zřejmě všichni členové pětičlenné mudlovské rodiny. Smrtijedi byli tak zabráni do mučení rodiny, že si ani nevšimli třech postav, které se za nimi objevily. Harry a spol na nic nečekali a vyslali na Smrtijedy omračující kouzla.
Smrtijedi aniž by věděli, co se stalo padli k zemi v bezvědomí. Oba Smrtijedy pevně spoutali a přemístili se s nimi do vězení.
Jednoho ze Smrtijedů nechali Golémem odklidit do cely, tam ho probrali a Goléma nechali, aby ho hlídal. Smrtijed se začal kolem sebe se strachem rozhlížet a při tom si šeptal: „To né, to není možný.“
Zbylého Smrtijeda dali do péče druhého Goléma, aby ho odvedl do vyslýchací síně. Golem vězně umísti podle pokynů na kamennou židli, pak ho ještě pro jistotu nechali připoutat k židli velikým řetězem a Golémovi poručili, aby si stoupl za něho.
Když se pak všichni tři posadili na své místa, Harry probral Smrtijeda na kamenné židli, ten sebou trhl, chvíli se dezorientovaně a trochu vystrašeně rozhlížel kolem sebe, ale nakonec se uklidnil a zakotvil pohledem na třech postavách naproti němu.
„Kde to jsem? Až se tohle dozví Pán Zla, tak vás všechny zabije,“ začal Smrtijed.
„Kde jsi se ptáš?“ zeptal se Ron svým změněným hlasem a aniž by čekal na odpověď pokračoval, „můžeš tomu tady říkat peklo, jestli chceš.“
Smrtijed se zachvěl, ale okamžitě našel svojí ztracenou odvahu.
„Nemáte právo…“ začal Smrtijed, ale Harry ho nenechal domluvit.
„Že my nemáme právo? A to nám říkáš ty? Smrtijed?“ zeptal se mrazivě až Smrtijedovi naskočila husí kůže.
„Nemáte žádné důkazy a i kdyby, tak musím být souzen než budu odsouzený a poslaný do Azkabanu.“ namítl Smrtijed.
„Důkazy? Myslíš, že nestačí to, že jsme tě chytili v Smrtijedském plášti a masce? A k tomu ještě, jak jsi se svým společníkem mučil jednu rodinu?“ zeptala se Hermiona naštvaně.
„Musím mít soud,“ snažil se Smrtijed, kterému ještě nedošlo o co tu jde.
„Toto je tvůj soud,“ řekl Ron.
V tom přerušil jejich rozhovor křik ozývající se z cely.
Harry se podíval za teď už vyděšeného Smrtijeda na Goléma a řekl chladně: „Jdi zavřít dveře, aby nás nerušil a pak se vrať na místo.“
Smrtijed se trochu nechápavě pokoušel otočit, aby zjistil na koho to mluví, ale řetězy mu to neumožňovaly.
Nebylo to ale nutné, protože jak se Golém pohnul z místa a pomalu šel ke dveřím, dostal se Smrtijedovy do zorného pole.
Smrtijed zbledl strachy ještě víc než předtím a dokonce mu i drkotaly zuby za doprovodu šíleného křiku druhého Smrtijeda, který utichl okamžitě, co Golém zavřel dveře.
„Byl jsi shledán vinným, za smrtijedství, mučení bezbranných a nevinných a bůh ví co ještě.“ Nesl se síní rozsudek.
„Odsuzujeme tě k doživotí v Azkabanu a mezi tím, co bude mít Soud tvůj spolupachatel budeš uvržen do Pekla.“
Dokončil Harry rozsudek a musel se usmát nad smrtijedovým výrazem naprostého strachu.
„Odveď ho a přiveď toho druhého.“ Přikázala Hermiona Golémovy, který okamžitě splnil svůj příkaz. Vzal vzpouzejícího se Smrtijeda, který se rozeřval, „NÉ, NÉ,“ přes celou síň a odvlekl ho pryč.
„Tak Pekl,o jo?“ Nadhodila Hermiona s úsměvem.
„To Ron s tím začal,“ bránil se Harry.
„Ale sedí to, ne?“ Zeptal se s úsměvem od ucha k uchu Ron.
„Jo, to teda jo,“ přiznala Hermiona.
Dál pokračovat nemohli, protože dovnitř už vešel Golém s druhým Smrtijedem.
Ten už byl tak vynervovaný a vystrašený, že mu jen řekli rozsudek, který byl stejný jako u minulého, doživotí v Azkabanu, a Smrtijed vypadal že se mu ulevilo, což je dost překvapilo, ale nedali to na sobě znát.
„Co Voldemort chystá?“ zeptal se Harry rovnou.
„Ni-ni-nic p-pane, j-já ni-nic nevím, já j-jsem n-nový m-mně nic neřekli,“ vykoktal Smrtijed a jak to tak vypadalo, tak nelhal, pro jistotu si zavolali i druhého Smrtijeda a zjistili, že chytili jen nějaké úplné nováčky, kteří nic nevědí.
Nechali je tedy přenést do přemísťovací místnosti a pak se s nimi přemístili na kraj zapovězeného lesa, Smrtijedy omráčili a odvlekli trochu dál, aby je něco nesežralo a přiložili k nim ještě obálku s dopisem.
Pak se přemístili do Chroptící chýše odkud se vydali rovnou do postele, po namáhavém večeru toho měli všichni tři dost.
29.09.2011 14:29:57
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one