Kapitola patnáctá - Prokletý

„To bylo o fous,“ poznamenal Ron s úsměvem od ucha k uchu.
„Jo, to bylo, málem nás zaklel,“ přidal se Harry a svalil se do pohodlného křesla, Geroag se okamžitě objevil a „šel“ si najít něco ke čtení.
Démon poslední dobou dost četl. Prý, že si musí něco užít, když pak odchází.
„Docela by mě zajímalo, jestli nám začnou někdy věřit,“ kroutila Hermiona hlavou a zabrala poslední volné křeslo.
„Určitě,“ usmál se Harry.
„Co se chystá?“ Zeptal se se zájmem Ron.
„Doufám, že to nebude něco moc praštěného, jako vždy,“ pousmála se Hermiona a taky byla zvědavá, co zas Harry vymyslel.
„No, Smrtijedi něco určitě chystaj, to je jistý,“ poznamenal Harry. „Dlouho neútočili a teď, najednou napadnou nějakou rodinu? To se mi zdá dost podezřelý. Musíme zjistit, co to bylo za rodinu, nebo ještě líp, chytneme si nějakého Smrtijeda a zjistíme rovnou od něj, co chystají,“ dokončil Harry s dravčím úsměvem.
„Harry, ty o Smrtijedech mluvíš, jako bys chtěl chytat motýly. Chytit nějakého při boji by nemusel být zas takový problém, ale jak jsi řekl, už nějakou dobu nic nepodnikli, takže je jen tak nenajdeme,“ namítla Hermiona.
„Já neřekl, že nějakýho chytíme hned,“ hájil se Harry, „počkáme až zas budou mít nějakou akci.“
„To by šlo,“ přikývnul Ron.
„Ano, to by vážně mohlo vyjít, ale musíme připravit nějaký místo, kde ho vyslechneme, docela pochybuji, že na to bude čas rovnou tam a sem žádného Smrtijeda doufám nechcete tahat,“ zhrozila se Hermiona.
„No fuj, přece si sem nenatáhneme takovou špínu a ještě by to tu potom mohli najít,“ přikývnul Ron.
Všichni se na chvilku zamysleli, kam jinam se Smrtijedem.
„Už to mám, využijeme Siriusovu jeskyni,“ nadhodil Ron.
„To ne, tam žádnej Smrtijed ani nepáchne,“ zarazil to okamžitě Harry.
„Ale využít by jsme jí opravdu mohly,“ usmál se na své přátelé.
„Uděláme z ní něco, jako…jako…jako společenskou místnost, když si budeme potřebovat s někým promluvit, tak ho tam prostě, no třeba přemístíme a bude.“
„To není špatný nápad, ale jako první musíme vymyslet, kam s tím Smrtijedem,“ připomněla Hermiona.
„Něco si uděláme sami,“ řekl Ron.
„Ale kde?“ Zamyslel se Harry.
„U pavouků,“ vypadlo najednou z Hermiony a Ron zbledl.
„To si děláš srandu? To jako myslíš u těch velkejch, chlupatejch a mnohonohejch voblud? V Zapovězenym lese?“ Zeptal se Ron, který docela splýval s bílým hábitem, který měli ještě na sobě.
„No říkali jste, že jich je hodně a mají veliké hnízdo někde hluboko v lese a že poblíž nic nežije, to je výhoda,“ přitakala Hermiona.
„No nic proti, ale mně to taky zrovna jako výhoda moc nepřipadá,“ řekl Harry a přitom si vzpomněl na stovky pavouků, jak je s Ronem pronásledují v lese. Ron okamžitě důrazně přikývl.
„Je to výhoda,“ trvala na svém Hermiona. „Uděláme v podzemí něco jako vězení.“ Vysvětlila rychle, když už Harry s Ronem chtěli něco namítat.
„My se přes ty pavouky, budeme muset dostat jen jednou, pak se můžeme přemisťovat rovnou tam, dovnitř,“ dala se do vysvětlování Hermiona.
„Nějak se, ale budeme muset dostat do jejich hnízda, tam najdeme nějaké zastrčené místo vhodné pro vchod a Harry tam vykope tunel, až bude dost vykopaný, abychom se tam vešli, tak se tam schováme a nějak zavřeme vchod.“ Vysvětlila Hermiona svůj plán.
„A proč nemůže Harry s tebou bránit a já kopat?“ Zeptal se Ron s nadějí, že se udrží od pavouků co nejdál.
„Ne Rone, Harry je jediný z nás třech, co má zkušenosti s takovými kouzly, takže mu to půjde rychleji. Já nevím jak ty, ale já v blízkosti těch pavouků nechci být dlouho.“ Dořekla Hermiona.
„Tak jo,“ řekl rezignovaně Ron.
„Hele Hermiono? Nevíš kdy ty pavouci spí?“ Zeptal se Harry zamyšleně.
„Přes den, v noci loví a o úplňku prý dělají dokonce nějaké rituály, ale neví se to jistě, protože moc lidí, co vidělo ty rituály nepřežilo,“ odpověděla Hermiona.
„Tak a je dořešeno, zítra jdeme na ty pavouky. Půjdeme tam hned po vyučování, aby byla malá pravděpodobnost, že budou všichni vzhůru a bude lehčí se jim ubránit.“ Zakončil debatu Harry.
„Tak se na to jdeme radši prospat,“ nadhodil Ron a tak se vydali pod Neviditelným pláštěm zpět do hradu a rovnou do Nebelvírské věže.
Ron usnul skoro okamžitě jak si lehnul a Harry ho po chvíli následoval.
Byl to hrozný pocit, Harry si okamžitě uvědomil, že tohle není opravdoví sen ani to nebyla žádná z „vidin,“ které míval minulý rok. Byla mu zima, všude kolem byla tma jako v pytli a ať se snažil jak se snažil, nedokázal se probudit.
Slyšel šepot, ale né příjemný uklidňující šepot, ale chladný, zlý šepot, který se ozýval všude okolo, ale nebylo nic vidět, vůbec nic. Když se Harry chtěl vydat k jednomu z původců toho mrazivého šepotu, tak se ani nepohnul, jako by zamrzl.
„Ahoj Harry,“ ozval se dobře známý ledový a syčivý hlas.
Harry chtěl něco říct na oplátku, ale nemohl ani mluvit a proto mu nezbývalo nic jiného, než nechat Lorda Voldemorta ať do něj hučí tím mrazivým hlasem a doufat, že se brzy probudí.
„Už jsem se začal obávat, že dnes nepůjdeš spát, musím ti pogratulovat jak bravurně jsi zvládl nitrobranu a to mi všechno ztížilo. Ale našel jsem způsob, jak se do tvé mysli dostat, jedno staré kouzlo, bylo ale zapotřebí abych k tomuto kouzlu vycvičil několik mých nejvěrnějších, ale musím ti říct, že to stálo za to,“ řekl Voldemort a Harry skoro viděl, jak se usmívá.
„Tak a teď k tomu, proč jsme vlastně tady Harry,“ zvážněl.
„I když jsem se zmocnil tvé mysli ve snu, nemůžu se dostat ke tvým vzpomínkám, což mě opravdu moc netěší, ale to není podstatné. Snad sis nemyslel, že Mně utečeš a budeš mít pokoj, to bys byl opravdu bláhový. Mám pro tebe jednu speciální kletbu, no spíš je to prokletí,“ řekl a ledově se zasmál, když přestal pokračoval.
„Měl by sis toho vlastně dost vážit Harry, tohle prokletí jsem vymyslel speciálně pro tebe, ještě na nikoho nebylo uvaleno a na nikoho taky nebude, to ti slibuji. Bude to slavné prokletí slavného Harryho Pottera,“ řekl a znovu se rozesmál, ale tentokrát byl jeho smích ještě ledovější, až z toho Harrymu přeběhl mráz po zádech.
„Abys pochopil, tak jsem na něm procoval od té doby, co se stalo to fiasko na ministerstvu, takže jsem si na tom dal dost záležet. Není to nic extra, ale můžu ti zaručit, že se tohoto prokletí do smrti nezbavíš. Dozvěděl jsem se, že jsi ranní ptáče a proto každé ráno přesně v šest hodin zapůsobí kletba. Takový budíček, ber to jako opožděný dárek k narozeninám. Tak si to užij Harry,“ popřál mu Lord Voldemort a Harry jen bezmocně čekal, co přijde.
„Hareeeš Hááá daréééson esááro dest fer werah asorae crucio per doa,“ zasyčel ledově Voldemort a Harrym projela bolest, jako při kletbě Crucio, jestli je to možné, tak i větší, ta bolest ho vytrhla ze „Snu“ a byla tak silná, že se Harry neubránil a v křečích začal řvát bolestí.
Jeho bolestný řev musel být slyšet snad po celých Bradavicích.
Jeho spolubydlící se okamžitě vzbudili a vyděšeně se rozestavěli kolem jeho postele, nikdo nevěděl, co s Harrym je.
Harry už sice tolik neřval, ale stále se divoce zmítal a měl zavřené oči bolestí.
„Neville dojdi za McGonagallovou,“ řekl Ron a s obavami se koukal na Harryho, jak sebou pořád hází.
Nevill na nic nečekal a okamžitě vyběhl z pokoje, proběhl společenskou místností, kde se už stačilo shromáždit dost studentů a aniž by si všímal jejich otázek, proběhl portrétem Buclaté dámy, až málem vyletěl z pantů a uháněl k ředitelce Nebelvíru.
Než se Nevill vrátil s profesorkou, Harry už byl klidnější, sem tam sebou ještě cukl, ale jinak, na tom byl o hodně lépe.
„Co se děje?“ Zeptala se okamžitě profesorka McGonagallová, když se dostala do chlapecké ložnice šestého ročníku.
„Nevíme, najednou začal Harry hrozně řvát a zmítat se,“ odpověděl Dean.
„Rychle, musíme ho dopravit na ošetřovnu, pane Weasleyi, vy a slečna Grangerová, můžete pak zajít na ošetřovnu,“ řekla rychle profesorka, když sebou Harry znovu cuknul, vyčarovala pod Harrym nosítka, která se vydala za ní, když pak rychlím krokem zamířila pryč.
Ve společenské místnosti vyvolal Harryho stav novou salvu otázek na jeho spolubydlící hned po tom, co profesorka prošla ven portrétem.
Harry sebou pořád sem tam cukal a byl hodně bledý, ale už mu bylo o hodně lépe, dokonce i to cukání začalo slábnout.
Okamžitě, jak profesorka McGonagallová vstoupila na ošetřovny objevila se tam i madam Pomfreyová.
„Proboha, co se mu stalo?“ Zeptala se profesorky, když uviděla Harryho na nosítkách.
Aniž by čekala na odpověď, tak začala Harryho prohlížet a odbíhala k poličkám s lektvary.
Profesorka mezitím Harryho přesunula na jednu z postelí.
„Nikdo neví, jeho spolužáci říkali, že to začalo najednou z ničeho nic,“ povzdechla si Minerva.
„Já zajdu za Albusem,“ řekla profesorka po chvilce sledování ošetřovatelky a vydala se znovu pryč.
„Dobré ráno Poppy, co mu je?“ Zeptal se ošetřovatelky ředitel, když dorazil na ošetřovnu.
„Nejsem si jistá Brumbále, hodně se to podobá příznakům kletby Crucio, ale má to o dost silnější příznaky.“ Odpověděla ošetřovatelka zamyšleně.
„Tak to vypadá, že budeme muset počkat až se Harry probere, aby nám řekl, co se vlastně stalo.“ Zachmuřil se ředitel.
29.09.2011 14:28:08
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (863 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one