Kolem desáté večer byli už všichni v dobré náladě. Fred s Georgem se opravdu postarali o to, aby pití nebylo bez alkoholu a taky přinesli spoustu věcí z jejich nového krámku.
Když se Harry přestal bavit s dvojčaty, chtěl se vrátit k Ronovi a Hermioně ke krbu, ale zjistil, že jeho kamarádi zmizeli neznámo kam.
Harry se rozhodl, že půjde a udělá si takovou malou oslavu, jen on a Geroag, protože bylo Harrymu blbé, aby se on celou noc bavil a chudák démon se musel skrývat v…Kam to vlastně vždycky mizí? Napadlo Harryho.
Harry se tedy vydal rovnou do Komnaty nejvyšší potřeby a když po chvilce přecházení sem a tam kolem jedné stěny uviděl dveře, okamžitě do nich vešel.
Nebyla to moc veliká místnost, hned naproti dveřím byl krb, u kterého byly dvě křesla a jeden dubový stůl. Stěny byly pokryty policemi, ve kterých byly nejrůznější druhy alkoholu.
Harry si sedl do jednoho z křesel a řekl; „Geroagu? Uděláme si malou soukromou oslavu, vyber nějaký dobrý pití… anebo jestli chceš, tak můžeme ochutnat všechny,“ pousmál se Harry.
Geroag se zhmotnil hned vedle křesla a okamžitě šel zkoumat láhve na policích, když skončil naskládal asi deset láhví na stůl a sám si sedl do druhého křesla.
„Ty vážně nejseš troškař Geroagu,“ řekl Harry s úsměvem, když si všiml, co všechno démon přinesl.
„To víš, už jsem nějakej ten pátek nic takovýho nepil,“ prohodil démon se smíchem.
„Tak to musíme napravit.“
*
O dvě hodiny později:
Chodbou Bradavického hradu se neslo dvojhlasné: „TÁDÁ DÁDADÁ DADA.“
Když tohle Hermiona uslyšela, odtrhla své rty od Ronových a zašeptala: „Co to bylo?“
„Ale nic,“ řekl Ron a už si k sobě Hermionu znovu přitahoval, když v tom se ozval ještě blíž takový smích, že by to snad i zbořilo Bradavice.
„Sakra, ať je to kdo chce asi zapomněl na Filche, i když…. tohle by asi vzbudilo každýho,“ poznamenal Ron.
„To není dobrý Rone, musíme jít a zatrhnout jim to dřív, než bude pozdě,“ prohlásila Hermiona rázně.
„A proč to nenecháme na Filchovi?“ zkusil to Ron.
„Protože jsme prefekti, Rone, a musíme dělat svou práci,“ stála si za svým Hermiona a už se blížila ke dveřím, když v tom se ozvala ohromná rána až to zadunělo, okamžik po tom se ozval dvojhlasný hurónský smích hned za dveřmi.
Když Hermiona s Ronem vyšli na chodbu, aby se podívali, co se to děje, tak se zastavili hned u dveří. Naskytl se jim nečekaný pohled na zvláštní dvojici.
Harry zrovna pomáhal Geroagovi na nohy, ale moc to nešlo, protože démon měl problémy s tím, aby se pořádně zhmotnil, ale nakonec se jim to podařilo a vydali se znovu na cestu od stěny ke stěně navzájem se podpírajíc.
Udivená Hermiona se otočila na Rona, ale ten na dvojici koukal s otevřenou pusou.
„Pojď Rone, musíme je nějak odtáhnout někam, kde nebudou tak na očích,“ řekla Hermiona a vydala se za dvojicí, Ron ji po chvíli následoval.
Když si Harry s démonem všimli, že jsou za nimi Ron s Hermionou, tak se otočili.
„Ahój, vy všichni,“ vypálil na ně démon.
„Gery, copak nevidíš, že sou to Mioňka s Lonem?“ zeptal se démona Harry.
Démon se nahnul víc dopředu a pokusil se na ně zaostřit, po chvilce zvolal „No jó, sou to voni.“
„Vy ale vypadáte,“ poznamenal Ron.
„Co? Harry já vypadám?“ zeptal se Geroag.
„Ne, a já?“
„Taky ne,“ odpověděl démon.
„Nevím, co si to tu vymejšlíš Lone, ale my opravdu, ale opravdu nevypadáme,“ řekl Harry se zcela vážnou tváří.
„Tak pojďte, musíme už jít,“ zkusila to Hermiona.
„Tak jo, půjdeme,“ řekli Geroag s Harrym dvojhlasně a každý se vydal na jinou stranu.
Ron se podíval na Hermionu.
„Tohle bude asi trochu těžší,“ poznamenal a rozběhl se přivést Harryho, který už mizel za rohem.
Když se po docela dlouhé chvíli podařilo přivést Harryho a Geroaga k sobě, tak se démon svalil na zem.
„No, asi si půjdu dát dvacet, je mi totiž nějak šoufl,“ řekl a rozplynul se.
Harry v tu chvíli vypadal, že to s ním třískne, chvíli se motal, a kdyby ho Ron nezachytil, tak by se nejspíš svalil na brnění hned vedle.
„Rychle pryč, než nás najde paní Norissová nebo Filch,“ řekl Ron a Hermiona přikývla.
Harry se naproti tomu začal řehtat, když se trochu uklidnil řekl: „Těch se bát nemusíme.“
„Proč co jste jim udělali?“ zeptala se vyděšeně Hermiona.
„My? Nic, ale Gery si paní Norissovou splet se štětkou do záchoda a von, že ji jde hned zkusit, když tam přilít Filch a viděl ji, jak vylejzá z toho záchoda, hned ji šel odnést k sobě.“
„To si s ním vyřídím,“ prskla Hermiona naštvaně a Ron se snažil zadržet smích.
„Jo, vyřídíme si to s ním, Gery potom vypadal smutně, když mu vzal tu kočku,“ prohlásil Harry rázně.
„Ale né, já… jdeme, než nás tu někdo uvidí,“ řekla Hermiona a vydala se chodbou. Ron podpírající Harryho se pokoušel zadržet smích a společně se vydali za ní.
Harry natočil hlavu na stranu a pozoroval Hermionu, když si toho všiml Ron, tak se Harryho zeptal: „Kam to koukáš?“
„Na Mioňku, všiml sis někdy jak má…“ to už Harry nestačil doříct, protože se zastavili a Hermiona nakoukla opatrně za roh, jestli tam někdo není.
Za chvíli si všimla Harryho, který stojí skoro ve středu chodby a mává na profesorku McGonagallovou, která naštěstí šla opačným směrem.
Když si Harry všiml, že mu profesorka nevěnuje pozornost, chtěl se za ní rozeběhnout a začal na ni volat: „Pa…“ dál se nedostal, protože ho Hermiona s Ronem zatáhli za roh a když Hermiona vykoukla, okamžitě se stáhla a otočila se k nim .
„Máme problém, jde sem,“ řekla a trochu se jí klepal hlas.
„Rychle, tady je prázdná třída,“ upozornil je Ron a pokoušel se Harryho narvat do třídy, ten jakmile uviděl, že tam jde i Hermiona, tak tam poslušně zapadl.
Ron s Hermionou se přitiskli na dveře, aby věděli jestli už profesorka přešla.
„Už prošla, ale radši tu ještě chvíli počkáme. Co to děláš Harry?“ zeptala se Hermiona, když si všimla, že ji Harry hladí po vlasech.
„Já?“ zeptal se Harry nepřítomně a dál ji hladil po vlasech.
Ron se svíjel smíchy na podlaze poblíž a nemohl popadnout dech.
„Harry musíme už jít,“ řekla Hermiona.
„Už? Dyť jsme ani nezačali,“ řekl Harry smutně.
Když se Hermiona, Ron a i Harry dostali konečně před vchod do nebelvírské společenské místnosti, tak Hermiona už byla několikrát požádána o ruku a celou cestu poslouchala, jaká je kočka, kráska atd.
Když se pak podařilo Harryho dovléct až do ložnice, tak první, co udělal bylo, že zařval na celou věž: „POSTEL A JÁ TĚ TÁÁK DLOUHO HLEDAL.“
Asi sebou chtěl fláknout do postele, ale netrefil se a dopadl na dřevěnou podlahu vedle, kdyby nebylo slyšet, jak si něco mumlá a vidět, že dýchá, nikdo by nepoznal, že je živý.
29.09.2011 14:21:24
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (861 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one