Kapitola jedenáctá - Brumbálova armáda

„Já…Já chodím, já chodím!“ ozvalo se ráno v pokoji šestého ročníku Nebelvíru až to jako prvního vzbudilo vedle na posteli ležícího Harryho, který se ihned po dostatečném probrání a potom, co si uvědomil, že taky může hýbat nohama přidal k stále jásajícímu Ronovi.
Pak společně poskakovali po celém pokoji a při tom křičeli „My chodíme, my chodíme, my skáčeme!“
Neville, Dean a Seamus se všichni naráz probudili, když uslyšeli jejich hlučné projevy radosti.
„Co blbnete,“ zavyl Dean a hodil po obou stále poskakujících chlapcích polštář.
Seamus jen něco nesrozumitelně zamumlal, lehl si zpátky do postele a hlavu si schoval pod svůj polštář.
Neville se jen usmál, a pak když už se Harry s Ronem dali do oblékání, a řekl:
„Vám vážně stačí ke štěstí málo, co?“
Ron s Harrym se na něj jen zašklebili a vyběhli ven, když dorazili do společenské místnosti už tam na ně čekala Hermiona.
Na hodině obrany proti černé magii Harryho zrovna, když usínal něco napadlo. Naklonil se k Ronovi a začal mu vysvětlovat svůj plán. Ron, který už také klimbal najednou ožil a začal se usmívat a při tom přikyvoval.
„Co to zase chystáte?“ zeptala se podezřívavě Hermiona, když si jejich rozhovoru všimla.
„Už jsem vymyslel jak to uděláme s BA, abychom věděli, co který ročník tenhle rok probral a co teprve probírat bude,“ řekl Harry hrdě.
Ron jen s úsměvem přikyvoval.
„A jaký je tedy plán?“ zeptala se Hermiona se zájmem.
„No, je dost jednoduchý, prostě si vezmeme od Morgena jeho osnovu, zkopírujeme ji a vrátíme, kopii budeme mít my a tak budeme vědět, co s jakým ročníkem probral a bude probírat dál,“ vysvětloval Harry.
„A jak se k těm poznámkám chceš dostat?“ zeptala se Hermiona nevěřícně.
„Ron a ty odvedete jeho pozornost a já je rychle zkopíruju,“ zazubil se na ni Harry.
Hermiona přikývla a po zbytek hodiny přemýšlela nad tím, čím profesora zabavit.
Hned po hodině se Ron s Hermionou vydali k profesorovi, který si zrovna u svého stolu rovnal kýžené poznámky.
„Pane profesore?“ upoutala na sebe pozornost Hermiona.
„Ano?“ odvrátil se profesor od stolu k nim.
Harry se, mezitím co se jeho přátelé bavili s profesorem, opatrně připlížil ke stolu, namířil hůlkou na poznámky a tiše, aby ho profesor neslyšel, zamumlal zaklínadlo.
Vedle profesorových poznámek se objevila úplně identická hromádka papírů, kterou Harry bleskově sebral a odplížil se ke dveřím do učebny. Když tam došli Hermiona s Ron, kteří se honem vymluvili profesorovi a odešli za Harrym.
„Máš je?“ zeptal se Ron, jakmile byli kousek od učebny.
Harry se jen usmál a poklepal na brašnu, ve které měl schované profesorovi poznámky.
Zbytek dne probíhal v klidu a pohodě, měli ještě bylinkářství, péči o kouzelné tvory a lektvary, které proběhly bez větších potíží. Snape vypadal dost nemocně, byl ještě bledší než obvykle což je výkon, a tak neměl ani moc narážek na Harryho a jeho lektvar.
Už v šest šli do Komnaty nejvyšší potřeby, tam se zrovna i navečeřeli, protože si museli spoustu věcí ještě pořádně připravit a dlouho předělávali nejrůznější drobnosti.
K Ronově nechuti neprošlo, když se pokoušel prosadit nápad s tím, že podél jedné stěny by mohl být dlouhý Švédský stůl. Nakonec všechno připravili a všichni čtyři odsouhlasili konečný vzhled, pak si už jen povídali a Harry sem tam kouknul do osnov profesora Morgena.
Harry musel uznat že osnovy, které byly ministerstvem předloženy profesorovi Morgenovi, nevypadaly zas až tak špatně. Sice se měli učit nějaké kletby nebo kouzla, které byly prakticky k ničemu, ale jinak to ušlo. Ale profesor měl tak „zajímavý a poutavý“ výklad, že vždycky všichni usnuli, dokonce i Hermioně se už několikrát stalo, že začala v průběhu hodiny klimbat.
Z rozhovoru je vyrušil příchod prvních lidí, Geroag okamžitě zmizel, aby si ho nikdo nevšiml, i když to by šlo asi těžko, protože se skládal ze stínů, byl vlastně celý černý a místnost osvětlovalo jen pár svíček, sem tam vznášejících se ve vzduchu, takže nebylo skoro nic vidět.
Jediné, co bylo v tom šeru až tmě vidět byly právě svíčky, které sice byly strategicky rozmístěny po celé místnosti, takže bylo zřejmé, že má rozměry asi jako Velká síň.
Všichni asi byli dost nedočkaví, protože to vypadalo, že přišli rovnou z večeře, takže se za chvíli sešli úplně všichni.
Harry si stoupl na stupínek, který byl u jedné stěny, aby ho všichni slyšeli.
Otočil se na Hermionu a zeptal se:
„Jsou tu všichni?“
Ta se podívala na pergamen, který byl jedna z drobností na kterých se dohodli, když zvedla hlavu od pergamenu, zářivě se usmála a přikývla.
Harry tedy zamával na Rona, který byl u dveří a ten zamkl dveře. Všichni už se začali divit co se děje, ale nic nedávali najevo.
Harry luskl prsty a svíce zmizely, chvíli byla tma jako v pytli a několik lidí dokonce vyděšeně vykřiklo, ale chviličku na to celou síň ozářilo světlo až si museli zakrýt oči.
Když se všichni rozkoukali, začaly se ozývat výroku typu: „To je nádhera,“ atd.
Místnost byla opravdu veliká jako Velká síň, dokonce měla i stejný kouzelný strop, ale tím asi všechny podobnosti skončily. Na druhém konci naproti dveřím byla síň rozdělena průhlednou jemně žlutou stěnou na několik částí, nad každou tou částí bylo číslo ročníku.
Tím to ale nekončilo, hned za rozdělenými částmi (asi uprostřed síně) byla aréna, měla oválný tvar a po stranách byly stupňovité lavičky až ke zdi. Když jste chtěli jít do druhé části síně (té rozdělené), tak jste museli projít skrz arénu jak byla veliká.
Zbylé místo, ve kterém se zrovna všichni nacházeli bylo jen volné prostranství na různé domluvy a schůze, na zemi ležely veliké polštáře, kterých si předtím nikdo nevšiml. Teď si na ně všichni posedali a stále se rozhlíželi kolem po výzdobě. (Například za Harrym byl na stěně obrovský prapor, na kterém bylo ozdobným písmem napsáno Brumbálova armáda)
Nedaleko arény byl veliký stůl, ale místo jídla, jak Ron navrhoval, tam byly džbány s vodou a poháry.
Harry sice chtěl, aby tam byl máslový ležák, ale na to rychle zaprotestovala Hermiona, že prý voda spíš zažene žízeň a osvěží.
Harry je s úsměvem pozoroval a pak začal svojí řeč.
„Jsem rád, že se vám to tu líbí, ale teď přejdeme k tomu proč jsme tady. Napřed bych se s vámi chtěl domluvit na čase, kdy se budou schůze konat. Hned jak to dořešíme dáme se do práce, rozdělíte se na ročníky a půjdete do příslušného oddílu, kde vás vyzkoušíme já, Ron nebo Hermiona. Ten ročník, který bude všechno umět, si může vybrat jestli chce abych ho učil, to co se budete do pololetí učit a nebo jestli se bude učit nová kouzla,“ shrnul to Harry.
„A co když to bude umět jen někdo z ročníku? To má jako sedět a nic nedělat?“ zeptal se jeden kluk asi z pátého ročníku.
„Ne, to samozřejmě ne, když to bude dostatečně umět, může si vybrat, co budete chtít dělat. Každý si může vybrat sám za sebe,“ řekl Harry stále s úsměvem.
„Ti co se budou chtít učit nová kouzla, zaklínadla a kletby budou společně bez ohledu na ročník, ale kdykoliv si to můžete rozmyslet,“ dokončil Harry.
Pak se začali domlouvat na času, kdy můžou chodit, nakonec byly schůzky stanoveny na tři dny v týdnu od osmi hodin. Následovalo zkoušení různých ročníků. Dál se ale nedostali, protože už bylo po večerce a nebylo by moudré v takovém počtu dráždit Filche a tak se všichni vydali do svých postelí spokojeni s dnešní schůzí.
29.09.2011 14:24:15
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one