Kapitola dvanáctá - Vyřizování na ministerstvu

Harry se ráno vzbudil dost brzy a tak se nachystal na dnešní den a přesunul se do společenské místnosti, kde se začetl do jedné z knížek o bojové magii.
Asi o hodinu později už začali chodit lidé na snídani. První z jeho dvou přátel přišel kupodivu Ron. Hermiona přišla hned po něm.
„Co to že jste tu tak brzy?“ podivila se Hermiona.
„To víš ranní ptáče dál doskáče,“ usmál se na ni Ron.
„Tak radši už vyrazíme na snídani, abychom to vůbec stihli,“ nadhodil Harry a vyskočil z křesla.
U snídaně se nic zvláštního nedělo až na to, že se všichni z BA se pořád usmívali, dnes je totiž čekala druhá schůze a oni se už nemohli dočkat.
Najednou k Harrymu přistoupila McGonagallová.
„Dnes jste omluven z vyučování pane Pottere. Máte se dostavit za ředitelem,“ pak se trochu pousmála a dodala: „Hodně štěstí.“ A odkráčela pryč.
„Dneska je vážně super den,“ poznamenal Harry a spokojeně se usmál.
„A to jako proč? Že jsi pozvanej k řediteli už ráno?“ zeptal se Ron nechápavě.
„Ne, ale nemusím jít na lektvary se Snapem,“ vysvětlil Harry stále s úsměvem, ale když se podíval na Hermionu, která trochu vystrašeně i smutně koukala do svého Denního věštce, tak mu úsměv povadl.
„Co se děje?“ zeptal se Harry své kamarádky a Ron okamžitě zbystřil a našpicoval uši.
„Útok Smrtijedů. Včera v noci vypálili celou jednu vesnici a nikdo to nepřežil,“ odpověděla Hermiona a odložila Věštce stranou, protože už tam nic důležitého nebylo.
„Kdy podniknem další akci?“ zeptal se Ron spiklenecky.
„Zítra by to šlo, ale má to jeden háček, dozvěděl jsem se, že Smrtijedi, kterým jsme to minule nandali byli jen nováčkové, Voldemort se o tom zmínil, že prej je musel potrestat, teda ty co se vrátili a ty ostatní asi nechá nějakou dobu v Azkabanu za trest. Dva z těch, co se vrátili to nepřežili,“ oznámil jim Harry potichu.
„Pořád si nemůžu představit jak se bavíš s Ty-víš-s-kým. Prostě mi to nějak nejde do hlavy,“ potřepal Ron hlavou, aby dokázal svá slova.
„No víš my jsme si taky moc nepokecali. On jen sem tam něco plácne, ale jinak s ním moc srandy není,“ poznamenal Harry.
„Tomu věřím,“ poznamenala Hermiona.
„Tak já mizím za Brumbálem, užijte si ty lektvary,“ prohodil ke svým přátelům Harry s úsměvem a běžel k ředitelně.
Když ale dorazil před sochu, která skrývala schodiště, tak si vzpomněl, že vlastně nezná heslo, chvíli přemýšlel jestli se nemá dojít zeptat některého z profesorů, ale nakonec se dal do rozšifrování sám, když už vyjmenoval snad všechny kouzelnické sladkosti a chtěl přejít na mudlovské, tak se socha pohnula a zpoza ní vyšel profesor Brumbál. Hned jak uviděl Harryho, který seděl na zemi, tak se usmál.
„Vidím že už jsi dorazil Harry,“ řekl pobaveně a jiskřilo mu v očích.
„Ano…já…,“ zakoktal se Harry jako by ho ředitel přistihl při vloupačce.
„Je dobře, že už jsi tady Harry,“ řekl Brumbál, když už byli v jeho pracovně, posadil se na své křeslo a pokynul Harrymu, který neodmítl a taky se posadil.
„Dneska máš ten proces na ministerstvu, vyrazíme asi za půl hodinky. Ale do té doby bych se tě chtěl zeptat, jestli bys ke mně chodil na doučování.“ Zeptal se profesor Brumbál a pozorně Harryho pozoroval.
„To zní zajímavě,“ poznamenal najednou zrovna se zhmotňující Geroag. „Dobrý den, o co by se jednalo?“ zeptal se démon trochu zvědavě.
„Dobrý,“ opětoval pozdrav ředitel, „chtěl bych Harryho naučit neverbální kouzlení.“
„To beru,“ ozval se okamžitě, jak se dozvěděl, co se bude učit.
„To jsem rád. A teď už bysme asi měli vyrazit,“ řekl ředitel a usmál se.
Na ministerstvu to vypadalo stejně jako minulý rok až na to, že zlaté sousoší nenávratně zmizelo a zůstal tam jen kouzelník s čarodějkou. Všechno bylo opravené, takže by nikdo nepoznal, že před pár měsíci tu byla potyčka se samotným Lordem Voldemortem.
Harry se rozhlédl a bylo mu jasné, že ministerstvo konečně něco dělá, všude byli lidé z ministerstva, většina vypadala na bystrozory, ale taky tu bylo plno jiných, kteří pilně pobíhali sem a tam a vyřizovali nejrůznější formality, nebo se o něčem bavili se svými spolupracovníky.
„Ty to vlastně nevíš, že Harry? Byl zvolen nový ministr kouzel pan Derenc Mech, je aktivnější než Popletal jak vidíš,“ usmál se na Harryho profesor.
Harry jen přikývl.
„Jak to, že mi to nikdo neřekl?“ vrtalo mu hlavou.
Po čtvrt hodině konečně dorazili na místo. Harry si myslel, že bude zase muset být v té hrozné místnosti s tím extrémně nepohodlným křeslem, ale místo toho vstoupili do docela obyčejné kanceláře, což Harryho trochu překvapilo.
„Dobrý den,“ pozdravil je stále se usmívající chlápek za velikým dubovým stolem.
Když se pozdravili a sedli si na židle před stolem, kam jim pokynul usmívající se muž, tak se muž dal do řeči.
„Tak…já se jmenuji Alfons Hirva. Musíme dnes vyřešit ten doživotní zákaz létání na koštěti, nebo to bylo hraní famfrpálu?“ zeptal se Hirva a aniž by čekal na odpověď, tak pokračoval. „Je to vlastně jedno, rada, která zasedala, aby tento problém vyřešila se shodla na tom, že tento zákaz ruší,“ řekl s úsměvem a Harry málem radostí vyskočil.
„Vlastně se ruší úplně všechna nařízení, která byla paní Umbridgeovou vydána, byla oficiálně prohlášena za duševně chorou a zůstává natrvalo v nemocnici u sv. Munga,“ prohlásil zamyšleně, ale za chvíli se zas vzpamatoval.
„Takže, jak už jsem řekl. Váš zákaz je zrušen, pane Pottere, a můžete si zase lítat v oblacích,“ řekl Hirva a ještě víc (jestli je to možné) protáhl svůj úsměv.
Harry s profesorem Brumbálem se vrátili do školy a Harry byl štěstím bez sebe.
„Famfrpál, konečně si zase zahraju, konečně se zas proletím!“ vířilo Harrymu hlavou.
„Harry?“ vyrušil ho ředitel z jeho myšlenek.
„Ano, pane profesore?“
„Doneslo se ke mně, že jsi znovu obnovil Brumbálovu armádu,“ řekl s úsměvem a v jeho očích to zajiskřilo.
„Ano, pane profesore. Letos to ani není nelegální, takže není takový problém se s nimi scházet,“ odpověděl Harry.
„Chtěl jsem se tě zeptat Harry, jestli bych se mohl podívat na vaší příští schůzi?“ zeptal se Brumbál.
„Ano, jistě, vždyť je to vlastně vaše armáda,“ usmál se Harry. „Dneska je zrovna další schůze v osm, víte kde je Komnata nejvyšší potřeby?“ ujišťoval se Harry.
„Samozřejmě, ale dorazím tam asi o chviličku později, takže na mě nemusíte čekat,“ řekl Brumbál Harrymu.
„Dobře, nashledanou,“ rozloučil se Harry s ředitelem.
„Ahoj Harry,“ uslyšel Harry u dveří odpověď.
Zrovna byl čas na oběd, takže Harry své přátelé dlouho hledat nemusel.
„Tak co, jaký byly lektvary?“ Zeptal se Harry.
Ron si jen odfrkl a odložil kousek kuřete, který si zrovna chtěl dát do pusy.
„Ty taky dokážeš člověku zkazit chuť k jídlu,“ poznamenal, ale za chvíli se stejně dal do jídla.
„Ho hy hehal hy hehý hohohehne?“ zeptal se Ron, když do sebe po velikém úsilí nacpal všechno, co mu zbylo na talíři.
Hermiona jen zakroutila hlavou a dál se věnovala svému obědu.
„Ho he?“ Zeptal se Harry, který se taky ládoval. No jo, na ministerstvu člověku hned vyhládne, pomyslel si.
„Vy jste, ale dvojka,“ poznamenala Hermiona s očima sloup, ale pak se usmála.
„Tak kde si byl?“ Zeptal se Ron, který mezitím dokázal spořádat ten náklad.
„No vidíš,“ vykřikl najednou Harry až Ronovi zaskočilo a začal se dusit, kdyby mu Harry řádně neproklepal záda, tak kdo ví jak by to skončilo.
„Co…řveš? Málem…mě…to…zabilo!“ dostal ze sebe Ron a při tom se snažil popadnout dech.
„Mám skvělý zprávy, zaprvé zrušili mi ten zákaz,“ řekl šťastně a Ron s Hermionou okamžitě vypískli štěstím.
„To chce přípitek,“ oznámil Ron a všem třem nalil poháry skoro až přetékaly.
„Až do dna,“ zvolal a začal do sebe lít pohár a Harry s Hermionou se přidali.
Po přípitku se ozvala jako první Hermiona, „a ta další zpráva?“
„Brumbál dneska přijde na schůzi BA, ale nevím kdy přesně,“ usmál se Harry.
29.09.2011 14:25:14
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (863 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one