Kapitola dvacátá - Azkaban

Harry ucítil známé škubnutí u pupíku a přemístil se i s oběma Bystrozory.
Když se s Harrym přestal točit celý svět, tak se jen díky tomu, že ho oba muži drželi nerozmázl na zemi. Harry i se svým „doprovodem“ se přemístili rovnou na kruhovou kamennou plošinu u pobřeží, která měla něco kolem čtyř metrů čtverečních. Okamžitě, jak Harry před sebou spatřil temný hrad, bylo mu jasné, kde je. Azkaban, místo, kterého se bojí téměř celý kouzelnický svět. Celý ostrov patřil k obávanému vězení, i když ostrov je trochu silné slovo. Spíše by se hodilo říci velikánská skála někde v moři. Celý azkabanský hrad a jeho okolí bylo z jednoho jediného kusu kamene. Masivní skála byla celá černá.
Harry přemýšlel, jestli už takhle vypadala při svém zrodu, anebo léta v přítomnosti mozkomorů a spousty špatných pocitů a neštěstí nebyly příčinou černě, která byla všude kolem.
Dokonce to vypadalo, že i hezké počasí se bojí přiblížit k Azkabanu. V širém okolí zuřila bouřka, stále padal déšť, celá obloha byla zatažená a sem tam jí projel klikatý blesk, který jen ozářil hrůzné vězení a nespočet jeho strážců, kteří poletovali okolo hradu.
Moře naráželo na špičaté a bezesporu ostré útesy a velikým sprchám z moře se nevyhnula ani plošina, na které se teď Harry i s jeho vězniteli nacházeli.
Bystrozorové si přitáhli své pláště blíž ke krku a s Harrym mezi sebou se vydali k temnému hradu, z kterého jen sálal chlad a marnost, Harry si byl jistý, že kdyby nebyla tak silná bouřka byl by až k nim slyšet nářek vězňů.
Ušli asi třicet metrů podél útesů a dostali se ke klikatým schodům, které vedli vysoko až k bráně Azkabanu.
Když se bystrozorové vydali po schodech, tak se Harry zapíral o schody a vzpíral se snaze Bystrozorů dostat ho do vězení, ale marně. Bystrozorové byli silnější a cvičení na takovéto případy a tak si nebrali žádné servítky a doslova Harryho odtáhli po schodech až k bráně.
Harryho začal nahlodávat strach už od doby, co zjistil, kde se ocitl, ale teď bez jediné naděje na vyhnutí se vězení a hlavně mozkomorům Harrymu až drkotaly zuby strachem, uvědomoval si, že v blízkosti mozkomorů bez hůlky to budou nesnesitelná muka.
Najednou se Bystrozorové zastavili, Harry nervózně vzhlédl a moc se mu nelíbil pohled na bránu, která vypadala jako z tisíců černých lebek a nacházela se o pět metrů dál, u ní strážili dva mozkomorové, kteří se k nim okamžitě dychtivě rozletěli.
Když se k Harrymu mozkomorové přiblížili, tak na něj okamžitě začali působit, jen částečně se držel při vědomí a sem tam se mu před očima zjevovali chvíle zabíjení jeho rodičů, Cedrika Digoryho a Siriuse.
„Tady ho máte,“ vyštěkl jeden z Bystrozorů a hodil Harryho na kamennou zem hned před mozkomory.
„Tak si to užij Pottere,“ ušklíbl se druhý.
„Odveďte ho do věže na žádost ministra,“ přikázal mozkomorům první a hned se otočil a i se svým společníkem zmizel na schodech.
Mozkomorové na nic nečekali a okamžitě Harryho drapli a vlekli ho k Bráně, která se před nimi sama otevřela a tak bez zastavení prošli dovnitř.
Ocitli se ve Velké síni, která byla zase zdobená jen kostrami, nebo lebkami. Mozkomorové se vydali k jednomu z mnoha průchodů do tajemných chodeb azkabanského vězení.
Harry dost často cestou ztrácel spojení s realitou a propadal se do nočních můr, ale netrvaly dlouho a Harrymu se vždy nějak povedlo se vzbudit, alespoň na chvíli.
Jediné, co se v chodbách měnilo, byli vězni, kteří byli v celách. Byli to malé místnůstky, které měly nanejvýš tři metry čtvereční a nenašli byste celu, kde by byl víc než jeden vězeň.
Někteří vězni jen skuhrali, fňukali, nebo jinak naříkali, jiní o sobě vůbec nedávali znát a našlo se dokonce i pár těch, co na Harryho pokřikovali a vysmívali se mu.
Tohle všechno vnímal Harry jen na půl, protože stálá přítomnost mozkomorů mu neumožňovala být zcela při vědomí.
Po dlouhé chvíli a nějaké době stoupání po schodech se dostali před jedny z mnoha dveří, které nebyli nijak zvláštní. Jeden z mozkomorů mávl směrem ke dveřím a ty se okamžitě otevřely, nešetrně Harryho hodili dovnitř, zhluboka a sípavě se nadechli, což způsobilo Harryho ztrátu vědomí. Po dalším máchnutí se za nimi dveře zavřely a oni odpluli neznámo kam.
Hned, jak se Harry probral, zatoužil být jinde, při nejhorším aspoň v jedné z cel v hradě. Ne, že by mu nějak moc vadila samota, nebo mu scházelo provokování a vysmívání od jiných vězňů, ale jak zjistil věž byla v Azkabanu asi nejhorší varianta ubytování.
V hradě byla sice zima, ale aspoň trochu tepla tam bylo, když zrovna nebyl poblíž žádný mozkomor, protože lidští hlídači Azkabanu zrovna nemilovali zimu. Měli sice na starosti jen roznášení přídělů jídla vězňům, ale snažili si to co nejvíc zpříjemnit a pro to topili o sto šest, i když jim to moc nepomáhalo. Oproti tomu do věží se moc tepla nedostávalo. Cely ve věžích byly i menší, oproti normálním třem metrům byly velké jen dva metry čtvereční. Protože byly věže vysoko, tak byly taky dost blízko mozkomorům, kteří neustále poletovali kolem.
Jediná výhoda věže snad bylo okénko, které bylo v každé cele, ale i to mělo své proti, sice bylo vidět ven, ale koukat na stále zamračenou oblohu a sem tam zahlédnout přeletět černý přízrak, který se někdy i zastavil na trochu toho „štěstí“ nebylo zrovna dvakrát příjemné.
Jak to tak vypadalo, tak nic jako postele a nebo nábytek celkově asi v Azkabanu neznali a proto musel Harry spát na tvrdé a ještě k tomu ledové zemi, která mu odebírala i to poslední teplo, které mu ještě zbylo.
Harry si toho všeho, ale moc neužíval, protože moc často se nestávalo, aby byl při vědomí, sice měl otevřené oči, ale vůbec nevnímal okolí a stále dokola prožíval všechny strašné zážitky, které ho kdy potkaly. Dokonce začínal vidět i různé varianty smrti a mučení jeho přátel a známých.
Výjimečně se mu podařilo se probrat a dostat se do reality, ale takové vzácné okamžiky neměly dlouhého trvání. Stačilo, aby se kolem prohnal mozkomor a bylo po realitě, kterou vystřídal jen další děs.
Přesně v šest hodin ráno Harrym projela jeho kletba a způsobovala mu strašlivou bolest, kterou nepřebyly ani účinky mozkomorů a tak se Harry dostal do reality, ale nevěděl, jestli má být šťastný, nebo ne. Dokonce půl hodiny po nejsilnějších účincích kletby byl Harry schopen vnímat své okolí a hojně toho využíval k nerušenému odpočinku.
Po další čtvrthodině, ale dozněly i poslední účinky kletby a Harry se zas ponořil do svých nočních můr.
*
Když ředitel Bradavické školy čar a kouzel Albus Brumbál scházel po schodech od své pracovny, aby šel na oběd, byl pořád zamyšlený a zdrcený z toho, co se před chvílí přihodilo v jeho pracovně. Přemýšlel nad tím, jak z toho Harryho dostat, jak prokázat jeho nevinu.
Kdyby byl Harry tady, tak by mohl vypátrat viníka pomocí nitrozpytu. Byl si jistý, že ta vzpomínka, co měl Harry v hlavě není jeho, ale musel to nějak dokázat.
Když vyšel na chodbu byli tam Ron s Hermionou a čekali, když uviděli vycházet ředitele, tak už se začali usmívat, ale jak spatřili, že jde sám a k tomu ještě zamyšlený, tak jim úsměvy začaly z tváří mizet.
Ron se pokoušel pořád nahlížet za ředitele, jestli se Harry náhodou neobjeví.
„Co se stalo, pane řediteli? A kde je Harry?“ zeptala se Hermiona opatrně.
„Ministr nechal odvést Harryho, protože je podezřelí z vraždy,“ vysvětlil pomalu Brumbál.
„To je přece blbost. A kam ho odvedli?“ zeptal se Ron.
Ředitel se ještě víc zachmuřil; „Do Azkabanu,“ odpověděl.
Oba zatajili dech a Hermiona si hrůzou dala ruku před pusu.
„Ale…to…to přece…“ začal koktat Ron.
„Dyť…dyť Harry nic neudělal a mozkomorové na něj mají o hodně silnější vliv, dyť se z toho může zbláznit, nebo umřít,“ dostala ze sebe Hermiona mezi vzlyky.
*
Zpráva o tom, že byl Harry odveden se Bradavicemi rozšířila hodně rychle a do dvou hodin odpoledne už o tom věděla celá škola.
Někteří nevěřili, že by toho byl Harry schopen, ale někteří říkali věci způsobu; „Já to vždycky říkal, že je ten Potter divnej,“ a nebo; „To mu patří, pořád mu všechno procházelo.“
Pak tu byla ještě jedna skupinka lidí, přesněji Zmijozelští, kteří se nepokrytě vysmívali a uráželi Harryho, kde to jen šlo.
*
Musíme přijít na něco, jak by se prokázala Harryho nevina,“ oznámil profesorskému sboru ředitel, když po obědě všichni přišli k němu do pracovny.
„Ale co když…?“ Chtěl se zeptat Snape.
„To si nemyslím Severusi, Harry by vraždu nespáchal a kdyby ano, tak by určitě nenechával na místě hůlku,“ zarazil Brumbál Snapeovu otázku.
„Máme možnost se dostat k té hůlce?“ Zeptal se přemýšlivě profesor Kratiknot.
„Ano, s tím by neměli být problémy,“ odpověděl ředitel.
„Tak to bych o něčem věděl.“ Rozzářil se profesor formulí.
29.09.2011 14:32:27
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one