Kapitola desátá - Souboj s Malfoyem

„Ale Rone! Vždyť je blbost, abys šel večer na ten souboj, Malfoy určitě přichystá nějakou léčku a budete mít problémy! Nebo vás rovnou chytí Filch, nebo někdo jiný,“ snažila se Hermiona Ronovi už asi po sté rozmluvit ten souboj.
Všichni tři, (s Geroagem čtyři) se hned po vyučování přesunuli do Hnízda, kde se Ron začal připravovat na nadcházející souboj.
„A proto tam jdu taky,“ vložil se do toho Harry.
„Budu dávat pozor, jestli někdo nejde a když tak můžu Rona varovat,“ vysvětloval zapáleně Harry.
„Vidíš Hermiono, nemáš se čeho bát. Kdyby na nás něco Malfoy přichystal, tak se z toho dostaneme a teď mě nech, abych se na toho ulízanýho peroxida připravil,“ řekl Ron a znovu se začetl do knihy.
„Vidíš to Hermiono? Má to i své světlé stránky, Ron se učí, dobrovolně a nechce být nikým rušen,“ podotkl Harry s úsměvem.
„Jak koukám Harry, tak ty z toho máš ohromnou radost,“ řekla Hermiona nabručeně.
„No, abych se přiznal, tak docela jo, Malfoy konečně dostane nakládačku a taky se u toho zase jednou pobavíme,“ zašklebil se na ni Harry.
„A když už jsme u toho učení - neměla by ses učit nitrobranu?“ rýpnul si Harry.
Hned, co tohle Harry dořekl, zhmotnil se vedle Hermiony Geroag.
„Harry má pravdu, měla bys využít ten volný čas na něco jiného, než na bezvýsledné přemlouvání Rona,“ řekl démon.
„No tak jo,“ svolila nakonec Hermiona a přesunula se s Geroagem do „tělocvičny“.
Harry se spokojeně usmál, vzal si nějakou knížku o pokročilých obranných kouzlech a začetl se do ní.
Na večeři jim Neville oznámil, že už všem řekl o zítřejší schůzi a pak se už vydali do nebelvírské společenské místnosti.
„Už bysme asi měli jít,“ poznamenal Harry a zvedal se z pohodlného křesla, aby si došel pro svůj neviditelný plášť a Pobertův plánek.
Ve společenské místnosti už nebyl nikdo až na Rona, Hermionu a Harryho a tak nebyl žádný problém s odchodem na souboj.
„Buď opatrný Rone,“ řekla Hermiona s obavami.
„Tak a jdeme,“ prohodil zvesela Harry, který zrovna scházel ze schodů.
Ron se na Hermionu jen usmál a následoval svého kamaráda, který už mizel v průchodu.
„Tak pojďme nakopat Malfoye do zadku,“ usmál se na Rona Harry okamžitě, jak prolezl otvorem, Ron mu úsměv vrátil.
„To si piš, jen aby se vůbec ukázal.“
Pod neviditelným pláštěm se dostali až do Vstupní síně, kde na ně už čekal Malfoy s Crabem a Goylem. Opatrně se přesunuli za ně, aby je nemohli vidět a pak vylezli zpod pláště, který Harry okamžitě schoval.
„Jak koukám Malfoyi, tak jsi přišel,“ poznamenal Ron a nedokázal skrýt v hlase pobavení, když Draco i s jeho gorilami leknutím nadskočili.
„Snad by ses nebál Malfoyi,“ přidal se Harry s úsměvem.
„Tebe tak Pottere! Už jsem si myslel, že nepřijdeš Weaslánku, ale jak koukám, tak sis přišel pro nakládačku,“ pousmál se Malfoy.
„Uvidíme, kdo odejde po svých,“ pousmál se Ron.
„Ohlídám si ty tvý poskoky, Malfoyi, aby se nějak nemontovali do souboje,“ upozornil Harry.
„Klidně,“ pokrčil Draco rameny a vytáhl hůlku.
Ron s Dracem se postavili zády k sobě a pak pomalu každý odkrokoval pět kroků. Hned jak došlápli pátý krok otočili se proti sobě a začal souboj.
Malfoy namířil na Rona a okamžitě vyštěkl: „Fururnus!“
Ron nestačil nijak zareagovat a kouzlo mu zezadu podrazilo nohy, takže dosedl dost tvrdě na dlažbu a pak ho ještě vyhodilo do vzduchu.
Když Ron podruhé dopadl, tak mu chvíli trvalo, než se vzpamatoval, ale pak se rovnou ze země nečekaně obrátil na Malfoye a vykřikl: „Surifurónus!“
Draco byl dost překvapený, ale vyčaroval před sebou štít.
Hned jak Malfoy štít dokončil tak se paprsek, který se k němu blížil rozdělil na pět paprsků.
Když paprsky doletěly až k Malfoyovi, tak ladně změnily dráhu, jednou ho obletěly a pak do něj narazily každý z jiné strany.
Kouzlo mělo stejný následek, jako by do něj někdo praštil pěstí a i když paprsek ze předu byl pohlcen štítem, tak ten ze shora mu dal takovou ránu až to neustál a skončil na kolenou.
„A jsme si kvit,“ poznamenal Ron s úsměvem od ucha k uchu.
„Aspearo!“ vykřikl Malfoy v odpověď kletbu, pak už to šlo rychle, kletba střídala kletbu. Asi po deseti minutách byly oba docela zřízení a udýchaní, už na sebe jen nenávistně zírali. Malfoy nemohl došlápnout na jednu nohu, Ron namísto toho měl asi vykloubenou ruku, oba měli dost pochroumaný obličej. Ronovi tekla krev z roztrženého rtu a Malfoyovi z nosu.
Nakonec napjaté ticho přerušil Harry; „Jde sem Filch, rychle mizíme.“
Malfoy se na něj jen pohrdavě podíval.
„Já si spíš myslím, že se snažíš zachránit tady Weasleho před prohrou.“
„No, jestli mi nevěříš, tak tu můžeš zůstat a počkat si na Filche osobně, ale my mizíme,“ usmál se na Draca Harry.
„Hmm, tak dobrá, mizíme, ale nezapomínejte, že to byla remíza, i když měl Weasley namále,“ varoval je Malfoy a kulhavě se vydal se svými společníky v závěsu do sklepení.
Harry nad tím jen zakroutil hlavou a šel k Ronovi, který se spokojeně usmíval.
„Čemu se tak šklebíš?“ zajímal se Harry.
„Malfoy ode mě dostal nakládačku, dneska je můj šťastnej den,“ odpověděl Ron.
„Hmm, to je sice super, ale musíme ještě zdrhnout před Filchem a jak na tebe koukám, tak se asi zastavíme na ošetřovně.“
„Co blázníš? Na ošetřovně v tuhle dobu? Myslíš, že to nikomu nebude nápadný?“
„No samozřejmě, že tam nebudeme shánět madam Pomfreiovou, jen si…hmm…půjčíme pár lektvarů,“ vysvětloval Harry, ale to už uslyšeli Filchovo reptání a tak rychle vklouzli pod neviditelný plášť a vydali se na opačnou stranu od přicházejícího školníka - rovnou na ošetřovnu.
„Tak, vezmeme jen něco na modřiny a proti bolesti, nebo myslíš, že máš něco i zlomený?“
„Ne, asi ne, to bude stačit a co se týče tý ruky,“ a ukázal na ruku, která mu bezvládně vysela dolů, „to by mohla zvládnout Hermiona a nebo Geroag,“ zauvažoval Ron.
„Tak jdeme na to,“ ušklíbl se Harry a kouzlem odemknul dveře.
Asi po čtvrt hodinovém hledání našli potřebné lahvičky a Ron si z nich okamžitě vzal předepsané dávky a pak se znovu vydali ke vchodu.
„Nezdá se ti to nějak lehký?“ poznamenal, jen tak mimochodem Harry.
Ron jen pokrčil rameny a šel dál, když prošel dveřmi, tak rám modře zablikal, ale nic víc se nestalo.
„Co to sakra bylo?“ zeptal se Ron Harryho, který šel hned za ním.
Vtom už slyšeli, jak k nim chvátá školník a hned zpoza rohu vykoukla paní Norissová.
„Ty vole, ty jsi to snad přivolal,“ obrátil se Ron na Harryho, oba se okamžitě znovu skryli pod plášť a rychle se vydali pryč.
Ani nedoběhli za roh a už sebou oba třískli o podlahu.
„Sakra, já necejtím nohy,“ začal zmatkovat Ron.
„To je v pohodě Rone, já taky ne,“ poznamenal jen tak mimochodem Harry.
„A to mě má jako uklidnit?“ Ron už začal být dost nervózní, protože se Filchovi kroky blížily.
„Mizíme,“ zavelel Harry, vzal plášť a začal se plazit, jak nejrychleji mohl k rohu chodby.
Ron Harryho okamžitě následoval a za chvilku už byli oba z dohledu za rohem v další chodbě, ale nepolevovali v úsilí a plazili se dál na konec chodby.
„A co teď?“ zeptal se Ron, když se doplazil na místo, kde Harry zastavil a uviděl, že chodba končí schodištěm, které vedlo dolů.
V tom uslyšeli školníkův hlas, jak říká; „Moc daleko se nemohli dostat zlatíčko, jdeme se po nich podívat.“
Ron už dále nečekal a skutálel se ze schodů, což doprovázelo neustálé: „Au, jau,“ a tak dále.
Když byl Ron dole a snažil se vzpamatovat z bolestivého sestupu, tak k němu došel Geroag, který držel smějícího se Harryho.
„To si snad děláš srandu, ne?“ vyštěkl Ron na Harryho.
„Já? Ne, já nemůžu za to, že jsi nepočkal, než jsem ti řekl, že by nám mohl pomoct tady Gery,“ usmál se Harry na svého kamaráda.
Geroag oba bezpečně donesl až do nebelvírské společenské místnosti a když je ve vchodu uviděla Hermiona, tak si leknutím dala ruku před pusu, ono se není čemu divit, Harry i Ron vyseli v Geroagovích rukách a Ron vypadal dost otlučeně.
„Ahoj Hermi,“ pozdravil ji stále vysmátý Harry.
Ron jen mávl zdravou rukou na pozdrav.
„Co se vám to, proboha, stalo?“ vysoukala ze sebe nakonec Hermiona.
„Ále, menší nehoda,“ mávl Harry rukou.
„Menší? Menší? Zajdeme si na ošetřovnu, pro nějaký ty lektvary a pak nám nějakým bezpečnostním kouzlem ochrnou nohy, napřed sebou třískneme o podlahu a pak ještě „zdrháme“ z Filchova dosahu, Harry mě nechal slézt celý schody…“
„No, spíš sjet,“ přerušil Harry Rona.
„No jo, ale zjistili jsme jednu dost důležitou věc, lektvar proti bolesti nefunguje na zranění po použití,“ řekl Ron přemýšlivým tónem.
„Jo, a Ron ještě k tomu má něco s rukou,“ připomněl Harry.
„Je to jen vykloubený,“ řekl démon, „myslím, že by se o to měla postarat Hermiona, chce být přece léčitelka,“ nadhodil a sedl si do posledního volného křesla, protože do dvou posadil Harryho s Ronem a do třetího se nějak dostala Hermiona během jejich vyprávění.
„Doufám, že na to aspoň znáš nějaký kouzlo,“ obával se Ron a Hermiona jen s úsměvem mávla hůlkou, ozvalo se křupnutí a Ronova ruka byla zas na svém místě.
Ron chvíli ještě hýbal rukou sem a tam a při tom Hermioně barvitě vyprávěl, jak to Malfoyovi natřel a pak se všichni vydali do postelí.
29.09.2011 14:22:58
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (861 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one