Kapitola čtvrtá - První akce

Když dorazili do knihovny, tak se k nim Harry otočil a řekl: „Dneska jdu na lov Smrtijedů a potřebuju, abyste mě kryli, kdyby se někdo ptal kde jsem.“
„To snad nemyslíš vážně,“ rozčílila se Hermiona.
„Jo, když už někam chceš jít tak s námi,“ přitakal Ron.
„Takhle jsem to nemyslela Rone,“ obořila se na něj Hermiona, „prostě nemůžeš jít proti Smrtijedům, je to nebezpečné a ani nevíš, kde je hledat.“
„Že je to nebezpečné vím a co se týče toho hledání, tak vím kde je hledat. A neboj, nepůjdu rovnou proti celé armádě, jen několika skupinkám překazím rabování a zabíjení,“ dodal Harry, když viděl Hermionin nesouhlasný pohled.
Hermiona se přestala mračit a řekla: „Tak v tom případě má Ron pravdu, jdeme s tebou.“
„Ale…,“ chtěl něco namítnout Harry, ale jeho kamarádi byli rozhodnutí.
„Takže, jak víš kde jsou, nebo kde budou?“ zeptala se Harryho Hermiona, když seděli u stolu v knihovně.
„Já vlastně nevím kde jsou, ale mám kouzelnou mapu, která ukazuje aktivitu černé magie a nebezpečných kouzel,“ vysvětlil Harry.
„A kde jsi to sebral?“ zeptala se ho Hermiona.
„Já jsem to nesebral,“ ohradil se Harry, „jen jsem kouzlem udělal kopii mapy, kterou má Řád v tom jejich sále.“
„Tak dobře, ale přece tam nemůžeme jen tak vlítnout na Smrtijedy,“ namítla Hermiona.
„Proč né?“ zeptal se Ron.
„Nebylo by moc dobré, kdyby nás někdo viděl anebo poznal, a taky by jsme mohli potkat někoho z řádu a pak bysme měli pořádný průšvih,“ odpověděla Hermiona.
„Tak dobře, to bych mohl zařídit,“ ozval se Harry.
„To bysme tedy měli první problém, druhý jsou naše jména, přece na sebe nebudeme volat Rone nebo Harry.“
„To je pravda,“ přisvědčil Ron.
„Jsme tři, tak si můžeme říkat třeba…,“ zamyslel se Ron.
„Třeba mušketýři,“ zvolal Harry.
„Kdo?“ zeptal se nechápavě Ron.
„Budeme si říkat čísly, třeba Harry bude prvý, ty Rone druhý a já třetí,“ rozhodla Hermiona.
„Když už jsme u těch jmen, tak jak budeme říkat tomuhle místu?“ zeptal se Ron, „Já bych navrhoval Hnízdo.“
Když se dohodli na tom, že se to tam bude jmenovat Hnízdo, tak Harry odešel pracovat do svého pokoje a vylezl až za dvě hodiny a zavolal Rona do knihovny, Hermionu nemusel, protože ta tam zůstala a studovala knihy o zvěromágství.
Když dorazil i Ron, tak Harry vytáhl jeden ze tří hábitů, které leželi na stole. Hábity byly zářivě bílé a měly kápi.
Harry se dal do vysvětlování; „Vím, že to vypadá dost obyčejně, ale když si nasadíte kápi, tak se vám zaprvé změní hlas, za druhé vám nebude vidět obličej. Jediné, co by zahlédli, kdyby se koukli dovnitř by byl zářivě bílý obrys tváře, který by nerozeznali ani kdyby vás znali od narození. Poslední a docela důležitá vlastnost je, že vám kápi nesundá nikdo jiný než vy, ani vám nespadne při pádu, nebo něčem takovém a taky je přes ni vidět, samozřejmě, jen zevnitř.“
„To je skvělé Harry,“ řekla nadšeně Hermiona.
„A proč jsi vzal zrovna bílou barvu?“ zeptal se Ron.
„Smrtijedi chodí v černém, tak mi budeme v bílém,“ usmál se Harry.
„Pojďte za mnou, mám pro vás ještě jedno překvápko,“ řekl jim Harry a šel do tělocvičny. Tam se postavil na jednu stranu a řekl Ronovi a Hermioně: „Zkouším to poprvé, takže nevím jak to půjde, ale koukejte.“
Harry chvíli jen stál, pak ho zahalila bílá záře. Okamžitě jak záře i s Harrym zmizela, objevila se na druhé straně tělocvičny a když znovu pominula, tak tam stál Harry. Celé se to odehrálo během několika sekund.
Když Harry došel zpět ke svým přátelům, tak se ho Ron okamžitě zeptal: „Co to bylo?“
„To bylo přemístění.“
„Ale u přemístění je jasně slyšet rána a taky tam nevzniká žádné světlo,“ namítla okamžitě Hermiona.
„To je pravda, to světlo a vyrušení zvuku z přemístění dělá jedno kouzlo, které jsem vymyslel,“ pochlubil se Harry.
„Tohle kouzlo nemusíte říkat ani u něho nemusíte mít hůlku, vlastně se dá použít jen na přemístění. Stačí si před přemístěním v duchu říct, Mobilus tasae, a stane se tohle,“ řekl Harry a rozhodil rukama.
„Popravdě jsem nevěděl jestli to bude vážně fungovat,“ přiznal se Harry.
„Je to super,“ pochválil Ron Harryho práci.
Do večera se připravovali na jejich první akci, když bylo sedm hodin večer, tak se znovu všichni sešli v knihovně a Harry rozložil kouzelnou mapu na stůl, byla to veliká mapa celého světa a na ní zářily na různých místech červené tečky, nějaké byly temně rudé a jiné slabě červené.
„To je úžasný, takhle můžeme zjistit kde je ty-víš-kdo, že jo?“ zeptal se Ron.
„Ne, Rone, bohužel to umí odhalit jen nekrytá kouzla, třeba kouzla tady vyčarovaný, ta neodhalý, protože je to tu začarovaný, a dost pochybuju o tom, že si Voldemort nechrání svoji základnu,“ vysvětlil Harry.
„Tak kam půjdeme jako první?“ zeptal se Harry svých přátel.
„Asi na to středně červený tady,“ ukázala Hermiona na místo u jižního pobřeží Anglie, „až později půjdeme na ty rudé, a zatím bych se ani nepřemisťovala mimo Anglii, protože v tom nemáme praxi.“
„Tak dobře, jdeme na to,“ souhlasil Harry a nasadil si kápi a myslel na místo, kam se chtěl přemístit.
Pět Smrtijedů bylo před hořícím domem nedaleko vesnice a nechali levitovat vyděšenou rodinu dva metry nad zemí a hrozně se bavili tím, jak žena křičí, když ji nechají chvíli padat.
Najednou se za jejich oběťmi objevily tři zářící body, když zářící body zmizely stály tam jen tři postavy v bílém. Všechny tři postavy mávly hůlkami a levitující rodina se odlevitovala za ně.
„Jak si dovolujete rušit nás při zábavě?!“ vyštěkl jeden Smrtijed na tři záhadné postavy.
„A jak vy si vůbec dovolujete pokládat toto za zábavu,“ promluvila jedna postava ženským hlasem.
„Víte vy vůbec s kým máte tu čest?“ zeptal se další Smrtijed.
„Ano,“ řekla postava uprostřed ledově.
„Vzdejte se,“ ozvala se poslední postava.
Smrtijedi se po sobě pobaveně podívali a okamžitě na záhadné postavy v bílém začali sesílat jedno kouzlo za druhým.
Jedna postava mávla hůlkou a objevil se kolem všech tří zářivý kruh, který je ochránil před vyslanými kouzly a pak už to šlo rychle, tajemné postavy se rozeběhly do různých směrů a pořád na zmatené Smrtijedy sesílaly kouzla, kterým se nemohli ubránit. Jednou kouzlo přiletělo zprava, jednou zezadu a zas zleva, byla to taková smršť, že byli Smrtijedi za chvíli spoutáni a omráčeni.
„To bylo docela snadný,“ řekl Ron když byli zpět v Hnízdě a koukali do mapy.
„Podívejte, tady je pořád ten rudej puntík, tam je určitě nějaká bitva, co kdybychom tam trochu pomohli?“ navrhl Ron a Hermiona to kupodivu odsouhlasila. Když se přemístili na místo, tak tam bylo asi třicet Smrtijedů, kteří bojovali proti členům řádu.
„Tak jdeme na to,“ řekl Harry ke svým přátelům a vyrazil s nimi po boku do středu, probíhali bojištěm a při tom sesílali kouzla na Smrtijedy bojující okolo. Pak se zapojili do bitvy naplno, když si získali pozornost Smrtijedů, tak se kolem nich stáhlo deset Smrtijedů a útočilo na ně bez přestání.
Všichni tři se k sobě otočily zády a navzájem si kryli záda, ale stejně to moc nepomáhalo.
Najednou Harry uslyšel vedle sebe výkřik a Ron se skácel na zem a tiskl si ruku k noze.
Harry se otočil na Hermionu a řekl: „Skrč se!“
Hermiona se na něj nechápavě podívala, ale poslechla. Harry pozvedl hůlku nad hlavu a vykřikl hromovým hlasem: „Bombarda madar.“
V tu chvíli dva metry od něj začala vybuchovat zem, do kruhu kolem něj a jeho přátel, kruhy se zvětšovaly až dostihly marně prchající Smrtijedy.
Harry se po tom obrátil na Hermionu a řekl: „Přemístěte se s Druhým do Hnízda a tam ho uzdrav mělo by o tom být něco v knihovně, já se tu ještě chvíli zdržím.“
„Ale…,“ chtěla namítnout Hermiona.
„Ne, Druhý potřebuje ošetřit,“ řekl Harry nekompromisně a tak Hermiona přikývla a s Ronem se přemístila.
Harry okamžitě namířil na zem před sebe a řekl: „Fasarum Exkalibero,“ místo, kam mířil hůlkou zazářilo a pak se tam zjevil zářivý meč.
Harry na nic nečekal, vzal meč a rozeběhl se do řad Smrtijedů, kteří stále bojovali proti lidem z Řádu. Harry bez zastavení probíhal mezi Smrtijedy a cestou do nich sekal nebo bodal. Bylo to zvláštní, ale po ráně mečem nezůstala ani známka, jen zasažený Smrtijed vykřikl bolestí a v bezvědomí se sesul k zemi. Poslední Smrtijed, co zůstal neomráčen, nesvázán nebo neutekl zrovna líně bojoval s Remusem Lupinem. Harry se bez zaváhání rozeběhl proti poslednímu Smrtijedovi a když k němu doběhl, tak do něj zaryl meč. Lupin z neznámého důvodu vykřikl, Smrtijed se ještě stačil podívat Harrymu pod kápi a Harry pochopil proč Lupin vykřikl. Smrtijed byl totiž Snape, který zrovna bezvládně spadl na zem.
Harry si nemohl pomoci, otočil se k Lupinovi, který na něj šokovaně koukal a hluboce se mu uklonil: „Bylo mi potěšením bojovat po boku Fénixova řádu,“ a s tím se neslyšně přemístil.
Harry stačil ještě postřehnout, jak na něj Lupin úplně vyvalil oči a když se objevil v Hnízdě řehtal se na celé kolo, když se aspoň trochu uklidnil namířil na meč, který stále držel v ruce, hůlkou a pronesl, „Finíte,“ a meč zmizel. Když se dostal do knihovny seděli tam oba jeho přátelé a Ron už měl nohu zahojenou.
„Tak co, jak to dopadlo?“ zeptal se Harryho Ron.
„Dobře, vyhráli jsme a já jsem zapíchnul Snapea,“ řekl Harry pyšně. Ron s Hermionou se na sebe podívali.
„Nebojte, bylo to jen mečem Exkalibero. Teda řeknu vám, že je to lepší než nějaké omračování a hlavně rychlejší,“ vysvětloval Harry.
„Čím, že si ho probodl?“ zeptal se Ron nechápavě.
„Mečem Exkalibero, je to dost náročné kouzlo na naučení, protože stačí jen špatně mávnout hůlkou a kouzlo se nepovede, vlastně tímto kouzlem vyčaruješ meč, který nezabíjí ať ho zabodneš klidně do srdce, jen ucítíš bolest jako by tě někdo bodnul, nebo seknul a omdlíš, patří to mezi omračující kouzla,“ vysvětlila Hermiona.
„Jak si se to naučil Harry?“ zeptala se zvědavě Hermiona.
„Stačí jen cvičit, cvičit a cvičit,“ napodobil Harry hlas profesorky McGonagallové.
„Jsme jim to ale dali, co?“ nadhodil Ron s úsměvem, když se vraceli do hradu.
„To jo, a taky jsme pomohli řádu a té rodině,“ přidala se Hermiona.
„A Harry musíš mě někdy naučit to kouzlo Exkalibero,“ šťouchnul Ron do Harryho.
„Jo, a zejtra se začneme učit zvěromágství,“ usmál se Harry.
*
O hodinu později na poradě Fénixova řádu:
„Co byly, sakra, zač?“ zeptal se Moody všech okolo.
„To nevíme,“ řekla profesorka McGonagallová.
„Sice nevíme kdo jsou, ale aspoň víme na jaké jsou straně,“ řekl profesor Brumbál po chvilce přemýšlení.
„Ale jak se dozvěděli o řádu?“ zeptal se Moody už klidněji.
„Viděli jste jak se přemisťují? Nikdy jsem nic podobného neviděla,“ řekla Tonksová.
„Jak vypadal ten, co vás probodl Severusi, prý jste mu viděl do tváře,“ zeptal se Brumbál.
„Viděl jsem mu pod kápi, ale tam bylo jen světlo, jakoby měl obličej ze světla, vůbec jsem nerozeznal žádné rysy prostě jen světlo,“ zavrčel Snape a dál si mnul bok, kam mu neznámý zarazil meč.
29.09.2011 14:17:30
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one