Kapitola čtrnáctá - Záchranná akce

Harry stále s úsměvem došel až do nebelvírské společenské místnosti, kde na něj už čekali Ron s Hermionou.
Okamžitě jak Ron uviděl Harryho, tak vyprskl smíchy a tím získal pozornost Hermiony, která si Harryho do té chvíle nevšimla, protože byla zase začtená v nějaké tlusté knize.
„Co se ti proboha stalo Harry?“ zeptala se ho Hermiona a cukaly jí koutky.
Harry trochu nechápal a proto se otočil k zrcadlu, které bylo na jedné ze stěn. Harry se ušklíbl, když spatřil svůj odraz v zrcadle.
„Brumbál,“ proletělo mu hlavou a s úsměvem si začal neúspěšně rukávem stírat saze, které měl ve vlasech a i na velké části obličeje jako následek nepovedeného kouzla Firtis.
„Nech to na mě,“ vybídla Harryho Hermiona, když viděla jeho marné pokusy se aspoň trochu očistit a s vyslovením formule ladně mávla hůlkou směrem k Harrymu. Všechny saze byly v tu ránu pryč.
„Dík,“ poděkoval Harry a sedl si na volné křeslo vedle svých přátel.
„Tak kdy vyrazíme?“ nadhodil Ron.
„Ty si nějakej nedočkavej,“ usmál se Harry a tázavě se zadíval na Hermionu.
„Až po večeři. Myslíte, že by nikomu nebylo divný, že tu nejsme?“ rozhodla Hermiona a znovu se začetla.
Kupodivu jim čas do večeře uběhl docela rychle, Ron s Harrym hráli kouzelnické šachy, Hermiona četla a sem tam se po očku podívala na rozehranou partii.
Když šli na večeři, tak s sebou Harry rovnou vzal Neviditelný plášť a hned po jídle se nenápadně vypařili do Hnízda.
„Zajímavý pláště Harry,“ poznamenal Geroag, když už všichni tři stáli nad mapou v bílých pláštích.
„Že jo? Maj docela úspěch,“ zašklebil se na démona Harry.
„Je to hrozný, nikde v celý Anglii žádný Smrtijedi,“ pronesl smutně Ron.
„Ty jsi vážně cvok Rone, to je snad dobře, ne?“ šlehla po něm Hermiona pohledem.
„Promiň Hermiono, ale mně se to taky nějak nelíbí, že tu není ani jeden vidět může znamenat, že se na něco chystaj,“ řekl Harry zamyšleně a stále pozoroval mapu.
O půl hodiny později se pořád nic nedělo, všude byl klid.
„Já tu mapu pohlídám a vy jděte dělat něco užitečného,“ navrhnul jim Geroag.
„Tak jo, když tak nás zavolej,“ přikývla Hermiona rozhodně. „A vy dva,“ obrátila se na své přátelé. „Pojďte za mnou,“ zavelela a šla směrem ke cvičišti.
Harry se tázavě podíval na Rona, ale ten jen pokrčil rameny a tak se oba vydali za ní.
„Tak,“ řekla Hermiona, když si všichni tři posedali na zem. „Už by jsme mohli pomalu začít se zvěromágstvím,“ usmála se na ně.
„Ty už máš všechny ty knížky nastudovaný?“ podivil se Harry.
„Je to přece Hermiona,“ prohodil Ron.
„Takže, nejdřív ze všeho si musíme vybrat zvíře, ve které se budeme proměňovat,“ pokračovala Hermiona.
„Někdo říká, že když si prostě vybírali své zvířecí podoby, tak je to jejich zvíře nějak přitáhlo, ale někdo zase říká, že si prostě vybrali tvora, který se jim líbil.“
„Tady v knihovně jsou nějaké knížky o zvířatech?“ Zeptal se Harry.
„Ano už jsem ně…,“ dál už to Hermiona nedokončila, protože se ozval Geroag.
Když všichni znovu obstoupili stůl s mapou tak jim démon ukázal na nějakou zapadlou vesničku a opravdu, byly tam skupinky Smrtijedů, přibližně rozestavených v kruhu a blížily se ke středu ze čtyř stran.
„Tak Rone už ses dočkal, ale vypadá to, že jich na nás bude moc,“ řekl Harry.
„Zdá se mi, že jdou přesně pro někoho a né, že je to jeden z těch jejich náhodných útoků,“ zamyslela se Hermiona.
„Tak jdeme na to,“ rozhodl Ron a nasadil si kápi.
Když se přemisťovali, tak ze začátku vše probíhalo v pořádku, ale pak všichni ucítili trhnutí, a když se vzpamatovali, byli u nějakého lesa.
„Co to, sakra, bylo?“ zeptal se Harry.
„Asi zábrana proti přemisťování,“ odpověděla Hermiona.
„Tak to je super a jak teď najdeme to místo?“ chtěl vědět Ron.
„To není problém,“ prohlásil Geroag. „Je to hned za tímhle lesem, problém je, že mají Smrtijedi náskok.“
„Tak rychle, ať jsme tam první, poběžíme. Docela pochybuju, že by Smrtijedi běželi,“ ušklíbnul se Harry.
„Jak si můžeš bejt tak jistej?“ zeptal se Ron.
„Viděl jsi někdy běhat Smrtijeda? Nebo Snapea? Já ne,“ pousmál se Harry.
Geroag se znovu rozplynul, aby podle něj nemohl nikdo poznat Harryho a zbylí tři se rozeběhli lesem.
Běželi, co jen mohli a už byla téměř tma a tak si nikdo nevšiml jak tři postavy v bílém vybíhají z lesa a o chvíli později vbíhají do domu.
„Asi…jsme…to….stihli,“ sípal Ron.
„Jo…ale…nemáme…dost…času….za chvíli…tu budou,“ poznamenala Hermiona.
„Musíme…je…aspoň trochu zdržet…mají velkou…přesilu,“ řekl Harry a rozhlížel se po velké místnosti ,ve které se ocitli.
„Vypadá to, že všichni zatím spí. Půjdeme nahoru, tam mají určitě ložnice a ty, Třetí, udělej něco se schody aby po nich Smrtijedi jen tak nevylezli. Druhý, ty jdi najít ty lidi, ale bacha ať tě někdo z nich nezakleje,“ rozdal Harry rozkazy a sám se pustil do kouzlení, protože se docela naučil tunelovací kouzla, tak pod všemi okny a za všemi dveřmi vyčaroval asi tři metry hlubokou díru a do každé pro jistotu přičaroval jednoho hada, pak všechny zakryl iluzí podlahy a vydal se za Hermionou, která už byla hotová a jen držela schody pro Harryho.
Když se dostali Harry s Hermionou nahoru do patra uslyšeli dole jak někdo rozbil okno.
„Ti se budou divit,“ usmál se Harry.
V tom se ze zdola ozval první Smrtijed lapen v pasti. Chvíli na to se ozval výkřik, ale né zezdola, přicházel z místnosti na jedné straně chodby. Chvíli potom vyběhla ze dveří nanejvýš pětadvacetiletá dívka s blonďatými vlasy a běžela proti nim, když si jich všimla zastavila a se strachem v očích na ně koukala.
Ale to už se na druhé straně chodby otevřely druhé dveře a z nich opatrně vyšel hnědovlasý čaroděj, který hned jak je uviděl, tak na ně vyslal svazovací kouzlo, které naštěstí včas vykryla Hermiona.
„Klid! Jenom klid, mi jsme ti hodní,“ zkusil je uklidnit Harry.
Další výkřiky zezdola je vytrhli z chvilkového ticha.
„Co se to tu, sakra, děje?“ vypálil hnědovlasý kouzelník a stále na ně mířil hůlkou.
„Dole se vám potuluje pár Smrtijedů a my jsme vás přišli varovat,“ vysvětlovala Hermiona.
Najednou se ozvala rána a vchodové dveře se rozletěly na kousky.
„Asi bysme měli vypadnout, je jich moc,“ řekl Harry a šel se podívat, co je s Ronem, který se pořád neobjevoval.
„Ahoj,“ pozdravil dívku, která od něj hned ucukla.
Když došel do pokoje, ze kterého vyběhla, uviděl Rona, jak se sbírá ze země a kolem něj jsou kusy rozbité stolní lampy.
„To byla ale šlupka,“ dostal ze sebe Ron, když konečně jakž-takž stál na nohách.
Pak se společně vrátili do chodby a Harry už nekompromisně svým tvrdým změněným hlasem zavelel: „Jdeme nemáme moc času, ty pasti je moc dlouho nezdrží,“ a pokračoval chodbou až k druhým dveřím, když už chtěl vejít, tak se futro roztříštilo kletbou.
„Tomu já říkám vostrý přivítání,“ prohodil ke svým přátelům.
„Sáro to je dobrý, tyhle jsou hodní,“ promluvil kouzelník, který nejspíš usoudil že Smrtijedi škrábající se po schodech, které jim klouzaly pod nohama a všelijak se vlnily jsou větší hrozba. „Snad,“ uslyšel ještě Harry kouzelníka.
Za okamžik ze dveří vyšla žena hodně podobná „dívce s lampou,“ taky měla blond vlasy a modré oči, nejspíš se chystala něco říct, ale dřív Harry rázně zavelel. „Jdeme.“
Namířil na zeď hůlku a vykřikl „Bombardo,“ a celá zeď byla pryč, pak se otočil na Hermionu a něco jí zašeptal, ta jen přikývla, mávla hůlkou k díře a vyslovila zaklínadlo „Esaxy,“ a z rozbořené stavby se táhla dlouhá klouzačka.
„Třetí,“ pokynul Harry Hermioně. Ta se s radostí sklouzla až dolů, pak šla rodina, Ron a nakonec Harry, který za sebou kouzlo zrušil.
Všichni se rychlím krokem vydali za protipřemisťovací barieru, Smrtijedi naštěstí zatím nevěděli, že opustili dům a tak je nepronásledovali a nejspíš se pořád snažili dostat do druhého patra.
Celá cesta proběhla mlčky, a když se dostali konečně za hranici, Harry vydal další pokyny: „Teď je vezmeme do Hnízda a pak na ústředí Řádu, aby nás nemohli vystopovat.“
Každý vzal jednoho člena rodiny a společně se přemístili do haly s očarovaným stropem.
Než se ale stačila rodina pořádně rozhlédnout a dostat se z údivu nad nehlučným způsobem přemisťování, tak se znovu přemístili na ústředí Fénixova řádu.
Tam byl čilý ruch, ale okamžitě jak zazářilo světlo a pak se objevila hledaná rodina a tři neznámí, vše skončilo.
„Tady se někdo ulejvá,“ neodpustil si Ron a vysloužil si tím dloubanec do boku od Hermiony.
„Doufáme, že jste v pořádku a…,“ Hermiona ale nestačila doříct, protože jí Harry, který si všimnul Moodyho, jak pomalu vytahuje hůlku, přerušil.
„Mizíme,“ šeptl. Chytil své přátelé za ruce a všichni tři se přemístili.
29.09.2011 14:27:22
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one