James se Siriusem byli na další z jejich "akcí", tentokrát v knihovně v oddělení s omezeným přístupem.
"Mám něco docela zajímavýho," zašeptal Sirius Jamesovi, který prohledával protější police s knihami.
"Co? Ukaž," otočil se okamžitě James a zadíval se na zaprášenou knihu v kamarádových rukách, na hřbetě byl zlatý nápis: Mocná kouzla času.
"To vypadá zajímavě," uznal James, "mrkni na nějakou stránku."
Sirius otevřel knihu přibližně v polovině a oba nahlédli dovnitř, než si ale stačili cokoli přečíst, tak se od vchodu ozvalo mňouknutí paní Norisové, která nechodí nikdy moc daleko od školníka Filche.
"Sakra, mizíme," zavelel James a Sirius rychle zaklapl knihu, z které vylétla jedna stránka, nebylo dost času na to, aby stránku vkládali zpět do knihy, tak jí jen James zvedl ze země a strčil si jí do kapsy. Sirius mezitím vrátil knihu na své místo a oba urychleně opustili knihovnu, skrytí pod neviditelným pláštěm.
Jakmile dorazili do společenské místnosti, oddechli si a James schoval svůj neviditelný plášť. Oba si přisedli k Removi, který na ně čekal ve společenské místnosti u krbu v jednom z křesel.
"Reme, našli jsme docela zajímavou knihu," začal Sirius s vypravováním.
"Jo a kousek mám dokonce i u sebe," řekl James a začal hledat po kapsách, kam dal tu stránku z knihy.
"Vy jste roztrhli nějakou knihu?" zhrozil se Remus.
"Ne, to bychom si přece nedovolili," ohradil se Sirius uraženě, "Ta stránka z té knihy vypadla, když jsme jí zavírali," vysvětlil.
"Tady to je," zvolal James vítězoslavně, když konečně našel stránku z knihy.
"Tak co tam je?" zeptal se netrpělivě Sirius.
"Nic moc se tu nepíše, ale je tu zaklínadlo a postup jak to kouzlo provést," řekl James.
"Hele tady nahoře něco je, poslouchejte: …cet dní uplyne, tak zjeví se potomek krve obětované," dočetl James, "škoda, že je ten začátek utržený," dodal smutně.
"To nevadí, ale podle toho, co je tam napsaný, tak za několik dní po vyvolání toho kouzla se zjeví potomek krve obětované, takže asi nějaký obraz, nebo tak něco," usmál se Sirius.
"To ale nevíme jistě, radši to zkoušet nebudeme, co když to bude mít nějaké vážnější následky," rozmlouval jim to Remus, ale podle jejich jiskřících očí to bylo nanic.
Když se ti dva rozhodnou, tak jim v tom jen tak nikdo nezabrání.
"Ale Reme, co se může stát?" podotkl Sirius s úsměvem.
*
O týden později:
Do konce školního roku už nezbýval ani měsíc. Byla zrovna noc a James, Sirius i Remus byli v jednom z pokojů v Chroptící chýši.
"No tak hoši nechcete se na to vybodnout?" zkusil to Remus ten večer už asi po desáté.
"Reme, nebuď baba, dyť je to jen menší kouzlo," usmál se na něj James a dál se Siriusem podle postupu ze stránky rozmísťoval svíčky po pokoji.
"Hmm," dostal ze sebe Náměsíčník rezignovaně.
Když Dvanácterák s Tichošlápkem konečně udělali kruh ze svíček, které teď tvořily jediné světlo v místnosti, posadili se do trojúhelníku vně kruhu.
"Pořád nemůžu pochopit, proč na nás najednou nemá Červíček čas," prohodil ještě Tichošlápek.
"Tak jdeme na to," rozhodl Dvanácterák a bodl se do prstu připravenou jehlou, nechal tři kapky krve stéct do misky a přesunul ji do středu kruhu ze svíček.
James si ještě zahojil prst kouzlem a začal odříkávat dlouhé zaklínadlo, k odříkávání se přidal po chvíli Sirius a následně i Remus.
Asi po dvou minutách dořekli poslední slabiky zaklínadla.
Náhle se malé plamínky svící rozhořely a staly se z nich asi deset centimetrů vysoké úzké plameny. V nastalém přívalu světla bylo vidět, jak se v misce z obětované krve formuje malá kulička, která pomalu stoupá a míří vzhůru. Asi v metrové výšce se zastavila, v tom se zvedl se vítr, který ale plameny svíce neuhasil. Najednou vše ozářil obrovitý blesk a vzápětí se ozvala hromová rána, v tom samém okamžiku kulička zmizela a svíce zhasly.
Nic víc se nedělo.
"To bylo jako všechno?" zeptal se James zamračeně.
"No, bylo to docela zajímavý, to se musí uznat," pokýval hlavou Sirius.
"Asi jsme něco pokazili, nebo nejsme dost mocní na takové kouzlo," připojil se Remus do hovoru.
*
V Harryho přítomnosti:
"Kde se couráš kluku jeden, myslíš, že na tebe mám celý den?" zeptal se strýc Vernon Harryho naštvaně, hned, jak byl na doslech.
"Taky tě rád vidím strýčku," poznamenal Harry.
"No nestůj tam tak a hni sebou, nalož si kufry do auta a pohni sebou," vyštěkl na něj strýc Vernon. "Ano strýčku," řekl jen Harry a přešel s kufrem, svým koštětem, které měl zabalené v neviditelném plášti a klecí s Hedvikou ke kufru strýcova auta.
Uložil do kufru svoje koště s neviditelným pláštěm, v jedné ruce držel klec s Hedvikou, kterou si chtěl vzít s sebou do auta a v druhé měl kufr, který zrovna chtěl hodit do kufru auta. V tom samém okamžiku se s ním začalo něco dít, byl to zvláštní pocit, jako by ho srazila obrovitá tlaková vlna, v dalším okamžiku už padal, ani nevěděl jak, ale stále někam padal, naštěstí to netrvalo moc dlouho a dopadl na nějaký stolek, který se pod ním roztříštil.
Pořád měl v jedné ruce kufr a v druhé svíral klec s Hedvikou, která zmateně a vyplašeně houkala.
Harry chvíli bezmocně ležel na zbytcích stolku a koukal do stropu.
"Co to sakra bylo?" zeptal se Harry sám sebe, když vstával, a rozhlédl se kolem sebe.
Tady to přece znám, to je Chroptící chýše, ale co tu sakra dělám? uvažoval Harry v duchu.
Harry se narovnal, až mu křuplo v zádech, při čemž mu uniklo slabé "Au."
Co teď budu dělat, uvažoval Harry.
"Měl bych jít za Brumbálem, ten by mi mohl říct, co se stalo," rozhodl nakonec Harry, vzal znovu Hedviku, kufr a vydal se tajnou chodbou k Bradavickému hradu.
Když po nějaké době dorazil ke vchodu do ředitelovy pracovny, pronesl heslo, ale nic se nestalo.
To je divné, Brumbál mi řekl, že heslo bude měnit až za pět dní, takže by mělo platit.
Tady něco nesedí, prohnalo se Harryho hlavou, ale začal zkoušet nejrůznější kouzelné cukrovinky a jiné mudlovské dobroty.
Asi po půl hodině se konečně objevilo točité schodiště, po kterém se Harry vydal nahoru.
Když byl u dveří, tak zaklepal a na známé "Dále," vstoupil.
"Dobrý den pane profesore" pozdravil Harry. "Asi se divíte proč nejsem u příbuzných, ale stala se mi taková menší nehoda," začal Harry a na ředitelův pohyb ruky směrem ke křeslu si docela rád sednul.
Brumbál na něj jen zvědavě hleděl, což Harryho trochu zarazilo a tak utichl a taky si ředitele pozorněji prohlížel, měl kratší vlasy a vousy, jinak vypadal skoro stejně.
"Děje se něco pane profesore?" zeptal se Harry.
"Vy asi nebudete James Potter, že?" zeptal se ředitel.
"No, to nejsem, já jsem Harry, copak mě nepoznáváte?" zeptal se Harry zaraženě, ale hned si všimnul Denního věštce, který měl ředitel položen na stole, přesněji ho zaujalo datum.
"A sakra," ulevil si Harry a zničeně se opřel do křesla, když mu to došlo.
Tak proto bylo změněný heslo, proto je ostříhaný a když nad tím tak přemýšlím, tak i vypadá mladší, rozběhly se Harrymu myšlenky.
Harry si sundal brýle a zničeně si promnul kořen nosu.
"To jsem ale zase v pěkný kaši," poznamenal Harry zdrceně a brýle si položil na pravé opěradlo křesla ve kterém seděl.
"Jestli dobře chápu co se tu děje, tak jste nejspíš potomek Jamese Pottera, který tu studuje," řekl ředitel a stále si Harryho prohlížel.
Harry k ředitelovi zvedl svůj pohled: "Ano to jsem, jsem jeho syn, teda spíš budu," dodal.
"A jak jste se dostal do této doby, pane Pottere?" zeptal se Brumbál klidně.
"To právě nevím. V jednu chvíli si nakládám věci do auta a v druhou jsem v Chroptící chýši a padám na stůl, vůbec nemám potuchy, jak se to mohlo stát," řekl Harry.
"Hmm, to je zajímavé, vypadá to, že jste byl Vy přivolán sem, ne poslán někým z Vaší přítomnosti, jinak by jste byl na tom samém místě, jen v jinou dobu," vysvětlil ředitel.
"A co mám teď dělat pane profesore?" zeptal se Harry.
"To opravdu nevím, tady jsou teď prázdniny," uvažoval ředitel nahlas, "Ale jelikož jste byl přivolán sem z této doby, tak tu máte být, zdá se, že si asi prožijete jeden školní rok v této době pane Pottere," usmál se na něj ředitel.
"Harry, pane profesore, říkejte mi Harry, Vy mi v mé době tykáte, tohle je hrozně...no...hrozně divné," řekl Harry zamyšleně.
"Jestli tedy nemáš nic proti Harry, tak tu prožiješ prázdniny a následně i jeden školní rok," oznámil Brumbál.
"Ne, nemám nic proti," řekl Harry rychle.
Aspoň konečně poznám své rodiče, usmál se smutně Harry.
"Tak dobře, pošlu tě tedy do šestého ročníku, ten totiž bude tvůj otec studovat po prázdninách," usmál se na něj ředitel.
"Máš sebou učebnice a nějaké peníze, Harry?" zeptal se ho Brumbál.
"Ano pane řediteli, všechno mám," odpověděl Harry s úsměvem.
"Tak dobrá, do jaké koleje chodíš ve tvé době?" zeptal se ředitel.
"Do Nebelvíru," odpověděl pohotově Harry.
"Dobrá, na začátku roku si ještě budeš muset dohodnout s profesory na jaké předměty se přihlásíš, doufám, že sebou máš i výsledky NKÚ," řekl Brumbál.
"Ano mám, mám sebou všechno pane profesore," hlásil Harry.
"To je dobře, to hodně usnadní situaci," usmál se na něj ředitel.
"Heslo do Nebelvírské společenské místnosti je Karkulinka", .
"Uvidíme se zítra u snídaně," dodal s úsměvem ředitel.
29.09.2011 15:08:49
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (861 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one