Kapitola třetí - Školní trest

Harry se po obědě znovu vrátil do sklepení, ke kabinetu profesora Revera, který se ve Velké síni neobjevil. Zaklepal na dřevěné dveře a na tiché "Dále," vstoupil.
Profesorův kabinet byl dost podobný kabinetu profesora Snaepa v jeho době.
Na stěnách byly police s nejrůznějšími věcmi naloženými v nějakém roztoku, lektvary, atd. Jediné, co tu chybělo byla velké knihovna přes celou jednu stěnu.
"Co chcete Greene?" vyštěkl na něj profesor. Ten mě nemá asi moc v lásce, prolétlo Harrymu hlavou. "Chtěl bych vás požádat o pár přísad do lektvaru, pane profesore, samozřejmě je všechny zaplatím," oznámil Harry.
"Moje odpověď zní ne, pane Greene, zaprvé podle Vašeho dnešního výkonu na začátku hodiny je zřejmé, že by to asi moje učebna neustála, zadruhé na výrobu lektvaru, který nepotřebujete do mé hodiny musíte mít povolení buď od profesora, který Vám ho zadal nebo ředitele a jestli se nemýlím, tak ani jedno nemáte," ušklíbl se profesor.
"Dobrá pane, nashle," dostal ze sebe Harry a urychleně opustil kabinet.
Byl hrozně naštvaný, pochodoval rovnou do Brumbálovy pracovny pro "nutné" povolení.
Když procházel jednou z chodeb, zahlédl asi pět Zmijozelských, kteří stáli v kruhu kolem nějakého Mrzimorského studenta. Mrzimorák vypadal, že už schytal pár ran a pořád na něj prskali něco a mudlovském šmejdovi.
Harry byl dost naštvaný už od profesora a tak měl aspoň příležitost si to vybít na těchhle nejspíš budoucích Smrtijedech. Pokračoval stále v cestě, vytáhl si hůlku ze svého pouzdra u pasu a poslal na Zmijozelské pár kouzel.
Dva najednou vylétli asi deset centimetrů do vzduchu a následně sebou tvrdě praštili o zeď za nimi, další dva padli k zemi zcela svázaní a posledního kouzlo přišpendlilo ke zdi, kde zůstal viset. Když byl Harry o něco blíž, tak mávl ještě jednou hůlkou ke čtyřem Zmijozelským, kteří se váleli na zemi a znemožňovali mu tak projít. Všichni čtyři se rychle odsunuli ke stranám chodby až sebou praštili o stěny. Mrzimorský student na Harryho jen překvapeně zíral, ale ten jen zandal hůlku a bez jediného slova šel dál k Brumbálově pracovně.
"Dobrý den pane profesore, potřebuji od vás povolení k výrobě lektvaru," oznámil Brumbálovi, když se konečně dostal do jeho pracovny, což byl opravdu zdlouhavý proces vyjmenování skoro všech sladkostí.
"Dobrá Harry, napřed se posaď," usmál se na něj Brumbál a pokynul k jednomu z křesel.
Harry si tedy sedl a čekal na ředitelovu reakci.
"A na co je ten lektvar, Harry?" zeptal se zvědavě.
"Je to speciální lektvar na mojí...nemoc," vysvětlil Harry.
Ředitel si ho chvíli prohlížel, ale pak jen přikývl a napsal Harrymu povolení.
Profesor Rever se upřímně divil, když o půl hodiny později byl Harry zpět s povolením od ředitele. Nechal Harryho vybrat si přísady, které bude potřebovat a následně si je nechal i zaplatit.
Harry pracoval hodinu, než měl lektvar konečně perfektně udělaný, pro jistotu si svůj seznam s postupem, který si napsal ještě ve své době, zkontroloval třikrát.
Harry si lektvar přelil do předem připravených lahviček a spokojený odešel z učebny lektvarů.
Najednou se ozvala hromová rána, až se zatřásla podlaha, Harry rychle vyběhl ze sklepení, aby zjistil, co to způsobilo, ale hned, jak viděl do Vstupní síně, bylo mu hned jasné, kdo za to může.
Všichni, co byli ve Vstupní síni, jak duchové, tak živí, nábytek a dokonce i pár obrazů se vznášelo ve vzduchu, různě levitovali a rozhlíželi se kolem, aby zjistili, co se to děje (samozřejmě kromě nábytku).
Když se Harry dostal do Vstupní síně, začal se taky vznášet, bylo to jako by byl v něčem hodně podobném vodě, ale mohl dýchat a nebyl vůbec mokrý. Harry rychle "přeplaval" Vstupní síň až ke schodům, kde se tlemili Pobertové, až na Lupina, kterému sice sem tam koutky cukaly, ale snažil se, aby to nikdo neviděl.
Když Harry stoupl na první schod, tak už na něj kouzlo nepůsobilo a on se znovu mohl pohybovat normálně.
"Super, že jo Harry," smál se Sirius.
"Jo, je to docela dobrý, ale Filchovi to tak asi nepřijde," poznamenal a ukázal za sebe, kde k nim plavala paní Norrisová a hned za ní se plácal Filch, stylem vzdáleně podobným čubičce, ale kdo ví, co to mělo být.
"Sakra, mizíme," zavelel James a okamžitě se vydali pryč, Harry pro jistotu taky zamířil jinam, protože znal Filche, který by si viníka našel i v nevinném Harrym a druhý trest za první den určitě nepotřeboval.
Další den v osm hodin už byl poslušně v kabinetu profesora Revera, očekávajíc svůj trest s Lily a Sam.
"Půjdete natrhat byliny do Zapovězeného lesa, tady máte seznam," řekl profesor s úsměvem a podal jim poměrně dost dlouhý seznam.
"Teď už jděte, abyste to do rána stihli," ušklíbl se na ně profesor.
"Jak nás vůbec mohl poslat do Zapovězenýho lesa? Dyť tam žije spousta nebezpečných zvířat," mumlala Sam cestou.
"Nebojte, dneska není úplněk, takže vlkodlaky nepotkáme," usmál se na ně Harry.
"Ale oni tam nejsou jen vlkodlaci, Greene," namítla Lily a Harry na to jen pokrčil rameny.
"Tak," zhluboka se nadechla Lily, "Nejlepší bude, když se rozdělíme, pak seženeme rychleji, co máme," rozhodla Lily, Sam se na ní chvíli dívala, jako že se úplně zbláznila, ale pak přikývla, a tak se vydali do lesa.
Harry, okamžitě jak se dívkám ztratil z dohledu, se přeměnil do černého gryfa a sbíral bylinky zobákem, nebo se jen tak proběhl.
Sam se koukala po bylinkách nedaleko Lily, najednou zaslechla vytí, vystrašeně se podívala směrem, odkud přicházelo.
"Nejsou tu vlkodlaci, nejsou tu vlkodlaci," opakovala si potichu pro sebe, ale další zavytí, které se ozvalo o hodně blíž jí sebralo zbytky odhodlání setrvat na tom místě a utekla k Lily, která taky se strachem poslouchala blížící se vytí.
Nedaleko nich zašustilo křoví a upoutalo tak jejich pozornost, z křoví najednou pomalu vykoukla vlčí hlava následovaná tělem.
Opravdu to nebyli vlkodlaci, ale smečka vlků, která na ně hladově zírala.
Když po nich zrovna chtěl jeden skočit, zničehonic se objevila černá silueta a nemilosrdně srazila vlka k zemi.
Ještě se pár vlků pokusilo zaútočit, ale temné zvíře je vždy jedním pohybem odhodilo několik metrů zpět a tak za chvíli vlci s kňučením opustili bojiště.
Harry se otočil na stále vystrašenou Lily a Sam. Když viděl, že jim nic není, pomalu se vydal pryč. Jeden z těch vlků ho kousl do zadní nohy, takže trochu kulhal, ale pokoušel se jít co nejrychleji, aby si zranění mohl vyléčit, ale ty dvě se rozhodly ho následovat, když uviděly, jak kulhá.
Po nějaké době se Harry otočil tak rychle, že se dívky lekly. Chvíli na ně koukal a přemýšlel, co s nimi, nemůže je nechat ani na chvíli o samotě, protože by je zas něco přepadlo.
Harry tedy pohodil svou orlí hlavou, v gestu aby šli za nim a vydali se znovu na cestu.
Šli dlouho, protože Harry kulhal, a nemohl jít tak rychle jak by si přál, nemluvě o obou dívkách, unavených tak, že se sotva vlekly.
Po skoro hodinovém pochodu se dostali konečně před Místo, Harry ho v duchu pozdravil a okamžitě se v jezeře utvořila cesta.
Lily i Sam vypadaly opravdu dost překvapeně, ale když se dostaly na Místo, jejich překvapení vystřídalo ohromení.
Když obě usnuly, tak se Harry vydal dál trhat byliny a při té příležitosti si i vyléčil svou zraněnou nohu.
Když se ráno Lily se Sam probudily,černý gryf spal na okraji útesu.
Za nedlouho se probudil a odvedl je směrem k Bradavicím, ale téměř na okraji lesa někam utekl. Okamžik na to před nimi zašustilo křoví a z něho vykoukl Harry.
"Kde jste? Hledám vás skoro celou noc," podivil se Harry.
"Tomu bys stejně nevěřil, Greene," usmála se na něj Lily.
"Možná že jo," řekl si pro sebe Harry s úsměvem, když následoval dívky pryč ze Zapovězeného lesa.
29.09.2011 15:11:16
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one