Kapitola pátá - Prasinky

Dny ubíhaly a učitelé začali žáky zaměstnávat čím dál víc. Přibyla spousta úkolů a i mimoškolní činnosti se rozjely naplno. Jako například famfrpál, začaly pravidelné tréninky, které měly týmy připravit na nadcházející zápasy.
"Pořád čekám, ale nikde nevidím svojí výhru Jamesi," upozornila ho Sam se zářivým úsměvem na rtech.
"Dostaneš jí, ale až v Prasinkách," ušklíbl se James.
V sobotu byly povoleny vycházky do Prasinek a Harry přemýšlel, jestli tentokrát do kouzelnické vesnice vůbec půjde. Nebudou s ním jeho přátelé Ron a Hermiona, po kterých se mu už dost stýskalo.
Nakonec se Harry rozhodl, že se tam aspoň na chvíli zastaví a tak kolem desáté hodiny dopoledne, kdy už byly Bradavice téměř prázdné se vydal do přeplněné vesničky.
Když přišel na dohled k Prasinkám, uviděl Jamese se Siriusem, jak "nenápadně" nesou dva malé soudky ke skupince Nebelvírských dívek.
Tak to musí být ta odměna, pomyslel si Harry s úsměvem a došel až ke skupince.
"Tak tady máš tu odměnu Sam," uslyšel Harry Jamese.
"Co v tom je?" zeptala se ostražitě Sam.
"Ohnivá whisky, ta nejlepší, dva soudky. Musíš uznat, že je to opravdu hodně dobrá cena," usmál se James od ucha k uchu.
"Jestli to bude ale něco jinýho, tak si mě nepřej," varovala ho Sam a James se jen zašklebil a odcházel s celou partou ke Třem košťatům.
Najednou si všimli Harryho a Sirius na něj okamžitě zavolal: "Harry, pojď s náma," Harry neváhal a přijal jejich nabídku, ale asi po půl hodině odešel s tím, že si musí ještě něco zařídit v Bradavicích. Byl tam totiž i Červíček a Harrymu se hlavou míhala spousta bolestivých kleteb vždy, když se nějak ozval.
Už byl téměř z vesnice venku, když za sebou uslyšel něčí křik. Rychle se otočil a spatřil asi deset postav v černém s kápěmi na hlavách a s hrůzostrašnými maskami a jak před nimi utíká nějaká holka přibližně ze druhého ročníku, ale okamžitě po nárazu rudého paprsku, který přiletěl od zakuklenců se zhroutila na zem v bezvědomí.
"A sakra, to není dobrý," prolétlo Harrymu hlavou a vydal se pomalu zpátky do vesnice, neměl kam pospíchat, protože zatím Smrtijedi nepoužili ani jednu smrtící kletbu a Prasinky nebyly zas až tak veliké, aby musel běžet.
Další Smrtijed namířil nad vesnici hůlku a zamumlal zaklínadlo, po kterém se na obloze objevilo zelené Znamení zla.
Harry namířil na znamení a zamumlal: "Finite morsmorde," hned po tom znamení zmizelo a Harry na sebe úspěšně přivolal naštvané Smrtijedy, kteří se zatím zabývali obchody a hlavně jejich obyvateli. Smrtijedi se otočili na Harryho a všichni se v řadě vydali pomalu k němu. Harry jim vyšel naproti, což je dost překvapilo, ač to na sobě nedali znát.
Harry si všiml, že z výlohy Medového ráje vykukuje jeho matka s kamarádkami, ale bohužel se tento obchůdek nacházel už za Smrtijedy, takže jediná možnost, jak je odtamtud dostat je zahnat Smrtijedy, nebo odlákat jejich pozornost, Harry věděl, že je hodně dobrý, ale přece jenom na deset Smrtijedů asi neměl.
Harry nad tím jen pokrčil rameny, aspoň to zkusím, pomyslel si a zastavil, protože Smrtijedi už od něj nebyli moc daleko.
Ti zastavili asi čtyři metry od Harryho.
"Jak ses opovážil zrušit Znamení zla, ty šmejde jeden," vykřikla na něj jedna Smrtijedka a Harry ten hlas okamžitě poznal, byl to ten samý hlas, spíše jekot, který vydával obraz na Grimaudově náměstí 12.
"Á paní Blacková, jsem opravdu nepotěšen, že vás konečně osobně poznávám," pronesl Harry ledově a přitom se usmál podobným způsobem, jak se dravec usmívá na svou večeři.
"Jak...jak...?" zakoktala se Blacková, když to uslyšela.
"To koktání nejspíš bude příznakem degenerace," prohlásil Harry zamyšleně.
"Jak si dovoluješ...?" vyštěkl další Smrtijed, ale Harry ho nenechal domluvit.
"Koukám, že se tady stavil i pan Black, to je mi ale sešlost, není tu náhodou i někdo z Malfoyů a nějakého dalšího podřadného rodu?" zeptal se Harry.
Najednou na něj letěla spousta bolestivých kleteb, ale Harry na to byl připraven a okamžitě kolem sebe vyčaroval štít, který je všechny pohltil.
"Bombardo," vykřikl Harry a namířil na zem u nejbližšího Smrtijeda a ten po výbuchu odlétl a ostatní zasypala sprška hlíny, než se ale stačili rozkoukat, tak Harry sesílal další kouzla a aniž by si to Smrtijedi uvědomovali, dostávali se pryč z vesnice, protože se Harry během chvilky dostal za ně a oni ho následovali, protože se domnívali, že před nimi ustupuje, zatímco je jen odváděl od studentů.
Harry jen tak tak stíhal kouzla vykrývat, nebo se jim vyhýbat a po třech minutách Smrtijedi nešetřili ani zakázanou bolestivou kletbou, Harrymu projela hlavou myšlenka jestli je v téhle době vůbec Cruciatus zakázaný, ale další příval kleteb ho z úvah vytrhl.
Když procházeli kolem Medového ráje, tak se rychle zahleděl jedné dívce do očí a poslal jí vzkaz, ať okamžitě jak budou Smrtijedi v dostatečné vzdálenosti uteče do Bradavic i s ostatními studenty.
*
Dívka sebou škubla, jak se lekla, když v hlavě uslyšela neznámý hlas, pak se ale nejistě podívala na ostatní: "Já vím, že to zní divně, ale máme prý okamžitě jak budou dostatečně daleko utéct do Bradavic i se všemi ostatními studenty," informovala je dívka.
Všichni na ní chvíli jen zírali jako na blázna, ale zachránila jí prodavačka, která přikývla: "To je dobrý nápad, nezapomeňte říct i ostatním, někteří možná ani nevědí, co se tu děje, běžte pro pomoc do Bradavic," řekla na chvíli zmizela za závěsem a pak se objevila i s hůlkou v ruce.
"Co to děláte?" zeptala se jí vyděšeně Sam, když prodavačka otevřela dveře svého krámku a chystala se jít pryč.
"Musím tomu chlapci jít na pomoc, vy se hlavně postarejte, aby se odtud všichni dostali," přikázala a vyběhla ven k bojující skupince.
O chvíli později všichni vyběhli ven a rozutekli se k ostatním krámkům, prodavačka měla pravdu, nikde jinde o útoku nevěděli, buď proto, že ven nebylo vidět, nebo proto, že byli daleko na to, aby venku něco zahlédli.
*
Harry se podíval na prodavačku, která se k němu přihnala a teď mu pomáhala odrážet kletby zrovna ve chvíli, kdy do ní narazil jeden z paprsků a prohodil jí oknem jednoho domu, kolem kterého zrovna procházeli.
Harry věděl, že dřív nebo později někde najdou skulinku v jeho obraně, a tak se dal do tvrdého útoku, metal po nich nejrůznější kletby jak z bílé, tak z černé magie.
Jeho první útok schytali rovnou dva Smrtijedi, jeden se skácel k zemi držíc se za hlavu a křičíc, než upadl do bezvědomí, druhého kouzlo odhodilo na vedlejší zeď takovou silou, až to křuplo a on už se nezvedl.
Ale tím jeho úspěchy končily, protože Smrtijedy konečně napadlo začít se taky trochu bránit a být opatrnější.
Jeden ze Smrtijedů vypustil kouzlo, které Harryho minulo a ztratilo se někde za ním. Když si uvědomil, co to bylo za kouzlo, bylo už pozdě, silná tlaková vlna mu podrazila nohy a on skončil na zemi, pád mu vyrazil dech, ale hůlku nepustil.
Chvíli se pokoušel nadechnout, oči se mu samovolně naplnili slzami a přitom všem se pokoušel postavit, což opravdu nebyl jednoduchý úkol.
Smrtijedi ale nečekali, až se z pádu vzpamatuje a dál na něj vrhali kletby, první Harrymu rozřízla pravé rameno, další kletba mu zlomila pravou ruku, Harry vykřikl a upustil hůlku, ale okamžitě jí vzal levou rukou, už zas mohl normálně dýchat a tak se zvedl, ze země, přičemž vykryl další dvě kletby.
Levou rukou mu to šlo poměrně dobře, až překvapivě, ale nebyla tak přesná a obratná, jako pravá, takže další kletbu nestačil vykrýt a na levém boku pocítil řezavou bolest, ještě chvíli úspěšně vykrýval kouzla, ale na útok už se nezmohl, popravdě se sotva držel na nohách.
V tom proniklo jeho obranou další kouzlo a zahryzlo se mu do nohy, ve které to následně křuplo a Harry se s výkřikem skácel k zemi, nějaký Smrtijed mu odkopl hůlku z dosahu a všichni se triumfálně zasmáli.
"Aspoň vidíš, jak dopadnou ti, co se vzepřou Pánovi všeho zla," uchechtl se jeden.
Harry si jen pohrdlivě odfrkl, na víc se totiž nezmohl, protože ho ukrutně bolela zlomená noha a ruka a bok pálil jako čert.
Smrtijedy to ale stejně dokázalo naštvat: "Teď zaplatíš za to, že ses nám opovážil připlést do cesty," odplivl si jeden ze Smrtijedů, namířil na něj hůlku a pronesl: "Crucio," Harry si už na bolest poměrně zvykl a kletby bolesti od samotného Voldemorta jsou nejmíň třikrát tak bolestivé, ale přesto se neubránil tlumeným výkřikům a syknutím, po minutě a půl, což Harrymu připadalo jako hodina, kouzlo zrušil, ale než se Harry stačil pořádně vzpamatovat, tak na něj letěla další kletba od jiného zakuklence.
Takhle se vystřídali všichni, ale vůbec je nepotěšilo, že Harry pořádně nekřičel, jako ostatní oběti a tak na něj namířili všichni a vykřikli "Crucio!" To už Harry nevydržel a začal křičet bolestí.
Po nějaké době Smrtijedi zrušili kouzlo, sklonili hůlky a okamžitě s hlasitým prásknutím zmizeli. Harry nevnímal natolik, aby si všiml paprsků, které prolétly kolem Smrtijedů a tím je zahnali.
Než dorazili Harryho zachránci až k němu, tak už se z toho vcelku vzpamatoval, ještě se trochu třásl, ale to už byli jen doznívající následky kletby.
Namáhavě si sedl, tak, aby si nezpůsoboval zbytečnou bolest ve zlomené noze.
*
Profesor Brumbál, Rever a profesorka McGonagallová běželi celou cestu od Bradavic, byli u Prasinek a tak zpomalili, protože už nemohli dál utíkat, najednou zaslechli několikahlasé vykřiknutí: "Crucio," které následoval bolestný výkřik, podívali se po sobě a okamžitě se znovu rozeběhli vesnicí, hned, jak spatřili postavy v černém, tak na ně z dálky seslali pár kleteb, aby je odehnali od chlapce, který byl předmětem jejich zájmu.
Když uviděli, že se jim to podařilo a Smrtijedi se přemístili pryč, znovu zpomalili, protože opravdu dál běžet nemohli.
"Snad se z toho brzy dostane," řekla profesorka se strachem v hlase, ale v tom se chlapcovo tělo ještě daleko před nimi začalo pomalu zvedat.
"To snad...jak se z toho mohl tak rychle vzpamatovat?" podivil se profesor Rever.
Aby nebylo překvapení málo, tak si chlapec namířil hůlkou na nohu a vyřkl nějaké kouzlo, z hůlky mu vytrysklo modré světlo, které se přesunulo na zraněnou nohu, když k němu došli, tak už bylo jen vidět, jak se pod kůží zlomenina srovnala a následně modrá záře vyprchala a Harry se začal zvedat na nohy.
"Vy jste se vyléčil?" zeptal se ohromeně profesor Rever.
"Jo, ale to ostatní už nejspíš nezahojím," řekl zamyšleně, namířil hůlkou na rameno, něco zamumlal a modré světlo zahojilo řeznou ránu. Ostatní zahojit se ani nepokoušel, protože věděl, že tyto zranění nepůjdou tak snadno zahojit.
"Měl by jste si lehnout na nosítka pane Greene, po kletbě Cruciatus…," říkala profesorka McGonagallová.
"To je dobré paní profesorko, děkuji," řekl Harry a vydal se k Bradavicím následován profesory.
"Zažil jsem i horší," zamumlal si pro sebe Harry, když si myslel, že ho nikdo neuslyší, ale nepočítal s dokonalým sluchem profesorky přeměňování, možná to zaslechl i ředitel, ale ten to na sobě nedal znát.
"Chci vám poděkovat za záchranu," dostal ze sebe Harry, když s ním profesoři srovnali krok.
"To je v pořádku, Harry," usmál se na něj ředitel.
Harryho bolel každý krok, protože zranění na boku pořád pálilo a dost krvácelo, ale snažil se to nedávat najevo.
Až se dostanu do Bradavic, tak hned zajdu za Pomfreyovou, řekl si Harry a šel dál, ale asi v půli cesty k hradu se skácel k zemi.
Všichni tři profesoři k němu okamžitě poklekli.
"Co je mu?" zeptal se Rever starostlivě.
"Bože, vždyť on krvácí," zděsila se profesorka, když si všimla krvavé skvrny na jeho hábitu.
"Musíme ho dostat co nejdřív na Ošetřovnu," zavelel ředitel a vyčaroval nosítka, na která Harryho hned přenesl.
29.09.2011 15:12:53
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (861 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one