Kapitola čtvrtá - Jiný čas, jiný post, ale stejná hra

Právě když vycházeli ze Zapovězeného lesa, Harrymu se ozval kouzelný budík. Harry se zastavil a zbledl.
Sakra, jak jsem na to jen mohl zapomenout, prolétlo mu hlavou, ale dál už se nerozmýšlel a vyrazil nejvyšší rychlostí do školy.
"Greene, co blázníš? Kam běžíš?" volali na něj Sam s Lily, ale Harry na odpovídání opravdu neměl čas.
O pár minut později už Harry celý udýchaný vrazil do pokoje, jak třískly dveře o stěnu, tak to probudilo Siriuse, který spadl z postele.
"Sakra, co blbneš? Takhle ráno tady budit lidi," začal rozespale, ale hned, jak se vyškrábal zpátky do postele, tak usnul.
Harry rychle otevřel kufr, vytáhl jednu z lahviček s lektvarem a okamžitě ji do sebe nalil.
Harry už chtěl zamířit do společenky, aby kletbu přečkal tam, ale rozmyslel si to, když si uvědomil, že ještě přijdou děvčata a zamířil do chlapeckých sprch, kde by v tuto hodinu nikdo neměl být.
Bouchnutí dveří neprobudilo jen Siriuse, ale i Jamese, který měl postel na druhé straně ode dveří. James všechno jen tiše sledoval a když Harry odešel, všechny vzbudil a řekl jim, co se stalo.
"A to jsi nás musel kvůli tomu budit? Nejspíš mu bylo špatně a tak si vzal nějaký lektvar," zavyl otráveně Sirius.
"Blbost, jasně jsem viděl, že tam má stejného lektvaru víc," zakroutil hlavou James.
"Možná, že je jen nemocný a musí brát pravidelně lektvar," zkusil to Červíček.
"Tak to je taky blbost, přece by kvůli normálnímu lektvaru nevlít do věže celej uřícenej," zamítl i to James.
"Ale stejně jsme to mohli rozebrat až později, je ještě brzo," zamumlal Remus a zalehl.
Ostatní ho s radostí následovali a Dvanácterákovi nezbývalo nic jiného, než své přátelé následovat do říše snů.
Harry využil toho, že byl ve sprchách a hned jak byl schopen, tak se osprchoval a následně si obmotal okolo pasu jednu z osušek, které byli jako vždy úhledně naskládané ve skříňce a pomalu se vydal zpět, aby se převlékl.
Harry si ani nevšiml, že ve společenské místnosti už je Sam s Lily, které zděšeně hleděli na jeho záda, které byli poznamenané jak z pobytu u Voldemorta, tak z návštěvy vězení Ére L´wen.
"Viděla si ty jeho záda? Co se mu proboha stalo?" zeptala se Sam Lily, která jen němě přikývla a pak se zamyslela, to tetování, které má na zádech už určitě někde viděla, ale kde?
"Co to tam dáváš?" zeptal se zvědavě Harry když se vrátil z ranní procházky Jamese, který zrovna něco věšel na nástěnku ve společenské místnosti.
"Bude konkurz na střelce do našeho družstva," oznámil Dvanácterák pohotově s úsměvem.
No proč ne, řekl si Harry v duchu a usmál se.
Na konkurz přišlo poměrně dost lidí, ale objevili se tam i tací, co neuměli pořádně ani létat a tak jich pokračovala jen polovina, což bylo jedenáct lidí.
Jako první se testovala rychlost ve slalomu, James vyčaroval vysoké modré světelné sloupy, mezi kterými se kličkovalo.
Tímto se snížil počet na šest, Harry jako chytač musel umět létat rychle a dobře manévrovat a tak s tím neměl žádné potíže.
Jako konečnou zkoušku James vymyslel proletět slalom s camrálem, nenechat si ho vzít, vyhnout se potloukům, které odpalovali odrážeči a trefit se do jedné z obručí, které samozřejmě hlídá brankář.
Harry dal dva ze třech bodů, jedna holka ze třetího ročníku jménem Sandra Fermontová dala všechny tři a ostatní buď jeden, nebo vůbec žádný, dokonce jednoho museli odnést na ošetřovnu, protože ho trefil jeden z dobře mířených potlouků do ramene, po čemž následoval docela bolestivý pád.
"Vítám vás v Nebelvírském famfrpálovém družstvu," usmál se na ně po ukončení James a začalo zdlouhavé seznamování s ostatními hráči.
Jako brankář byl Enie Winslew z pátého ročníku, poslední střelec byla Lilyina kamarádka Sam, pak tam byli odrážečky Wailet a Felcis Descotovi ze čtvrtého ročníku.
"Mám nápad," zastavil se s úsměvem James, když se vraceli do Nebelvírské věže.
"Hmm? Posloucháme," oznámila Sam.
"Dáme si závod na košťatech, k buclaté dámě, kdo se dotkne rámu jejího obrazu jako první, tak ode mě dostane hodnotný dárek," usmál se James.
"Do toho já nejdu, nechci mít průšvih," řekla okamžitě Wailet a ostatní přikyvovali.
"A jaká je ta cena?" zeptal se Harry s úsměvem a v očích se mu rozhořeli plamínky.
"Jestli se tam dostaneš první, tak to zjistíš," usmál se Dvanácterák.
"Tak dobře, jaká jsou pravidla?" zeptal se Harry.
"Nesmějí se používat žádné tajné chodby a okna, jinak je povoleno všechno," ušklíbl se James a nasedl na své koště, což udělal i Harry.
"Z toho bude průser," poznamenala ještě Sam, než James vykřikl: "Teď," a vystřelil k hlavní bráně následován Harrym.
Vstupní síní prolétli tak rychle, že pár přihlížejícím křuplo v krku, jak je doprovázeli pohledem.
Letěli naplno i v menších chodbách, což byl dost těžký úkol, protože se v chodbách objevovaly různé překážky, zatáčky, studenti atd.
Odbočili do další chodby a Harry se v zatáčce dostal před Jamese, ale za další zatáčkou se nějakým způsobem objevila Lily, a Harry se jí téměř nestačil vyhnout, ale na poslední chvíli udělal výkrut a hlavou dolu proletěl těsně kolem Lily.
James takové štěstí neměl, ale Lily už byla připravená a skrčila se, což jí zachránilo od srážky.
O pár chodeb dál a jedno poschodí výš, když letěli jeden vedle druhého a sem tam se o centimetry předháněli, tak se tam jakoby odnikud zjevil Filch s dvěma kýbly plnými nějakého né moc dobře vypadajícího sajrajtu, pod jednou rukou měl koště a pod druhou špinavý hadr s mýdlem a kartáčem.
Školník jen stačil otevřít pusu dokořán překvapením a rozšířit zorničky, než se kolem něj prohnali z každé strany jeden, školník zavrávoral, přičemž mu něco vypadlo, ale nakonec se mu povedlo to ustát, ohlédl se za těmi výtržníky, odplivl si na podlahu a zlostně vyštěkl: "Parchanti jedni nevychovaný, na mě si ale jen tak nepřijdou, na pranýř s nimi."
Jak byl školník vytočený, tak nejspíš nezpozoroval, že mu vypadlo mýdlo s kartáčem, udělal první krok, aby pokračoval ve své cestě, ale šlápl na kartáč, což způsobilo podklouznutí jedné nohy, která se vydala pro školníka až moc daleko a on skončil v pozici vzdáleně připomínající provaz asi padesát centimetrů nad zemí, s bolestnou grimasou a skučením. Když se mu konečně podařilo nabýt ztraceného přihrbeného postoje, úlevně si oddychl, naštěstí se mu podařilo nerozlít ani kapku toho, čím měl naplněné kýble. Hrdý na to, že se mu podařilo oba útoky na jeho osobu "ustát," bez jediného znečištění školy se vydal znovu na svou cestu, aby se zbavil svého nákladu co nejdříve.
I tentokrát se mu do cesty připletla menší drobnost, přesněji růžové vonné mýdlo, Filchovi podklouzla noha, udělal piruetku, přičemž rozhodil ruce, čímž vylétl obsah obou kýblů do vzduchu a hned jak sebou školník hlasitě plácl na kamennou podlahu, tak se vrátil a zajistil Filchovi né moc příjemnou, ani moc voňavou sprchu.
Harry s Jamesem mezitím byli o hodně zatáček dál, ale najednou z jedné z chodeb, kolem kterých prolétávali uslyšeli hlas profesorky McGonagallové: "Pottere!Greene!," pro jistotu nečekali, až se k nim profesorka dostane a pokračovali v cestě.
O nějakou tu chvíli později už byli v chodbě s portrétem Buclaté dámy, oba okamžitě, jak zatočili do této chodby, přidali na maximum, letěli vedle sebe úplně přitisknutí k násadám svých košťat.
Když v tom se z jedné stěny vynořil skoro bezhlavý Nick zabraný do diskuze s nějakým jiným duchem, který ho doprovázel, Ani Dvanácterák, ani Harry už nestačili nic udělat, prolétli oběma duchy.
Přejel je mráz po zádech, přepadl je ten zvláštní pocit, jako by proletěli pavučinou a oba přestali dávat pozor na cestu a proto není divu, že se oba zamotali do okrasných rudých drapérii, které visely každá na jedné stěně.
Na chvíli se oba ztratili pod rudou látkou, ale když se konečně vyhrabali, jen se na sebe podívali a okamžitě jako na povel se pokoušeli dostat k rámu obrazu Buclaté dámy.
Moc se jim to ale nedařilo, protože byli stále dokonale zamotaní do látky a pořád padali na zem, z usilovné snahy dostat se blíž průchodu do Nebelvírské věže je vyrušila až Sam, která se opírala o rám. O Ten rám.
"Tak myslím, že jsem vyhrála, jsem tu první. Jamesi, čekám, že mi dáš tu odměnu," řekla a s úsměvem zmizela ve společence.
*
"Proboha co to tu tak pách…?" hudroval profesor Rever, ale když nakoukl za roh, tak se zarazil, jeho směrem šel školník Filch a nevypadalo to, že má zrovna dobrou náladu.
"Co se ti stalo Argusi? Vypadáš, jako by se přes tebe přehnala opravdu velká hromada obřích slimáků," zeptal se profesor školníka, ze kterého opravdu něco slizkého a nazelenalého odkapávalo.
Filch jen něco zavrčel a pokračoval dál do svých komnat a sklepením se s každým jeho krokem nesl čvachtavý nepříjemný zvuk, který doplňoval školník neustálým vrčením nadávek.
29.09.2011 15:12:00
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one