Kapitola čtrnáctá - Tak tomu trochu napomůžeme

Harry se jen tak procházel hradem a přemýšlel o tom, co teď bude dělat. Věděl, že už tady v tomto čase nebude dlouho, protože po něm šlo ministerstvo a chtěl ještě nějak pomoci rodičům.
Jako by mu četli myšlenky, tak uslyšel Jamesův hlas: "Tak co Evansová? Kdy si dáme to rande?" ptal se Harryho otec.
"Až naprší a uschne Pottere," odpověděla naštvaně. Nejspíš už do ní hučel pěkně dlouho.
Harrymu se zablesklo v očích, dostal dokonalý nápad, jen bude trochu náročné ho splnit.
Okamžitě zamířil do knihovny, ale oklikou, aby se se svými rodiči nepotkal, zbytek dne strávil hledáním kouzel, které by mu pomohly vykonat jeho plán.
Nebylo to opravdu nic jednoduchého, ale nakonec našel všechno potřebné, byla už tma a knihovnice nevypadala zrovna nadšeně, když Harryho objevila při kontrole knihovny před svým odchodem a tak se vydal rovnou do postele.
Druhý den bylo nádherně, svítilo slunce a na obloze nebyl ani jediný mráček, když bylo po nudném vyučování, tak se všichni (dokonce i Snape) rozvalili na Bradavických pozemcích a vychutnávali si nádherný den.
Lily s kamarádkami nebyly vyjímkou a sedly si na deku poblíž jezera, Lily samozřejmě měla při ruce všudypřítomnou knihu, ale povídala si se Sam a Beky taky.
Venku ale nebyli Pobertové, kteří příhodně líčili další ze svých žertíků a taky Harry, který stál na Astronomické věži, nejvyšším místě Bradavického hradu a s hůlkou namířenou k obloze mumlal zaklínadlo.
Harry stál tak, aby ho nemohli lidi na pozemcích vidět, takže to bylo dokonalé. James je v nedohlednu od Lily a Lily venku, lepší podmínky snad nemohl mít.
Najednou se nad Bradavicemi zatáhla obloha, bylo to rychlé a hlavně nečekané, protože všude kam oko dohlédlo bylo ještě před chvílí modré nebe bez jediného mráčku.
"Co to...?" zeptala se Lil a podívala se nad sebe, protože jí něco sebralo sluneční paprsky, které jí dávaly světlo ke čtení.
Hned, jak zvedla tvář k obloze, tak jí spadla jedna kapka přímo na nos, následovala jí další a pak byl tak neuvěřitelný liják, že se všichni okamžitě co nejrychleji s výkřiky, či nadávkami vydali do hradu.
Kapky měly snad centimetr v průměru a neodbytně zalévaly Bradavické pozemky, kde během chviličky nebyla ani noha.
Lily a spol doběhly do hradu jako poslední, protože odpočívaly nejdál a jako naschvál hned, jak překročili práh hradu přestalo pršet.
"Sakra, tady si z nás někdo dělá srandu," zanadávala Sam, která byla jako všichni promočená na kost.
Každý, kdo byl venku byl úplně durch, ale nejvíc to odnesli právě Lily, Sam a Beky.
Beky si na důkaz toho sundala jednu botu a obrátila jí, z boty se okamžitě vylila spousta vody.
Z ničeho nic se přes Bradavické pozemky a v celém hradu přehnala vlna tepla, která jen příjemně pohladila a hned byla pryč, když se pak z toho všichni vzpamatovali, tak zjistili, že jsou úplně netknutí deštěm, jako i pozemky.
"Teda..." vydechla překvapením Beky.
*
Harryho tyto dvě kouzla nečekaně vyčerpala, ale byl šťastný, že se mu podařila a za tak dokonalých podmínek.
Vyčerpaně se doplazil až do věže, kde sídlily všechny sovy a tam podal dopis s instrukcemi jedné ze školních sov, která jen potichu zahoukala na souhlas a vylétla z okna.
Harry se doplazil nečekaně až do Nebelvírské místnosti, když zjistil, že je úplně prázdná, tak se podíval z okna a viděl, že většina lidí se vrátila ven a tak se spokojeně rozvalil do svého oblíbeného křesla a okamžitě usnul.
*
"To byla ale dřina co?" nadhodil Sirius s úsměvem.
"To jo, ale stálo to za to," přikývl James.
Najednou uslyšeli zaklepání na okno, okolo kterého zrovna šli a po jeho následném otevření k Jamesovi přiletěla sova, počkala až jí z nohy odváže dopis a hned zmizela zase oknem pryč.
Dvanácterák překvapeně otevřel dopis, stálo tam:
Zapršelo, uschlo a Lily Evansová ti za to něco slíbila.
James zezačátku vůbec nechápal o co jde, ale po chvilce mu to docvaklo a zářivě se usmál. Měl takovou radost, že si už vzkazu vůbec nevšímal a tak neviděl, jak se rozpadl v prach.
"O co jde?" zeptal se Remus zvědavě, samozřejmě si vzkaz přečetl i se Siriusem Dvanácterákovi přes rameno.
"Jdu na rande s Evansovou," vykřikl štěstím bez sebe James.
Jeho kamarádi se na sebe jen nechápavě podívali, ale nakonec jen pokrčili rameny a následovali Jamese, který už běžel jako o život na pozemky.
*
"Sakra, už zase?" zeptala se Lily, když jí na knihu padl stín a zvedla tvář v očekávání deště, ale viděla tam jen Dvanácterákovu tvář s širokým úsměvem od ucha k uchu, slunce, které zakrýval svou postavou teď působilo dojmem svatozáře.
"Ahoj Evansová," pozdravil jí stále s širokým úsměvem.
"Nezacláněj Pottere," reagovala nevrle Lily. On je opravdu hrozně neodbytnej proletělo jí hlavou.
"Slíbila jsi, že až naprší a uschne, tak se mnou půjdeš na rande. A když jsem tak šel kolem, tak si říkám, že by bylo dobrý se dohodnout kdy a kde se sejdeme," usmíval se na ní James.
"To...to jsi udělal ty?" zeptala se ohromeně a naštvaně zároveň.
"Nevím, co máš na mysli, ale pršelo a taky uschlo, takže co říkáš na dnešní večer? Třeba v sedm, ve společence?" zeptal se s úsměvem.
Lily se zmohla jen na: "Hmm..." vyhrál a ona to věděla, dokonce mu k tomu i pomohla, sice ne schválně, ale pomohla.
29.09.2011 15:20:52
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one