Harry byl šťastný, že mu to tak krásně vyšlo, ale jen do doby, než se večer dvojice vrátila, už od průchodu do Nebelvírské společenské místnosti byla Lily slyšet.
"Pottere, ty si...ty si...ty si prostě nepoučitelnej, nenapravitelnej frajírkovatej dacan," zasyčela Lily Jamesovi do obličeje a pak před ním zabouchla obraz Buclaté dámy a rychle se vydala do své ložnice.
James byl tak mimo, že vešel až o dvě minuty později, zmoženě si sedl do jednoho z křesel před krbem a zahleděl se do ohně.
"Co jsi zase proved?" zeptal se ho Harry až sebou Dvanácterák škubnul, nejspíš si myslel, že je ve společence sám.
"Já...ani nevím, všechno bylo v pohodě, dokonce bych řekl, že se Lily i bavila, ale pak, když jsme procházeli hradem, tak se tam objevil Srabus s těma svýma knížkama o černý magii.
Tak jsem se ho zeptal, jestli nemá na práci něco lepšího, než furt jen rejt svůj frňák do těch knih a lektvarů. No a od tý doby je na mě zase Evansová naštvaná," dopověděl James.
"A to tě nikdy nenapadlo, že jí vadí, když furt reješ do Snapea??" zeptal se Harry.
"Dyť jí ten umaštěnec pořád jen nadává," řekl na to Dvanácterák nechápavě.
"Tady jde o ten princip, ona nemá ráda, když se někdo naváží do kohokoliv a ty to vlastně děláš v jednom kuse, tak si myslí, že jsi prostě namyšlenej, nic jinýho v tom není. Přestaň si ze Snapea pořád dělat srandu, dělat mu naschvály a hlavně přestaň Lily říkat příjmením," upozornil ho Harry.
James chvíli jen seděl a přemýšlel, o všem, co mu zrovna Harry řekl, když se konečně vzpamatoval a otočil se na křeslo, kde ještě před chvíli Harry seděl, bylo prázdné a kromě něho ve společence nebyl nikdo.
James jen zakroutil hlavou, Harry mu byl a nejspíš navždy bude záhadou.
Druhý den ráno na snídani Harrymu přišel znovu další vzkaz, Harry si ho přečetl, kývl k profesorskému stolu na ředitele a přitom nechal vzkaz shořet v jeho ruce a následně se rozpadnout v prach.
Harry se vydal hned po snídani do ředitelovy pracovny, netrvalo to dlouho a už seděl v jednom z křesel před Brumbálovým stolem.
"Harry, mám pro tebe špatné zprávy," začal ředitel.
"Co se děje pane profesore?" zeptal se Harry klidně.
"Ministerstvo odsouhlasilo povolení odvést tě k výslechu pod veritasérem," řekl Brumbál.
"Hmm, to trochu komplikuje situaci že?"
"Nepochybně. Povolení mají už na zítra, po obědě by tu měli být. A proto budeme muset tvůj odjezd urychlit."
Harry se na chvíli zamyslel: "Budu si muset ještě něco zařídit pane profesore," řekl potom.
"Ano, s tím jsem počítal, kouzlo provedeme zítra dopoledne, nebo dneska večer, podle toho, jak chceš."
"Dobře pane profesore, radši bych byl pryč už dnes, kvůli mojí...nemoci. Jestli by to šlo někdy kolem dvanácté v noci."
"Dobře, v půl dvanácté tě budu očekávat Harry a teď si jdi užít svůj poslední den v tomto čase."
Harry na to jen přikývl a tiše opustil Brumbálovu pracovnu.
Chvíli se jen procházel hradem a přemýšlel, co bude dnes dělat, je to přece jen jeho poslední den.
Nakonec se rozhodl a vyrazil rychlým krokem do knihovny, skoro celý den strávil v knihovně a hledal potřebná kouzla, nakonec se vydal ke komnatě nejvyšší potřeby, třikrát prošel kolem a pak vstoupil.
Nacházel se v malé místnůstce, kde bylo jen velké pohodlné křeslo, před kterým byl kulatý stolek, na němž bylo šest přívěsků se zlatými řetízky.
Přívěsky vypadaly jako malinkaté rudé a oválné kamínky, ale jakoby se v nich točil a kroutil rudý dým, který jim dodával na tajemnosti a kráse.
Harry se pohodlně usadil a začal na každý přívěsek sesílat ty samá kouzla, jen dvěma přidal kouzlo navíc.
Potom, co dokončil poslední kouzlo se spokojeně a zmoženě opřel v křesle a chvíli jen odpočíval dívajíc se na své díla.
Po deseti minutách se rozhodl, že už bylo dost odpočívání a mávl nad přívěsky hůlkou, zamumlal pár slov a přívěsky byly v nádherných malých krabičkách z vyřezávaného černého dřeva.
Na každé krabičce bylo vyřezané jméno právoplatného vlastníka.
Harry se pousmál, vzal všech šest krabiček a pomalu šel do Nebelvírské společenské místnosti.
O hodinu později vycházel z chlapeckých ložnic, na sobě měl svůj černý hábit s rudou podšívkou a cestovní plášť ve stejném stylu, jen se zlatým lemem a kápí.
Svůj kufr měl schovaný v kapse a vypadal opravdu impozantně.
Zrovna se většina lidí vracela z večeře, Harry toho využil a šel se rozloučit s Poberty, Peter hned, jak ho uviděl, tak se rychle někam odplazil, od té doby, co ho Harry porazil, tak se mu vyhýbal, co to jen šlo.
"Ahoj, jdu se rozloučit," řekl s úsměvem Harry překvapeným Pobertům.
"Ty někam jedeš?" zeptal se nechápavě Sirius.
"Jo, musím už odsud...odjet, ministerstvo a tak, asi jsem moc oblíbený," usmál se Harry bezstarostně.
Když se se všemi rozloučil, tak jim ještě řekl: "Nevěřte Peterovi, je to zrádcovská krysa, dávejte si na něj pozor a vám jsem nahoře nechal něco, abyste na mě hned nezapomněli," usmál se na ně a šel se rozloučit s Lily, Sam a Beky.
S Lily a jejími kamarádkami se Harry rozloučil úplně stejně, nezapomněl ani Lily varovat před tím zrádcem Peterem, upozornil je na dárky a pak nenápadně prošel průchodem a chtěl zmizet.
Víc jim toho říct bohužel nemohl, ale doufal, že ho poslechnou a tomu zrádci věřit nebudou.
Harry klidně pokračoval chodbou směr Hlavní brána, chtěl se ještě rozloučit s pozemky a zaběhnout i na Místo, trochu se proletět a pak rovnou k řediteli.
Najednou za sebou uslyšel: "Harry, počkej," když se otočil, tak uviděl Sam, jak za ním běží zastavil a čekal, než k němu doběhne, což netrvalo moc dlouho.
"Harry...já...já vím kdo jsi," vypravila udýchaně ze sebe.
Harry na sobě nedal nic znát: "Jasně, že víš - jsem Harry Green," usmál se na ní.
"Ne, já myslím kdo doopravdy jsi," zakroutila Sam hlavou.
Harry na sobě stále nedal znát žádné rozrušení z této informace.
"A kdo teda podle tebe jsem?" zeptal se se zájmem.
"Syn Jamese a Lily," řekla rozhodně.
"A jak jsi na tohle proboha přišla?" zeptal se se zdviženým obočím, opravdu ho to zajímalo, protože ostatní si jeho podoby kupodivu nevšimli.
"Jako by si z oka vypadl Jamesovy a ty oči...ještě jsem neviděla nikoho se stejně zelenýma očima jako má Lily, až na tebe. A minulý rok, když jsme odjížděli na prázdniny jsem slyšela Jamese s ostatními mluvit o nějakém kouzlu s časem, že se nepovedlo, nebo co, takže jsem si to dala dohromady," řekla hrdě Sam.
Harry se prostě musel usmát, tou dokonalou dedukcí mu hrozně připomínala Hermionu.
Harrymu pohrávali v očích veselé plamínky, jako vždy: "Je zvláštní, že jsi jediná, kdo na to přišel," řekl po chvíli ticha, kdy se jen navzájem pozorovali.
"Mějte se tu hezky," rozloučil se Harry a proměnil se v obrovského černočerného gryfa.
Sam jen zalapala ohromeně po dechu, hned si vzpomněla co je to za zvíře, jiné takové nikdy neviděla, to byl ten, který je zachránil v Zapovězeném lese.
Harry na nic nečekal a rozeběhl se po chodbě, když vybíhal z Bradavického hradu, tak radostně zařval a mířil rovnou do Zapovězeného lesa a dál na Místo.
Sam se otočila a pořád ohromeně, ale s úsměvem na rtech se vracela do Nebelvírské společenské místnosti.
Takže to byl Harry, kdo je zachránil a né jenom jednou, vzpomněla si i na útok Smrtijedů na Prasinky.
Najednou se zarazila, přesně za rohem, kam chtěla jít stála Lily, vypadala dost vykolejeně, bezpochyby všechno slyšela.
"Co tu děláš Lily?" zeptala se překvapeně Sam.
"Já...já, viděla jsem tě, jak odcházíš, tak jsem šla za tebou a...a..." dostala ze sebe Lily.
(O dva týdny později do sebe Lily s Jamesem narazili v knihovně a jejich přívěsky zazářily a jakoby je k sobě něco přistrčilo, nakonec skončili ve vzájemném obětí, hned ten večer měli své druhé rande.)
Harry se vrátil, jak bylo v plánu a o půl dvanácté už byl v ředitelově pracovně, kde byli nachystané značky na podlaze a svíce zapálené.
"Kde se vlastně objevím pane profesore? Tady v Bradavicích?" zeptal se Harry už převlečený do toho samého oblečení, ve kterém se dostal sem s kufrem v jedné a Hedvikou v kleci v druhé ruce.
"Ne Harry, tohle kouzlo by tě mělo poslat zpátky do doby i na místo, odkud jsi byl přivolán," odpověděl mu ředitel s úsměvem.
Harry si tedy stoupl doprostřed nakresleného kruhu a ředitel začal odříkávat formuli.
Kolem Harryho začali prolétávat snad všechny barvy, až se ocitl úplně obklopen barevným výrem, najednou to zajiskřilo všude kolem, pak znovu a najednou stál za strýcovým autem.
"No tak dělej kluku, to tu na tebe mám čekat do večera?" hudroval pořád strýc.
Harry se pousmál, hodil svůj kufr do auta a sám si s Hedvičinou klecí sedl dozadu do auta.
29.09.2011 15:21:42
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one