Kapitola třináctá - Menší komplikace

Harry byl štěstím bez sebe. Ona to přijala, přijala to, ozývalo se mu pořád v hlavě a na tváři měl stále široký úsměv.
Když Harry následně dorazil zpět do Bradavic, byl tak šťastný, že zdravil opravdu každého koho potkal, dokonce i školníka a následně i samotného Draca Malfoye, který byl tak překvapený, že místo jeho ledové masky nasadil nechápavý výraz, který dokonale popisoval jeho vykolejení.
Kdyby ještě slintal, tak by si ho bezpochyby odvezli k Mungovi, ale toho si Harry ani v nejmenším nevšiml a okamžitě šel oznámit tu nádhernou novinku svým přátelům.
Když ale Harry dorazil do Nebelvírské věže, tak zjistil, že tam jeho nejlepší přátelé nejsou a tak skočil do pokoje, následně pod postel a začal se přehrabovat v kufru, až našel Pobertův plánek.
Jestli je to možné, tak se jeho úsměv ještě trochu rozrostl a s přiloženou hůlkou na starém pergamenu zamumlal heslo a okamžitě vyrazil k tečkám s Ronovým a Hermioniným jménem.
Aniž by nějak zpomaloval a natož klepal, tak vletěl do jedné z opuštěných učeben a vykřikl: "Ona to přijala."
Okamžitě, jak práskli dveře o stěnu, jak se rozlétli dokořán, tak Ron uskočil od Hermiony, která seděla na jedné z lavic a oba se otočili na Harryho, který zrovna vykřikl větu dokonale vytrženou z kontextu.
Harry se na své přátelé koukal s očekáváním, co řeknou na tu báječnou zprávu v očích, ale stále si uchovával úsměv.
"Kdo co přijal Harry?" zeptala se Hermiona trochu rozechvělým hlasem, když se vzpamatovala.
Harry se plácl do čela: "Já vám to vlastně ještě neřekl, co? Požádal jsem El o ruku," sdělil jim Harry šťastně.
Oba, dokonce i Ron, který zatím fascinovaně pozoroval podlahu se na Harryho překvapeně podívali.
"Není to nějak moc brzy? Znáte se přece teprve…no, já nevim, ale krátce," zeptal se Ron.
"Já jí miluju a ona mě taky, takže není co řešit," mávl nad tím Harry rukou a dál s úsměvem čekal na nějaké gratulace.
"A nejste na to ještě příliš mladí, Harry?" zeptala se Hermiona.
"Ále, mě je něco kolem dvaceti šesti a El je skoro devatenáct a jestli myslíš, že vypadám moc mladě, nebo že mi podle papírů je šestnáct, téměř sedmnáct, tak tě můžu ujistit, že v kouzelnickém světě už se můžou brát od patnácti, teda se svolením, nebo přinejmenším uvědoměním rodiče, či opatrovníka, takže je všechno v pohodě," usmíval se dál Harry.
Chvíli bylo ticho, které nakonec přerušila Hermiona.
"Tak to ti moc gratulujeme Harry a přejeme hodně štěstí," usmála se na Harryho a následně ho pevně objala.
"Jo kamaráde gratulujem, kdo by čekal, že se budeš ženit dřív než mí bráchové," zasmál se Ron a taky Harryho kamarádsky objal.
Harry se jakoby až teď probral, všiml si, že mají jeho přátelé rozcuchané vlasy a Ron rtěnku.
Harry se šibalsky usmál, mrknul na ně: "Tak já už vás nebudu rušit," řekl a hned zmizel z učebny a nezapomněl za sebou opatrně zavřít.
Harry se chvíli rozhodoval, komu to říct teď, chtěl to prozradit Remusovi, který ani nevěděl, že s někým chodí, natož že se bude ženit, ale bohužel nevěděl, kde zrovna Moony je a tak zamířil k ředitelově pracovně.
"Stejně mu to taky chci říct," řekl si Harry v duchu a jeho zamyšlený výraz znovu rozzářil úsměv.
Harryho potkal v jedné z chodeb Protiva: "To si říkáš kámoš Pottere? Šlehneš si a ani starýmu kamarádovi nenabídneš?" řekl uraženě a odplul zpět zdí, kterou přilítl, ale Harry se jen nepatrně víc pousmál, což byl opravdu mistrovský výkon a šel dál.
Brumbál mu naštěstí řekl nové heslo do jeho pracovny, aby kdyby se něco stalo mohl přijít a tak nebyl problém dostat se přes chrlič.
"Dále," ozvalo se zevnitř, když zaklepal a Harry tedy vešel.
"Harry, co potřebuješ?" zeptal se ředitel a pousmál se na něj, když spatřil jeho úsměv.
"Přišel jsem vám říct, že se budu ženit a taky vás chci poprosit, jestli mi řeknete, kde je teď Remus, abych mu to taky řekl," vychrlil Harry.
Jinak vždy vyrovnaný ředitel, se překvapeně zastavil uprostřed pohybu. Chtěl se Harryho zeptat na spousty otázek, ale ten ho zastavil.
"Tu adresu prosím, pane profesore, pak vám to vysvětlím všem pohromadě, ale dneska to ještě musím říct spoustě lidí a nakonec i Eliným rodičům," oznámil Harry.
Ředitel jen přikývl a znovu se pohodlně opřel do svého křesla.
"Remus s Tonksovou a ještě několika členy teď bydlí na Grimauldově náměstí, tam bys ho měl zastihnout," oznámil s úsměvem, "můžeš použít Letax, to bude rychlejší," řekl a když byl už Harry připravený v krbu, tak dodal: "A Harry? Gratuluji."
Remuse našel Harry v kuchyni i s Tonksovou a Moodym.
"Harry, co tu...?" chtěl se zeptat vlkodlak, ale byl přerušen.
"Budu se ženit," vykřikl Harry šťastně.
Remus a všichni na něj překvapeně civěli, ale nakonec Remus potřásl hlavou a zeptal se: "Cože?"
"No, budu se ženit, teď musím ještě něco jít zařídit, pak vám to vysvětlím," usmál se Harry a okamžitě se přemístil.
Objevil se rovnou před domem Wermoorových, Eliných rodičů. Přešel ke dveřím a zaklepal na ně.
Skoro okamžitě mu otevřel pan Wermoor: "Harry?" podivil se.
"Dobrý den pane, chtěl bych si s vámi a vaší ženou promluvit," oznámil Harry.
"S námi? Ne s El?" podivil se, ale zavedl Harryho do obýváku, kde seděla i paní Wermoorová.
"Dobrý den," pozdravil Harry i jí.
"Harry, ahoj," usmála se na něj.
Z kuchyně vykoukla El, zářivě se na něj usmála a nehlasně mu popřála hodně štěstí.
"Chtěl bych vás..." začal Harry, když se konečně rozhoupal, ale v tom se ozvalo trojí *PRÁSK* jak se někdo přemístil a co bylo horší rovnou z kuchyně. Uslyšel výkřik a už se tam chtěl rozeběhnout, když dveřmi z kuchyně vešel do obýváku sám Lord Voldemort a za ním Lucius Malfoy, který držel El hůlku na krku a druhou jí kroutil ruce za zády a hned za ním následovala i Belatrix Lestrangeová, která se škodolibě šklebila.
"Nemusíš se namáhat Harry, my ti jí přivedli," reagoval Voldemort na Harryho rozeběhnutí.
"Kdo...?" dostal ze sebe pan Wermoor, ale okamžitě jeho i jeho manželku trefil rudý paprsek a oni byli svázaní a s roubíkem.
"Nechte je být," vykřikl Harry, protože se bál, že by se jim, nebo El mohlo něco stát.
"Dobrá, ostatně proto tu taky jsme," pronesl Voldemort ledově a ušklíbl se.
"Když se dobrovolně vzdáš, tak ti na Zmijozelovu krev, co protéká mými žilami přísahám, že se jim nic nestane. Pokud ale ne, tak...asi to nemusím vysvětlovat, že?" zeptal se s úšklebkem ledově.
"Ne, to nemusíš," zamumlal Harry.
"Tak dobrá, jen je nechte na pokoji," řekl Harry a pustil hůlku, když El sykla bolestí, jak jí Lucius zarýval hůlku do krku.
"Ne…" stačila jen vykřiknout El, ale okamžitě jí Belatrix přičarovala roubík.
"Ach ta láska, jak dojemné," zasyčel Pán zla.
"Konečně zemřeš a já budu mít klid," zasyčel potěšeně a následně pronesl smrtonosné zaklínadlo: "Avada Kedavra."
Harry nebyl schopen souvislé myšlenky. Myslel jen na to, jak moc El miluje a doufal, že se bude mít dobře.
V jeho očích se tato láska odrážela, ale taky vzdor. V tom do Chlapce, který přežil, narazil zelený paprsek a síla kouzla ho odhodila až na stěnu za ním, po které se následně bezvládně sesunul až na zem, kde zůstal ležet.
"Konečně," řekl jen Lord Voldemort a i se svými Smrtijedy se přemístil do svého sídla.
16.08.2011 23:03:27
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one