Kapitola třetí - Voldemortovy reakce

Lord Voldemort, nejobávanější černokněžník všech dob se radoval ze svého konečného vítězství. Popravil Pottera, který se ani na nic nezmohl a tím všem dokázal, kdo z nich je silnější.
I když slovo radost není přesné slovo, protože Voldemort už nedokázal mít obyčejnou radost, už nebyl natolik člověkem, aby něco jako radost cítil, spíš cítil něco podobného velikému uspokojení.
Byl tak spokojený s vývojem událostí, že o dvě hodiny později, po Potterově popravě uspořádal velikou slavnost, na kterou byli pozváni všichni jeho Smrtijedi.
"Jsem potěšen, že jste tu všichni mí věrní," uvítal je Lord Voldemort slavnostně a mrazivě zároveň.
"Dnešním dnem teprve začne ta pravá válka, válka, ve které jsme jistými vítězi. Válka, která rozdrtí všechny nečisté, zrádce krve i mudly. Teprve teď se svět dozví, jakou moc mám já, Lord Voldemort, a vy, mí věrní stoupenci, mí Smrtijedi," pronesl řeč. Hned po dokončení svého "proslovu" se velikou síní ozval potlesk všech Smrtijedů a začala několikahodinová oslava.
Ráno, když už bylo po oslavě, zasedl Temný Pán ke svému luxusnímu stolu, kde jej začalo obletovat služebnictvo.
Po dobré snídani se Lord Voldemort pohodlně opřel ve svém křesle a roztáhl noviny, chvíli jen pozoroval titulní stranu, pak ale začal rychle novinami listovat, ale nenarazil ani na jednu zmínku o smrti Harryho Pottera.
Tato skutečnost ho vytočila. Chtěl, aby celý svět věděl, kdo vyhrál.
Vytočilo ho to natolik, že práskl jednou rukou do stolu a druhou, ve které měl hůlku namířil na jednoho, ze svých sluhů, vyslovil zaklínadlo a sledoval, jak se sluha skládá na menší a menší "kousky", přičemž se mu lámaly všechny kosti v těle. Po chvíli se "doskládal" a s tichým puf se vypařilo to nepatrné malé krvavé nic, které z něj zbylo.
"No co, stejně se to snaží ten mudlomil Brumbál ututlat, ale až začne školní rok a slavný Harry Potter nenastoupí do dalšího ročníku, tak to všechno praskne," řekl si pro sebe už klidně Voldemort a jako by nic si začal pročítat Denního věštce.
*
Následujícího rána po zahájení nového školního roku.
"Co mě rušíš Malfoy při mé snídani?" zeptal se ho ledově Temný Pán.
"P...p...pane...j...já...," koktal Lucius před svým Pánem.
"Luciusi, jestli mi okamžitě neřekneš, proč jsi narušil mou snídani, trest tě nemine," zasyčel na něj Voldemort ledově.
"Pane, zjistil jsem, že Potter do Bradavic nastoupil. Nevím jak je to možné, ale je živý," řekl jedním dechem Lucius a pořád v hluboké pokloně stál před stolem svého pána a čekal, jaká bude jeho reakce.
"Už můžeš jít, Luciusi," řekl mu jeho Pán ledově a on ho milerád uposlechl.
Hned, jak se za ním zavřely dveře a venku ho tedy nemohl nikdo slyšet, rozkřičel se na celou síň: "Jak je to možné! Ten malý parchant má být už dávno mrtvý! Ale on ho jeho osud nemine, zemře!" řval Voldemort vztekle a přitom začal mučit a masakrovat své služebnictvo, které se v síni zrovna nacházelo.
Byl to vskutku masakr, ani jeden ze třiceti sluhů, převážně služek, nepřežil, a každý byl zabit jiným způsobem.
Voldemort byl pak vděčný, že si osobní služebnictvo dělá výhradně z mudlů, takže nepřišel vlastně o ani jednoho svého člověka. Na druhou stranu ale znovu hledat personál a nechat ho vycvičit není rychlá záležitost.
Voldemort se po tomto odreagování uklidnil, nabyl své ztracené ledovosti a začal vymýšlet další ďábelské plány, nejen jak Harryho zabít.
*
Harry si mezitím užíval svůj první školní den. Neměli zatím novou profesorku, protože obranu měli až následující den a všichni už byli zvědaví, jaká nová profesorka bude.
16.08.2011 22:40:17
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one