"Ty jo, viděl jsi ty anděly Harry?" ptal se Harryho Ron, když se po snídani vydali na hodinu.
"Archanděly, Ronalde a mimoto, viděli je všichni, přehlédnout se opravdu nedají," řekla Hermiona s úsměvem.
"Archanděl, nebo anděl, jaký je v tom rozdíl?" zeptal se Ron nechápavě.
"Rozdíl je v tom, že archandělé jsou andělé bojovníci, copak jsi si nevšiml těch mečů a brnění?" zeptala se Hermiona.
To už ale dorazili do třídy, Harry je celou dobu poslouchal s úsměvem na tváři, když si najednou vzpomněl, že mu Brumbál říkal, aby té jednotce ukázal jejich pokoje.
"Musím jít, zapomněl jsem na to, že mám ty archanděly odvést do jejich pokojů," řekl Harry ke svým přátelům a vyrazil z učebny rovnou do Velké síně.
Naštěstí si návštěva Harryho nepřítomnosti nevšimla, protože buď jedli, nebo pozorovali duchy, či kouzelný strop.
Za čtvrt hodiny už byli všichni najezení a tak se vydali za Harrym.
Poté, co dorazili k cíli, Harry třikrát prošel kolem gobelínu, když se naproti němu objevily dveře.
Archandělé na to chvíli podezřele a zároveň překvapeně zírali, ale když Harry otevřel nové dveře a vybídl je ke vstupu, nikdo neprotestoval.
Místnost byla pohodlně zařízena, uprostřed byl krásný vyřezávaný dřevěný stůl, naproti dveřím byl krb a po místnosti bylo rozházeno šest pohodlně vypadajících křesel, v jedné stěně byla obrovitá obloukovitá okna, ze kterých byl dokonalý výhled na Zapovězený les a hned v protější stěně bylo pět vchodů do pokojů s velikými postelemi s nebesy.
"Děkujeme, je to tu opravdu perfektní," usmál se Hes, kapitán jednotky a ostatní přikyvovali.
"Jsem rád, že se Vám tu líbí," oplatil jim úsměv i Harry a uvolnil svá křídla ze sevření kouzla a roztáhl je.
"Je hrozné mít je pořád skrytá," poznamenal Harry, když si sedal do jednoho z křesel.
"Ano, to věřím. Od té doby, co jsme se to učili na akademii, jsem to nepoužil," připustil Fes, který se taky posadil do jednoho z křesel.
"Tak mi povyprávějte, jak dopadl zbytek mé jednotky," usmál se Harry.
"Lord Hir si vzal krásnou Lali, dokonce vládli nějakou dobu lesnímu národu a jejich rod tam pořád žije, ostatně jako potomci všech zbylých Rudých lovců " usmál se Jipery, který byl v této jednotce pověřen opatrováním tabulky.
"Der ještě nějakou dobu pobýval různě po spojených královstvích a dokonce uzavřel i pár smluv s významnými kupci na nějaké jeho návrhy," pokračoval ve vyprávění.
"Ano, Der byl vždycky takový hračička," usmál se Harry.
"To my připomíná pane, že jsme vám měli předat vzkaz od pana Dera. Máte do toho konečně pořádně praštit, najít si nějakou babu a makat, že oni už mají několik generací potomků, už jsou dávno pod drnem a vy pořád nic," zasmál se Hes a ostatní i s Harrym se přidali.
"Dál - bratři Typ a Top si našli družky a taky se usadili v Nekonečných lesích, kde pak bydleli všichni," dokončil vypravování Jipery.
"To jsem rád, že skončili v Nekonečných lesích, všichni jsme si to místo i ty lidi oblíbili. Hlavně Hirovi byli sympatičtí," usmál se Harry.
Hned druhý den se stavili za Brumbálem s plánem.
"Pane profesore, až dojde k nějaké akci, řekněte prosím, že jsem na ošetřovně, aby ostatní neměli nějaké podezření," řekl Harry s jiskřičkami nadšení v očích.
"Dobrá Harry, ale dávej na sebe pozor," přikývl ředitel.
O tři dny později, asi hodinu po večeři dostal Harry soví poštou dopis od ředitele ať se okamžitě dostaví do jeho pracovny.
Harry neváhal, vymluvil se Ronovi a Hermioně, že musí za Snapem, že zapomněl, že má trest a rychle vyběhl do svého pokoje, kde si vzal svou Archandělskou výbavu a nejvyšší rychlostí vyrazil k ředitelně.
"Harry, zrovna jsem dostal zprávu, že viděli asi čtyřicet démonů. Napadli nějakou malou vesničku a zranili dva bystrozory, kteří se pokusili je zahnat," objasnil Brumbál Harrymu situaci.
Harry jen přikývl, sundal si svůj školní hábit, pod kterým měl své rudé oblečení, vyndal z vaku své brnění, které si připnul i s mečem a dýkou a s úsměvem roztáhl svá bělostná křídla.
"Tak jdeme nakopat pár démonů," prohodil k jednotce archandělů, kteří nevypadali sice tak nadšeně jako Harry, ale spíš ohromeně.
Když ale dorazili na místo, démoni už byli samozřejmě pryč a tak začali hledat stopy. Sice v Harryho jednotce byl na to mistr Hir, ale poradili si i bez něj...
Stopování šlo pomalu, nebo přesněji - démoni se pohybovali velmi rychle.
*
"Pane profesore, máme starost o Harryho, včera se nevrátil z trestu u profesora Snapea," oznámili Ron s Hermionou řediteli, když ho následujícího dne potkali na chodbě.
"Harry je na ošetřovně, protože při včerejším trestu u profesora Snapea ho zasáhl nějaký lektvar, ale nebojte se, je v pořádku, jen si tam nějakou dobu poleží," usmál se na ně Brumbál.
"A můžeme ho jít navštívit?" zeptala se s nadějí Hermiona.
"Ne slečno Grangerová, madam Pomfreyová zakázala Harrymu jakékoliv návštěvy, ale Harry se brzy vrátí," usmál se na ně profesor a odkráčel pryč.
Už uběhl týden a Harry se pořád z ošetřovny nevracel, což Hermioně i Ronovi připadalo nanejvýš podezřelé.
Ten večer šli kolem kabinetu profesorky McGonagallové a zaslechli docela podivný rozhovor: "Zrovna jsem dostala zprávu o dalším útoku těch démonů. Albusi, bylo to v Revborow, snad se tam tentokrát dostanou včas," říkala s obavou profesorka.
"Ano Minervo, snad to tentokrát stihnou, jen doufám, že se ani tentokrát Harrymu nic nestane," přisvědčil ředitel.
"Pořád nemohu pochopit, proč jste vůbec tomu chlapci dovolil tam jít," kroutila profesorka přeměňování hlavou.
Dál už neposlouchali, protože někdo vzal za kliku a oni nechtěli být přistiženi při odposlouchávání cizího rozhovoru.
"Tak přece jen Harry není na ošetřovně," usmála se Hermiona.
"To jo, musíme se za ním vypravit a zjistit o co jde," usmál se Ron a oba přidali do kroku.
"Přemístíme se do toho Revborow pomocí mapy, sice jsme ještě nesložili zkoušku, ale už nás to McGonagallová naučila," vysvětlila svůj plán Hermiona. Opatrně se plížili z hradu ven tak, aby je nikdo neviděl. Moc se jim to nepodařilo, protože je zahlédla profesorka Erehová, která je chtěla zahnat zpět do postelí, protože už bylo po večerce. Ale přemístili se dřív, než se k nim stačila dostat, protože byli už za ochrannou hranicí Bradavických pozemků.
Profesorka doběhla na místo, kde před chvílí zmizeli dva studenti a jen nevěřícně zakroutila hlavou a přemístila se za nimi podle zbytkové magie po přemístění.
Objevila se v nějakém lese. Díky tomu, že byl už podzim, bylo přes holé větve vidět na malou vesničku, která byla z poloviny v plamenech.
Před sebou uviděla siluety dvou postav a hned se vydala za nimi. Jakmile dorazila na místo, kde byli, čapla každého za jedno rameno, přiblížila se tak tiše, že se oba dva lekli, otočili se na ní a v jejich obličejích se zračilo velké překvapení.
"Paní profesorko? Co, co tu děláte?" vykoktal se Ron.
"Na to bych se spíš měla zeptat já, nemyslíte pane Weasley?" připomenula profesorka se zdviženým obočím. Vtom je vyrušil Hermionin přidušený výkřik, rychle se podívali směrem, kterým koukala ona a také je zaplavila náhlá vlna strachu.
Nad jednu ze střech zrovna vyletělo asi osm velkých nestvůrných a okřídlených bytostí, s meči v rukou a blížily se k nim.
Najednou se z toho samého místa vynořil jeden z těch andělů, kteří u nich ve škole byli na návštěvě a vrhl se na jednoho z démonů. Ten se otočil a anděla odhodil takovou silou na jednu z hořících střech, že jí proletěl a zmizel někde uvnitř trosek.
Démon se šklebil na místo, kam odhodil nebohého anděla, ale najednou se ohromnou rychlostí vynořilo dalších pět andělů a jeden z nich, aniž by na cokoliv čekal, či zpomalil, tak bestii usekl hlavu a letěl na zbylých sedm.
Rozpoutala se opravdová bitva. Démoni, používali i nějaká kouzla, kterým se ale andělé naštěstí zdárně vyhýbali.
Harry udělal kotrmelec ve vzduchu, při čemž jednomu démonovi uťal nohu a následně mu zaryl meč do krku.
Archanděl, který zmizel v hořící budově, vylétl dírou ve střeše a vrhl se znovu na pomoc svým druhům.
Profesorka Erehová, Ron a Hermiona jen němě zírali se strachem i s obdivem na bojující anděly.
Hermiona si hlavně všimla jednoho, který vůbec nezastavoval a byl pořád v pohybu. Útočil na démony nesmírnou rychlostí a přesností, ale nikdy se jí nepodařilo zahlédnout jeho tvář. Vždy byla ve stínu, nebo něčím zakrytá, byla přece jenom noc a jediným zdrojem světla byly hořící budovy.
Ostatní andělé sice neměli tak ladné a obratné pohyby, ale dávali démonům taky dost zabrat.
Asi po dvou minutách, které tříčlenné skupince na pokraji lesa připadaly jako přinejmenším čtvrt hodiny zůstal jen jeden démon, který se hnal k nim. Když byl už u nich a chystal se rozmáchnout svým mečem, zasekl se v půli pohybu, vytřeštil oči a flákl s sebou o zem přesně jim k nohám.
Profesorka, Ron i Hermiona se napřed koukala na démona, kterému ze zadu z hlavy trčel jílec dýky, pak se jejich pohledy stočili k postavě, která zrovna přistávala asi tři metry od nich, ještě stále s nataženou rukou od hodu.
Hermiona se jen zmohla na tiché: "Harry?" a omdlela.
16.08.2011 22:46:16
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one