Kapitola první - Návrat domů

Harry pocítil žár, který ale nebyl spalující a bolestivý, spíš se podobal slunci za horkého letního dne. Pak se ochladilo a znovu to nebylo jako předtím, nebyl to štiplavý a nepříjemný mráz, bylo to jako chladný vánek, který ho zchladil po přílivu horka. Chviličku bylo ticho, až se začaly ozývat hlasy. Jen šeptaly, smály se a povídaly si, až nakonec vypadl z oblouku ven.
Nebyl ale na ministerstvu, ocitl se na nějakém výběžku z útesu a před ním se rozkládalo širé moře. Kdyby neměl křídla, asi by byl ztracen, protože útes, z kterého výběžek vyčníval, byl příkrý a moc míst k zachycení na něm nebylo.
Výběžek samotný byl asi dva metry dlouhý a čtyři široký, přiřemž celou tuto podívanou osvětloval pouze měsíc a hvězdy.
Harry popadl své věci, které upustil při průchodu na zem a vzlétl vzhůru. Když se dostal do dostatečné výšky, spatřil světla nějaké vesnice. Nebyla nijak moc velká a byl u ní les, tak se k němu rozlétl.
Přistál u něj a složil křídla tak, aby je měl zakrytá svým pláštěm, který sloužil především k tomuto účelu a vydal se pomalu k vesnici.
Většina domků už byla ponořena ve tmě a největší světlo vycházelo z hospody.
Když Harry otevřel dveře, tak ruch v hospodě na chvíli ustal, ale za okamžik už znovu nabyl na síle a lidé se vrátili zpět k předešlým činnostem, což bylo buď vyprávění příběhů svým společníkům, nebo poslouchání a v obou případech nemohlo chybět popíjení piva.
Harry přešel až k baru, kde si ho přeměřil výčepní nedůvěřivým pohledem.
"Kdo jste mladý pane?" zeptal se uctivě.
"Jen tudy procházím. Potřeboval bych poradit, kterým směrem je Londýn," řekl Harry, když si všimnul, kam míří barmanův pohled - na jeho meč, který byl na vak příliš dlouhý a tak část vykukovala ven.
"Londýn?" podivil se výčepní a zadíval se Harrymu do tváře, "Támhletím směrem," ukázal, "ale je to pořádná dálka, i autem to trvá dost dlouho, než se tam dostanete," řekl a kroutil přitom hlavou.
"Děkuji, moc jste mi pomohl," poděkoval Harry a odešel z hospody, než se stačily úplně zavřít dveře, tak roztáhl svá křídla, odrazil se a odlétl zpět k lesu. Výčepní, který to všechno viděl, se skácel za bar až to zadunělo.
Když se Harry dostal zpět do lesa, tak si vytáhl svůj meč, který mu už předtím nabízel pomoc, která by ale byla bez určitého směru na nic, teď ale pomoc neodmítl.
"Erveaste dekver festeo," pronesl Harry do tiché noci. Najednou se obloha zatáhla, vyjel z ní obrovitý blesk, který narazil do Harryho, tomu se však nic nestalo. Ozvala se hromová rána a hned nato byla noční obloha bez jediného náznaku mráčku či bouřky a nebylo památky ani po Harrym, ani po jeho věcech.
V ten samý okamžik se nedaleko Anglie zatáhla obloha a z ní vyrazil totožný blesk, který s ohromnou ránou narazil do země, v níž se ztratil. Na místě nárazu teď stál Harry i se svými věcmi a obloha se znovu vyjasnila.
"To bylo něco," řekl si pro sebe Harry s úsměvem.
Byla noc a tak využil malé pravděpodobnosti, že ho někdo uvidí a rozlétl se k Londýnu. Chvíli hledal místo, kam měl namířeno, ale našel ho poměrně brzy.
Přistál uprostřed Grimauldova náměstí, chvíli se soustředil, aby mu křídla zmizela. Toto kouzlo nepoužíval téměř vůbec a tak mu trvalo dvě minuty, než křídla zmizela.
Doopravdy křídla nezmizela, Harry je stále měl, jen nebyla vidět a ani po hmatu by jste nepoznali, že Harrymu ze zad poblíž lopatek vyrůstají dvě zářivě bílá křídla.
Toto "kouzlo," ale mělo mnoho nedostatků, například nebylo zrovna pohodlné, mít takto schovaná křídla a po nějaké době to začínalo i bolet, jako byste si přeleželi ruku.
Kromě toho kouzlo vydrželo asi čtyřiadvacet hodin, bez obnovení. Většina archandělů ale nevydrží takovou dobu mít křídla schovaná a tak je časové omezení nejmenší problém.
Harry pomyslel na dům číslo dvanáct, který se pomalu začal objevovat.
Neviděl jsem to tu skoro deset let a tady neuběhlo ani pět hodin, pomyslel si Harry. Opatrně otevřel dveře a okamžitě je za sebou zase zavřel.
Až sem doléhali hlasy z kuchyně, většinou zněly smutně, nebo naštvaně, dokonce tam bylo slyšet i vzlykání a popotahování.
Harry se zhluboka nadechl a vkročil do místnosti.
Zatím si jej nikdo nevšiml, Lupin zrovna chodil sem tam po místnosti a lamentoval při tom rukama: "Měli jsme ho víc hlídat a teď by tu byl s námi...nebo jsme ho měli rovnou přesunout sem. Ahoj Harry," řekl mimoděk, když si ho všiml koutkem oka, "nebo jsme měli...," v tom se zarazil a otočil se zpátky k Harrymu, který stál mezi dveřmi, opíral se o futra a s úsměvem sledoval Remusův překvapený a nechápavý výraz.
"Ahoj Reme," opětoval Harry pozdrav.
To už se k Harrymu ale přihnala paní Weasleyová, která stále vzlykala, ale teď s úsměvem Harryho objímala a Harry děkoval bohu, že už není tak vyhublý jako předtím, protože by to vroucí obětí určitě nepřežil.
Když po pěti minutách drtivého objetí Harryho paní Weasleyová pustila, vrhla se na něj Tonksová, která taky měla zarudlé oči od pláče.
"Já věděla, že se z toho dostaneš, ty se vždycky ze všeho dostaneš," mlela přitom.
Pak Harryho objal i pan Weasley a nakonec i Remus, který pořád vypadal dost překvapeně.
"Ale...ale...jak?" vypadlo nakonec z Remuse, když se všichni posadili ke stolu.
"No, tak vezmeme to ve zkratce," usmál se na jejich zvědavé pohledy Harry, "Oblouk smrti, který máme na ministerstvu, není opravdový Oblouk smrti. Ten náš oblouk je něco jako brána do jiného světa, kde jsem nějakou dobu byl, než jsem našel třetí oblouk, kterým jsem se mohl vrátit," vysvětlil Harry.
"Dyť to není ani pět hodin," nechápal pan Weasley.
"Ano, tady čas běží jinak, než tam," řekl Harry.
"A co Sirius?" zeptal se po chvíli ticha Lupin.
"Sirius už tam nebyl, odešel pravým Obloukem smrti do posmrtného života za mamkou a taťkou," řekl Harry trochu posmutněle.
"Až se to dozví Brumbál, tak bude radostí bez sebe. Byl úplně zničený a dává si zavinu tvou...hmm...domnělou smrt," řekla paní Weasleyová.
"Tak já za ním zajdu rovnou teď," řekl Harry zvesela.
Přešel ke krbu a o chvíli později mizel v záři zelených plamenů.
Profesor Brumbál stál u okna a ani si nevšiml, že mu zrovna někdo vyletěl z krbu. Stál pořád u okna a zíral na Zapovězený les.
Harry tedy pomalu přešel k oknu a stoupl si vedle ředitele, který si Harryho stále nevšiml.
"Dnes je krásná noc, že?" nadhodil Harry.
Brumbál sebou cukl a podíval se na Harryho. Bylo to snad poprvé, kdy Harry viděl Bradavického ředitele s tak překvapeným výrazem.
"Harry," řekl potichu ředitel.
"Ano, pane profesore?" řekl Harry s úsměvem.
"Harry, jsi to vážně ty?" ujišťoval se ředitel a objímal Harryho.
"Ano, pane profesore, jsem to já," přisvědčil Harry.
Pak si dlouho do noci povídali a Harry dokonce řediteli řekl bližší informace o jeho pobytu v jiném světe. Nakonec se Brumbál dozvěděl i o křídlech a okamžitě je chtěl vidět, v čemž mu Harry rád vyhověl, protože už ho začaly bolet. Roztáhl svá křídla a zaplnil s nimi téměř celou ředitelovu pracovnu.
Brumbál uznale pokýval hlavou a pozorně si křídla prohlížel.
Bavili se spolu až do rána a ředitel se dozvěděl téměř všechno, co se Harrymu stalo v jiném světě.
"A...pane profesore, prosím, neříkejte o tom nikomu," poprosil Harry ředitele.
"Dobrá, ale stejně se to jednou všichni dozví," řekl ředitel s úsměvem, "A tady to myslím patří tobě," dodal a hodil Harrymu jeho hůlku.
"Děkuji, pane profesore, a nashledanou," rozloučil se Harry a ztratil se v zelených plamenech.
Objevil se v kuchyni, kde paní Weasleyová s úsměvem připravovala snídani.
"Dobré ráno," pozdravil a sedl si za stůl.
"Á Harry, jdeš právě včas," řekla Ronova mamka šťastně a už Harrymu nandávala na talíř.
Paní Weasleyová se vyklonila ze dveří kuchyně a zakřičela nahoru ke schodům: "Snídaně."
O chvíli později už přišlo včerejší osazenstvo kuchyně s úsměvy na tváři a za nimi se šourali Fred, George, Ron, Ginny a i Hermiona, všichni vypadali dost přepadle.
Ve dveřích kuchyně se ale všichni zastavili, protože to Hermiona zabrzdila okamžitě, jakmile Harryho spatřila.
"Harry...jak?...vždyť my...teda já...on...vlastně ty," začala blekotat Hermiona a nakonec se se slzami v očích vrhla Harrymu do náruče, kam ji následovala i Ginny. Ron chvíli nechápal, ale pak kamaráda pořádně objal také.
Fred s Georgem jen Harryho poplácali po zádech: "Harry Potter se přece dostane ze všeho a my si o tebe dělali starosti," zakroutil nevěřícně Fred hlavou.
"Taky pravda, ty se umíš dostat z každého maléru, i ve škole tě nechytnou tak často, jako nás," usmál se George.
Celý den se potom jen smáli a bavili se. Harry jim ve zkratce řekl, co se stalo, jako předtím v kuchyni a prakticky celý den jen hráli nejrůznější kouzelnické hry. Večer se konala oslava na Harryho návrat a do postelí je paní Weasleyová vyhnala až v jednu hodinu ráno, což bylo u ní snad poprvé.
16.08.2011 22:36:25
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one