Kapitola patnáctá - Konečná bitva

Harry se po skvělé snídani omluvil, že musí jít něco zařídit a přemístil se rovnou na Grimauldovo náměstí 12.
Tam panoval smutek, protože Snape už jim podal zprávu o tom, jak Voldemort oslavuje Harryho smrt.
"Co se děje?" zeptal se Harry, když vešel do kuchyně a opřel se o rám dveří.
"Harry umř...Harry," vykřikl poslední slovo Remus a okamžitě vyskočil ze židle a objal ho.
"Jo, sem to já," usmál se na Remuse a přivítal se i s ostatními: Tonksovou, Moodym, panem a paní Weasleyovými.
"Ale jak je to možné, dyť Snape…," zeptal se Remus, když už všichni seděli na svých židlích.
"Trefil mě smrtící kletbou, ale nějak se mu nepovedla," pokrčil Harry rameny.
"Jen tak mimochodem, mám vás pozdravovat od rodičů a Siriuse," usmál se na ně Harry.
"Cože?" nechápal Remus.
"No, říkali, ať vás pozdravuju," vysvětlil Harry.
"Ty ses s nimi setkal?" zeptala se udiveně paní Weasleyová.
"Ano, když mě zasáhla ta kletba, mají se dobře," řekl a pak se všichni dali do hovoru a říkali Harrymu co se dělo po zprávě o jeho smrti.
"Musíme využít momentu překvapení a zaútočit na Voldemorta, je to velká šance, která se už nemusí opakovat," řekl nakonec Harry.
"To je blbost Pottere, sice bych do toho šel, ale vůbec nevíme, kde je ten parchant zalezlej," namítl Moody.
"To nechte na mě, o démony se postarají Hesovi lidi, na vás budou jen Smrtijedi, mozkomory bych mohl zvládnout taky já," usmál se Harry.
"Musíme teda svolat řád, ale ten svolává jen Brumbál, někdo musí za ním," upozornil Remus.
"Já tam půjdu, vy zatím udělejte bílé pláště, aby se v té vřavě rozeznalo na jaké jste straně. Kouzlo je: Sederium Tulfus, udělejte jich dost pro všechny," řekl Harry a sám si zaklínadlem jeden zářivě bílý plášť s hlubokou kápí vyčaroval.
Harry si ho hned oblékl a nasadil si kápi tak, aby ho nikdo nepoznal. Přece jen nechtěl, aby Voldemort věděl, že je naživu dřív, než to bude nutné.
Přemístil se rovnou před hranici Bradavických pozemků a okamžitě vyrazil rychlým krokem k hradu. Plášť za ním vlál a dodával mu na tajemnosti.
Zarazil se až před chrličem, kde řekl heslo a následně vystoupal po točitém schodišti až nahoru k dřevěným dveřím, na které zaklepal.
"Dále," ozvalo se zevnitř a tak vstoupil, hned si sundal kápi.
"Dobrý den pane profesore," pozdravil a nehledíc na ředitelovo překvapení pokračoval, "Dnes zaútočíme na Voldemorta a bude s ním na vždy konec," oznámil prostě.
"Ale, Harry, nevíme, kde je," upozornil ředitel klidně.
"O to se postarám já," odvětil Harry taktéž klidným hlasem.
Ředitelovi se blýsklo v očích: "Tak dobrá, za dvě hodiny na ústředí, dojdi pro Hese a ostatní a ať si nezapomenou výzbroj, ostatně, i ty by ses konečně mohl všem předvést," usmál se ředitel a začal pracovat na svolávání řádu.
Harry už na nic nečekal a vyrazil k Nebelvírské věži, kde si chtěl vzít své věci a co nejrychleji zmizet, ale moc se mu to nepodařilo. Nebelvírská společenská místnost úplně plná jako kdyby jen čekali, až se Harry ukáže.
Naštěstí jej nepoznali, protože měl znovu nasazenou kápi, ale podezřelá postava v bílém, která mířila do chlapeckých ložnic šestého ročníku, když jim ráno oznámili úmrtí jejich spolužáka byla dost podezřelá a okamžitě jí následoval i Ron, Neville, Dean i Seamus.
Harry si jich nevšímal a vybral si ze svého kufru vše potřebné, což znamenalo kouzelný vak, ve kterém měl svou zbroj a hlavně svůj meč, který určitě ještě hodně pomůže v nadcházející bitvě.
Když chtěl ale opustit ložnici, tak mu jeho spolubydlící zastoupili cestu.
"Co se děje a proč bereš Harryho věci?" zeptal se Ron.
Harry se rozhlédl, jestli někde kolem není něco, nebo někdo, kdo by je mohl sledovat, či odposlouchávat a pak si sundal kápi.
"Harry?" vyvalili na něj překvapeně všichni čtyři oči.
"Jo jsem to já. Rone, dávej na všechny pozor a hlídejte dneska Bradavice," řekl instrukce a chtěl odejít, ale Ron ho zastavil.
"Proč máme hlídat Bradavice, co se děje?" zeptal se důrazně.
Harry si povzdechl, ale řekl jim to. Věděl, že oni a ani nikdo z Nebelvíru Voldeortovi nic neprozradí.
"Dneska bude konečná bitva, takže tady v Bradavicích nebude skoro žádný profesor, takže je musíte hlídat vy," vysvětlil.
"To teda ne, já jdu s tebou Harry," zamítl to Ron.
"Já jdu taky," řekl rozhodně Nevil a ostatní přikyvovali.
Harry chvíli přemýšlel: Smrtijedů je hrozně moc a členů řádu málo, takže by se posily hodily, ale jsou to jenom studenti a nemají proti Smrtijedům moc velkou šanci.
"Tak dobře, svolejte BA do komnaty nejvyšší potřeby, já tam přijdu asi za hodinu i s Hesovými lidmi," oznámil Harry, nasadil si kápi a rychle opustil Nebelvírskou věž.
Tři čtvrtě hodiny mu trvalo, než sehnal všechny archanděly a nakonec po skoro hodině stáli všichni před vchodem do Komnaty nejvyšší potřeby, všichni už byli oblečení ve své zbroji a pod paží drželi své zářivé přilby.
Harry řekl novinku o účasti nějakých lidí z BA i Brumbálovi, který jen přikývl, věděl, že potřebují každou pomoc jako Harry.
Když vstoupili, tak na ně všichni uvnitř ohromeně zírali, hlavně na Harryho, který měl své křídla taky odhalené.
"Tak, dneska se bude konat útok na Lorda Voldemorta a jeho přisluhovače, kdo chce jít do bitvy? Není nutný, abyste chodili, je to nebezpečné a není ani stoprocentní jistota, že zvítězíme, je to jen na vás, jak se rozhodnete?" řekl Harry a tak trochu doufal, že je zastrašil.
"My jdeme," řekla Hermiona a i s Ronem a Nevilem přišli blíž k Harrymu, ostatní začali souhlasně mumlat a nakonec se přidala celá BA.
"Dobře," přikývl Harry.
"Hermiono, jdi říct Nebelvírským, ať se postarají o bezpečnost hradu. Je možné, že někteří Voldemortovi poskoci sem přijdou," řekl jí a ona s přikývnutím opustila místnost.
"Vy ostatní si vyčarujte pláště, formule je: Sederium Tulfus," řekl jim a všichni ho uposlechli. Když po nějaké době měli všichni nasazené bílé pláště, Harry mávl hůlkou, zamumlal pár slov a všem se na levé straně hábitu v místech, kde je srdce objevilo stříbrnou nití vyšité ozdobné BA.
Hned, jak to udělal, zničehonic se zjevil Fawkes i s několika krabicemi, kde byly stejné přilby, jako ty, které dostali od ředitele oni s Ronem a Hermionou, jen vzadu, kde oni měli znak Fénixova řádu zářila písmena BA.
Fawkes Harrymu podal vzkaz a hned potom zmizel, na lístečku byla zpráva od ředitele: Přemístěte se na ústředí, budou tam už všichni.
"Vezměte si každý jednu helmu," zavelel Harry. Když měl každý člen BA svou přilbu, v krabicích už nezbyla ani jedna.
Hermiona, když se vrátila, vyčarovala si také plášť, na který jí Harry přičaroval BA a pak se všichni společně vydali za pozemky Bradavic.
Ron s Hermionou měli svoje přilby už z minula a teď měli všichni zakryté hlavy stříbrnými přilbami, které ale byly schované pod kápěmi.
Menší armáda v bílém (až na Harryho, který měl svůj rudý oděv, ale díky zářivě bílým křídlům se nemusel obávat, že by si ho spletli se Smrtijedem) se shromáždila za hranicí Bradavických pozemků.
"Teď se všichni chytněte za ruce a semkněte se co nejvíc k sobě, přemístíme se," zavelel Harry a o chviličku později už byli všichni na Grimlaudově náměstí číslo 12.
Řád byl překvapen jak nenadálou posilou, tak Harryho křídly a stejně byli překvapeni i členové BA, kteří čekali, že se přemístí rovnou na bitevní pole, ale mezitím jsou mezi lidmi, kteří jsou oblečeni úplně stejně jako oni, až na to, že někteří ještě neměli nasazené přilby.
Brumbál s úsměvem došel až k Harrymu: "Jsem rád, že už jste dorazili a v tak hojném počtu," řekl.
"Harry, Hermiona, Rone, otočte se na okamžik," požádal je ředitel a následně jim namířil hůlkou na přilby a zamumlal nějaká slova. Pod znamením Fénixe se jim objevila i písmena BA.
"Tak jdeme na to," řekl Harry.
"Všichni se připravte," zavelel Brumbál.
Harry vytáhl svůj meč a pronesl několik slov, která mu našeptával. Bylo poznat, jak se jeho zbraň těší na nějakou akci, na příležitost vybít ze sebe tu energii, kterou za dobu své nečinnosti stačila nashromáždit.
Všem se zatmělo před očima a najednou stáli na nějaké pláni, opravdu to tu nevypadalo příjemně, kolem byl sice les, ale jako by se i on bál přiblížit na místo, kde stáli, zem byla vysušená a rozpraskaná, bez jediné rostlinky a jiného druhu života a obloha nad tímto místem byla neustále zatažená.
Před nimi stál obrovitý a hrůzu nahánějící hrad z černého kamene, kolem kterého létala spousta mozkomorů, kteří si jich zrovna všimli.
Všichni mozkomorové jako hejno včel zamířily na skupinu v bílém, kteří se na to dívali se strachem a beznadějí v očích.
Harry nadzvedl meč a klepl s ním o zem, jako nějakou holí a přitom vykřikl: "Edero," jeho hlas se rozlehl široko daleko, ozvala se hromová rána a z místa, kde se meč dotkl země se zvedla obrovská vlna zářivě bílého světla, která vyrazila do všech stran.
Mozkomorové zaječeli, až z toho všem naskočila husí kůže a dali se na útěk, ale vlna byla příliš rychlá. když se nějakého mozkomora dotkla, nebohá temná bytost zavřískala, až z toho praskala okna a rozpadla se v prach.
Když vlna pohltila posledního mozkomora, prostě se rozplynula a nebylo po ní ani památky.
Všichni jen ohromeně zírali do míst, kde zmizelo asi něco přes dvěstě temných postav.
Harry se vydal k branám Temného hradu a tím probral i ostatní, kteří ho následovali.
Harry s Brumbálem po boku se postavili před Bránu.
"Všichni na teď vyšlete na Bránu kouzlo Bombardo," zavelel ředitel.
"Teď," vykřikl a ozvalo sborové: "Bombardo."
Brána i přes všechna kouzla, kterými byla jištěná se rozlétla na všechny strany a zbyly po ní jen třísky.
"Smrtijedy nešetřete a snažte se jich dostat co nejvíc," zavelel Harry ke členům BA.
"Hesi, vy se postarejte o přeživší démony," řekl, Hes na to kývl a zmizel i se svými lidmi v jednom z tunelů.
Armáda v bílém se rozlila jako voda do všech průchodů a co jí stálo v cestě bylo hned přemoženo.
Ač bylo Smrtijedů hodně, tak byli rozděleni na skupinky po deseti, maximálně dvaceti a na tak veliký útok nebyli připraveni. Skončili svázaní a omráčení, v některých případech dokonce i mrtví, ale to byli jen nehody.
Harry neomylně zamířil velkou chodbou přímo naproti bráně rovně do útrob hradu, bezpochyby tam měl Voldemort svou velkou síň, ve které přebýval.
Když Harry rozrazil konečně poslední dvoukřídlé dveře, tak se lidi v bílém, kteří šli s ním, okamžitě vrhli na přítomné Smrtijedy.
Harry se rozhlédl po místnosti a s radostí zjistil, že tu není ani jeden démon, přece jen na ně bylo ještě moc brzy a byli zalezlí někde ve sklepeních, kde teď nejspíš bojují s Hesem a ostatními archanděly o holý život.
Harry si všiml, že Voldemort zrovna jedním kouzlem odhodil asi patnáct kouzelníků a chtěl je pomalu začít zabíjet.
"Voldemorte," zavolal na něj Harry a tím odvedl jeho pozornost od lidí z řádu a BA.
"Jak se opovažuješ mě nazývat jménem?" zasyčel ledově Pán Zla.
Harry neodpověděl, jen si sundal přilbu.
"Jak...vždyť máš být mrtvý!" vykřikl Voldemort překvapeně a rozzuřeně najednou.
"Ty taky už máš bejt dávno pod drnem, ale neboj, přišel jsem to napravit," ušklíbl se Harry.
"Nemáš šanci, ty spratku jeden," ušklíbl se Voldemort a začal na Harryho metat kouzla, která Harry odkrýval, ničil a následně opětoval útok.
Trvalo to asi dvacet minut a stále na sebe metali jedno kouzlo za druhým, oba už měli dost zranění. Harry měl zlomenou levou ruku a veliký šrám přes stehno a hruď, Voldemort zase měl zlomenou nohu a obrovitou ránu přes obličej, přesto se držel vzpřímeně, spíš se vznášel, jelikož nemohl stát na nohou.
V průběhu boje se k sobě dost přiblížili a teď na sebe sesílali jedno kouzlo za druhým asi z metrové vzdálenosti.
Harryho zasáhla další kletba, která mu udělala další řeznou ránu, tentokrát na pravém boku, Harry se naštval a hůlka nehůlka praštil Voldemorta do míst, kde by měl za normálních okolností nos, Pán zla to neustál a skácel se k zemi, ale během pádu seslal na Harryho další kouzlo, které chlapce, který přežil, odkoplo vysoko do vzduchu, kouzlo bylo tak silné, že pod jeho náporem Harrymu praskla asi dvě žebra a v kotrmelcích a piruetkách letěl vzduchem.
Temný pán si myslel, že má vyhráno, nebo aspoň na chvíli od Harryho pokoj a tak polevil v ostražitosti, čehož Harry využil a mezi jednou otočkou ve vzduchu na něj vrhl smrtící kletbu, která narazila do Pána všeho zla a vpila se do něj.
Voldemort, který už znovu stál, či se vznášel, zařval bolestí, padl na kolena a stále řval, jako by byl pod kletbou Cruciatus.
Kolem klečící postavy se začal tetelit vzduch a Temný pán se začal rozpadat v černočerný prach, až už z něj zbyl jen popel, který poletoval v malém víru, i když v síni žádný vítr nebyl.
Harry mezitím stačil zastavit svůj nedobrovolný let díky křídlům a pomalu se snášel k zemi pozorujíc, co se děje s Voldemortem.
Vír popela se najednou zformoval do obličeje temného pána, který se následně propadl sám do sebe, ozvala se hromová rána výbuchu a na místě, kde ještě před chvílí klečel Pán všeho zla byl jen kráter v podlaze z černého mramoru.
Tlaková vlna porazila všechny, co byli v sále, ale i přesto, když se znovu všichni lidi v bílém vyškrábali na nohy, radovali se.
O asi hodinu později se všichni shromáždili před Temným sídlem, Smrtijedi byli svázaní a hlídaní a Bílá armáda měla jen spoustu zranění těžkých či lehkých, ale jako zázrakem se útok obešel bez úmrtí, Smrtijedi zemřeli pouze tři a z toho se dva zabili, když viděli pád svého Pána.
Démoni byli zabiti do jednoho a celý svět mohl začít slavit zničení Pána všeho zla.
Harry napřáhl svůj meč proti černému hradu a za jeho pomoci, který mu udával slova, dokončil tento boj.
S posledním slovem se ze zamračené oblohy začaly snášet obrovské blesky, které během pěti minut srovnaly Temné sídlo se zemí. Když padla poslední zeď, obloha se po dlouhých letech vyjasnila.
16.08.2011 23:07:04
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (861 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one