Kapitola desátá - Starosti

Harryho ráno probudilo ťukání na sklo. Když se podíval, co ho vzbudilo, uviděl školní sovu, jak klove do skla, dožadujíce se pozornosti.
Harry tedy přešel k oknu, otevřel ho a sově odvázal od nožky, kterou k němu natáhla, malý stočený pergamen a sova okamžitě odletěla.
Harry rozvinul zprávu a četl: "Harry, čekám tě ve své pracovně i s tvými přáteli, heslo je Erstova duhová tyčinka. Ředitel."
Na Brumbála dost stručný vzkaz, pomyslel si Harry a šel vzbudit Rona, který zatím pořád pochrupával ve své posteli.
"Sakra Harry, proč mě budíš, vždyť je neděle," zamumlal rozespale Ron a převalil se na druhou stranu.
"Máme zajít za Brumbálem, něco nám chce," oznámil Harry a tím svého kamaráda dokonale probral, "A proč jsi to neřekl hned?" zeptal se Ron a snažil si na ruce natáhnout nohavici svých kalhot.
"Nemusíš pospíchat, ještě zajdu vzbudit Hermionu," řekl Harry s úsměvem a už vyrazil pryč.
Když dorazil před točité schodiště vedoucí do dívčích ložnic, tak se zarazil. Věděl co se stane, když se pokusí vyjít schody a opravdu nechtěl skončit rozmáznutý pod schodištěm. Nakonec zhodnotil všechna pro a proti, roztáhl svá křídla a dolétl až ke dveřím s označením: šesté ročníky aniž by zavadil o zem.
Měl štěstí, že si v neděli chtějí všichni studenti přispat, takže ho nikdo neviděl a byl tomu rád.
Opatrně otevřel dveře a nakoukl dovnitř, byly to ty správné dveře. Opatrně přistál na prahu dveří, schoval křídla a po špičkách přešel až k posteli, na které klidně oddechovala Hermiona.
Harry jemně zatřásl jejím ramenem a tím jí probral, chvíli jen rozespale koukala kolem sebe, ale když zaregistrovala Harryho, tak se lekla, až málem spadla z postele.
"Co tu děláš Harry?" zeptala se ho potichu, aby nevzbudila spolubydlící, po tom, co si přitáhla svou přikrývku až ke krku.
"Máme jít za Brumbálem, tak jsem si myslel, že bys to měla vědět," řekl Harry s úsměvem a odcházel z místnosti.
Hned po jeho odchodu se Hermiona dala do oblékání.
O půl hodiny později už si sedali v ředitelově pracovně do nabízených křesel.
"Jsem rád, že jste přišli tak brzy," usmál se na ně Brumbál.
"Udělali jsme něco špatně, poznal nás někdo?" strachoval se Harry.
"Ale ne, to vůbec ne Harry, popravdě bychom to bez vás asi nezvládli. I s vámi nás bylo míň než Smrtijedů a ti démoni by byli veliký problém," usmál se ředitel a zahnal tak Harryho obavy.
"Chtěl jsem vám jen poděkovat, opravdu jste nám moc pomohli," pokračoval Brumbál.
"Všichni vám moc děkujeme za ty přilby," usmál se Harry.
"Nemáte zač Harry, to byla maličkost a je to tak trochu i propagační záležitost," řekl ředitel a zajiskřilo mu v očích.
"Propagační? Jak to myslíte pane profesore?" zapojila se do rozhovoru i Hermiona.
"Vy jste si nevšimli?" zeptal se ředitel překvapeně a všichni jen zakroutili záporně hlavami.
Ředitel odněkud vyndal tu samou helmu, jakou dostali oni a ukázal na vyrytý obrazec vzadu na přilbě, zobrazoval fénixe vylétajícího z plamenů.
"Když má někdo přilbu nasazenou, tak znamení rudě pulzuje. Víte, možná ty přilby zavedu v celém Fénixovu řádu. Dlouho jsem nad tím přemýšlel a bylo by nejspíš i bezpečnější, kdyby si do takovýchto střetů brali členové přilby kvůli utajení identity. Přece jen je nebezpečné, aby Smrtijedi věděli, kdo je v řádu," pokýval hlavou ředitel zamyšleně.
"Takže už patříme do řádu?" zeptal se s nadějí v hlase Ron.
"Ne, to určitě ne pane Weasley, k přijetí do řádu by jste potřeboval souhlas většiny jejich členů, především by jste se tam musel přihlásit a nemyslím si, že by s tím Molly zrovna souhlasila," řekl Brumbál s úsměvem a pobavenými jiskřičkami v očích.
"Pane profesore a co se stalo s oběťmi? Myslím se zraněnými," zeptal se Harry, když si vzpomněl na dívky, které kvůli němu utrpěli poměrně vážná zranění.
"Jsou v mudlovské nemocnici, ve městě nedaleko té vesnice. Samozřejmě jen ti, co potřebují dlouhodobou péči, ostatní, které se podařilo vyléčit kouzlem jsou v pořádku ve vesnici," vysvětlil ředitel.
"Pane profesore, mohl bych na dnešek dostat propustku ze školy, potřebuju se někde zastavit," řekl Harry zamyšleně.
"Dobrá Harry. Když mi slíbíš, že se nedostaneš do problémů, tak máš mé svolení opustit školu, ale nezapomeň se do zítřka vrátit na vyučování," mrkl na něj ředitel a pak se s rozloučením Harry, Ron a Hermiona vydali zpět do Nebelvírské věže.
"Kam se chystáš? Jestli chceš, půjdeme s tebou," nabídl hned Ron, když už byli na chodbě, před vstupem do Brumbálovy pracovny.
"Dík, ale tentokrát půjdu sám. Musím napravit jednu svou chybu," pousmál se na kamaráda Harry.
Hned po snídani se Harry zastavil u sebe pro neviditelný plášť a vydal se do ošetřovny.
Pomalu otevřel dveře a proklouzl jimi. Byl pod neviditelným pláštěm, takže každý, kdo by v tu chvíli pozoroval dvoukřídlé dveře vedoucí na ošetřovnu, tak by si myslel, že se otevřely jen kvůli průvanu i když to nebylo možné, protože okna na ošetřovně byla zavřená, jako v celém hradě. Už byl totiž podzim a venku se znatelně ochladilo.
Harry opatrně, aby nevydal ani nejmenší zvuk šel k místnosti, odkud vždy vyjde Ošetřovatelka s nějakým nechutným lektvarem. Když dorazil dovnitř, ocitl se v poměrně dlouhé místnosti, podobné spíše chodbě, která měla po obou dlouhých stěnách police až ke stropu plné nejrůznějších lahviček s elixíry.
Harry teď děkoval madam Pomfreyové za to, že je tak pořádná a má všechny lahvičky svědomitě popsané.
I přesto Harrymu ale trvalo hodnou chvíli, než našel co potřeboval.
Nakonec onen lektvar, který hledal, našel. Měl hojivé účinky na oči, ale musel se podávat jednou týdně, ve stejný čas, po dobu pěti týdnů, což byla menší komplikace, ale Harry doufal, že dívka v nemocnici ani nebude a nic vážného se jí nestalo.
Harry se o zdravotní stav té dívky bál už od jejího pádu do bezvědomí, vyčítal si to a dával si za vinu, že jí ten paprsek (možná) něco udělal.
Byl si jistý, že kdyby lépe mířil, tak Smrtijeda zlikvidoval tím hodem, ale on to nezvládl a trefil ho pouze do ramene.
16.08.2011 22:56:01
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (863 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (257 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one