Kapitola čtvrtá - Zvláštní

Pro Harryho nebyly noci moc snadné. Vzhledem k tomu, že spal v jednom pokoji s více lidmi, nemohl mít křídla volně roztažená. Musel i přes noc používat kouzlo na skrytí křídel, což bohužel nebylo zrovna nejpohodlnější.
Druhé školní ráno se Harry probudil a zjistil, že kouzlo nejspíš podvědomě zrušil, protože jedno z jeho křídel zrovna praštilo Rona do hlavy. Ten se naštěstí jen ohnal po útočícím předmětu a otočil se na druhý bok, kde znovu začal spokojeně pochrupovat.
O půl hodiny později už byli Ron, Harry i Hermiona ve společenské místnosti.
"Kde jste tak dlouho?" zeptala se jich Hermiona okamžitě, jak je spatřila na schodech.
"No...my," začal Ron.
"Ron chce říct, že si trochu přispal," ušklíbl se Harry, seskočil přes zábradlí a přistál vedle Hermiony.
"To není pravda, já jsem jen relaxoval," bránil se Ron.
"Tak jdeme na snídani," zavelela Hermiona.
Harry jí nabídl rámě a Hermiona po menším zaváhání přijala a zavěsila se do něj, zároveň nabídl druhou ruku i Ginny, která zrovna rozespale scházela ze schodů.
A tak se Harry s dívkou po každém boku vydal do Velké síně, následován Ronem, který si ještě snažil vyčistit ještě zalepené oči od ospalků.
Před Velkou síní narazili na Malfoye.
"Á Potter, koukám, že ti šmejdka nestačí," začal posměšně.
Harry bleskově, aniž by cokoliv řekl mávl hůlkou směrem k Malfoyovi.
Tomu jakoby něco podrazilo zezadu nohy, skácel se na zem a pak se s výkřikem rozjel přímo po zadku ke vchodu do sklepení a za ním se ustrašeně rozběhli jeho dva poskoci, kteří vůbec nevěděli, co mají dělat.
"Jdeme dámy?" nadhodil Harry a vydal se znovu na cestu.
"Ty schody mu opravdu nezávidím," poznamenal Ron, když už všichni seděli u stolů.
"Jo jo, je to docela krpál," přikývl vesele Harry.
"Jsem docela zvědavá na způsob učení té nové profesorky, snad to nebude zase jen teorie," poznamenala Hermiona.
"Já myslel, že ty teorii ráda," utahoval si z ní Ron.
"To ano, ale všeho moc škodí," poznamenala Hermiona a zakousla se do svého toastu.
Po snídani měli první hodinu Obrany proti černé magii, všichni se poslušně posadili do lavic a čekali na příchod profesorky.
Nečekali dlouho, otevřely se dveře a dovnitř vpochodovala nová profesorka. Rázným krokem došla až ke katedře, kde se otočila ke své třídě.
Byla dost mladá, mohlo jí být tak nanejvýš dvacet dva let, měla černé k ramenům dlouhé vlasy a sportovní postavu.
"Dobré ráno, třído," pozdravila.
"Dobré ráno, paní profesorko," ozvalo se sborově.
"Jak jistě víte, jsem Vaše nová profesorka Obrany proti černé magii a jmenuji se Felície Erehová," představila se profesorka.
"Dnes se mi jen představíte a pak si mezi sebou dáme souboje jeden na jednoho, abych si udělala představu o Vašich znalostech" vysvětlila.
Začalo představování a Harryho velmi potěšilo, že profesorka nijak nereagovala na jeho jméno a jen pokývala hlavou jako u ostatních. Konečně někdo, komu nevypadnou oči pomalu z důlků, když zjistí, kdo jsem, pomyslel si.
Následně se rozdělovali do dvojic, Ron byl s Hermionou a tak na Harryho nezbyl nikdo, s kým by mohl být ve dvojici.
"Budete se mnou ve dvojici, pane Pottere," oznámila mu profesorka.
Harry jen pokrčil rameny a nijak to nekomentoval.
Profesorka dala pokyn a všechny dvojice se daly do boje.
"Tak pane Pottere, nemusíte se bát, nebudu na vás sesílat žádná těžká kouzla," ubezpečila ho.
Ta vážně asi nemá šajn, s kým má tu čest, usmál se Harry.
"Připravte se, pane Pottere," vyzvala ho.
"Tři, dva, jedna, teď," odpočítala rychle profesorka a následně vyslala odzbrojovací kouzlo.
Harry jen mávl hůlkou a kouzlo vykryl a vrhl na novou profesorku to samé.
Takhle to probíhalo ještě pět minut, profesorka vždy na Harryho seslala nějaké kouzlo, ten ho vykryl a následně na ní použil to samé zaklínadlo. Připomínalo to mudlovský tenis.
Po pěti minutách to profesorku Erehovou přestalo bavit a tak zvolila těžší kalibr, čemuž se Harry pousmál a dál vykrýval a sesílal ta samá kouzla.
Po chvíli už profesorka nedbala na to, že Harrymu řekla, že na něj nebude sesílat žádná silná kouzla a začali po sobě metat stále silnější kletby.
Jak to, že dokáže každou mou kletbu zopakovat, vždyť to se tu určitě ještě neučili, podivovala se profesorka. Tak schválně, jestli zopakuješ i tohle, usmála se v duchu a vyslala na Harryho jedno z nejsilnějších a nejsložitějších kouzel co znala.
Harry zamumlal zaklínadlo a před ním se objevil modře pulzující štít, který kletbu pohltil, ale stejně mu ruka cukla.
Usmál se na profesorku a vyslal na ní to samé kouzlo.
Profesorka ještě zaražená z toho, že kouzlo dokázal vykrýt, byla ještě udivenější, když jej dokázal i vyvolat.
Vyčarovala před sebou štít těsně před tím, než k ní kouzlo dorazilo.
Kouzlo narazilo do štítu takovou silou, že si Felície myslela, že jí to porazí, naštěstí to ustála, ale náraz do štítu jí praštil ohromnou silou do ruky, až jí v zápěstí křuplo.
Erehová to na sobě ale nedala vůbec znát, jen na Harryho uznale pokývala hlavou, ten se s úsměvem poklonil a odešel si sednout.
"Pro dnešek hodina končí, uvidíme se příště," propustila studenty. Když už byla její třída prázdná, okamžitě si chytila svou bolavou ruku a zasykla bolestí.
"Sakra, to byla pecka," ulevila si.
"Musím zajít na ošetřovnu," rozhodla se po chvíli. To naštěstí pro ni nebyl žádný problém, protože teď měla dvě hodiny volno.
"Co se vám proboha stalo?" zhrozila se ošetřovatelka poté, co si prohlédla její ruku.
"No, víte, taková menší nehoda," vymluvila se, bylo jí totiž trapné, že ji dostal její student.
"Tak dobrá, hned vám na to něco přinesu, jen tu chvíli počkejte," řekla a odcupitala pro nějaké pomůcky. Za chvíli byla zpět i s obvazem a nějakým lektvarem.
"Nevíte náhodou něco o panu Potterovi ze šestého ročníku?" zeptala se profesorka ošetřovatelky, když jí obvazovala ruku.
"Ó ano, pan Potter je mým častým návštěvníkem," usmála se madame Pomfreyová, "mohl by se sem rovnou přestěhovat, ten kluk na sebe vůbec nedává pozor. Táhne se to s ním už od prvního ročníku. Vlastně mě tak trochu překvapuje, že tu ještě tento rok nebyl," usmála se a upevnila obvaz, "tak a je to," řekla a s rozloučením odešla.
Felície se rozhodla, že zajde za profesorem Brumbálem a pozeptá se ho na toho Pottera.
Když byla už u dveří do ředitelovy pracovny, tak zaklepala a jakmile se ozvalo "Dále," vešla dovnitř.
"Felície, copak potřebujete?" uvítal jí Brumbál a nabídnul jí ke křeslo.
"Chtěla bych se zeptat na pana Pottera " odpověděla Felície, když se usadila v křesle.
"Harry zase něco provedl?" zeptal se ředitel s úsměvem.
"Ne, to ne, jen je takový...nevím jak to říct...zvláštní," řekla Felície.
"Ano, to je jistě velmi výstižné," rozzářily se mu oči a ředitel se usmál.
"Víte, dnes jsem s ním bojovala, teda jen cvičně samozřejmě," dodala rychle, "a on zvládal všechny kletby, které jsem na něj poslala a zvládl je dokonce i odrazit," řekla s údivem v hlase. "Ano, je to opravdu nadaný kouzelník," přikývl ředitel.
"To bezesporu je, protože pochybuji, že by někdo v jeho ročníku zvládl tyto kouzla," řekla zamyšleně.
"Ještě by je možná zvládla Hermiona Grangerová, to je opravdu velice chytrá a talentovaná čarodějka," poznamenal ředitel.
16.08.2011 22:42:29
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one