Ministerstvo zatčené Smrtijedy odsoudilo na doživotí v Azkabanu a okamžitě se chopilo zprávy o Voldemortově pádu.
Hned druhý den ráno byla titulní stránka Denního věštce věnovaná této radostné zprávě, samozřejmě si ministerstvo trochu přikrášlilo skutečnost, takže se všichni mohli dozvědět, jak dodávalo (samozřejmě tajně) důležité informace a samo podnikalo kroky, které k tomuto vítězství dopomohly.
Celý kouzelnický svět ten den slavil, v práci dostávali na ten den volno a všichni oslavovali pád Pána Zla.
Opravdu nebylo moc těch, které mrzel nekrolog vytisknutý na titulní straně kouzelnických novin, přesněji nebylo moc takových kouzelníků na svobodě.
V tu dobu už byly "pilným" ministerstvem všichni zatčení Smrtijedi posláni do Azkabanu a další den se již zmíněný úřad pyšnil v dalším výtisku Denního věštce, jak rázně zakročil proti těmto veřejným hrozbám.
Harry byl štěstím bez sebe, konečně bude moct začít žít, užívat si života plnými doušky.
Čtrnáct dní po pádu Lorda Voldemorta přiletělo do Bradavic hejno bílých holubic, které nesly pozvání.
Holubice neomylně zamířily k učitelskému stolu, kde před každého profesora, či profesorku (nevyjímaje Snapea) pustily jednu zářivě bílou pozvánku, na které svítilo stříbrným inkoustem napsané pozvání na svatbu. Na svatbu Harryho Jamese Pottera a Eleanor Wermoorové.
Tento houf holubic ale nezůstal jen u profesorského stolu a až když odevzdali pozvánku poslednímu členu BA, tak vyletěli vysoko, téměř až ke kouzelnému stropu, kde se najednou rozpadli ve stříbrný déšť.
Podobný houf holubic se objevil i v domě Weasleyových, na Grimlaudově náměstí, v obchodě Freda a George a dokonce i u Billa a Charliho, kteří byli mimo zemi.
O měsíc později se všichni pozvaní přemístili (pomocí pozvánek, které se ten den stali přesně v jednu hodinu přenášedly) na místo určení.
Nikdo, dokonce ani samotný ředitel Brumbál nevěděl, kde se to ocitli.Byli na nějakém palouku uprostřed lesa, ale nejdivnější bylo (jelikož už bylo pokročilejší Jaro), že všude kolem byl sníh.
Kupodivu ale nikomu nebyla zima, ani se nikomu nekouřilo od pusy, ale přitom sníh všude okolo neroztával.
Uprostřed palouku stály pohodlné stříbrné židle, které už bylly na jedné straně vytvořené široké uličky zaplněny, bezpochyby příbuznými a lidmi pozvanými nevěstou.
Všichni tedy zamířili k těmto židlím, na které se následně i usadili.
Na konci uličky byl veliký stříbrný oblouk, ze kterého vyrůstaly překrásně bílé květy podobné růžím.
Za stříbrným obloukem už stál kněz, který se na všechny usmíval od ucha k uchu.
Všichni kouzelníci byli napnutí zvědavostí, jelikož ještě neviděli Harryho budoucí ženu, ale stejně na tom byly i mudlové, kteří se stále rozhlíželi jestli náhodou konečně nezahlédnou ženicha.
Jediní, kdo už se seznámili s oběma byli Ron, který šel Harrymu za svědka a Hermiona, s Ginny, které šli jako družičky, pak to byli samozřejmě Elini rodiče a sestra, jinak nikdo.
Najednou se kousek před stříbrným obloukem zvedl jakoby sněhový vír, který v mžiku ustal a na jeho místě stál usmívající se Harry v bílém společenském hábitu lemovaným stříbrnými ornamenty, křídla už vůbec neměl zakrytá a při pozornějším pozorování by každý viděl, jak sem tam nervózně zatřepe konečky zářivě bílých křídel.
Počasí bylo opravdu nádherné, modrá obloha bez jediného mráčku a díky kouzlům nikomu nebyla ani zima ani horko, takže to celé vyhlíželo úplně dokonale, taky na tom Harry pracoval nějakou tu dobu. Přesněji celý měsíc.
Vždycky když měl chvíli čas, tak zmizel a pracoval na tomto místu, kde teď všichni čekali už jen na příchod nevěsty.
Najednou se rozezněla svatební píseň, která měla takový tajemný nádech a zněla všude okolo, přesto nikde nebylo ani památky po původci nádherné písně.
Úplně na druhém konci dlouhé uličky než byl stříbrný oblouk se začal prohánět vítr se sněhovými vločkami a utvořil tak něco jako portál, kterým jako by bylo vidět do jiného světa, z portálu vyšly družičky v nádherných modrobílých šatech, které za nimi při chůzi vlály. Prošly celou uličkou a sem tam rozhazovaly bílé okvětní lístky a se zářivými úsměvy se postavili na svá místa.
V portálu už byla vidět nevěsta. Zezačátku jen její obrys, ale za chvíli, jako by se před ní vánice rozestoupila, byla vidět a už procházela portálem.
Měla na sobě překrásné bílé svatební šaty, které měly sukni vzadu o mnoho delší, přibližně o pět metrů, ale o to se postaraly půvabné bytůstky ve stříbrných šatech, chvílemi zneviditelněly, jako by je vítr rozevlál, ale okamžik na to už šli dál a jejich chůze se spíš podobala ladnému tanci.
Nevěstě ještě z hlavy dozadu vlál dlouhý závoj, který byl tvořen sněhovými vločkami, které poletovali tak, aby z nich vznikl podivný, ale velice ozdobný závoj.
Hned, za poslední vílou, která držela konec šatu portál jakoby rozfoukal vítr do ztracena, to vše se odehrávalo za stálé přítomnosti oné podivné hudby a všechno to vypadalo velice tajemně a nadpřirozeně.
Nevěsta i se svým doprovodem dorazila až ke stříbrnému oblouku, kde už čekal nervózní Harry a usmívající se kněz.
Po svatbě následovala velká oslava, která se konala nedaleko na té samé louce a trvala hodně dlouho.
Mudlovská část osazenstva, které nebylo tolik jako té kouzelnické se zezačátku trochu ostýchala, jelikož se o kouzlech dozvěděla teprve nedávno, ale nakonec se všichni bavili, tancovali a debatovali.
"Teda kámo, tomu říkám oslava," usmál se na Harryho Ron, když zrovna Hermioně unikl z tanečního parketu.
"Jo, vypadá to, že se to povedlo," usmál se Harry šťastně.
Harry nechal strhnout ty nepatrné zbytky bývalého domu jeho rodičů a na jeho místě zanedlouho stál nádherný dům.
Pozemek po právu patřil Harrymu, takže s tím nebyla žádná práce, dokonce byl dům i pojištěný a tak polovinu ceny nového zaplatila pojišťovací kancelář.
Sedm měsíců po svatbě už El rodila. Doma, oba se shodli, že to tak bude nejlepší a tak Harry najal tu nejlepší lékouzelnici, či nebo porodní bábu chcete-li, a El odrodila doma.
Byl to docela šok, když se narodila nádherná zdravá holčička (to ještě šok nebyl), ale to, že měla malá, zatím neopeřená, křidýlka vyvedlo z rovnováhy na okamžik i starou ostřílenou porodní bábu, ale rychle se vzpamatovala.
Harry to nemohl pochopit, protože archandělská křídla nebyla dědičná, přece jen to bylo jen kouzlo. I když...nebyla dědičná v tamtom světě, což neznamená, že nejsou dědičná tady.
Harry nad tím jen zakroutil hlavou a dál už se tím nezabýval, bylo mu to jedno, má zdravou krásnou dceru a milující nádhernou manželku, co víc si mohl přát?
16.08.2011 23:08:23
vruon
Erb.png
b-něco.bmp.png

Kampak myslíte, že Moudrý klobouk zařadí Třináctku?

Zmijozel (855 | 65%)
Mrzimor (65 | 5%)
Havraspár (137 | 10%)
Nebelvír (256 | 20%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one